Další klasika, kterou jsem dosud nečetl, je konečně přečtena. Když jsem se do knihy pouštěl, vlastně jsem netušil, o čem přesně je. Měl jsem jen základní povědomí, ale nic konkrétního. O to víc mě překvapilo, jak zajímavý tenhle příběh je. Ano, je to dětská kniha, ale velmi dobře napsaná i promyšlená.
Velmi často se mi stává, že když čtu starší knihy pro děti a mládež, neustále protáčím oči nad chováním dětských postav. Tom Sawyer je v tomhle jiný - skutečně jsem věřil tomu, že je to dítě, které vypráví svůj příběh.
Samotná zápletka je zajímavá, ne nijak zamotaná, ale na dětský příběh docela šokující. Bavila mě a klidně bych si dal nějaké rozšíření (třeba retelling pro dospělé).
Česká fantasy mi vždycky přišla stejná - známý zahraniční příběh (v tomhle případě v mnoha komentářích zmiňovaný Zaklínač) a udělat si to po svém. Autorce se daří nebýt přímo kopírkou, ale přidává do toho něco z českého stylu psaní, a to na mě prostě opět nefungovalo.
Začnu příběhem, který přináší dobrodružství dvou postav - bojovníka a barda. Jsou přesně tak stereotypní, jak si to člověk dokáže představit, a společně zažívají různá dobrodružství. Kniha je rozdělena do několika povídek, které chronologicky sledují jejich cestu. Každá z povídek je fajn, ale u žádné mi nepřišlo, že bychom jako čtenáři dostali něco originálního. Není to špatné, ale podle dnešního hodnocení jsem čekal trochu víc.
Mým velkým problémem s touto knihou bylo hlavně to, že příběhu chybělo právě to „fantastično“, které se objevuje jen velmi sporadicky. Některé nápady by se daly klidně více rozšířit a prohloubit fungování světa (který mi také nepřišel nijak zvlášť originální, zajímavý ani prokreslený). Je to škoda vzhledem k délce knihy - kdyby jedna povídka zmizela a místo ní jsme dostali víc popisu světa, bylo by to super.
Autorka píše čtivě, takže stránky docela rychle mizí pod rukama (nebo se dá poslouchat dobrá audiokniha). Občas však sklouzává do zvláštních rovin oplzlých popisů sexuálních scén nebo nepříliš přesvědčivých rýmů v básních a písních.
Myslím, že pokud člověk hledá epickou fantasy (což jsem čekal já), bude z této knihy zklamaný. Pokud chcete spíše něco dobrodružnějšího, co vás ničím nepřekvapí, tak proč ne. Není to špatná kniha, ale v tuto chvíli nejsem přesvědčený, že bych se musel hned pustit do dalšího dílu.
Hned na začátek je asi dobré zmínit, že knihy z tohoto období běžně nečtu a myslím, že tahle je vlastně moje úplně první (pokud nepočítám nějakou tu klasiku z této doby). Přestože moje původní očekávání byla velmi nízká, musím říct, že nakonec se jedná o celkem zajímavou knihu, která mě docela navnadila pokračovat.
Hlavní příběh, který se točí kolem dvou rodin, je zajímavý a i když je zpracovaný dobře, možná bych se více zaměřil na psychologii postav. Obecně mi přijde, že to je nejslabší část knihy — autor postavy moc nerozpracovává. Nejsou ploché, ale zároveň snad žádná neudělá nebo neřekne nic opravdu výrazného. Jejich soužití je ale fajn. Líbí se mi, že celou dobu nešlo pouze o čistou depresi, ale i o nějaké ty všední radosti. Zároveň oceňuju, že autor dokázal do vlastně obyčejného příběhu přirozeně propašovat skutečnou historii, takže například soud, který se v knize odehraje, nepůsobí násilně vložený, ale jako přirozená součást děje.
Příběh je hodně svižný, což jsem nečekal. Nepřišlo mi, že bychom se nějak topili v politice a historii — vše bylo vysvětleno velmi srozumitelně, takže i člověk, který o této části dějin moc neví, se dokáže snadno zorientovat.
