alweryon komentáře u knih

Jsem ješitně pyšný na to, že jsem se královsky bavil a zároveň vím, že tuhle knihu po rodině půjčovat nebudu.

Ani známým. Ani v práci.

A pokud někdy najdu někoho, kdo by se pak na mě nedíval jako na klatého, budu si pískat.

16.01.2024

Kdyby to bylo celé v duchu líčení sportovního dne, je to jedna z nejznámějších humoristických knih lidstva.

Díky Bohu, že měl Waugh jiný záměr.

13.01.2024

(SPOILER) ...takhle tlustý stránky jsem doteď znal jen z leporela.

Dokonalou jednohubku "Král ptačí říše" nebo pronikavý "Úvod k životopisu Mary Ann", lze samozřejmě číst i bez znalosti ostatních knih autorky. Jinak ale doporučuji začít knihami povídek. V esejích jako málokdo dokáže tak přesně reflektovat co a proč dělá a čemu a jaké má pravé Povolání. Prostě Spisovatelka. Zároveň mě fascinuje a děsí. Chápu Tomáše Enderleho když říká, že by si ji nechtěl vzít, ale jako ségra by byla skvělá.

1 01.12.2023

Doporučuji alespoň jednu povídku s jeho komentářem, otevřelo mi to oči pro čtení dalších. Jako jednotlivé kusy je Bezdomovec prostě bez konkurence, ale jako sevřený útvar povídek pro mě přeci jen vede Všechno co se povznáší...

1 01.12.2023

Měl jsem v tomhle roce období, kdy mi knížky padaly z ruky. Nedokázal jsem se začíst, soustředit se a vlastně jsem ani moc nevěřil, že má cenu cokoliv číst.
Ale Flannery je lék. Absolutní opak zbožného sena. A tuhle knihu ze čtyř jejích kanonických hodnotím jako nejsilnější.

A i z téhle špičky pro mě ještě vyniká Chromí vejdou jako první, Zjevení, Všechno co se povznáší...

01.12.2023

Chvála nápodoby...
Pár facek svědomí a síla zkusit zase říkat:"až zítra"

1 22.09.2021

Chesterton ve vrcholné formě

1 27.08.2021

Mimo Nadaci jediná sci-fi, ke které jsem se vrátil v dospělosti.

Pokud víte, že se to stalo a nevíte moc proč, tak je to super detektivka. Tak jsem to měl já a čtení si užil. A ta otázka, zdá bych ho volil zůstává...

1 13.05.2021

Sociální encyklika Fratelli tutti se dotýká řady témat a je zde pro každého, kdo chce znát stanovisko současného papeže (se vší závažností z toho vyplývající) k tématům jako jsou migrace, trest smrti, válka, kapitalismus nebo dialog.

Nejsem samozřejmě schopen podat vyčerpávající a objektivní shrnutí encykliky, o které si myslím, že je z Františkem podepsaných nejvíc blízká tomu, kým náš papež je. Pokud již několik let dobře sleduji jeho texty, ve Frattelli tutti jsou všechny hlavní tóny jeho pontifikátu.

Když zde například píše o migraci, zmiňuje negativní jevy, které ji provázejí (zneužívání situace pašeráky, devastace zemí odlivem mladých, nereálná očekávání a následná frustrace některých migrantů), ale ve výsledku je zcela zásadně proti uzavření se cílových zemí. Lidská důstojnost podle papeže opravňuje k cestě každého, komu prostředí, ve kterém žije, neumožňuje důstojný život. Ano, pomáhat v těchto zemích je zásadní a je to povinností bohatých zemí. Pokud ty ve spolupráci s místními vládami nezajistí možnost důstojného života v zemích poškozených válkou, přírodními katastrofami nebo důsledky globální změny klimatu, nemohou očekávat, že lidé bez vyhlídek zůstanou, kde jsou.


A teď přijde něco, co se mi zdá v této encyklice opakovaným motivem. Po probrání náročného tématu následuje prosba, aby čtenář šel za své první obavy z cizího, protože „je tu nějaká potíž, jestliže pochybnosti a strach podmiňují náš způsob myšlení a jednání do té míry, že nás činí netolerantními, uzavřenými, ba dokonce snad i – aniž si to uvědomuje – rasisty.“

Proč zmiňuji to, že papež čtenáře prosí? Pro mě osobně se tato encyklika stala tím, jak nazval jeden z oddílů – naléhavou prosbou cizince (84. - 86.).

Vím, je zvláštní to takto napsat, jsem katolík. Ale přece se přiznám, je to právě tak. V mnohých tématech jsem se jako konvertita těžce propracovával k pochopení učení Církve. Spravedlivá válka? Ještě teď slyším, jak se tomuto slovnímu spojení směje můj nevěřící kamarád a já obhajuji, že je to možné. A ve Fratelli tutti se píše: „Každá válka zanechává náš svět horším, než byl před tím. Válka je selháním politiky a lidství, ostudnou kapitulací, palčivou porážkou od sil zla. Přestaňme s teoretickými debatami, ale dotkněme se zraněného těla obětí. Pohleďme na civilisty, jejichž zabití je považováno za „vedlejší škodu“."

