Anasa komentáře u knih

(SPOILER) Oddechovka. Zábavná, ale víc mne bavila na začátku. To Nina řešila práci a byla v tom porce humoru. Kdyby se dál trochu ubralo v milostných problémech a přidalo ježdění po Skotsku, bylo by to pro mne příjemnější čtení. Motiv s nočním vlakem byl osobitý, ale dál si musím povzdechnout: Opravdu musí musí být pro ženské hrdinky ten pravý ten, kdo se jim nejdřív zdá vrcholně nesympatický?

5 31.03.2022

Před rokem jsem četla V zajetí zimy, teď jsem se k autorce vrátila a musím říci, že s chutí ještě o chlup větší. Soustředila jsem se na příběh, nic z něj nevpatřičně nevyčuhovalo, podstavy odstíněné, lidské. Příběh a tajemství se odhalovaly postupně, nebyly tahány na světlo násilně za vlasy. Agnieszka se rozvíjela pod vlivem okolností, napětí gradovalo. Ani tenká milostná linka nevadila. Nebyla nutná? Možná ne, ale dala Drakovi další rozměr. Pokud bych ještě něco potřebovala, tak víc informací ke královně a hvozdu. Proč se proti ní lidé obrátili? A jak se z obávaných chodců stali mírní zahradníci? Nic, tentokrát zapomenu na všechny drobné výhrady a otázky a budu hodnotit plně, čtení jsem si užila.

6 20.03.2022

Kniha je určena jasným čtenářkám romantiky a k těm úplně nepatřím. Doufala jsem, že romantika bude v rovnováze s životem v knihkupectví, proto jsem si knihu vzala, ale osudy obchodu se romantice zcela podřídily. Natalie se sice "prala" o osud knihkupectví, ale tak nějak to klouzalo po povrchu - stejně to dobře dopadne. Přišlo mi, že některé motivy se ani nesnažily tvářit věrohodně. A konec? Tak tam se štěstí vrchovatou měrou dostalo na každou postavu! Takže příště zkusím něco jiného.

4 19.03.2022

Prostě mne to k sobě připoutalo. Fantazy bez klišé a čtenáři vyber si co chceš. Vezmi to jako fantazy a přijmi vše, nebo hledej jiný smysl. Je to na tobě. Ať tak nebo tak, počteš si.

5 19.03.2022

Druhý díl v sérii Odložených případů. Zůstávají hlavní postavy, současný případ se prolne s jiným a celý Wistingův tým se snaží spojit nitky a najít souvislosti. Tenhle díl je napínavější než předchozí Katharinina šifra. Ovšem také brutálnější, to mne poněkud zklamalo. Trochu jsem se také ztrácela v postavách podezřelých a svědků, skoro bych potřebovala nástěnku jako novinářka Line. Neuspokojil mne závěr, konkrétně dedukce vyšetřovatelů ohledně motivů pachatele. Možné to je, ale trochu přitažené za vlasy.

1 01.01.2022

Záhada zmizelé ženy, policejní pátrání, hypotézy, hledání důkazů. V současné záplavě knih se štítkem thriller, většinou mrazivý thriller, tahle kniha vyčnívá. Sleduje práci týmu, a ačkoli neděsí, činí to poutavě. Co si Katharina zapsala? Proč si sbalila kufr a proč zrovna takhle? Může její zmizení souviset s jiným případem? Jeden dílek skládačky postupně zapadne do dalšího, nezůstane žádná mezera. Ani ve vykreslení postav nic neskřípe, jsou osobité, snad mi u nich chybí jen trochu víc emocí. I v tomhle je detektivka poklidná. Jsem zvědavá na další díl.

2 01.01.2022

Kladem je určitě silný příběh, druhým kladem je jazyk. Kompozice mi nevyhovovala. Zdá se, že je módou střídat vypravěče nebo časové roviny, ale zdaleka ne všem knihám to sedí. Cyklistku cítím jako příběh, který střídáním časových rovin utrpěl. Navíc přechody byly někdy tak náhlé, že jsem někdy až po několika větách pochopila, že jsem třeba z Blanky studentky přeskočila k Blance v pokročilém věku. A pak je tu ještě jedna záležitost - tak pohnutý osud nejen Blanky, ale celé její rodiny, a přesto mne nechytil za srdce. Blanka mne nepřivedla k tomu, abych s ní cítila dojetí, strach, vztek. Nic. Věděla jsem, chápala, ale nešla jsem pohnutou cestou s ní. Jen maličký kousek textu ve mne způsobil to správné chvění - když si Blanka četla, co o ní napsal Ota Pavel. Tu povídku si musím najít.

