Alvari komentáře u knih

Začátek druhého dílu byl trošku pozvolnější, ale jen co se dostal do obrátek, nešlo přestat číst. Hibernace hlavních postav a jejich posun do budoucnosti mi i fyzicky přišel znát, jako kdybych události jí předcházející, četl před hrozně dlouhou dobou. Vše pak bylo jako na houpačce. Jistotu vystřídala absolutní beznaděj a chaos a Luo Ťi musel zatáhnout za pomyslnou ruční brzdu. Jako poslední bych zmínil teorii samotného Temného lesa, která mi přišla neskutečně zajímavá, uvěřitelná a když se nad ní zamyslím, tak vlastně i strašidelná. Opět skvělý sci-fi počin.

10 26.02.2024

Věděl jsem tak z části do čeho jdu, ale stejně mě to překvapilo. A to i přesto, že sci-fi stránka příběhu se dostala ke slovu po nějakých cca 100 stránkách. Upřímně mi to ale vůbec nevadilo. Pohled na mentalitu a ideologii z úplně jiného těsta, byl pro mě také zajímavý. No a co se zbytku týče, bylo to plné zajímavých nápadů, teorií a úvah. Četlo se to skoro samo a příběh jsem hltal velkými doušky. Za mě super sci-fi.

12 06.02.2024

Druhá sbírka mi přišla o trošku slabší než první svazek. Bylo tu více zvláštních povídek, které mě tolik neoslovily nebo z nich byl Lovecraftův vliv méně znatelný. Kdybych měl znovu zmínit alespoň tři povídky, které bych hodnotil nejvýše, byly by to Hrůza v muzeu, Deník Alonza Typera a Ve zdech Eryxu, kde poslední jmenovaná povídka sice byla mimo Lovecraftův "běžný styl" a zasazení, ale zajímavosti jí to rozhodně neubralo.

1 25.01.2024

Ze začátku jsem se trošku hrozil, kde že vlastně je ten Lovecraft. Naštěstí se jeho vliv a styl začal postupně prokousávat na povrch a velká většina povídek byla zábavná. Za sebe musím vyzdvihnout alespoň tři z nich. Yigova kletba, která sice co do objemu nebyla obsáhlá, ale hezky tu byl nastíněn strach původních obyvatel z Hadího boha. Poslední test, ze kterého po srovnání s původní verzí (Oběť vědě) dýchaly Lovecraftovi úpravy textu. No a nakonec samozřejmě Pahorek s nepřeberným množstvím odkazů na Lovecraftův mýtus a návštěvou podzemního světa.

1 31.12.2023

S lítostí musím přiznat, že tohle byla zatím nejhorší knížka, kterou jsem od Sandersona četl. Nesedlo mi vůbec prostředí, celé se to dost táhlo a často se mi ani moc číst nechtělo. Ke konci příběhu se sice znovu ukázalo, jak má Sanderson věci promyšlené a mnoho věcí do sebe zapadlo nebo se vysvětlilo, ale cesta k nim bylo opravdu chvílemi úmorná.

2 30.11.2023

Sanderson pokračuje s laťkou nastavenou zhruba stejně vysoko jako v prvním díle. Detritus a většinu dobře známých postav sice ve většině případů nahradil Výhled na hvězdy a nové postavy, ale byla tu alespoň šance podívat se pod pokličku Nejvyšší instance, jejím různorodým obyvatelům a dokonce i ten Pátrač se dostavil na kafe.

1 25.10.2023

Sanderson i kdyby snad psal o vytírání podlahy hadrem, tak to bude poutavé. Všechno v knize sice není naprostým obrazem dokonalosti, ale dohromady to ve finále stejně všechno funguje. Líbilo se mi zasazení, což se ostatně děje ve většině případů, kde nějakým způsobem figuruje vesmír. Postavy nebyly něco převratně nového nebo originálního, ale jako celek pracovaly hezky. Hlavním měřítkem ale byl fakt, že mě knížka opravdu bavila.

1 03.10.2023

Pěkně napsaný a seskládaný materiál, který nám dal nahlédnout do dalších tajů a zákoutí Eisenhorna. Magos byl pak takovou hezky prolnutou třešničkou na dortu.

5 11.09.2023

Velice strhující uzavření Eisenhornovi trilogie. Chvílemi ani chudák Gregor neměl příliš času na oddych. Abnett tohle vážně umí, vtáhnout doprostřed dění a nedat vydechnout jak hrdinům, tak čtenáři. Škoda jen, že konec byl na můj vkus rychlý možná až moc. To nicméně na kvalitě příběhu vůbec nic neubralo.