Ne, svatý otec tady nemění věrouku. Ale neobrací se na teoretiky spravedlivé války, aby ještě lépe a detailně propracovali toto učení, a na mocné světa, aby se tím řídili. „Přestaňme s teoretickými debatami, ale dotkněme se zraněného těla obětí.“ To je zcela proti tomu, jak se k tématu vztahuji já. A mám nejednou pocit, že mě o změnu pohledu prosí někdo, jehož pohled na svět nechápu a neznám. Cizinec. Naléhavě vyzývá k zahození vyváženosti, která podle něj často maskuje pravé motivy a touhu si preventivní úder, válku, obhájit. Ale naopak (241.), když píše o legitimitě boje proti tomu, kdo na člověku působí bezpráví, učí, že ti, kdo trpí nespravedlností, „musejí usilovně bránit práva svá i své rodiny, protože si musejí zachovat důstojnost, kterou dostali od milujícího Boha.“

A já nechci oponovat a dohledávat si, jak přesně situaci boje proti tyranovi posuzuje třeba sv. Tomáš Akvinský v Summě. Chci jen ukázat, že Františkovi nejde o vyváženost. Píše za utiskované, za civilisty v zemích, které jdou proti zájmům silných států, za ty, co pro svou rodinu hledají vysvobození v jiné zemi, a právě jejich bída pro něj převáží téměř vše. Jako se každému z nás může stát, že ve sporu jsou pro nás silnější argumenty, které nám můžou pomoci a omluvit naše jednání, chce se František ztotožnit s těmi nejposlednějšími a jejich argumenty zesílit.

„Je nepřijatelné, když jediné hlasy, které je slyšet ve veřejné diskuzi, jsou hlasy mocných a odborníků.“ (275.)



A tak je to se vším. Když vyzývá (173.) k posílení globální autority (což mě děsí), nedělá to proto, že si přeje tyranii toho, co je v naší zemi posměšně nazýváno pravdoláskou, ale proto, že slabé země nemají ve volné soutěži naději dostat se z bídy, která často vyhovuje silným.



●●●



Po letech, kdy jsem četl encykliky, které mě hladily po srsti, čtu text, který mi často nesedí. Ne, nemám z toho radost. Nejsem šťastný z toho, že mě to ruší, že mám obavy, že naplnění některých papežových představ by mohlo ohrozit mou kulturu a nakonec i mě. Tahle radost z rušení a nejistoty je pro mě navždy spojena s těmi, kteří chtějí zakrýt touhu po rychlých změnách podle svých představ. Ale jsem katolík a Svatý otec mi napsal dopis. A prosí mě, abych u oblastí, kde ve mně všechny mé zkušenosti a názory stavějí zeď, ještě jednou zvážil, zda je opravdu nutná. A je mojí povinností to udělat. I proto, že jako chci, aby byly čteny dokumenty jako Veritatis splendor nebo Humanae vitae, stejným způsobem musím číst i já tuto encykliku.



„Učiň, ať jsou naše srce otevřená
Pro všechny lidi a národy na zemi,
Abychom poznávali dobrotu a krásu,
Kterou jsi zasel do každého z nás,
A tak nás pojily užší vztahy
Založené na jedné naději a společných cílech.

Amen.“

3 02.02.2021

Na Slovensku Tiso a u nás Hácha. Oba katolíci, oba nenáviděni exilovou vládou i komunisty v Moskvě.
A přitom rozdíl jako mezi J. Flaviem a Jeremiášem. Rozdíl mezi peklem a světcem.
To co zažil Hácha je pro citlivého člověka asi to nejhorší možné. Pětiletá Kalvárie

Jsem moc rád, že tahle kniha vyšla. Je to pečlivé hledání spravedlnosti. Díky

4 24.06.2020

výborné. Tématem i zpracováním. Navíc bod pro Cestu - kniha je to krásná a vkusná.

A jeden postřeh - jak důležité je mít dobrého zpovědníka!

3 23.06.2020

Doporučuji: pár let číst dialogy, Aristotelovu Metafyziku a ničemu moc nerozumět.
Pak si teprve přečíst tohle a další výklady. Pak se vrátit zpět a číst znovu autory samé...

Člověk si toho pak víc váží a fakt ví, že Real je génius

4 18.05.2020

Změnila mi názor na morálnost bombardování Hirošimy. Čte se dobře, edice historie je skvělá

1 11.05.2020

Ze začátku mě Dus trochu točil svým stylem a lehkou ignorací toho, že to má být ekumenický komentář, ale postupně se pro mě propracoval na jednoho z nejlepších průvodců z edice.
K listu- politicky tedy stojím spíš tady, než u Pavla

11.05.2020

Až u této knihy mi došlo, jak strašný je český idiom "roznesli je na kopytech".

Výborná kniha. Zejména oceňuji hledání starozákonních motivů v Žižkových motivacích.

Autor si dovolil psát i s lehkou ironií k době minulé i té naší - a snad i pro tuto schopnost je ta kniha nakonec obdařena nadhledem autora, který by mohl napsat knihu desetkrát delší, ale nepotřebuje machrovat se vším co ví.

4 10.05.2020

Těžko hodnotit.
Jako dokument doby převýznamné. Zvláště ta témata, na která už je upozorněno níže.
Ale ten Plinius je zlatá mládež, pozér a neumí zakrýt pýchu na to, jak je "úžasný".
Ruku bych mu nepodal

29.04.2020

Jediná encyklika, kterou jsem četl opakovaně. Když mám pochyby o víře, čtu eseje C.S. Lewise. Když mám pochyby o Církvi, čtu Chestertonovu Ortodoxii. Když mám pochybnosti o Písmu, čtu úvod Ježíše Nazaretského od Benedikta XVI.

A když mám pocit, že jsem poslední kdo netančí na hrobě katolické morálky - čtu tohle

27.04.2020

No...
Podtitul knihy má pravdu - kniha je víc o Slovensku Jozefa Tisa, než o Tisovi, a tak ji doporučuji spíš zájemcům o zaplnění velkých mezer ve vědomostech, než těm čtenářům, kteří téma fašismu, Slovenska, nebo církve přelomu 19. a 20. století mají nastudováno a chtěli detailní poučení o Tisovi.

1 13.04.2020