Anasa

Příspěvky

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůSpolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůM. A. Shaffer

Otevřela jsem ji, začala číst první stranu a řekla jsem si, že to asi nedám. Román v dopisech. Jenže jsem knihu neodložila - ještě kousek a ještě kousek. Po několika stranách bylo jasné, že ji neodložím. Pak už bylo nad slunce jasné, že mne kniha nejen chytila, ale nadchla. Žasla jsem nad tím, jak se také dá psát o strašné realitě.
Nemám příliš ráda předvídatelnost, ale v osudech Elizabeth a Juliet mi nevadila. Jen jsem se smutkem čekala na pravdu o jedné a rozhodující událost či slovo u druhé.
Škoda, že autorka už nic jiného nenapíše.

24.04.2019


Byla jednou jedna řekaByla jednou jedna řekaD. Setterfield

Před lety jsem četla Třináctý příběh, na rozdíl od mnoha jiných knih mi utkvěl v paměti, i když nemám dojem, že by mne přímo oslnil, takže jsem si u další knihy řekla: Proč ne? Přesto mi chvíli ležela na nočním stolku a sahala jsem po jiné četbě. Pak jsem knihu otevřela. Nic určitého jsem nečekala, takže jsem nebyla otrávená tím, že se příběh nerozbíhá. Užívala jsem si ho. Klidné, jednoduché vypravěčství, které nepostrádá poezii. Přijímala jsem různé postavy a střídání děje, prostě řeka přinášela příběhy.
Pak autorka přímo oznámila, že tady se osudy setkávají. Řeka, pardon - vypravování, nabralo spád a nakonec se četlo jak detektivka. Nemohla jsem se odtrhnout. A řeka se zachovala spravedlivě. Přinesla zakončení šťastná i zakončení spravedlivá. Také konec, který jsem mohla uchopit různými způsoby, s tím jsem spokojená. A držím se toho Byla jednou jedna ... Pohádka? Magický realismus? Krásná kniha! (A jsem moc ráda, že jsem se předem neseznámila se škatulkováním. Historický román nebo historická detektivka? Pak jsou asi čtenáři opravdu překvapeni, viď, Ticháčku!)

06. července


SovaSovaS. Bjørk (pseudonym)

Napínavé, výborné, ale autor se nezdržel motivů, které mi v detektivkách poměrně vadí. Zatáhnout mezi oběti či podezřelé vlastní rodinu? Možná jednou, ale nic se nemá přehánět. Také s postavou Mii bych přibrzdila. V prvním díle jsem ji chápala, ve druhém ne. Autor ji nechává klesat hlouběji a hlouběji. Brilantní vyšetřovatelka závislá na lécích a alkoholu? Čím dál tím víc mimo? A opravdu něco vyšetří? Další knihu ze série si zřejmě ze zvědavosti přečtu, ale vývoje hlavních postav se obávám. Pokud Bjork nezmění taktiku, musel by už třetí díl být konec Mii i Munchovy rodiny.

03.12.2017


Tiché rokyTiché rokyA. Mornštajnová

Zase mi chybí, že nemohu dát čtyři a půl hvězdičky. Vysoké hodnocení si kniha zaslouží za dojmy, které zanechala, za tu lítost, již jsem nakonec cítila s postavami, které prožívaly každá své trápení. Spolu a každý sám. Naprosto v souladu s tím bylo také střídání kapitol a návaznost poslední a první věty. Ale jedno mi vadilo - až do zlomového okamžiku v životě Svatoplukovy rodiny mi připadalo, že děj sleduji z nadhledu, teprve poté jsem mohla začít vnímat emoce, které oněmi tichými roky přímo lomcovaly. Pěkná knížka.