3 10.12.2021

Jejda, tolik superlativů a ode mne jen tři hvězdy. Vzpomínám si na termín moment zklamaného očekávání. Tak bych popsala, co jsem při četbě cítila. Nápad výborný, taky jsem si kvůli námětu knihu vybrala. Pak ovšem nic, kniha mi připadala zdlouhavá, některé epizody zbytečné. Místo nadšení jsem si říkala: Tak už to tedy dočtu. Až v závěru jsem pocítila nějaké zaujetí a hrdinu politovala. Po Zelené míli zklamání.

2 21.10.2021

Začátek byl docela náročný, skoro takový na odložení. Byla jsem zahlcená množstvím postav, myslím, že zbytečně, bez ladu a skladu. Pak se vše začalo spojovat a začala jsem se bavit. Nad Hugovým podnikáním jsem se pravda trochu pozastavila, jeho jednání bylo někdy spíš násilné než vtipné. Škoda, vidím to jako nevyužitou možnost. I při pomstě Viktorovi jsem čekala nějaký velkolepý podvod ve stylu Podfukářů. Pomsta byla tedy trochu jiná, ale svérázné postavy a jazykový humor vše vynahradily. Posledních pár kapitolek bych klidně vynechala - v nejlepším se má přestat. Tak jednu hvězdičku dolů, ale opravdu jen tu jednu!

4 24.08.2021

Nero i Archie jsou stejní jako vždy, to znamená sví a svým způsobem zábavní. Případ je neobvyklý, protože si jej detektiv bere osobně. Některé věci jsou načrtnuté a svádějící z cesty, málo vysvětlené. Hvězdičky si ale případ rozhodně zaslouží za neobvyklé, pro čtenáře Stouta snad i šokující rozuzlení.

2 12.08.2021

Uff! Mám ráda příběhy. Tenhle příběh je notoricky známý, ale to, co už jsem věděla, jsem si četbou nijak nerozšířila. Zdá se mi, že příběh je omezen na minimum. Hlavní jsou úvahy a názory. Kdybych ještě sbírala citáty, popsala bych při četbě několik sešitů. Ale nezačetla jsem se, nebavila jsem se.

5 09.08.2021

Mám představu, že asi takhle mohl probíhat rozhovor mezi autorem a nakladatelem:
Nakladatel: Máš pro mě něco?
M. V.: Nic.
Nakladatel: Vůbec nic nemáš? Neříkej!
M. V.: Ale jo, mám něco v šuplíku. Jsou to spíš nápady, někde to potřebuje dotáhnout, stmelit, přidat pointu.
Nakladatel: Tlačí nás čas. Šup sem s tím. Kolik toho je?
M. V.: Málo. I na knížku povídek málo.
Nakladatel: Míšo, ty určitě ještě něco máš!
M.V.: Pravda, mám. Ještě by tam byla hra. Není moc dlouhá, ale není špatná.
Nakladatel: No, a máme to!
A na závěr ještě pochvala pro dárkyni: To věnování, které jsi mi do knížky vložila, bylo super!

4 15.07.2021

Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, pak jsem se ale do knihy ponořila. Nemohu hodnotit úplně stoprocentně, na to mi v knize něco chybělo, určitě alespoň něco bližšího o vztahu Staryků k lidem. Příběhy ale byly silné, určitě se nestane, že bych za týden nevěděla, co jsem četla.
Všechny tři hrdinky dokázaly jednat racionálně a potlačit veškeré emoce. Mirjem a Irina si to přiznávaly, přesto bych je ráda viděla alespoň chvilku "roztát", mohly být trochu ženštější, takhle opravdu byly v zajetí zimy. Nejbližší mi byla Wanda. Ta se vyvíjela opačně - od dívky, která se zatvrdila, aby mohla svůj život ustát, ke statečné a samostatné ženě, která své srdce otevřela bratrům, přítelkyni a jejím rodičům. Těší mě, že podobným vývojem prošel i její bratr Sergej, postava okrajová, ale důležitá. Když vše shrnu, Naomi Novik pro mne nebude autorkou, od které mi jedna kniha stačila.

1 08.07.2021

Knížku jsem objevila tady na databázi, téma mi přišlo zajímavé, Kniha se skutečně dobře četla a tak do poloviny, dvou třetin mě dost bavila. Pak se téma vyčerpalo, přišlo mi, že autor už všechno řekl a děj zbytečně natahuje. K dobrému konci vše směřovalo, takže bylo docela milé, že se v něm nerozbalilo naplno úplně vše a zbyla špetka, která se nacházela mezi řádky. Jako odpočinková kniha velice dobré.

