Aneleh komentáře u knih

Čtivá kniha, která poskytuje dobrý náhled do psychiky všech postav. Spíše bych řekla, že se podobá až thrilleru. Autorka má dar vtáhnout vás do děje, postavy vám začnou být svým způsobem blízké a vy jste zvědaví, jak to s nimi dopadne. Každá z nich prožívá svůj nelehký životní příběh a má problémy sama se sebou. Jde to hodně do detailů a kdo má tento styl rád, určitě se pobaví. Ovšem ty lázně, úchylná Máša a o co tam vlastně šlo, to mě docela zklamalo, čekala jsem něco zajímavějšího.

5 30.12.2023

Velmi silný autobiografický příběh o mladé ženě, kterou postihne vážná nemoc a musí bojovat o svůj život. Naprosto upřímný a podrobný popis postupu její choroby, jak to ovlivnilo její celý život a především její vztahy s okolím. Nakonec po uzdravení se vydává na dlouhou cestu, kdy se setkává se všemi přáteli, jenž v nejtěžších chvílích poznala. Obdivovala jsem její sílu s oslabenou imunitou toto zvládnout, trochu mi to přišlo jako hazard s nově nabytým křehkým zdravím.
Oblíbila jsem si jejího přítele Willa a mrzelo mě, že k sobě nenašli cestu zpátky, ač to tak ke konci knihy vypadalo. Takový je ale život, jen mě překvapilo, že jej jaksi odstřihla a ani mu nepoděkovala, ač on při ní stál v těch nejhorších situacích a tolik jí pomohl.
Suleiky příběh jsem si našla i na sociálních sítích a to, že se jí leukémie vrátila a ona si tím vším musí znovu procházet, je tak šíleně smutné a nespravedlivé...

2 24.12.2023

Ačkoliv v knize je hned na začátku upozornění, že osoby i události jsou pouze dílem fantazie, můžeme najít ve Wikipedii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Franca_Viola) i v několika dalších článcích na internetu, že Franca Viola je skutečnou postavou, jejíž příběh v roce 1965 otřásl sicilskou tradicí a změnil zákony. Příběh Olivy v knize této spisovatelky (jenž překvapivě má také jméno Viola, jen křestní) je v podstatě stejný, jen jsou změněny některé nedůležité události, které však ve skutečnosti byly ještě mnohem horší. Například skutečné Viole dokonce unesli bratra a zbili její matku. Soud je však popsán téměř přesně dle skutečnosti.
Až poté, co jsem si našla tato fakta, jsem v plné míře ocenila význam a sílu této knihy. Jen jedno jsem nepochopila: proč spisovatelka svým způsobem vlastně zatajila, že jde o příběh podle skutečné historické události.

13 16.12.2023

Takové pohodové čtení, i když jsem se na konci těžko smiřovala s tím, co Sara provedla Danielovi, jen aby se pomstila. Ale celkově to knihkupectví bylo úžasné a z postav jsem si nejvíc zamilovala mohutného kocoura Tennysona, bez něj by mi to tolik nebavilo. Kniha se hodí akorát do tohoto předvánočního času.

3 13.12.2023

Přiznám se, že nad hodnocením jsem docela dlouho přemýšlela. Nejprve se mi nechtělo dávat plný počet, protože v příběhu je velká spousta nereálných věcí.
Jak už psali ostatní přede mnou, není možné, aby na pokoji byli pohromadě ženy i muži, reálné nebylo ani to, že Alice ležela stále za plentou a ostatní ji nesměli vidět, zatím co oni se normálně pohybovali mezi sebou. Čekala jsem spíše, že se bude příběh odvíjet na oddělní ARO, kde leží lidé takto oddělení. Ale i tak - aby leželi tak blízko, že by si mohli podávat ruce? A aby tak leželi lidé na rehabilitaci, kteří jsou zde právě proto, aby rehabilitovali denně a ne jen jednou za dva týdny, to už vůbec ne! To bylo tedy hodně přitažené za vlasy. Navíc to, jak Alici vozili na rehabilitaci a ostatní se museli schovat, aby jí nikdo neviděl, to je už holý nesmysl, téměř k smíchu. A to všem oznamovala, že jde na toaletu, aby se rychle ukryli za závěs?
Ovšem na druhé straně samotný příběh měl svoje dost hluboké poselství, a to zvítězilo, abych knihu povýšila nad všechny ty výmysly. Aby se člověk hluboce zamiloval do druhého, není důležité, jak vypadá, nýbrž jakým je člověkem. Nemusí ho dokonce ani spatřit, pokud pozná jeho chování a charakter. Líbilo se mi, jak se Alice i Alfie vyrovnali se svým zraněním a i ten konec byl pěkný. I takto postižení lidé si dokáží vytvořit normální život, založit rodinu a být možná šťastnější než ostatní, protože si toho více váží.

