Alma-Nacida komentáře u knih
To bylo velmi podivné. Myslím, že kdybych neposlouchala audio načtené Josefem Somrem, tak bych s knihou asi sekla. Takhle jsem to po malých kouscích doposlouchala, ale celé to na mě působilo jako změť obrazů prodchnutá podivnou misogynni staromilskou adorací češstvi.
Líbí se mi nápad s dokonalým předčítačem, který dokáže... To, kolem čeho se točí celý děj. Chápu, že je to kniha pro děti, ale ti zlouni jsou takoví nijací, nejspíš proto, že o svých strašných činech hodně mluví. Ale moc akčních chvil čtenáři nepřipraví. Postava Elinor, která na být asi "odlehčovací", na mě nepůsobila vůbec věrohodně a celá kniha mi přišla upovídaná. Co se mi hodně líbilo, byly úryvky z jiných knih v úvodu kapitol. Celkově lepší průměr, tři hvězdy s odřenýma ušima. ;)
Autor zkrátka umí vrhnout čtenáře přímo do děje, který prožívá s plastickými postavami, které nejsou ani tak docela dobré, ani úplně špatné, a když už to vypadá, že snad ano, dozvíme se něco, co zcela změní úhel pohledu.
Navíc kromě propracovaného děje, napětí a strhujících akcí se ještě čtenáři dostane jen tak mimochodem mnoho různých ponaučení a mouder. Tady krátký výběr:
Časy se mění, ale zástupy kreténů zůstávají.
Je vzácné najít může, který by svou trošku moci využil k něčemu dobrému.
Ty opravdu chytré věci se dají říct několika slovy. Jen pro pitomosti je třeba spoustu řečí.
Možná to znáte: Vánoce už byly a vlaky nejezdí. Prý se zase střílí u Berlínské zdi, nebo je to jinde...
V takovéhle náladě jsem vytáhla Životní terno. Je to jednohubka, na kterou je dobré dát si dostatek času. Protože sekunda je vždycky sekunda :) Hodně mi to připomnělo skupinovou terapii a cvičení, kterému soukromě říkám "Cokoli jste komukoli udělali dobrého, to zůstává."
A teď konečně to hodnocení: Je to dobrá kniha. Přečtěte si ji taky. :)
Kniha zcela splnila má očekávání, byla napínavá, indicie byly odhalovány postupně, takže jsem mohla tipovat, jak to všechno dopadne, i když nebylo úplně tajemstvím, co se asi na ostrově dělo. Spíš to bylo o tom jak a proč než kdo a co. Možná působila Viola trochu moc dospěle, ale jinak jsou to pěkné tři a půl hvězdy.
Čekala jsem Jonassona a dostala jsem... Jonassona. :) Takže vlastně v pořádku, jen je to vlastně tak trochu variace na stále stejné téma. Poslouchala jsem audioknihu opravdu velmi, velmi dlouho. Periodicky jsem usínala průměrně po jedné a půl kapitole, takže jako uspávanka dobrý. Jinak asi potřebuju udělat si od tohoto autora pauzu. Možná až do konce světa. ;)
Kniha mě pohltila už po několika prvních stranách, je napsána velmi plasticky, všechny postavy působí živě a realisticky. Zulejka, žijící zcela pasivní život, je vržena do víru událostí zcela bez zkušeností a obstojí ve všech zkouškách, které na ni čekají. Setká se s lidmi v jejich nejlepší i nejhorší podobě a projde proměnou, jakou by sotva někdo čekal.
Má jediná výhrada je k závěru, který by si zasloužil víc rozpracovat, zvlášť když před tím u celkem podružných postav autorka několikrát nastíní jejich budoucnost dost detailně.
Samotáři rozliční, mnozí potěší, s některými jako bych se znala a další jsou zas úplně, úplně odlišní než v podstatě kdokoli, koho znám. Bylo to fajn, díky.
No jo, ty návraty, bývají z nich takové trochu smíšené pocity, že jo? Bylo to fajn, jen už ne takové zjevení, jako v Raději zešílet.
Pokud bych chtěla číst dokument o plachtění na začátku 19. století, pak bych asi byla nadšená. Ale já jsem čekala spíš dobrodružství, které sice v knize je, ale pod záplavou technických podrobností a poněkud strnulých dialogů se dojem z něj vytrácí. Zkrátka to není nic pro mě a další díl si odpustím.
Opožděné osvícení, možná poslední láska, nebo netypické přátelství, kdo ví. Každopádně jsem do deníku jen tak nahlédla, ale už jsem ho nedokázala odložit. Byl to velice zajímavý exkurz, tři hlasy, vypravěči ale vlastně nejsou tři, přechod v esejích od radikalismu k soucitu a pod tím příběh, který je vlastně docela prostý. Určitě to není žádná oddychovka. Vtáhlo mě to, nepustilo, nutilo přemýšlet a přehodnocovat. Jedna hvězda dolů matoucí závěr.
