Anasa komentáře u knih

Dočteno a musím dát pět hvězdiček. Nejsem totiž čtenářka této literatury, v posledním roce jsem se ale dvakrát nechala zlákat a přinesla jsem si z knihovny knížku od známého vtipného umělce a jinou o známém, opět vtipném a zábavném herci. Přesto jsem ani jednu z nich takzvaně nedala. Prostě jsem je do knihovny odnesla nedočtené. Jiřinu Bohdalovou jsem měla dvakrát v ruce a vždycky jsem si řekla, že to opět není pro mne a že do výzvy si najdu nějaký pěkný životopisný román. Nakonec však tahle knížka na mém nočním stolku skončila a ejhle! dočetla jsem. Dokonce s chutí. Nebylo to ani moc dlouhé, ani nabité všemi daty a setkáními, v mnohém byla kniha decentní, události nastínila, ale nepiplala se v nich. Přitom bylo opravdu o čem číst. Povedená kniha, velká osobnost.

1 06.03.2021

Doly, neštěstí. Současná doba přináší mnoho filmů katastrofických, mnoho filmů s obdobnými náměty. Ty přivádějí na scénu hrdiny s velkým H, neuvěřitelné činy, happy end. Čapek je jiný - hlavní postava Standy takovým hrdinou není. Nedospělý chlapec, který sám sebe hledá. Má strach, pochybnosti, není příliš zručný ani fyzicky zdatný, sní o tom, co dokáže. V panu Hansovi a hornících první party nadšeně hledá své vzory, poznává jejich charaktery a osudy. Tak se možná stane, že osud mrtvých je smutný, ale nezadá si s nelehkými osudy živých. První parta stojí za přečtení.

21.02.2021

Tak tohle byla šťastná náhoda! Hledala jsem v synově pokoji jinou knihu a padl mi do ruky Hvězdný prach. Film jsem viděla, tak jsem si nakonec řekla, že ho alespoň srovnám s knihou. A dobře jsem udělala, příběh jsem si užila. Na obálce knihy se dočtete, že je to příběh, který stvořila sama fantazie, nelze než to podepsat. Bylo radostí procházet se tajemnou Elfií s jejími rozmanitými obyvateli a mnoha nepředvídatelnými tajemstvími. Také vyjadřování jsem si užila. Každé slovo mělo své místo, dýchala z něj poezie. Milé čtení, u kterého si odpočinete od dnešního světa.

8 11.02.2021

Tahle kniha byla chyba. Moje chyba. Nějak jsem z recenzí nevyčetla, že je opravdu nutné znát předešlé díly, takže jsem se nejméně v první čtvrtině knihy doslova ztrácela. Osudy postav, předešlé případy, nic jsem neznala, ale v knize se prakticky nic neodehrávalo, spíš se jednalo o přechod od předešlých případů do současnosti. Nakonec jsem u knihy vydržela, takže závěr mne i bavil. Celkový dojem je dost rozpačitý.

2 08.02.2021

Když si na začátku řeknete: Stane se za prvé tohle, za druhé tohle a za třetí tohle, tak se na sto procent trefíte. Naštěstí tady byla linka mapující práci ve veterinární ordinaci, díky ní se jedná o čtivou, oddechovou knihu. Autorka se nevyhnula ani smrti domácích mazlíčků, což je sice smutné, ale každý jsme to zažil. Knížku to činí životnější. Co se týká linky milostné, škoda, tohle je naprosto tuctové. Velmi mne také zaráží "přátelství" mezi Emmou a Maz, jako by se tady o přátelství pouze mluvilo, přinejlepším ho vidím jako jednostrannou záležitost. Celkově se mi Veterinářka líbila, ale do dalšího dílu se asi nedám.

01.02.2021

Dočteno. Že to ale byla fuška! Nejdřív k příběhu - převládající dojem: dost se vlekl. Postava Lizzie nebyla špatná, ale kdyby jí Frank neopakoval, jak je bystrá a jaký má smysl pro humor, ani by mne to nenapadlo. Kdy projevila smysl pro humor? Řekla bych, že u ní převládá zarputilost a důslednost. Zdálo se mi, že se příběh rozběhl až v samém závěru. V něm se však sešlo moc náhod najednou: setkání s vrahem a současně náhlé Rossovo prozření. Možná to ale patří k tomuto typu detektivky. Po další knize v sérii už ale nesáhnu.
A teď druhá stránka: Nikomu, kdo má rád nejen knihy, ale i češtinu, nedoporučuji knihu brát do ruky! V jednom z předchozích komentářů jsou vyčíslené chyby do strany 150, jsem přesvědčená, že je jich ještě více. Rozpory mezi rodem zájmena a podstatného jména, mezi rodem podmětu a jmenným rodem přísudku, přebývající zájmena se, překlepy v předložkách, kdy se z do stává od nebo o, směšné překlepy, kdy se postava nedívá za roh, ale za rok, ... Prosím všechny, kterým to vadí, napište svou recenzi také na stránky nakladatelství MOBA. Zatím jsou tam tři záporné recenze, přidejme se!