2 28.11.2023

Originální způsob psaní této spisovatelky mám velmi ráda. Vůbec mi nevadí, že nepoužívá přímou řeč, naopak to tím více přibližuje myšlenkové pochody všech postav.
I v této knize píše o všedním životě obyčejných lidí, o jejich pocitech a nechává nás podrobně nahlédnout do jejich uvažování a tím nám je úplně přiblížit. Tohle je příběh jednoho manželství, které sledujeme od seznámení až po jeho naprosté zevšednění a citové otupění.
Každá postava se nám úplně otevírá takovým způsobem, abychom pochopili její jednání. Nejvýrazněji je degenerace manželství popsána u Richarda, ten je považován za viníka. Ale k tomu, co se nevyhnutelně stane, směřuje chování všech zúčastněných. Takhle to dopadne, když se nekomunikuje, každý si nechává své pocity a myšlenky pro sebe, nevychází druhému vstříc, nechce dělat kompromisy a stále se cítí jen ukřivděný.
Tenhle depresivní příběh nám ukazuje, jak se lze postupně a nenápadně dopracovat k úplnému rozvratu rodiny. Otevřený konec zde ani tak nevadí, stačí, že Richard tou závěrečnou větou nakonec všechno pochopil.

12 18.11.2023

Od této autorky mám přečteny všechny knihy, pocházíme a žijeme ve stejném městě, a tak se mi líbí, že i tento příběh se odehrává v naší rodné Plzni. Některá z jejich knih mě zaujala více, některá méně, ale vždycky oceňuji téma, kterým se zabývají.
V tomto příběhu jde o komplikovaný vztah dvou sester, které se zamilují do stejného muže. Nakonec se dozvídáme, že on je ten, kdo obě ženy využil a manipuloval s nimi. Samozřejmě je to tak, ale nemalou část viny nese i Natálie. Začít si něco se známostí svojí sestry, to zrovna neukazuje na její moc velký charakter. Ona je ovšem postižená výchovou jejich matky, která starší dceru upřednostňovala před mladší a ta se pak chce podvědomě mstít.
V příběhu je jedna velká pravda, a to, že nejhůř na chyby a nepatřičné chování dospělých vždy doplácí nevinné děti, tady je to malá Míša, s kterou jsem nejvíce soucítila. Psáno to bylo celkem svižně, jen mi tam přišly zbytečné ty části o sousedce, která jejich příběh sepisuje.

4 11.11.2023

Strašně se vždycky těším na další knížku od této autorky a hned, jak se objeví v knihovně, musím ji mít. Přečetla jsem od ní všechno, ráda chodím na její FB stránky a musím uznat, že ač už je Joy Fieldingová stará dáma, stále je velmi elegantní a především činorodá a parádně jí to myslí. To dokazuje i tato její poslední kniha, která věřím, že poslední není, šeptá se, že připravuje další.
Jsem její velký fanoušek, líbí se mi její psychologické příběhy ženských hrdinek a především ten úžasný styl psaní, kterým dokáže zaujmout tak, že nedokážete knihu odložit. Je to prostě zážitek.
S Jodi jsem prožívala celé její drama na plný pecky a dokonce věřím, že se něco takového může klidně stát, když si hospodyni pustíte do svého osobního života. Kdoví, jestli autorka nečerpala z nějakého reálného životního příběhu?

