Amolein komentáře u knih

Kdo by ji neznal. Jana Eyrová je sirotek, který i po smrti rodičů zažívá jenom příkoří a proti kterému jako by se spikl celý svět. Je to velmi silná káva sledovat, jak je 10leté děvče doslova šikanované nejdříve vlastní tetou a jejími dětmi a pak ještě vychovatelkami z internátní školy. Takový začátek knihy musí vzbudit soucit u všech čtenářů.

Ač nemám tento žánr příliš v lásce, Pýcha a předsudek se mi četla skvěle. Tento román o ženění a vdávání není podán tak romanticky, jak bývalo zvykem v době, kdy vyšel. Na to mu chybí rozervaní hrdinové, kteří zde byli nahrazeni těmi racionálně uvažujícími. A autorka místo romantického patosu vnáší do příběhu prvky ironie. Knížka rozhodně není sentimentální vzpourou proti dobovým konvencím. Společenské tradice zde spíše s nadhledem ironizuje. A to je to, co se mi na knize nejvíce líbí, onen lehce ironický podtext, s nímž líčí poměry doby.
Láska, peníze, cit, pokrytectví, faleš jsou klasická témata literatury, ale v této knize jsou pojata tak nějak vážně nevážně.
Určitě mě oslovily také postavy díla. Do každé z nich vdechla autorka skutečnou duši. Nejsou to ploché struktury, mají svůj charakter, své touhy a přán. A všechny se nějak vypořádávají s dobovou konvencí. Líbí se mi také, že je autorka charakterizuje především v konverzacích. O každém si můžete vytvořit vlastní obrázek. Autorka nenapíše přímou charakteristiku postavy, ta totiž vyplyne především z toho, co v knize říká a dělá.

14 11.02.2023

Tak tohle mě nadchlo. Asi nejvíce oceňuji atmosféru příběhu. Kniha vyvolává pocity strachu, stísněnosti a beznaděje, také proto jsem ji musel často odkládat a trochu nabrat dech. :)
Vize lidské společnosti, která se skrývá v podzemím komplexu moskevského metra po jaderné katastrofě, která učinila povrch planety neobyvatelným, je dokonalá. Ani tyto zbytky lidstva se po apokalypse nedokázaly sjednotit, a tak se na jednotlivých zastávkách vytvořily různé komunity, které mezi sebou spíše bojují. Tyto komunity jsou odrazem ideologických postojů naší společnosti, takže se zde setkáme s komunisty, trockisty, fašisty, různými sektáři a tak podobně. Sledovat, jak taková společenství fungují v konturách podzemního metra, je fakt podívaná. Autor má na tohle dobrý vyprávěcí styl, že si vše při čtení dokážete krásně vizualizovat.
Slabší stránkou díla jsou postavy. Většina důležitých vedlejší postav působí spíše jako nějaké archetypální vzory. Jsou strašně ploché a nechápete například jejich motivaci pomáhat hlavnímu hrdinovi. Jedinou více do hloubky prokreslenou postavou je hlavní postava Arťom. S ním se dokážete jako čtenáři sžít a bát se o jeho osud.

8 28.01.2023

Sci-fi o přežívání zbytků lidstva v postapo světě, který ovládly rostliny. Nebezpečí číhá na každém kroku. Člověk ztratil vše z výdobytků moderní civilizace, a tak mu na obranu zbývá pouze nůž jako v době kamenné. Zatímco rostliny zmutovaly do mnohem zákeřnějších podob než jaké známe dnes.

Fantazie autora při vytváření nové rostlinné říše je opravdu fascinující. Tolik nových a zajímavých rostlin. Stejně dobré je jeho vypravěčské umění. Snadno si dokážete představit svět, který v knize vykreslil.

Čtení je to velmi napínavé. Lidem jde neustále o život, ale mě při čtení udržoval hlavně zájem o to, zjistit, co se na Zemi vlastně stalo, že se takto proměnila. Bohužel strach o životy lidí nebyl ani tak moc silný, protože autor tolik nevykreslil charaktery jednotlivých postav. Vlastně nejprokreslenější postavou je tu houba. Spíše než příběh konkrétních lidí je tato kniha kronikou posledních zbytků lidstva.