28. září


Kouzelníkův únik z realityKouzelníkův únik z realityL. V. Johansson

Chvilku mi trvalo, než jsem knihu přijala. Na obalu se mluví o humoru a vtipu, zde je žánrově uvedená jako fantazy. Jenže on je to především příběh o poznání sebe sama. To nádherné na něm je, že hrdina, či spíše antihrdina dostane jedinečnou možnost ujasnit si, že jeho život i on sám stojí za houby, prostřednictvím magického světa. A ačkoli mu vlastně nikdo nic jiného ani nenabízí, z toho poznání mu svitne naděje. Ke konci jsem se bála jediného, že autor z magického realismu vybočí a vše prohlásí za sen. Nestalo se tak, na severu Evropy je svět pratvorů, jinotvorů a potomků čarodějnic příjemně reálný. A to je dobře.

10.08.2017


Cela číslo 17Cela číslo 17D. Dán

Snažím se , snažím, ale nevím, za co ubrat hvězdičku. Od Dominika Dána jsem znala Rudého kapitána, muž četl Bestii a shodli jsme se, že je to dobré, ale tvrdé. Takže jsem po dalším Dánovi sáhla hlavně kvůli čtenářské výzvě. Tvrdé to bylo také, nad slepotou hlavního hrdiny jsem nevycházela z úžasu, ale odtrhnout jsem se nemohla. Tenhle pán umí psát. Za dvě věci mu děkuji: Jednak mi vyhovovalo to, že když se děj prostřídal a vrátil se ke Kamilovým zápiskům nebo k jeho současnému pobytu ve vězení, opakoval se odstavec, takže se v ději nedalo ztratit, plynule navazoval. Jednak jsem opravdu ráda, že některé scény vynechal a spokojil se s tím, že i otrlí policisté zvraceli kvůli tomu, co našli. Takže příště zase Dána?

23.03.2019


Na co Alice zapomnělaNa co Alice zapomnělaL. Moriarty

Jak už psal někdo přede mnou: Nejsem typická čtenářka ženských románů. U Alice to ale bylo něco jiného. Tady jsem "šla" s Alicí a často si říkala: To víš, holka, lidi a věci se mění. Zvlášť rozklad vztahu sester mi přišel životný. Ne vždy jsem s Alicí souhlasila, ale byla jsem udivená přesně tam, kde i Alice žasla, co se to s ní stalo. Určitě doporučuji k přečtení. Jen pro úplnost musím dodat, že Tři přání jsem nezvládla, ta jsem odložila nedočtená.

19.02.2017


Projekt manželkaProjekt manželkaG. Simsion

Milé čtenářky, doporučuji tuhle knížku mít při ruce, třeba v nočním stolku. Až budete někdy naštvané na své blízké muže, až budete vrtět hlavou nad mužským chováním, zalistujte. Určitě si za chvílí s úsměvem řeknete, ale on ten kolega, manžel, brácha ... je úplně zlatý! Dona Tillmana si zamilujete, ale jen na papíře!

08.04.2017


PočátekPočátekD. Brown

Právě jsem přidělila tři hvězdičky, ale uvažovala jsem i o dvou. Začala jsem číst s tím, že už znám schéma Brownových knih, ale to vůbec nevadí, protože se čtou samy. Nadšení mne velmi rychle opouštělo. Ačkoli se stala vražda, přišlo mi, že se vlastně nic neděje. Poměrně rychle jsem si vydedukovala další postup i to, o co vlastně jde. Pak jsem četla spíš proto, abych si potvrdila své domněnky. Tak z osmdesáti procent vyšly, takže mne Brown ani nepřekvapil.

01.04.2018


HordubalHordubalK. Čapek

Trochu jsem váhala s hvězdami. Hordubal se mi líbil, vracet se k němu asi nebudu. Děj jsem samozřejmě znala, ale ne dobře. Znala jsem Polanu tak, jak ji vidí vesničané - zlou, chamtivou poběhlici. Ani jako matka nestála za nic. Na druhou stranu jsem při četbě pochopila, že tak černobílé to nebylo. Muž je osm let pryč a z toho pět let nepíše? Žije? Má jinou? Vrátí se? A život ubíhá ... Nemám si ho zařídit jinak? Dobře to Čapek načrtl, je to podnět k přemýšlení, nejde jednoznačně litovat a jednoznačně soudit. Tak nakonec přece jen za pět hvězd.