1 30.05.2021

Zelená míle - film jsem viděla před několika lety, líbil se mi, ale prostředí a chování některých postav, to pro mne bylo dost drastické. Vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych se pustila do knížky, až mě k ní dovedla čtenářská výzva. Ještě že tak! Jakmile jsem Zelenou míli otevřela, vtáhla mne. Civilní vypravování dozorce, dobrého a vlídného člověka, který vzpomíná na to obyčejné i pozoruhodné, co tu zažil v "roce Johna Coffeyho" bylo působivé. Spolu s ním jsem cítila překvapení, obavy, nechuť a odpor i soucit a lítost. Jen jedno jsem s ním nedokázala - prožít popravu Delacroixe, v tom jsem Paula Edgecomba nechala samotného, u Johna Coffeyho jsem byla s ním, potřeboval přátele a já jsem se stal přítelkyní jich obou.

Tak zatím pořád pokračuji v Čarodějkách, a přestože se mi Soudné sestry líbily krapet víc, nemohu než dát pět hvězdiček. Čarodějky mne jednoduše baví. S nadšením přijímám fantazii, pokud je milá a vtipná, takže mne potěšil například popis trpasličího chleba, ale i hlavologie bábi Zlopočasné, kterou uplatnila třeba při hraní karet. Setkání s čarodějkami, jejich zážitky, výroky, hašteřením i dopisy stařenky Oggové mi vždy přineslo dobrou náladu (jen trochu smutku při setkání s vlkem). Genova už mi tak milá nebyla - Eliška mi přišla neslaná nemastná, paní Gogolová spíše nesympatická. No, ale čarodějky to zládly i tady, a rozhodně nesmím zapomenout na Silvera, bez toho by se tentokrát rozhodně neobešly!

7 16.05.2021

Nakonec dávám čtyři za jazyk, ale hodně jsem se rozmýšlela, potřebovala bych hodnotit každou povídku zvlášť. Nikdo se nebude smát, Falešný autostop, Eduard a Bůh, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým se mi líbily, zaujaly mne. Blízké mi bylo Zlaté jablko věčné touhy, kde mne bavila pouhá hra na svádění. Co u mne úplně propadlo, byly dvě povídky, které byly v doslovu označeny jako plošší, lehčí, dokonce rozkošnické, tedy Sympozium a Doktor Havel po dvaceti letech. Kdyby těmito povídkami Směšné lásky začínaly, knihu bych zřejmě odložila. Nebyly mi sympatické postavy, jejich jednání ani filozofické rozpravy. Nakonec jsem je při hodnocení nějak skousla.

7 25.04.2021

Před několika lety jsem Pratchetta otevřela a zavřela. Teď jsem dostala audioknihu Soudné sestry a úžasně jsem se bavila, především tedy vždy, když se čarodějky daly do akce. Spolu byly dokonalé a užívala jsem si chvilky, kdy se Magrátiny představy o magii srazily se střízlivým přístupem jejích starších přítelkyň. A ještě jedna "maličkost", která mne baví - ta půvabná jména, takový Mášrecht je lahůdka sama o sobě..

8 22.04.2021

I když mívám nějaké výhrady, Rhyme a Sachsová mne baví. Nitky se rozbíhají a splétají a nic není, jak se zprvu zdá. Právě v tom je ale také zádrhel. I Deaver sklouzává do klišé a určitý postup opakuje, na plných pět hvězdiček tedy není.

2 05.04.2021

Když jsem si přečetla informace na obalu knihy, matně jsem si vzpomněla na zmiňovanou televizní inscenaci. Věděla jsem, že se mi líbila, takže jsem se pustila do knihy. Rozhodně jsem nebyla zklamaná - oddělení pečující o ohrožené novorozence i prostředí soudu, kde se řešila žaloba na lékaře Chrise a Mika a Metropolitní nemocnici s sebou přinesla dramatickou atmosféru. Přitom se vlastně v obojím případě jednalo o"popis" toho, co se na oddělení a v soudní síni odehrává. Do soukromí postav se nahlíželo sporadicky. To je také jediná výtka, kterou ke knize mám. Milostný vztah, který tady vznikne, okolí dvojic jasně vidí, ale pro mne postrádá všechny jemné náznaky toho, že profesionální vztah přerůstá v lásku. Vyznívá naprosto ploše. Malý nedostatek, kniha stojí za přečtení a docela ráda bych si připomněla i stejnojmennou TV inscenaci.

1 14.03.2021