5 30.10.2022

Třetí díl pro mě představoval čtení jak na houpačce. Chvíli jsem byl unášen napínavým líčením politických intrik, chvíli jsem se nudil při neustálém opakování a rozebírání postojů různých postav. Najednou jako by to ztratilo spád a pořád se to opakovalo dokola.
Ano, opět kniha nestojí na ději a vyprávění nějakého příběhu, hlavní je zase politika, náboženství a filosofie. Nicméně na rozdíl od předchozího dílu se tady už alespoň zase něco děje, což je rozhodně dobře. Také se mi líbí, že nesledujeme osudy jen jedné hlavní postavy, ale autor tentokrát rozdělil pozornost mezi více postav. Užijeme si tak nejen děti Paula Atraida Leta a Ghanimu, ale samozřejmě i jeho sestru Aliu, matku Jessicu, manželku Irulán a další.
A navíc i přes svou tloušťku a nudné zdlouhavé pasáže si kniha udržela mou pozornost, protože jsem chtěl vědět, jak tohle sakra dopadne. Udrží se Atraidové u moci? Vrátí se Impérium rodu Corrino? Dosáhne Bene Gesserit svého? A musím říct, že ten závěr je opravdu velkolepý a přesvědčil mě, že si seženu další díl.

2 28.08.2022

Již dvanáct let je Paul Atraid, známý spíš jako Muad´dib, Imperátorem. Spolu s fremeny si podmanil většinu planet ve vesmíru, potlačil vliv velkorodů a stal se skoro božským světovládcem. Ale i tento spasitel Duny má své nepřátele, kteří plánují jeho sesazení.

Druhý díl mě trochu zklamal. Čekal jsme epické pokračování ze světa Duny, ale to se nekonalo. Epická stránka doslova vymizela. Ono je to vidět i na mnohem útlejší knížce. V ní zůstala zejména rovina plná intrik a filosofie.

Kniha je vlastně věnovaná těm, které zajímá, jak bude vypadat vláda Paula Atraida jako imperátora po tom, co potlačí usurpátorské snahy Harkonnenů. Bohužel se kniha soustředí pouze na jeho osobu a na jedno spiknutí, které ho má odstranit z trůnu. V knize se toho moc neděje, a tak místo výpravných pasáží, čtete pouze dialogy jednotlivých postav. Dialogy se zde navíc neustále vrací ke stejnému tématu (ústy další postavy) a to vám sice umožní více pochopit uvažovaní jednotlivých postav, ale děj to hodně brzdí.

Práci s postavami ale hodnotím jako velmi dobrou, a to hlavně proto, že žádná z nich vlastně není ani kladná ani záporná. Už samotný Paul tady není jen obdivuhodný osvoboditel Duny. Ukazuje se tu i jako krutý vládce a sám podporuje kult, který ho dokonce zbožštil.

4 16.07.2022

Tahle kniha mě překvapila. Nečekal jsem, že vyprávění ze života hmyzu může být tak napínavé. Navíc jsem se toho hodně o mravencích dozvěděl a donutilo mě to sednout k internetu a o mravencích si další informace dohledávat. Neotřelé vyprávění je vážně hodně čtivé.

Příběh sleduje dvě linie. Jednu lidskou, výrazně upozaděnou, v níž se o lidských postavách nedozvíme mnoho. Je založena na postupném rozkrývání toho, co se děje v tajemném sklepě, v němž se ztrácí lidé. Tajemství zde sice funguje, ale je zde také mnoho nelogičností. Proč sakra ztracené postavy nikdo nepostrádá?

Druhá linie, mravenčí, je poněkud nosnější. Zde autor prokreslil postavy a jejich vztahy na mnohem detailnější úrovni, a to i vzhledem k tomu, že jde vlastně o mravence. S mravenci 327, 103 683 nebo 56 se čtenář může ztotožnit, může jim fandit, rozumí jejich motivům. To s lidskými postavami příliš nejde.

Příběh je postaven na postupném odhalování tajemství, takže se čte dobře i jako detektivka. Skvěle funguje ono střídání pohledů a samozřejmě velmi originální je vyprávění z mravenčího světa. Kromě samotného příběhu se díky němu dozvíte mnoho o tom, jak fungují mravenčí společnosti. I když si něco autor samozřejmě přibarvil, většina odpovídá našim znalostem o mravencích.