Největší výtkou pro mě zůstávají postavy, které byly často nepříliš vykreslené, což se odráží i na jejich vztazích (například romantická linka). Nejsem ani příliš nadšený z konce, který je pro mě dost utnutý. Chápu, že jde o sérii, ale úplně se nestotožňuju s tím, když na konci dojde ke zvratu a čtenář si musí počkat na další díl.
Určitě mám v plánu pokračovat a zjistit, jak se bude příběh vyvíjet dál. Knihu můžu doporučit, i když si myslím, že lidem, kteří se o toto období dějin zajímají, toho asi moc nedá.
Už nevím, kdy to bylo, ale někdo mi tuto sérii doporučil a já si řekl, proč to nezkusit. Bohužel pro mě byla kniha obrovským zklamáním.
Svět Azylu by možná mohl fungovat, a když jsem si četl o autorce, vlastně jsem si řekl, proč to nefunguje. Příběh zasazený do Česka, ale propojující se s dalšími kulturami, je zajímavý, jenže nepříliš dobře zpracovaný. Přišlo mi, že některé části autorka nedokázala čtenáři správně předat (například některé znaky jsou popsány hodně povrchově a čtenář si pod nimi skoro nic nepředstaví).
Nepřišlo mi ani, že by se autorce dařilo dobře vykreslit nadpřirozený svět a bytosti s ním související. Jako čtenář jsem čekal, že golemka bude důležitá (pokud se nepletu, je i na obálce), jenže nehraje prakticky žádnou roli. Podobné je to i u dalších postav - jsou tam, ale působí spíš jako náznaky něčeho, co má přijít v dalších dílech. Jenže když mi k srdci nepřirostly, proč bych se měl zajímat o jejich příběh dál?
Samotný příběh má za mě jeden obrovský problém - není originální. Není to ani rok, co jsem četl Zřídla a Tanec papírových draků, také od českých autorů, a zápletka s tajnou organizací je úplně stejná.
Kniha jako celek působí dost dětsky, a kdyby byla opravdu dětská, asi by to bylo v pořádku. Jenže autorka se z nějakého důvodu rozhodla přidat i erotickou scénu, u které jsem jen protáčel oči - vůbec mi do tónu knihy nesedla.
Do dalšího dílu se pouštět nebudu. Příběh ani postavy mě nezaujaly. Snad jediné pozitivum vidím v tom, že autorka (nepříliš dobře, ale přece) pracuje s méně obvyklými mytologiemi v literatuře. Knihu doporučit nemůžu a do dalších autorčiných děl se nechystám.
Příběh tak pozitivní, že se vám z toho udělá špatně. Asi takhle bych popsal tuto klasiku, kterou jsem si konečně odškrtl.
Od začátku knihy jsem čekal, o čem vlastně bude, a musím se přiznat, že před koncem jsem si musel vyhledat, o čem přesně celé vyprávění je — a je to přesně to, co jsem si myslel. O ničem. Neříkám, že je to celé špatné, jenže v knize se prakticky nic neděje. Sledujete obyčejný život obyčejného muže, který přes všechno zůstává šťastný, což je prostě zvláštní (jakože vám umře žena a vy se dál usmíváte — to mi připadá spíš jako diagnóza než „užívání si života“). Hlavní postava mi byla tímhle svým smýšlením nesympatická.
Velkou část knihy jsem přemýšlel nad tím, co přesně má předat, a stále jsem na to nepřišel. Konečná myšlenka je možná fajn, ale předtím je to neuvěřitelná nuda a několik scén, u kterých mi bylo vyloženě nepříjemně (třeba cokoliv, kde byla hlavní postava se svou dcerou, nebo rodinné večeře).
Byla to prostě zvláštní kniha, která mě ani nebavila.
Historické romány moc často nečtu, orientuji se spíše směrem k fantasy, a u této knihy jsem možná udělal trochu chybu - očekával jsem, že se tu objeví alespoň nějaký fantasy prvek. Nebyl. Jedná se o historický román popisující život mladíka, který se v jeden okamžik stane mnohem důležitějším, než si kdy myslel.
