amanek komentáře u knih
Příjemná oddechovka. První a druhá knížka se mi líbila asi trochu víc.
Tady někdy hrály kočky jen vedlejší roli. I tak příjemné čtení.
Chtěla jsem oddechovku, což tato knížka určitě splňuje. Být mi náct, určitě bych byla nadšená. Bohužel už dávno nejsem cílová skupina. Ač se knížka čte hezky, od začátku člověk ví, jak to dopadne a pak ho v podstatě nic nenutí číst dál.
Hned od prvních stránek mě kniha vtáhla do děje a nepustila. Znovu a znovu žasnu nad tím, co si lidé museli prožít a obdivuji jejich odvahu.
(SPOILER) Nejvíce mě dostala první povídka, nejhorší noční můra všech rodičů. Stále jsem doufala, že se dozvíme, co se stalo, ale bohužel i v životě to tak chodí, žít a nevědět....
Druhý příběh se mi líbil sice nejméně, ale za přečtení určitě stojí.
U třetího jsem doufala ve smíření sester,ale bohužel ani tady to nebyl šťastný konec.
Občas jsem se trochu ztrácela v ději i v postavách. Rozuzlení bylo zajímavé, i když za mě trochu překombinované.
Kolik asi na světě žije takových Daniel?
Smutné, šílené, bohužel skutečné.
Souhlasím s předchozími komentáři, první díl byl o něco lepší.
Ale pokračování si určitě přečtu.
Přečetla jsem hodně knih o holocaustu a myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí, ale tohle? Neskutečné, co se dělo a zůstalo nepotrestáno.
Jedna z nejlepších knih.
Tolik bolesti na jeden život. Kdo určuje, kolik člověk ještě unese a co už je moc? Bůh? Osud? Přesto Emilku nic nezlomilo.
A člověk si uvědomí, že není samozřejmodt mít zdravé děti a všechny kolem sebe.
Krásný příběh, krásná kniha.
Ke knize jsem se vrátila v rámci synovi maturitní četby a zároveň se mi hodila do výzvy. Tohle by si měl přečíst každý, je to četba, která má smysl a něco člověku dá. Kdyby jen jedno dítě díky tomu nepropadlo drogám, stojí to za to.
A určitě i návod pro rodiče, jak přistupovat k dětem, každý je samozřejmě jiný, ale je důležité naslouchat, prožít společný čas, ten bude mít hodnotu vždycky.
Opět krásné kočičí příběhy. Nejvíce se mi líbila Jiná liga.
Sice mám raději psy, ale kočky mi vůbec nevadí. A knížka se mi líbila moc. Nejvíc asi hned první příběh.
Četla jsem ji kdysi a teď jsem se k ní vrátila v rámci synovi povinné četby. Mě se celkem líbila, ale dnešní "děti", které nečtou, budou mít problém, aby vůbec pochopily o čem čtou.
(SPOILER) Čte se to hezky, vraha jsem neodhalila, ale jinak mi to přijde všechno stejné. Už máte vraha a najednou to není on. Stále to samé dokola.
Navíc s odstupem času, jsem spoustu věcí z minulých dílů zapomněla, to už je ale můj problém.
Na knížku jsem narazila úplně náhodou a vlastně jsem ani nevěděla o čem bude. Rozhodně mě nezklamala. Na toto téma jsem ještě nic nečetla a pro jednou jsem zase ráda, že žiju, tam kde žiju a opět si uvědomuji, jak se mám dobře.
Lynette byla skvělá, moc jsem jí fandila.
Matka byla neskutečná, ale po jejím konečném monologu, jí tak trochu chápu. Ne každý to ustojí.
První jsem četla Ty chladné oči, obě knihy se mi líbily. Jen mi trochu vadila opakující se absence mateřské lásky.
Jinak úžasné příběhy, člověk se dozvěděl spoustu nových věcí.
Nejvíc mě nadchl popis Řecka, úplně se v té krásné atmosféře a u krásného moře vidím.
(SPOILER) Nic není černobílé a nikdo neví, jak by sám zachoval.
Jediná věc je pro mě nepochopitelná, nezkusit najít vlastní dceru.
Příběh který v člověku utkví na dlouho.
Bohužel věřím, že ve skutečnosti to opravdu takhle chodí. Dítě věří těm nejbližším, neví co je správné a co není, i když tuší, nemá se komu svěřit, dokonce se bojí promluvit, pod pohrůžkou dětského domova. Neví, že ve skutečnosti by mu tam bylo líp. Co má dělat? Zapadá do toho hnusu víc a víc. V takovém prostředí nemůže vyrůst někdo, kdo v dospělosti bude žít normální život.
Strašný příběh, ale skvěle napsaný.