14 09.07.2022

Skvěle odvyprávěné fantasy dobrodružství. Na ostrovech Moonshae ve světě Forgotten Realms se odehrává klasický boj dobra se zlem. Ztělesnění bestie Kazgoroth chce svrhnout Bohyni a uvrhnout celé ostrovy do temnoty. Tomu se snaží zabránit Tristan Kendrick se svými přáteli. Čeká ho nelehký úkol, přesvědčit ostatní, že se blíží nebezpečí, a sjednotit lidi, půlčíky, druidy a další v boji proti bestii.

Ano, příběh je sice klišé a postavy černobílé, ale způsob podání je opravdu strhující. Kniha vás okamžitě vtáhne a vy budete s napětím sledovat kroky hrdinů a s obavami kroky zlé bestie.

1 16.01.2022

Zvýšený zájem o Dunu vyvolal nový film Denise Villeneuvea. I mě přivedl k tomu si Dunu znovu přečíst. A opět to zafungovalo. Unikátní svět vykreslený do epické šíře mě plně pohltil.

V daleké budoucnosti lidstvo již nežije jenom na jedné planetě, ale ovládá celý známý vesmír. Jednotlivé planety spravují velkorody a ty zas řídí imperátor. Vedle toho jsou tu i další mocné skupiny s vlastními politickými a obchodními cíli, například Kosmická gilda, která jako jediná má monopol na mezihvězdné cestování. K tomu ale potřebuje speciální koření, které roste pouze na jediné planetě ve vesmíru, Arrakis, jinak známé jako planeta Duna.

Kniha mě uchvátila v mnoha ohledech. Co jsou alespoň ty hlavní?

A: Svět. Naprosto úžasný propracovaný svět, ač je velmi složitý, je do posledního puntíku promyšlený a v knize je vám předkládám velmi pochopitelně. Je protkám filosofií, náboženstvím, ekologií a politikou. Svět se mi líbí i proto, že nejde o přetechnizovaný svět, který byste v budoucnosti očekávali a který najdete ho také v mnoha sci-fi románech. Zde jsou nejmocnější zbraní spíše mentální schopnosti.

B: Postavy. V knize vystupuje mnoho postav, ale vy se v nich vůbec neztrácíte. Každá z nich je výraznou osobností, je dobře prokreslená a snadno zapamatovatelná. Jsou to velmi silné osobnosti a díky tomu mohou rozehrát silný příběh. K většině z nich si vytvoříte vztah. Některé budete nenávidět, některými budete pohrdat, s jinými soucítit, jiné podezřívat. Rozhodně to nebudou postavy, které by vás vůbec nezajímaly a neoslovily vás.

C: Vypravování: Vypravování je v této knize ozvláštněno tím, že nesledujete příběh jenom prostřednictvím hlavního hrdiny. Vypravěč vám nezprostředkovává pouze jeho myšlenky, ale také to, co si myslí další postavy. Vzniká tak zajímavý kontrast mezi tím, co postavy říkají a co si ve skutečnosti myslí. To úžasně zvyšuje napětí, na němž tento příběh plný intrik stojí. A celkově jde o knihu, která skvěle kombinuje napínavé dobrodružství a morální problémy, je to tedy akční nářez na jedné straně a filosofická úvaha na druhé straně.

D: Kontext: Miluju, když se v textu ukrývají také nějaká poselství, témata k zamyšlení, něco, co člověk musí hledat „mezi řádky“. Tady těch témat k zamyšlení je dostatek. Už třeba ta zjevná inspirace arabskou kulturou. Fremeni jsou dosti podobní Arabům. Jazykové shoda je zjevná, žijí v poušti, mají zde cenou surovinu koření (myšleno ropu). No a události, které se staly fremenům, vlastně popisují geopolitickou situaci z doby Franka Herberta. Jde o útisk, který zažívaly arabské státy.

Jednoznačně tedy knihu doporučuji každému. Pro fanoušky sci-fi je toto povinnost.