Začnu začátkem knihy, který mě nebavil a přišel mi hodně urychlený. Z hlavní postavy se stává stroj na zabíjení téměř okamžitě, a i v průběhu příběhu mi chybělo jakékoli zpytování svědomí nebo přemýšlení nad tím, že udělal něco špatného. Obecně je v knize více násilí, než jsem čekal - nevadilo mi to, ale asi si to zaslouží upozornění.
Hlavní postava mi k srdci nepřirostla. Byl mi docela nesympatický a autorovi se vůbec nedařilo udělat ho realistickým.
Příběh jako takový byl celkem dobrý, ale nepřinesl mi nic výrazně zajímavého. Historických událostí nebo odkazů v knize moc nebylo (jedna část ke konci mi přišla až příliš násilně přilepená, co se historického kontextu týče).
Nižší hodnocení dávám i za komplikované rodinné vztahy a za to, co se v knize stane mezi dvěma postavami - není to incest, ale pořád je to dost zvláštní.
Kniha mě nijak nezaujala a do pokračování se pouštět nebudu.
Když jsem začal poslouchat tuto audioknihu, skoro jsem vykřikoval: „Našel jsem náhradu za Harryho Pottera!“ A i když se mé nadšení postupně propadalo (a jindy zase zvedalo), nakonec odcházím s celkem dobrým pocitem.
Hlavní příběhová linka sleduje mladou čarodějku - jestli si to vybavuju správně, je zmíněno, že jí je dvanáct, což mi úplně nesedí k tomu, jak se chová, ale budiž - která žije pouze se svou rodinou (dalo by se říct covenem). Příběh začíná zvláštním chováním nadpřirozených bytostí a ztrátou několika kouzel. Zápletka je vlastně jednoduchá a stejně jednoduše je i vyřešena. Nakonec je to kniha spíše pro dospívající, možná i pro mladší čtenáře. Hlavní hrdinka je sympatický outsider a podobně působí i většina ostatních postav.
Autorce se (minimálně v některých částech) daří vytvářet zajímavý nadpřirozený svět skrytý v tom našem, plný bytostí a kouzel. Celému příběhu hodně pomáhá prostředí Prahy, což je za mě velké plus.
Na druhou stranu se mi v knize nelíbila jedna věc (není to úplně spoiler): v Praze nejsme po celou dobu. Dostáváme se s hlavní hrdinkou do jakéhosi neznámého podzemního místa. Tahle část nebyla špatná, ale zmizelo kouzlo předchozí části, která se odehrávala v našem světě.
Docela zvláštní mi přišlo i to, že autorka - jak zmiňují i jiná hodnocení - očividně nezvládla vybrat cílové publikum. Není to jen v nestandardním chování hlavní postavy, ale občas příběh skáče mezi dětskou knihou a new adult. Například upálení bezdomovce nebo nemravné vtipy působí v kontextu dětského hrdiny dost nepatřičně.
Kniha je fajn - asi ne úplně pro děti (takže žádná náhrada za Harryho Pottera), ale zároveň nevím, kolik dospělých čtenářů si ji užije. Pokud čtete YA, bude se vám spíše líbit. Audiokniha je velmi dobře načtená, takže doporučuju i ji.
Knihu, kterou jsem na základce jen předstíral, že jsem četl, jsem si konečně přečetl - a vůbec mě nepřekvapuje, že jsem ji v páté třídě nezvládl.
Začnu tím, že knihy z tohoto období vlastně vůbec nemám rád. Přijdou mi strašně obyčejné, nudné a takové „slušňácké“. Nedokážu se napojit na hlavní postavu, která mluví spisovně, i když je jí deset.
Příběh Bylo nás pět je jedním slovem nezajímavý. Je tam mnoho okamžiků, kdy jsem měl pocit: „Aha, tak teď to začne být zajímavé,“ jenže nakonec nezačne. Může za to autorův styl psaní - je příliš popisný, bez akce a bez prožitku daného okamžiku. Chápu, že na někoho může fungovat nostalgie, ale na mě tohle nefunguje. Snad jediná část, která mě příběhově bavila, byla snová sekvence v Indii.
Postavy jsou občas zajímavé, ale jen na jednu větu, kdy si jako čtenář řeknu: „Tak a co uděláš ty?“ Jenže ta postava neudělá nic a je tam jen tak. Možná je to vtip, který jsem nepochopil - nevím. Hlavní hrdina mě frustroval; chápu, že je to jiná doba, ale takhle snad žádné dítě nemluví, ne?