8 30.01.2021

Doposlechnuto a zařazeno mezi mé nejoblíbenější audioknihy. Nechybí nic - zákeřná vražda, skrývané tajemství, přetvářka a skrývaná totožnost, láska - a třešnička na dortu: četba Pavla Soukupa.

2 24.01.2021

Milé historky ze ZOO, které nikdy nezklamou. Celkově mi knížka přišla nepromyšlená. Kapitoly uvozují úryvky z dopisů adresované Durrellovi, s obsahem kapitoly ale nijak nesouvisí. Také přechod mezi vyprávěním o jednotlivých zvířatech často chybí, prostě jen přijde další odstavec a s ním něco zcela jiného.

Dala jsem na zdejší výborné hodnocení, ale nějak se k němu nemohu připojit. Nešikovný, přihlouplý detektiv Bronstein mi nevyhovuje. A příběh? Poslouchala jsem ho jako audioknihu při vaření. Když už běžela čtvrtý den a přišel manžel, překvapeně prohlásil: Já jsem si myslel, že posloucháš nějaký román pro ženy a ona je to detektivka. Opravdu to není lehké poznat!

1 10.01.2021

Asi pět. Ne, že bych se chechtala nahlas, označení bláznivá komedie mi úplně nesedne. Prostě milé, vtipné, úsměvné. Sbírka bizarních lidiček, která i vyvolávala úsměv, ale častěji překvapující postřeh: Tak v tom nejsem sama? Tohle cítí i jiní? Pod tou protivnou slupkou se skrývá citlivý, zranitelný člověk? Někdy vyslovené moudro bylo moc do očí bijící, ale odpuštěno. Jindy mi totiž vyhovovalo, ponouklo k zastavení. A tentokrát se mi líbily šťastné konce!

12 06.12.2020

V záplavě současných thrillerů ojedinělá detektivka. Opravdu detektivka, netuctové postavy, časově posloupný děj, vypravěči se nestřídají. To jsem si jako čtenářka mohla vysloveně užít. Jak příběh pokračoval a zamotával se, nechtělo se mi knihu odložit, byla jsem zvědavá, co ze vší té nepravděpodobnosti povstane. Vady na kráse, ale nacházím také. Především mi prostředí kanadské policie bylo mnohem sympatičtější v románech L. Pennyové. Jazyk, který kanadským policistům vložila do úst autorka zde, budil pocit, no ... asi omezenosti a frajeřiny (nebo je to překladem?). Také toho vznášení se v oblacích bylo trošku moc, jako kdyby mimo realitu nebyl jen Adamsberg.
Ovšem po Muži s modrými kruhy, který mne před lety moc nenadchl, mne teď Vargas přesvědčil/a, že bych měla sáhnout i po další její knížce.

2 04.11.2020

Zase mi chybí, že nemohu dát čtyři a půl hvězdičky. Vysoké hodnocení si kniha zaslouží za dojmy, které zanechala, za tu lítost, již jsem nakonec cítila s postavami, které prožívaly každá své trápení. Spolu a každý sám. Naprosto v souladu s tím bylo také střídání kapitol a návaznost poslední a první věty. Ale jedno mi vadilo - až do zlomového okamžiku v životě Svatoplukovy rodiny mi připadalo, že děj sleduji z nadhledu, teprve poté jsem mohla začít vnímat emoce, které oněmi tichými roky přímo lomcovaly. Pěkná knížka.

8 28.09.2020

Tak čtyři a půl. Události, na které Josep vzpomíná byly dramatické, přitom byly vylíčené z odstupu, nechaly mne naprosto v klidu. Teprve práce na vinicích, těžký život Katalánců na venkové, to mne chytilo, tady jsem už "šla" s Josepem. Asi tu byla v souladu denodenní těžká dřina s tempem vypravování.

1 28.09.2020

Báječně jsem si u Ritmatika odpočinula. Děj mne většinou plynně unášel, i když se našla chvilka, kdy mi přišel moc popisný. Taky jsem si musela zakázat přemýšlet o tom, kde se vzali první kříďáci. Co mne ale mrzí, je zakončení. V doslovu sám autor přiznává, že konec k pokračování vybízí, přesto je Sanderson přímo neslibuje, takže mi to nepřijde úplně domyšlené.