17.09.2018


Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)J. Jonasson

Těšili jste se na nového Jonassona? Myslím, že Vám bude stačit několik stránek, abyste se utvrdili v tom, že poměrně nízké hodnocení má právem. Zabijáka jsem přečetla, ale tak nějak z povinnosti - je to přece další Jonasson a na knihu jsem se těšila! Měla jsem ji odložit. Nic zajímavého, nového, vtipného se totiž až do konce neobjevilo.

22.08.2016


Neviditelný strážceNeviditelný strážceD. Redondo

Právě jsem doposlouchala audioknihu. No, skousla jsem ji jen proto, že jsem momentálně neměla nic jiného, při čem by se dalo vařit. Mystika mi rozhodně nevadila, ale dlouhé úvahové pasáže a tragické vzpomínky na dětství, kterým bylo věnováno více prostoru než vyšetřování, ty ano. Kdyby autorka příběhy rozdělila a napsala jednu knihu věnovanou osudu A. Salazarové a druhou jako klasickou detektivku, mohl by být výsledek lepší.

23.12.2016


Tady byla Britt-MarieTady byla Britt-MarieF. Backman

Milá Britt-Marie, už jsem Tě trochu znala z knížky Babička pozdravuje a omlouvá se. Po několika prvních kapitolách jsem začala vrtět hlavou, co mě to popadlo chtít se s Tebou blíže seznámit. Nakonec jsem byla ráda, že jsem nebyla "z těch, co to vzdávají". Nebyla jsi jen otravná bába a bylo mi s Tebou fajn.

14.05.2017


Tajemství letního odpoledneTajemství letního odpoledneK. Morton

Alespoň pro sebe ohodnotím knihu po částech. Za první a druhou část dávám tři hvězdy, místy snad dokonce dvě. Rozvláčnost a nesympatická Dolly, myslela jsem, že knihu odložím. Pak se to změnilo, třetí a čtvrtá část mě nutily sedět a číst, teď bych dala hvězdiček pět. Vše zapadlo, v ději nezůstala ani skulinka a příběh ve mně ještě doznívá.

24.07.2017


Geniální přítelkyněGeniální přítelkyněE. Ferrante

Po prvních několika desítkách stran, kdy obě kamarádky byly sotva ve věku školou povinném, jsem knihu na čas odložila. Pak jsem se k ní vrátila. Holčičky trochu povyrostly a začaly objevovat své okolí. A já s nimi. Vtáhl mne svět italské periferní čtvrti, chování a zvyky tolik odlišné od těch našich a teď. Příběh sám by se možná dal vypravovat několika větami, ale ten barvitý a pestrý svět! Málokdy mám při četbě takový pocit proniknutí, poznání lidí a prostředí, které je formovalo.

27.01.2018


Nenech to býtNenech to býtH. Coben

Čtivé, nevyřešený případ chytne, napětí se stupňuje, záhady hromadí, pravda se dlouho neodhaluje. Ale je to má čtvrtá kniha od Cobena a je v tom právě to Ale. Schéma (alespoň u těch, které jsem četla) je stejné, takže kdybych mezi Cobenovými thrillery neměla dost velké rozestupy, nudilo by mne to.

11.02.2019


Blues pro bláznivou holkuBlues pro bláznivou holkuV. Hrabě

S Hrabětovou poezií jsem se setkala někdy v osmdesátých letech a samozřejmě jsem si zamilovala Variaci na renesanční téma. O pár let později jsem si koupila knížku a gramofonovou desku. Občas jsem se zaposlouchala do sugestivního Kovaříkova přednesu, občas jsem zalistovala knížkou. Obvykle nečtu sbírky najednou od A do Z. Teď jsem se rozhodla od A do Z postupovat kvůli čtenářské výzvě, i když mi to po chvilkách trvala řadu měsíců. Asi už jsem jiná, něco mne oslovilo, něco bylo moc. Moc jaké? Syrové? Neučesané? Rebelantské? Prostě moc.