Poslouchal jsem audioknihu, takže zmíním i interpreta. Načetl to docela dobře, ale už nikdy od něj nechci nic poslouchat, protože mě jeho přednes po určité době začal neuvěřitelně frustrovat (kombinace s textem tomu rozhodně nepomohla).
Knihu nemůžu doporučit ani jako volnočasové čtení, ani do školy.
Když jsem na tuto knihu narazil, zaujal mě hlavně název - historické romány (pro ženy) totiž obyčejně nečtu. Anotace zněla také zajímavě a nakonec od příběhu neodcházím ani zklamaný, ani nadšený.
Celá zápletka je poměrně obyčejná a nepřináší nic nového. Několik postav, které se točí kolem dvojčat, není napsáno nejlépe a často se mi zdálo, že nemají žádný charakter, což autorčinu psaní zrovna nepomáhá. Pokud jde o hlavní protagonisty, mám vlastně jediný problém — ne přímo s nimi, ale s postavami kolem. A to je jeden z největších problémů knihy: pokud jsou dvojčata, dá se jako děti splést. Ale jako dospělé? Neříkejte mi, že je možné zaměnit bratra za sestru a naopak.
Další věc, nad kterou mi zůstával rozum stát, je „milostný vztah“ v knize. Nebudu spoilerovat, ale vážně je tohle něco, co by někdo udělal? Z mého pohledu to bylo hodně zvláštní a nechápu, že na tuhle skutečnost nikdo v hodnoceních nenaráží.
Přes všechno se však nejedná o špatnou knihu. Autorce se podařilo zachytit dobovou atmosféru a závěr byl příjemně napínavý. Jenže nakonec vůbec nemám potřebu v této sérii pokračovat, protože mi tato kniha přijde dostatečně uzavřená (a upřímně nevím, kudy by se pokračování mohlo vydat).
Čtenářem historických románů se ze mě asi nestane, ale byla to fajn zkušenost.
Budu upřímný - k české fantastice mám spíše rezervovaný postoj. Jen máloco se mi opravdu líbilo a když to zavání takovou tou „chlapáckou fantasy“, raději se držím dál. Tady jsem udělal výjimku a vlastně toho nelituju, i když pár chyb to celé mělo.
Musím říct, že začátek byl hodně zajímavý a jako čtenáře mě okamžitě vtáhl do děje. Příběh potom pokračuje dobře - líbila se mi násilnost i stavba světa, který mi přišel celkem zajímavý. Zajímavé to bylo až do konce, ale po doposlouchání mám silný pocit „vždyť se nic nestalo“. Ono se tam samozřejmě něco stane, ale nevím… působilo to na mě jako dlouhý prolog nějakého jiného příběhu - velmi povedený prolog, ale ne samostatný příběh. Kvůli tomu nemůžu dát plný počet hvězdiček.
Autorovi se daří vytvářet atmosféru temného středověkého světa - často je to hnus, ale k tomuto žánru to prostě patří. Některé postavy byly fajn, ale většina byla dost nezapamatovatelná a nezajímavá; jsou tam jen proto, aby zemřely.
Do druhého dílu se asi někdy pustím, ale nebude to moje priorita. Na druhou stranu mě autorův styl zaujal, takže možná zkusím i nějakou jeho další knihu.
Od autorky jsem přečetl její novější knihu Nevítaný host, která se mi dost líbila. Nebylo to žádné vrcholové dílo ani nejlepší kniha roku, ale téma i prostředí mě bavily. Tato mnohem známější kniha však pro mě byla neuvěřitelně velkým zklamáním a vysoká hodnocení ostatních čtenářů nechápu.
Začnu tím, že nejsem úplně příznivcem nespolehlivých vypravěčů. Není to tak, že by se mi žádná kniha s tímto prvkem nelíbila, ale tady na mě postavy působily až příliš „tajemně“ a vůbec to nefungovalo. Když v tomhle žánru nefungují postavy, je to problém - a tady tomu nepomáhá ani to, že zápletka není nijak zajímavá.