11 08.01.2022

Třetí díl druhé trilogie DragonLance nakonec není tak špatný jako předchozí díly. Autorka dokázala vypravováním závěrečné bitvy vyvolat napětí, které mi v těch knihách předchozích tolik scházelo. Pravdou je, že o to větším zklamáním jsou pasáže, které místo epického popisu souboje, obsahují jen suché konstatování: a tak ho po několika minutách v souboji nakonec porazil. Jako čtenář se nemohu ubránit pocitu, že tady něco chybí. Neumí snad autorka popsat šermířský souboj?

Celkově tuto druhou trilogii hodnotím lépe než trilogii první, a to zřejmě kvůli komornějšímu počtu postav, v nichž se čtenář dokáže zorientovat. A i ty tři hlavní - Karamon, Reistlin a Tass - jsou zde vykresleny mnohem barvitěji, jejich charakter se proměňuje osobnost se vyvíjí. Zatímco v prvním díle jednaly podle svého naházeného přesvědčení.

28.11.2021

Pokračování trilogie nijak nevybočuje z řady klasické fantasy ze světa DragonLance a průměrného vypravování Margaret Weis. Příběh se nijak zvlášť neposunul. Cestování je klasickým tématem fantasy. Většinou ale po přečtení knihy jsem pak schopen s nadšením vyprávět, jaká dobrodružství hrdinové podstoupili a co všechno na cestě zažili. Tady mně to přišlo nezajímavé. Ani "epické" kouzlo, kterým Reistlin vyčistil celou vesnici, nestojí za to. Nějak mě to prostě moc nezaujalo. Chybí mi tu něco, co by mou zvědavost táhlo dopředu, abych měl větší chuť se zajímat o to, co přijde, koho na cestě potkají a jak to celé dopadne. Bohužel jsem toto neměl, a tak mi zbývá se jen plahočit příběhem až k závěrečnému boji s Královnou Temnot.

Opravdu nejzajímavější je sledovat vztah dvou bratrů, kteří jsou jako dvě strany jedné mince. Jeden dobrý, druhý temný, přesto je pojí nerozdělitelné pouto.

1 06.11.2021

Po velkém zklamání z Kronik přináší začátek nové trilogie Legendy trochu lepší vyprávění. Příběh je tu mnohem sevřenější, zbytečně se nerozplývá nad zbytečnými událostmi z druhého konce světa a točí se kolem menšího počtu postav. Díky tomu se můžete nechat lépe přenést do světa DragonLance.
A protože jde o pokračování, už většinu postav znáte. Bohužel je opravdu znáte se vším všudy. Opět tu chybí nějaký vývoj postav. Prakticky u všech dokážete předvídat, jak budou reagovat, jak se zachovají. Menší změnou si zde prochází Karamon, tak jsem zvědavý, jestli se bude jeho charakter vyvíjet i nadále.
Klišoidní příběh o temném mágovi, který si hodlá podrobit temnotu, je zde okořeněn vztahem dvojčat. A tak vztah mezi Raistlinem a Karamonem byl pro mne hlavním tématem knihy.
Přestože knize chybí nějaká přidaná hodnota (zajímavé postavy, dějové zvraty, neokoukaný příběh), jde o kvalitní fantasy.

1 24.10.2021

Najděte mi slavnějšího knižního hrdinu, o kterém psalo knihy tolik dalších autorů. Téměř před sto lety vytvořil R. E. Howard, jeden z velikánů žánru fantasy, postavu barbara Conana. Pro něj vymyslel celý svět plný bájných kultur a fantastických království. Svět plný magie, barbarství, nelidských nestvůr a dávných tajemství. Během svého krátkého života stihl napsat několik povídek, v nichž se hrdina barbar Conan pouští do nebezpečných dobrodružství někdy pro peníze, někdy pro čest a slávu.

Tato kniha je prvním souborným vydáním Howardových povídek o Conanovi v češtině. Určitě doporučuji k přečtení příznivcům žánru fantasy. Za sto let existence tyto povídky neztratily nic ze svého kouzla a mezi současnou tvorbu krásně zapadnou.
Styl vyprávění se mi hodně líbí. Howard je dobrým vypravěčem. Sledovat děj podle jeho slov jde jedna báseň. Barvitý jazyk plný metafor dobře podkresluje atmosféru světa a vy se do něj můžete lépe ponořit.
Také samotná postava Conana je úchvatná. Kdo by nechtěl být někdy jako on? Silný barbar, vůdce, který se ničeho nezalekne, své nepřátele poráží nejen svou obrovskou silou, ale také bystrostí. U nohou mu leží celá království a vnadné ženy. Svobodný tulák, který putuje světem, jak sám chce. Svým způsobem se v něm skrývají romantické představy každého z nás. A asi proto se stal tolik oblíbený.