08.08.2019


Srpen s bejbinkouSrpen s bejbinkouF. Nepil

První slovo v anotaci je trefné: nenáročná. Litovala jsem jedné věci - že neposlouchám vyprávění samotného pana Nepila, který svým vyprávěním vždy texty povýšil. Nějaké pasáže mne až tak moc nebavily, ale líčení některých míst se mne opravdu dotklo. Také jsem si zamilovala okolí St. Gilgen, takže ve mně vyvolalo milé vzpomínky.

28.08.2019


VzplanutíVzplanutíJ. Březina

Klasická, dobrá detektivka, poctivé pátrání v současnosti i v minulosti. Nevzbuzovala napětí, ale zvědavost. Tomáš Volf si zasloužil úspěch i sympatie.

02.12.2019


Velký GatsbyVelký GatsbyF. S. Fitzgerald

Je mi líto, Fitzgerald mne nějak míjí. Před lety jsem četla Něžná je noc a nijak mne neoslovila, tak jsem zkusila Gatsbyho. Žádné souznění se opět nekonalo. Uznávám, že při čtení jsem si utvořila obrázek o společnosti, ve které se příběh odehrává. Také jsem musela ocenit různá přirovnání a metafory. Ovšem stále se mi zdálo, že jsem nějak na povrchu, že nedokážu prožít emoce s postavami. Cítila jsem se vzdáleným pozorovatelem podobně jako Nick, takže jsem si docela vydechla, když jsem se dostala na poslední stránku. Sbohem, Gatsby, už se k tobě zřejmě nevrátím.

08. března


Překrásná je nepotřeba nářkuPřekrásná je nepotřeba nářkuJ. Skácel

Jedna z knih v nočním stolku. Pár laskavých, milých veršů občas uzavírá den.

09.04.2016


Babička pozdravuje a omlouvá seBabička pozdravuje a omlouvá seF. Backman

Poslechla jsem, tedy nečetla jsem, ale opět jsem poslouchala a vždycky jsem se těšila na další část. Vzpomínala jsem při tom i na svou babičku, taky za mnou stála. Hlavně jsem se ale bavila a obdivovala, jak postupně každý dílek skládačky zapadne na své místo. Kvůli těmhle dvěma věcem odpouštím i drobnou průhlednost ke konci, vždyť jde o příběh pro děti, ne?

14.03.2017


Zlodějka příběhůZlodějka příběhůM. Klevisová

Dobrý detektivní příběh se zbytečně dlouhým rozjezdem. Zhruba prvních sedmdesát stránek tvořilo předehru k vraždě a uvádělo do děje. Celkem zbytečně, protože spousta údajů o postavách se v průběhu knihy několikrát připomínala, stejně jako byla neustále uváděna jejich celá jména. Nebylo ani třeba postavu detailněji představovat hned, jak přišla na scénu, vadilo mi to. Jedna drobnost mě částečně popuzovala, částečně rozesmívala: Postavy často bubnovaly prsty do stolu - a hned také byla příležitost dodat, zda to byla ruka s krátce ostříhanými nehty, nalakovanými nehty, ...
Škoda, celkový dojem byl průměrný.

16.08.2017


Bez slitováníBez slitováníT. Weaver

Devět desetin knihy se mi zdálo skvělých - pozvolné odkrývání tajemství, prostor pro to, abych mohl sama uvažovat, podezírat. Naštěstí tam nebylo ani moc vstupů Kay a všechny měly své opodstatnění. Vysvětlení se mi zdála logická, což se z detektivek a thrillerů často vytrácí. Zde ne, když došlo na objasňování, padoucha jsem pochopila, nad druhou postavou jsem zavrtěla hlavou, jak se jí to mohlo zdát jako nejlepší řešení, ale koneckonců, proč ne. V tomhle bodě měla knížka skončit. Posledních padesát stránek bylo krkolomných a nelogických. Představovala jsem si, jak nakladatel drží autorovi pistoli u hlavy a nutí jej ještě kus připsat. Neměl se dát!