Důvodem k DNF však nebyla ani tak samotná zápletka, ale text. Opakovaně říkám, že mi nevadí jednoduše napsané knihy, ale tohle bylo příšerné. Dobře, možná za to nemůže autorka, ale překlad. Jenže celé to působí strašně kostrbatě, rušivě a jako by to napsal někdo z prvního stupně. Neuvěřitelně mě štvalo neustálé opakování typu: „On udělal tohle, ona tamhleto, on tohle…“ a také stále se opakující představování vyšetřovatelů.
Tato kniha mě neuvěřitelně zklamala a nejsem si jistý, jestli se pustím do něčeho dalšího od autorky - minimálně si budu mnohem pečlivěji vybírat, co si od ní přečtu.
Druhý díl této litRPG série, u které bych nečekal, že se mi bude líbit, mě opět zabavil, i když nejde o nic vyloženě úžasného.
Autorovi se znovu daří velmi dobře vystavět atmosféru počítačové hry, což je něco, co mi třeba chybělo u českého litRPG Hex. Skutečně jsem měl pocit, že jsem s hlavní postavou v nějaké hře, kde se snažím „přežít“ (a to nejsem zase tak velký hráč).
Po příběhové stránce mi přišlo, že se děj rozšiřuje o lore předchozího dílu, celkové hry i o to, co se vlastně stalo hlavní postavě. Jenže kromě toho jsem měl pocit, že se trochu točíme v kruhu a druhý díl působí jako klasická „výplň“ před dalším pokračováním, což je škoda. Občas bych také řekl, že příběh sklouzává ke klišé, ale ne v nějaké výrazné míře.
Audiokniha byla velmi dobře načtená a užil jsem si ji. Je sice o něco slabší než předchozí díl, ale i tak mohu celou sérii prozatím doporučit.
Tato kniha byla hodně zvláštní a už od začátku jsem si nebyl jistý, jestli se mi bude líbit.
Myslím, že příběh nezaujme každého. Začátek je takový nijaký a dlouho jsem tápal, o co vlastně půjde — no, Golem to není, což je asi největší mínus knihy. Očekával jsem horor, který se bude točit kolem této legendární bytosti. Golem tu sice určitou roli má, ale vzhledem k tomu, že se po něm kniha jmenuje, bych čekal, že bude hrát mnohem důležitější úlohu. Místo toho se příběh soustředí na lidi žijící v mystické staré Praze — a tato část je skvělá.
Kniha ode mě dostává vyšší hodnocení hlavně díky gotické atmosféře. Překvapuje mě, že jsem se k tomuto příběhu dostal až teď a že jsem o něm dřív neslyšel. Myslím, že se stane titulem, který budu doporučovat na strašidelné podzimní čtení (možná bych ji lehce přirovnal k Drákulovi).
Atmosféra je opravdu výborná, takže pokud hledáte něco temného a podzimního, doporučuju. Příběh je slabší a určitě by mu prospělo pár škrtů nebo dovysvětlení.
Myslím, že tato kniha je něco jako učebnice dějepisu. Pokud hledáte právě to, je to kniha pro vás — jenže já jsem očekával spíše něco hlubšího.
Kniha je krátká a jednotlivá knížata, krále i další historické osobnosti představuje velmi stručně, nikdy nejde do hloubky (snad s výjimkou Anežky České). Z velké části mi to celé připomínalo báje a pověsti — respektive je to takovým způsobem napsané. Celé je to navíc podané až pobožným tónem, což mi osobně nesedlo.
Většině čtenářů kniha pravděpodobně splní to, co od ní chtějí. Někteří zmiňují, že jde spíše o knihu pro mládež — tím si nejsem úplně jistý. Jak jsem už naznačil, možná bych si místo této knihy raději přečetl učebnici dějepisu.
Myslím, že na známější Shakespearova dramata tato hra nemá, to však neznamená, že by byla špatná. Naopak je docela povedená, ale já asi preferuju něco trochu jiného. Musím souhlasit s některými komentáři, které zmiňují, že se v knize objevuje docela dost postav, ve kterých se čtenář může ztrácet.