5 03.08.2023

Další případ inkvizitora Eisenhorna a znovu jsem si to náramně užil. Kromě starých známých se tu objevilo i mnoho nových postav. Ne všichni si ovšem Gregora oblíbili. I přes množství překážek, chvíle pochyb a balancování na hraně sil Warpu, tu Eisenhorn znovu ukázal své kvality ve službách Císaři v boji proti služebníkům Chaosu.

5 04.07.2023

Má další návštěva WH40k univerza a zatím jedna z nejlepších. Eisenhornův tým neoplývá mnoha členy, ale o víc jsou zapamatovatelnější. I když se vlastně ještě tato skupina dávala dohromady, fungovali spolu skvěle. Příběh má spád, atmosféru a je promyšleně poskládaný. Za mě palec nahoru a hurá na další díl.

5 19.06.2023

I když asi nebudu schopný plně docenit Eddu po její jazykové stránce, byl to pro mě i tak velice obohacující pohled do mé nejoblíbenější mytologie.

5 05.06.2023

Jako zakončení série to fungovalo hezky, ale Půl války bylo pro mě slabší než Půl krále a Půl světa. Opět tu buď přibyly nové postavy nebo se dostaly do popředí postavy z předešlých dílů, ale už to nefungovalo stejně dobře. Ve finále mi třeba Jarvi a Trnka (hlavně po událostech v Thorlby) připadali chvílemi až černobílí. Další věcí byly elfí "relikvie", které až příliš jednoduše vyřešily všechny následující problémy. Každopádně čtivé to bylo pořád a jako celek se mi Moře střepů líbilo.

2 14.05.2023

Četlo se to skoro samo stejně jako první díl. Opět to není nic, co by mělo atakovat příčky za propracovanost a obsáhlost, ale mě tahle přímočarost vyhovovala. Potkal jsem tu staré známé postavy, které se sice trochu ukryly do pozadí, ale přišly postavy nové a opět uvěřitelné a zajímavé. Natěšeně beru do ruky díl poslední.

2 28.04.2023

Nejsem vždy zastáncem příběhů, které sprintují k cílové pásce, protože mi nevadí i delší popisy nebo více příběhových linek, ale Půl krále mě dost bavilo. Nebylo to sice nic, z čeho by si člověk vyloženě sedl na zadek, ale o to tu tolik nešlo. Postavy byly dostatečně zajímavé a uvěřitelné, severské zasazení mám taky rád a četlo se to skoro samo.

5 12.04.2023

Velice povedené zakončení celé trilogie. Byl to takový hořkosladký konec. Pro některé konec absolutní, některé odešli zlomení více, někteří méně. Tohle je koneckonců svět Warhammeru 40k.

"Ztratit víru znamená ztratit cíl a přijít o vedení. Protože člověk bez víry už není ryzí a mysl bez cíle zabloudí na temná místa."

4 02.04.2023

Ravenor a jeho společníci se vrací na místo činu - Eustis Majoris. Operace v plném utajení v Petropoli, jejíž temná zákoutí a obecně celkové vzezření, se mi líbilo ještě víc než v jedničce. Dočkali jsme se nástupu nových i starých nemesis a i nových spojenců. Postavy Belknapa a Unwertha mě dost bavili, jen trošku škoda mi přišlo upozadění Zaela, který tolik prostoru nedostal.

2 19.03.2023

Četlo se to skoro samo. Ravenor tu není zase až tak výraznou postavou sám o sobě, ale má k sobě zajímavou partu společníků. Jako celek pak fungují vcelku hezky. Pro mě to mělo všeho tak akorát a předčilo to má očekávání.

4 03.03.2023

Závěr Jeho temných esencí byl bohužel po dvou dobrých knížkách podstatně slabší. Četl se sice pořád hezky, ale bylo tam dle mého až příliš mnoho rozvleklých pasáží, kdy se toho dělo vlastně bolestně málo. Také mi přišlo, že tam bylo až příliš mnoho nedotažených věcí, které nakonec ústily ve zmatené závěry nebo nelogičnosti, jen abychom se dobrali toho konce, kterého se nám dostalo. Je to trošku škoda, protože Pullman budoval v prvních dvou dílech krásný svět, ale nakonec to bylo jako mazat kus másla na příliš velký krajíc chleba. Dojem z celé série mi to ale vyloženě nezkazilo a i přesto, že to je čtení pro mladší čtenáře, jsem v celkovém hodnocení s Jeho temnými esencemi spokojený.

4 17.02.2023

Příběh se posunul vpřed a byl plnější, temnější a méně pohádkový než Zlatý kompas. I přesto, že mi ta pohádkovost u Zlatého kompasu vůbec nevadila, bavil mě Jedinečný nůž ještě o trochu víc a přispěla k tomu určitě ta malinko větší dospělost celého příběhu. Pullmanův svět stále skvěle funguje, příběh svižně odsýpá, ale není to uspěchané. Super fantasy.

5 30.01.2023