2 16.10.2021

Perfektní čtivo. Napínavé, atmosférické, strašidelné a hlavně velmi dobře napsané. Čte se úplně samo, nebudete chtít skončit.

Knihu jsem četl kdysi jako gymplák a od té doby jsem si v sobě pamatoval tu strašidelnou atmosféru. Příběh jsem dávno zapomněl, ale stále jsem vnímal ty temné a chladné chodby pevnosti, kde záhadně mizí vojáci. Chtěl jsem to prožít znovu. Tentokrát to nebylo tak silné, jako v dětství, ale stále to bylo úžasné čtení.

Použití zcela archetypálních postav (zlý velitel jednotek SS, ohrožená naivní Židovka, atd.) příběhu velmi sedí, stejně jako míchání skutečné historie s mytologií a různými odkazy na další autory hororu. Tahle knížka není o žádné hloubce postav nebo eticko-filosofických otázkách. Má vás prostě pobavit a to dělá na výbornou.

5 27.09.2021

Čtvrtý díl trilogie Kronik DragonLance. S návazností je tu trošku problém. Ač tato kniha patří ke Kronikám, tak její děj na ně nenavazuje. Dějově ji předcházejí ještě jiné knihy ze série DragonLance.
Možná proto budete ztraceni v postavách jako já. A že jich tu vystupuje zase obrovské množství. Krom starých známých jsou tu už i jejich děti. Chtělo by se říci, že toto je příběh už další generace hrdinů. Ale lidská generace není totéž co generace elfí, takže se nám zde hrdinové pěkně proplétají. Bohužel nejsou postavy dobře prokreslené ani nijak zajímavé. Jde stále o ploché archetypy fantasy postav dané svou rasou, povoláním a "přesvědčením". Jako ve hře Dungeons and Dragons.
Příběh a svět nabízel dobrodružný fantasy zážitek, ale vše kazil způsob převyprávění. Místo abych se mohl soustředit na boj proti zlu a nechat se unášet epickým příběhem, jsem každou chvíli četl malichernosti. Ale chápu to, že jsou to interakce herních postav, nikoliv knižních hrdinů. Asi proto má kniha 500 stránek.
Celkově jsem ale ztrácel zájem sledovat hlavní příběh dál, nelákalo mě vědět, co přijde. Vlastně jsem mnohdy ani moc nevěděl, kam příběh směřuje. Nerozuměl jsem jednání hlavních postav. A tak jsem jen četl a vše bral jako osud, který je postavám předurčen.
Za mě je tedy tento díl sice nejdelší, ale také zatím nejslabší. A kniha je tak určena opravdu jenom fanouškům hry.

30.05.2021

"vláda byrokracie se nazývá vládou lidu; jménem dělnické třídy je zotročena dělnická třída; všestranné ponížení člověka se vydává za jeho definitivní osvobození; izolace od informací se nazývá jeho zpřístupněním; mocenská manipulace veřejnou kontrolou moci a mocenská svévole dodržováním právního řádu; potlačování kultury jejím rozvojem; rozšiřování imperiálního vlivu je vydáváno za podporu utlačovaným; nesvoboda projevu za nejvyšší formu svobody; volební fraška za nejvyšší formu demokracie; zákaz nezávislého myšlení za nejsvědečtější světový názor; okupace za bratrskou pomoc."

Havlova esej pojednává o totalitním režimu (v Havlově terminologii post-totalitním), který sužoval Československo 4 desetiletí. Napsal ji roku 1978, tedy rok po vydání Charty 77.