Příběh se mi líbil. Dialogy (možná to bude znít zvláštně) na mě působily velmi shakespearovsky a považuju to za jednu z nejlepších částí tohoto díla. Sám bych asi uvítal, kdyby byla hra o něco delší a více rozvinula postavy, ale chápu, proč je napsaná takto.
Od Shakespeara to pro mě nebude nejoblíbenější hra, ale rozhodně překonává jiné.
Historické detektivky nejsou něco, co bych normálně četl, ale chtěl jsem to zkusit, protože krimi ze současnosti mám rád a zároveň historické krimi se v Česku čtou docela dost. Tato kniha však pro mě představovala neuvěřitelně velké zklamání.
Hned na začátek musím říct, že se kniha odehrává v době, ve které se odehrává snad každá historická krimi, o které jsem kdy slyšel, což jí samo o sobě moc nepřidává. K tomu přidejte vraždy, které nejsou vůbec originální, a vyjde z toho příběh, který nezaujme ani milovníky tohoto žánru.
Mému nízkému hodnocení nepomáhá ani hlavní vyšetřovatel, který je rozhodně jedním z nejméně sympatických vyšetřovatelů vůbec.
Autor mi také nedokázal prodat svůj psací um. Možná jsem nedával pozor, ale přišlo mi, že se v knize až nebezpečně často opakují stále stejná slovní spojení, což mě neustále vytrhávalo z příběhu.
Jako pozitivum beru to, že autor očividně ví něco o historii a řekl bych, že se mu podařilo zachytit dobovou atmosféru. To mi však nestačí k tomu, abych v sérii pokračoval. Knihu bych tedy spíše nedoporučoval.
Dvacet tisíc mil pod mořem je opět ten Verne, kterého mám rád. Po zklamání z knihy Tajemný hrad v Karpatech se tento příběh vrací ke klasickému dobrodružství s nádechem scifi.
Musím se přiznat, že jsem příběh znal jen matně z animovaného seriálu pro děti, takže jsem měl určitou představu o tom, co mě čeká. O to víc mě překvapil začátek, který byl mnohem akčnější, než jsem od autora čekal. Jakmile se děj přesune do ponorky, tempo zpomalí a následuje zajímavá „procházka“ Nautilem. Normálně by mě podobné popisy asi nebavily, ale tady mi přišly opravdu dobře vymyšlené. Později přichází další dobrodružství, která mi svým způsobem připomínala Pět neděl v balóně.
Rozhlasová hra, kterou jsem poslouchal, byla sice starší, ale velmi dobře namluvená. Dvacet tisíc mil pod mořem mi zatím přijde jako nejlepší autorova kniha (hned v závěsu Cesta do středu Země).
S Vernem mám docela komplikovaný vztah - buď se mi líbí (Cesta do středu Země), nebo se mi nelíbí vůbec (Ocelové město). Tajemný hrad v Karpatech spadá do druhé kategorie a myslím, že vím proč. Na rozdíl od jiných jeho knih mi nepřišel moc dobrodružný; spíš jde o pokus o horor, který se podle mě příliš nepovedl.
Celá kniha pro mě nemá moc zajímavý děj. Očekával jsem, že hrad bude pro příběh podstatnější - nebyl, což mě zklamalo. Přišlo mi, že se tam nic moc nedělo a samotné rozlousknutí záhady mi nepřišlo nijak zvlášť čtivé.
Rozhlasová hra, kterou jsem poslouchal, byla fajn a díky svému stáří působila mírně strašidelněji, což pomohlo. Po příběhové stránce však knihu moc doporučit nemůžu.
Tak tady se na hodnocení s ostatními vážně neshodnu. Vraždím vrahy přináší zajímavý příběh (ač bych neřekl, že extrémně originální), který by se mohl vydat mnoha nápaditými směry, ale pro mě to nakonec bylo docela zklamání.