14.02.2018


Smolný rokSmolný rokJ. Jackson

Stylem mě knížka chytla od první stránky. Osten zklamání jsem ucítila, když se vystřídaly vypravěčky. Pak mi to ale začalo vyhovovat - každá vypravěčka měla co říci, každá měla jiný pohled na věc a osvětlila jinou část skládačky. Postupně odkrývaná pravda se mi líbila, dílky postupně začaly zapadat na své místo. Konec byl šťastný a asi by se mi zdál až příliš šťastný, kdybych to všem třem ženám tolik nepřála. Zvláště Velké. Mně se totiž nezdála krkolomná zápletka, mně se zdála neuvěřitelná osobnost ženy, která se od patnácti rve s osudem tak jako ona.

29.06.2018


Rubáš pro slavíkaRubáš pro slavíkaP. D. James

Sáhla jsem po starší autorce a byla jsem odměněná tím, že se zase jednou detektivka nezvrhla v thriller. Zůstalo u klasického pátrání, po první vraždě následovala další, bylo o čem přemýšlet. Jamesová dost času věnuje popisům míst, někdy je to příliš zdlouhavé, ale nesklouzává až k nudě. Co mi trochu vadilo, bylo malé rozlišení sestřiček v zácviku i vrchních sester. Občas jsem se ztratila ve jménech. Celkově příjemná kniha, která se dobře četla.

19.08.2018


Dívka, která upíjela měsícDívka, která upíjela měsícK. Barnhill

Včera jsem dočetla, škoda. Knížku jsem přijala bez výhrad, jen s otázkou: Proč je pro děti a mládež? Na rozdíl od jiných fantazy jsem si tady totiž užívala nejen příběh, ale i styl, jazyk a nové, neotřelé nápady. Navíc autorka ponechává dost prostoru pro vlastní fantazii, nesnaží se všechno za každou cenu vysvětlit. Je to prostě KOUZLO. Mám pocit, že je to trochu jako s Malým princem - každý si přečte příběh, každý si z něj něco jiného vezme a odnese.

22.12.2018


Mramor a plátnoMramor a plátnoS. Storey

Historické romány nevyhledávám, zlákalo mne výborné hodnocení na databázi. Nelitovala jsem, že jsem po knize sáhla, chvílemi jsem cítila napětí, jako kdybych četla detektivku. Jen si nejsem jistá podáním postav. Leonardo u mne dost často vyvolával negativní pocity, ale zaslouží si to? Příběh neskončil, zůstaly otázky.

02.02.2019


Ztracená vládkyněZtracená vládkyněS. Robinson

Kniha se mi líbila, i když by děj mohl plynout svižněji, po polovině se mi už zdála zdlouhavá. Trochu mne zklamal konec. To, jak ze sebe provinilá osoba chrlila přiznání, nebylo ani trochu přirozené.

27.03.2019


ClonaClonaS. Bjørk (pseudonym)

Dobré, napínavé, záhadné. Bohužel záhadné bylo i využití některých naprosto vedlejších postav - např. matka oběti před odletem, prodavačka. To bych nakonec pominula, ale konec nebyl z více důvodů to pravé, rozladil mne. Opravdu mi vadí ta psychopatická a osobní rovina, ta by mohla klidně v dalších dílech vést buď k vyvraždění rodinných příslušníků nebo členů Munchova oddělení. Vyskytl se další vraždící psychopat, takže je asi normální, že se mi nezdá, že zvolil postup, který vlastně nevedl ke kýženému cíli. Tady zřejmě logiku hledat nemohu. Taky pátraní dvou nejmladších členů týmu bylo v závěru věnováno málo prostoru a Munch se k vrahovi dostal jak slepý k houslím. Uvítala bych víc pátrání místo vrcholné scény s vrahem. Když to shrnu: Pokud chci čtivou a napínavou knihu, je Clona opravdu dobrá. Už je to ale třikrát na jedno brdo.

19.08.2019


1