Opravdu se asi nic světoborného nedozvíte. Ono (o) to ani nejde. Je to soubor myšlenek a postřehů různých osob, které v nějaké situaci někomu pomohly. Konkrétně autorovi, který se rozhodl se o ně podělit pro případ, že by mohly pomoci i někomu jinému.
S mnoha z nich nesouhlasím. S mnoha z nich souzním.
Otázka je, zda mě kniha utěšila. V mnohém ano. A za to ty čtyři hvězdy.
"Nemusíte být v jednom kole. Nemusíte obhajovat vlastní existenci svou produktivitou." Jj, amen. ;)
Určitě nejmíň od strany 300 začne být zřejmé, že se v tomto dílu asi všechno vyřešit nestačí. Kladně hodnotím to, že v podstatě všichni jsou spíš antihrdinové než hrdinové. Chovají se nelogicky, jsou zmatení, bojí se, zamilují se, což je nejspíš realistické, ale dost se tím natahuje děj.
Určitě to zas všechno zapomenu, než vyjde česky třetí díl. ;)
Tentokrát mi slečna Marplová do noty nekápla. Rohožka a síť byly asi moc velké nápovědy, a tak mě štvalo, že slečna neřekne o svém podezření ani slovo, dokud... Ale nechci nic prozrazovat.
Souhrn - jiné detektivky se mi líbily víc, třeba Nultá hodina.
Anabáze nesourodých společníků, které svede dohromady cíl cesty, k němuž ovšem spěchá každý z nich z jiného důvodu, a to nejlépe nějakého tajného. Tolik k ději v jednom dlouhém souvětí. Cesta celou Evropou v 11.století mě docela bavila, čtení jsem střídala s audioknihou, která na mě ale působila dost sedativním dojmem. Hlavní hrdina (nejspíš) Vallon je těžko uvěřitelný, v ději vystupuje jako skoro 100% klaďas, ale pak z popisu jeho předcházejícího života je to zkrátka jen zdatný mordýř z povolání. K přerodu došlo buď během vězení, nebo tak nějak nenápadně cestou, kdo ví. Celkově mám dojem, že je v knize všeho moc, takže je to někdy už otravné. Pokračování si nejspíš nechám ujít.
Knihu bych asi ocenila víc, kdybych ji četla v mladším věku. Je to v podstatě takové ujištění, že nejste občan druhé kategorie kvůli tomu, že jste introvert, a na to už jsem přišla zatím sama. Aby taky ne, když s tím žiju přes půl století. ;)
Hodnotím kladně pozitivní a klidný jazyk knihy, na druhou stranu korporátních příkladů bylo na mě příliš. Přeci jen je to tu jiné než v USA. Celkově hodnotím třemi hvězdami.
Audioknižní návrat poslouchaný u předjarního marodění. Je to vynikající kniha, vtipná, napínavá a jak už je autorovým dobrým zvykem, se značným filozofickým přesahem, který není na první pohled vidět.
Má oblíbenkyně je víla Fajnálada, hlaste se, kdo nějakou skutečnou zná. ;)
A taky: "Ti, kdo opravdu vědí, jen buší předměty o sebe a křičí."
Audiokniha. Tak jo, přiznávám, je to romantická kniha, a to většinou není můj šálek čaje. Ale tahle je z těch lepších, které mají zajímavý příběh. Navíc vše probíhá ve dvou časových rovinách a úplný happy end se nekoná, takže celkově hodnotím třemi a půl hvězdami, kterých se ode mě asi většina romantiky nedočká. ;)
Úplně vynechám literární hledisko a to, že autor nechal zážitky více osob prožít všechny jednu literární postavu. Knihu beru jako připomínku toho, co se v socialismu pod zástěrkou lehce zasmrádlé "pohody" dělo.
Je opravdu hanba, že v naší zemi nebyl za nelidské zacházení s vězni v podstatě nikdo potrestán. Mlčící většina to podle mého názoru vůbec nevěděla. Mnohem horší mi připadá, že například někdo pravomocně odsouzený, byť v jiném státě, za spolupráci s STB, mohl být donedávna čelním představitelem našeho státu, že lidé, kteří zásluhou svých kontaktů ze "strany" získali majetky a výhody i v současnosti, mají tu drzost veřejně vystupovat, že korupce tu pořád vesele bují.
Ježkovyvoči, to teda nedávám. Až mi příště vypadne proud, zavolám do Francie, to určitě pomůže... Nečekejte žádné šťastné lidi, kteří čtou, kafe si tam hlavní hrdinka dá, ale to je vše.
Audiokniha čtená Michaelou Baladovou, scény na hřbitově mě neskutečně iritovaly; hysterický styl četby mi vůbec nesedl. A toho "Félixe" s dlouhým é snad ani nikdo nemůže myslet vážně. Autorka čtenáře citově vydírá a hrdinka mi šla na nervy, takže po výpadku proudu odpadávám i já.