Začnu příběhem, který mě na začátku vůbec nezaujal — dokonce jsem zvažoval DNF. Hlavní hrdinka mi přišla extrémně nesympatická a nevím, jestli to byl jen můj problém, ale to, co se stane na začátku, mi začalo dávat smysl až později. (Mírný spoiler ze začátku knihy: poměrně dlouho není řečeno, že muž je vrah, a působí to spíš tak, jako by hlavní hrdinka vraždila z rozmaru. To mi přišlo zvláštní.) Když se příběh konečně rozjede, začne to být zajímavější. Líbilo se mi, že hlavní ženská postava má osobnost, která se v tomto žánru často nevidí. Zaujalo mě i hudební prostředí. Jenže tím to po příběhové stránce končí — vyšetřování (tedy druhá dějová linka) mi přišlo hodně zvláštní. Několik věcí se tam doslova stane jen proto, že má detektiv „pocit“, což je něco, co v detektivních thrillerech opravdu nemám rád.
Dalším problémem je nepříliš logické či realistické chování postav. Nebudu to rozvádět, protože by to byly spoilery, ale často se postavy chovají tak, aby příběh fungoval, ne proto, že by to dávalo smysl.
Co také nechápu (a nejen u této knihy), je střídání ich- a er-formy při změně pohledů. Nerozumím tomu, rušilo mě to a nedávalo mi to smysl.
Kniha má poměrně otevřený konec, ale do druhého dílu se pouštět nebudu, i když má také pozitivní hodnocení.
Sám za sebe bych tuto knihu nedoporučil. Záhada mi nepřišla zajímavá a stejně tak způsob, jakým byla kniha napsaná. Bohužel plus nemohu dát ani za zpracování audioknihy — hlasy obou interpretů mi přišly takové nijaké (hlavně mužský hlas).
Znělo mi to velmi dobře — přeci jen detektiv s náznakem Sherlocka Holmese, trochu enemies to lovers, detektivní zápletka a ještě k tomu queer? To znělo jako něco, co si musím přečíst a co se mi bude určitě líbit. Nakonec to sice nebylo nejhorší, ale moje počáteční nadšení docela rychle zmizelo.
Začátek příběhu byl zajímavý. Hlavní postava byla sympatická, ale už tady jsem začal mít problém. První vražda, která se v úvodu objeví, je ta nejdůležitější — ale je to vražda ženy. Tak proč se kniha jmenuje Případ mrtvého redaktora? Nedává mi to úplně smysl, ale budiž. Pak je tu však další problém, který jsem měl už u dvou předchozích knih vydaných tímto nakladatelstvím. U první knihy (Vlčí píseň, a následně i Dům v blankytně modrém moři) jsem to přičítal autorovu stylu psaní, ale po této knize, která je od jiného autora (k tomu se ještě dostanu), mám pocit, že ty knihy překládá nějaký stroj — ne člověk. Nevím proč, ale text na mě často působí těžkopádně. Je tu například jedna erotická scéna, která je nejen strašně špatně napsaná, ale opravdu působí dojmem, jako by ji napsal stroj bez špetky uměleckosti v krvi.
Tím se můžeme přesunout k příběhu, který není nic extra. Nezlobím se — nečekal jsem něco plného zvratů, ale spíš odpočinkové čtení. Někteří čtenáři knihu označují jako feel-good detektivku, což upřímně nechápu; pod tímhle pojmem si nepředstavím knihu plnou explicitních popisů sexu. Hádám ale, že málokdo do této knihy půjde s očekáváním, že mu nedá spát. Po příběhové stránce tedy odcházím celkem spokojený.
Tak proč dávám takové hodnocení? Zmiňoval jsem autora — což vlastně autor tak úplně není, protože jde o pseudonym autorky (moje chyba, že jsem si to nezjistil, ale cítím určitou zradu). To by samo o sobě nebylo nic zvláštního, ale čtenáři, který tomu alespoň trochu rozumí, brzy dojde, že všechno, co se týká sexu, je v knize tak trochu vycucané z prstu. Jedna erotická scéna navíc — minimálně podle mě — působí skoro pedofilním dojmem. Možná je to jen moje preference, ale když už píšu o gayích, tak si alespoň něco zjistím (a nejsem jediný, kdo to v komentářích zmiňuje).
Kdybych měl dát shrnující hodnocení: knihu si užijí lidé, kteří nečtou detektivky a chtějí číst bookstagramové gay knihy. Milovníci detektivek neobjeví nic nového a možná budou znechuceni erotickými scénami.