8 05.11.2023

Obdivuji tuto spisovatelku, že se pustila do témat, před nimiž se každý snaží spíše schovávat, ač se týkají každého z nás.
Marii jsem úplně chápala i všechny její činy a i když mnozí konec nechápou, jaký jiný bychom mohli čekat? Myslím, že právě tímto zakončením nám bylo to všechno předchozí potvrzeno. Stárnutí, stáří a manipulace starých lidí, kteří tu jsou už jaksi přebyteční. Lépe přece zmizet a rozhodnout si o sobě sám.
Na druhé straně mládí, mateřství a na postavě Rózy vidíme, že až když matka zmizela, teprve pak ona vše pochopila: "Cítí - ne, ona ví -, že matka je mimo její zorné pole, mimo její dosah a záleží pouze na ní, jestli se nechá spatřit. Marie, pouze Marie určí, co se s ní stane."
Události s mrtvými myšmi a to, jak jejich záležitost bere Marie do svých rukou, protože "už se nebude nikoho doprošovat, aby něco vyřešil", protože "všichni od toho jen dávají ruce pryč", přesně ukazuje postoj naší společnosti a můžeme tak chápat, proč předcházejí Mariině zmizení.
Je to kniha, kterou je třeba velmi pozorně a pomalu číst, zamýšlet se a pochopit její poselství. Opravdu se skláním před touto mladou českou autorkou, vytvořila velmi kvalitní dílo, s kterým se tak často nesetkáváme. I přes své mládí dokázala pocity a činy starých lidí vystihnout věrohodně a v celé své nahotě. Často mě až mrazilo. Marii mohli lidé ruce utrhat, předháněli se v částce, kterou jí zaplatí, jen aby se postarala o jejich staré rodiče, na které nemají oni čas. Malá holčička, která si dovolí kritizovat Marii a být nad ní povýšená. A jak už potom, co jí zachránila život, se stala pro rodinu zátěží a zbavili se jí. Nerodí se už zde budoucí postoj ke stáří?

7 29.10.2023

Před autorem hluboce smekám. Přijít o zrak a přitom zvládnout tolik věcí, to by málokdo dokázal. Kniha je sice plna různých pravopisných chyb a zkomolených slov (nejvíce mě na str. 340 pobavil výraz: zcomincoutoval se), některé věty jsem vůbec nechápala, ale jako celek je to syrový ucelený obrázek naší společnosti. Takto se s postiženými lidmi u nás opravdu zachází a úplně jsem Reného chápala, jak se nakonec zachoval. Zajímalo by mě, jak překonal tu šílenou covidovou dobu a klidně bych si od něj další knihu zase přečetla.

1 26.10.2023

Ke čtení této knihy mě donutila zvědavost.
Především mě přilákaly rozporuplné komentáře zde. A udělala jsem dobře, protože mně se tento psychothriller líbil. Je dobře vystavěný a udržuje zájem po celou dobu čtení. Velký krásný dům u moře a spisovatelka, která se v něm stále více bojí. Co je toho příčinou a proč nedokáže v klidu psát?
Za druhé Joy Fieldingová je moje nejoblíbenější spisovatelka, a tak jsem tak trochu očekávala možné spojení, že něco bude možná i o ní. Ale i když to byla jen shoda jmen, Elle Fieldingová se mi líbila a její strachy jsem chápala a prožívala s ní. Splnil se jí sen v podobě nádherného domu, aby zjistila, že štěstí je někde jinde. Na konci se mi pak líbilo to vzdálené sesterské porozumění.
Podle mě se v tomto příběhu nemáte jen bát, nýbrž v něm také najít určité poselství. A kdo chce, ten ho najde.

4 16.10.2023

Moc dobrý psychologický thriller, hodně temné a bolestné pro milovníky zvířat. Líbilo se mi především, jak všechno bylo do detailu promyšlené i ten způsob psaní, kdy všechno musíte dokonale prožívat s hlavní hrdinkou až do konce, ani chvíli nemáte klid a musíte číst dál a dál. Střídání minulosti a přítomnosti vynikajícím způsobem udržuje váš zájem, tato spisovatelka prostě umí. Chcete-li zažít něco neuvěřitelného, sáhněte po této knize.

8 07.10.2023

Tato paní se téměř vůbec nevyskytuje doma, stále je na cestách a píše o tom podrobný deníček. Tak podrobný, že to ostatní už docela nudí. Některá místa znám, tak jsem si je tu připomněla, ale přiznám se, že dost často jsem přeskakovala, protože jinak se to nedalo, když děj to nemělo téměř žádný.
A stejně jako jsem tu už četla, nelze se nezamýšlet nad tím, jak může jako důchodkyně, která navíc žije sama, toto pokrýt po finanční stránce. Drahé ubytování, jídlo, cestování autem, zájezdy i do zahraničí, do toho ještě vlastní chalupu, rekonstruuje byt... Nezávidím jí, člověk může mít hezký život a spoustu zážitků, i když nemění každou chvíli místo svého pobytu, ale tohle působí v dnešní době skoro jako sci-fi.
Jedinou hvězdičku dávám za místy dobrý humor a také, že se tam v jedné kapitole vyskytoval černý kocour.