Havel zde rozebírá jak vysoké komunistické funkcionáře, tak obyčejné občany, kteří "přijali" režim a samozřejmě i ty, co se mu snažili postavit, disidenty. Pochází odtud známá metafora zelináře, který do výlohy umístí heslo "Proletáři všech zemí, spojte se", ne proto, že by něco takového skutečně chtěl. Ale možná jen proto, že "musel", že nechtěl mít problém. Ale tím všem ukázal: 1) svou loajalitu 2) co by měli dělat všichni ostatní, protože je to "normální". Stává se tak vlastně šiřitelem onoho zla post-totalitní společnosti. A přesně na tomto podle Havla celý režim vlastně stojí. Není to žádná armáda, není to ani ideologie, jsou to samotní lidé, kteří se přizpůsobili. A největším nepřítelem režimu tedy není nepřátelská armáda, nebo nějaký usurpátor moci, ale "život v pravdě", tedy vystoupení z řady a žití podle svého svědomí. Proto: pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Ano čiší z toho obviňování obyčejných lidí z pasivity v době "normalizace". A proto se dále Havel zamýšlí nad tím, jakou moc vůbec mají lidé v takovéto obří mocenské mašinérii.

Čtení to je sice dosti náročné. Běžný čtenář se může ztrácet v záplavě filosofických či politických termínů, ale myslím si, že základní myšlenky pochopí. Zvlášť proto, že kniha (až z doby "normalizace") se zdá až mrazivě aktuální. Přečtěte si to a zjistíte, že si text nemusíte interpretovat jen jako protikomunistický. Havel už zde viděl problémy konzumní společnosti, rozvoje technologie, úpadku v podobě pohodlnosti a zábavy. Tedy jevy, které se zdají aktuálnějším problémem, než samotný komunismus.

Moc by mě zajímalo, jak by vypadala podobná úvaha dnes. Předjímal "životem ve lži" také post-faktickou dobu? Je vůbec "život v pravdě" dneska vůbec možný? Škoda, že už takovou úvahu Havel napsat nemůže.

5 08.05.2021

Kniha psaná na obranu demokracie. Jednoduché, ale velmi poučné čtení. Hledá souvislosti a podobnosti mezi tím, jak jsme ztratili demokracii v Evropě ve 20. století, a tím, jak Amerika (potažmo svět) ztrácí demokracii nyní. Ano, kniha je určena Američanům, ale vlastně přímo na ně se zaměřuje jen několik kapitol.

Určitě doporučuji přečíst. Budete vidět víc souvislostí v tom, co se děje v politice dnes. Mě osobně to jen utvrzuje v obavách, že demokracii pomalu ztrácíme. Bohužel si tuto knihu mohu přidat k celé řadě dalších knih, které vidí budoucnost (/současnost) "nevesele", pokud se lidé nezmění a nezačnou aktivně vystupovat na obranu demokracie a svobody.

6 10.04.2021

Zajímavý literární počin. Krimiromán psaný od konce. Ne, že by se v literatuře retrospektiva nevyskytovala, ale zde je opravdu důsledná, včetně přesného časování.

Krimi je to vcelku průměrné. Hlavní sila knihy je v onom převráceném způsobu vyprávění, který vás nutí neustále přehodnocovat fakta, protože na začátku jste situaci viděli pouze jedním pohledem. Potom si situaci přečtete pohledem dalším a teprve potom se dozvíte o motivaci postav a celá scéna najednou dostává zcela nový význam.

Tohle neustálé přehodnocování situace mi připomnělo práci detektiva, který vyslýchá jednotlivé svědky události a každý mu přednese příběh po svém, a teprve později si detektiv může doplnit motivy jednotlivých aktérů.

Nebo ještě lépe to odráží naše každodenní uvažování. Také nejdříve zažijeme nějakou situaci, něco se nám přihodí a my hned o tom "víme své". Jenže teprve později se dozvídáme co předcházelo, proč se tak člověk zachoval, co měl vlastně v úmyslu? A najednou nám věci dávají zase jiný smysl.

Právě tohle mě na knize bavilo nejvíce. Ano, slabá místa kniha má. Hlavně v první polovině vám některé části mohou připadat nezajímavé, protože autor nemůže vyzradit mnoho informací a vy se tak můžete lehce ztratit. Ale věřte mi, že na konci do sebe bude vše pěkně zapadat. Naopak se budete chtít k předchozím pasážím znovu vrátit, abyste se na ně mohli podívat znova, ale už v nové perspektivě, s informacemi, které o celém příběhu máte.