28.08.2020

Výběr byl jasný - dánská detektivka s výborným hodnocením. Zklamání propastné. Už začáteční morbidita mne odrazovala, v půlce knihy jsem přemýšlela o tom, jak dlouho to bude autor natahovat, i když příběh sám nebyl špatný. Provázelo ho však spousta minusů: Hlavní vyšetřovatelka byla neskutečně nesympatická, navíc jsem do konce knihy nepochopila, proč se stále zmiňuje její inteligence a vyšetřovatelské kvality, nějak to nevyplynulo. Nejen ona, i další postavy mi přišly sotva načrtnuté. Velmi zvláštní styl psaní, který tu už dost čtenářů zmínilo. Občas stránka "suchého" textu, s krátkými větami, spíše reportážní, pak přešla v text se sáhodlouhými souvětími, ve kterých byly občas věty připojené špatným spojovacím výrazem. Velmi mi vadilo neodůvodněné střídání minulého a přítomného času, někdy se to přihodilo i v souvětí. Je to prazvláštní styl autora, nebo je to překladem? Knihu jsem dočetla, vzala jsem si totiž na krátkou dovolenou jen ji, po další od stejného autora asi nesáhnu.

6 08.08.2020

S radostí jsem zjistila, že letos znovu vyšla kniha, která se mi líbila před třiceti lety. Vrátila jsem se k ní, abych si ji připomněla a zjistila, jestli na mne opět tak zapůsobí. (Navíc se mi nová obálka tak nelíbila, že jsem ji s klidným srdcem přidala do čtenářské výzvy.) Co říci? Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Pořád dobré, ale po letech zkušeností už jsem se tak nebavila, místy mi přišlo, že pracuji, místo abych si oddechla. Autorka v doslovu píše, jak mimo jiné usilovně vybírala a zkracovala materiál. Možná mohla ještě něco vyřadit.

1 27.07.2020

Také mám bratry Suché ráda, tudíž jsem čekala víc. Čekala jsem vzpomínání na osobnosti, setkání, příběhy. Dost otázek však směřovalo k tomu, aby Jiří Suchý vyjádřil názor na to či ono, což se pak na několika řádcích stalo. Kdyby se jednalo o dvoustránkový rozhovor, zhltla bych ho, víc než sto stránek knihy mi přišlo zdlouhavých.

25.07.2020

Před lety jsem četla Třináctý příběh, na rozdíl od mnoha jiných knih mi utkvěl v paměti, i když nemám dojem, že by mne přímo oslnil, takže jsem si u další knihy řekla: Proč ne? Přesto mi chvíli ležela na nočním stolku a sahala jsem po jiné četbě. Pak jsem knihu otevřela. Nic určitého jsem nečekala, takže jsem nebyla otrávená tím, že se příběh nerozbíhá. Užívala jsem si ho. Klidné, jednoduché vypravěčství, které nepostrádá poezii. Přijímala jsem různé postavy a střídání děje, prostě řeka přinášela příběhy.
Pak autorka přímo oznámila, že tady se osudy setkávají. Řeka, pardon - vypravování, nabralo spád a nakonec se četlo jak detektivka. Nemohla jsem se odtrhnout. A řeka se zachovala spravedlivě. Přinesla zakončení šťastná i zakončení spravedlivá. Také konec, který jsem mohla uchopit různými způsoby, s tím jsem spokojená. A držím se toho Byla jednou jedna ... Pohádka? Magický realismus? Krásná kniha! (A jsem moc ráda, že jsem se předem neseznámila se škatulkováním. Historický román nebo historická detektivka? Pak jsou asi čtenáři opravdu překvapeni, viď, Ticháčku!)

12 06.07.2020

Když jsem četla Překrásná je nepotřeba nářku měla jsem pocit souznění se všemi básněmi, ten se teď tak bezvýhradně nedostavil. Jsou tu básně "moje" a jiné, ke kterým se vracet nebudu. Pouhé konstatování, poetika ve všech krásná.

Tak nějak klidné a pohodové, člověk by řekl, že i ta vražda je vlastně přirozená a pohodová. Všechno jaksi klouzalo po povrchu. Kniha se nečetla špatně, ale skoro bych ji ani neřadila k detektivkám Zcela chybělo napětí, dokonce jsem ani neměla potřebu odhadovat vraha. Určitě rychle zapomenu, o čem vlastně příběh byl.

28.04.2020