03.10.2023

Moc pěkná kniha, krásný styl vyprávění. Už jsem četla Samotářky a stejně jako v ní se autorka vrací do osmdesátých let. Tak si člověk zavzpomíná, jak to tenkrát bylo a že to nebylo jednoduché, protože tehdejší politickou situací byly ovlivněny mnohé lidské osudy. Třeba ty komise na umělé přerušení těhotenství... Líbilo se mi to skokové vracení do minulosti a jak se postupně odhalovaly všechny skutečnosti. A s Dede to tedy bylo nakonec překvapení, to jsem opravdu nečekala. Spisovatelka prostě dovede zaujmout a vtáhnout do příběhu, určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od ní přečetla.

4 01.10.2023

V této knize oceňuji vtip a odpočinek, který poskytuje. Ráda jsem si při čtení zavzpomínala, protože někteří zde vylíčení muži mi svým chováním připomněli i moje muže, které jsem v životě potkala. Líbilo se mi, že se autorka na všechny vztahy dívá z té pozitivní stránky, i když ve své podstatě nejsou příliš veselé. Důležitý je vždycky ten úhel pohledu.
I když je kniha určena ženám, jsem přesvědčena, že by se u ní mohl pobavit i leckterý muž, a proto ji doporučuji všem.

1 27.09.2023

V knize jsem se doslova našla a zavzpomínala na svoje mladší já. Autorka píše opravdu moc dobře, má úžasné trefné myšlenky a dokáže zaujmout. V životě ty vztahy nemusí dopadnout stejně jako tady, přesto je to mnohdy opravdu schovávaná a stejně komplikovaná.

Po Jitce Prokšové je Tereza další úspěšná spisovatelka z našeho města a z toho mám velkou radost.

5 25.09.2023

Psychologický thriller, který se zabývá domácím násilím, lží a přetvářkou v rodině, se četl dobře, i když jsem měla trochu problém rychle se orientovat v postavách. Byla to taková ta klasika, s kterou se setkáváme v mnoha knihách, ale pokud máte náladu na svižný román se strhující zápletkou, budete spokojeni.

2 19.09.2023

Hlavním tématem knihy je varování před sociálními sítěmi a manipulací, konkrétně na Facebooku. Až na to, že bych celkově příběh o dost zkrátila, pasáže o tom, proč se z Moniky stala tak narušená osobnost, byly až dost unavující. Konec to sice všechno napravil, ten byl opravdu dechberoucí, ale celkově mě to neoslovilo tak, jak jsem očekávala. Důvěřivost Moniky mi přišla až trochu neuvěřitelná, že měla odvahu se s někým úplně neznámým sejít někde na samotě.

2 09.09.2023

Jediné, co mohu na této knize pochválit, je originální řazení kapitol. To bylo skutečně zajímavé, obsah už o hodně méně. Tedy příběh sám o sobě špatný nebyl, i když osoby v něm vystupující mi přišli značně nedospělé - jen dětí mi bylo upřímně líto. Takovýmto způsobem řešit nespokojenost v manželství? A jako kdyby to všechno měl zachránit přemrštěný vulgarismus a šokující výstřednost. Nejde nepřemýšlet nad tím, do jaké míry je kniha autobiografická, u mě tedy touto knihou úroveň autorky hodně klesla a nevím, jestli ještě budu mít zájem o nějaká její další díla. Četla jsem od ní téměř vše, ale nemohu si pomoci, tímto ne příliš kvalitním dílem jako kdyby na sebe už strhávala pozornost za každou cenu.

4 03.09.2023

Mně to prostě nějak nesedlo. Nedočetla jsem rozhodně ne z důvodu, že by tato kniha byla něco jako odpad nebo že by se nedala číst. Jen jsem čekala něco jiného. Začalo to slibně, ale postupně mě to začínalo nudit, čekala jsem více všeobecných rad, jak se vypořádat se ztrátou životního partnera, ale autorka vypráví, co ona dělala ve svojí situaci a ve svém prostředí, které je u nás přece jen jiné. Nedokázala jsem se do čtení ponořit a v necelé půlce jsem knihu odložila.

02.09.2023