2 02.04.2021

(SPOILER) Tato kniha patří do mých TOP5 knih, u kterých jsem se nejvíce nasmál. Poručík Goodbody (takový anglický Švejk) je totální zmatkař, a ještě navíc naprosto oddaný službě britské armádě. Díky absurdním pravidlům armády se jako nezkušený zelenáč stane důstojníkem a ujímá se vedení. Ač si myslí, že je svými muži obdivován, ti by se ho nejraději zbavili. Jenže se jim to příliš nedaří, i když se celkem úpěnlivě snaží. A tak společně projdou celou válku až po její konec, kde se setkávají s Rusy.

Kniha je složena z několika historek, které se přihodí na různých místech. Vždy se ale původní rozkazy díky neschopnosti poručíka Goodbodyho nějak zamotají. V Africe se k boji proti nacistům ani nedojde, protože musí prchat před ziskuchtivými Araby. Kvůli špatnému stopování přivede Goodbody Brity jako první do Tunisu, tehdy ještě obsazeného nacisty. Chystá se se svou jednotkou 20 mužů celé město napadnout ještě před útokem Američanů, aby získal slávu. Naštěstí mu v tom zabrání bordelmamá se svými děvčaty. V Itálii zase sledujeme, jak ve městech mezi sebou bojují nepřátelské jednotky, které se usadily v jednom domě, ale v jiném patře tak, že si hlasitě zpívají a nenechají nepřítele odpočinout. Ale asi nejvíce je tu zesměšněna italská armáda, ta totiž dokáže střílet i po vlastních. V Řecku se Goodbody zapojí do řecké občanské války a to tak, že nakonec po něm střílejí rebelové i spojenci, když už po několikáté díky špatné navigaci přejíždí přes jednu a tu samou křižovatku, kde probíhají boje.

Asi nejvíc mě rozesmála scénka s Iásónem. Nesmyslný rozkaz, kdy vojenské cvičení mělo probíhat podle staré řecké pověsti o Zlatém rounu, sehrál sám Goodbody skoro doslovně. Když nepřítel sledoval zmateného vojáka a ten na něj pak křičel: „Já jsem Iásón a jdu si s kouzelnými bylinkami pro zlaté rouno,“ odrovnalo to jak jeho, tak mě.

Věřím, že když si knížku přečtete, také se u ní pořádně zasmějete.

16 27.03.2021

Vtipná a zároveň smutná knížka. Satirické zobrazení britské vyšší společnosti a intelektuálů z univerzity vyvolává úsměv i dnes. Na druhou stranu je ale vlastně děsivé, že to, co kritizoval Amis na školství v polovině dvacátého století, vidím ještě dnes v českém školství.

V knize převládá onen suchý anglický humor balancující na hraně trapnosti. Když si představím, jak vypadala britská morálka v době vzniku díla, a potom si přečtu, jak vystupuje hlavní hrdina v knize, věřím, že Jim musel hodně provokovat vyšší kruhy. Pravda je, že dnes už se to jako příliš velká provokace zdát nemusí.

Šťastný Jim opravdu není šťastný. Jeho život přesně vystihuje jedna věta z románu: dělám ze strachu raději to, co nechci, než to, co bych chtěl. To je vidět skoro všude. Snaží se plnit všechny úkoly, které mu zadá profesor Welch, i když ten si z něj dělá jenom sluhu, a navíc jím Jim pohrdá. Ale bojí se o místo. Nedokáže ukončit vztah s Margaret, která se mu nelíbí a obtěžuje ho. Obviňuje se z toho, že ji ublížil. Když si má vybrat právě mezi Margaret a Christinou, volí jistou Margaret, než nedosažitelnou Christinu. Jeho vzdor zdá se být marný, groteskní a trapný. I když trapná byla vlastně spíše celá ta univerzitní fraška. Přesto mi byl smutný Jim velmi sympatický pro svou upřímnost, odpor k snobské společnosti, k pokrytectví a pro jeho touhu po lásce a po plném lidském životě.

Kingley Amis popsal život na univerzitě a vztahy Jima Dixona velmi uvěřitelně až na samotný závěr. Happy end se do tohoto reálného díla vůbec nehodil, i když jako určitou odměnu pro Jima, byste mu ho vlastně přáli.

3 20.03.2021