Alma-Nacida komentáře u knih
Chápu, že si někdo myslí, že do povinné literatury patří Hrabal. Ale proč zrovna tato kniha, která je snad ze všech nejmíň povedená, tak to nechápu. Leda snad že by bylo účelem mladé lidi od Hrabala úplně odradit. :(
Roztomile nonsensní knížka. Chvilku jsem si na finský humor zvykala, třeba hned na začátku kuchařka a medvědice zpopelněné vysokým napětím mě moc nerozesmály, ale střelenými nápady pana faráře a medvěda jsem se bavila. Dokonce mám chuť si zkusit hod oštěpem kolmo vzhůru. ;-)
Vzdávám to, tohle dočtu možná někdy, kde budu dlooouho bez jakýchkoli jiných knih. Jsem na straně 175 ve čtečce, celkem to má přes 900 stran, a vnímám jen narůstající zmatek, změť postav, lokací, nepřehledných vztahů a zatím nikdo, komu bych fandila.
Čím dál temnější a proti předchozímu dílu se ani nic moc nevyjasnilo. Mám pocit, že to může skončit jen katastrofou... uvidíme. Rozhodně jsem už závislá a musím číst i další díly, až do (hořkého a krvavého) konce.
Kdybych četla knihu v době, kdy jsem byla ve věku Lea a moje spolužačka a kamarádka umřela na leukémii, asi by mě to ještě víc dorazilo. Ale takhle s velkým časovým odstupem jsem ráda za knihu, u které jsem brečela jen jednou. Je jasné, že když je čtenář už tak "hodně dospělý" jako já, leccos uhodne relativně brzy, ale to je asi moje jediná výtka. :)
Zvláštní kniha, kde o začátku víte, nebo aspoň tušíte, co se asi stalo, jen nevíte jak. Asi od poloviny jsem myslela na Skácelovu báseň a na to, co člověk dokáže vydržet, když musí.
A vlastně ať je navždy po Tvém
a navěky je vůle Tvá
a život je, když něco zbylo,
a smrt, když nic už nezbývá.
Schéma všech tří Jonassonových knih je podobné a je fakt, že u třetí už to tolik nefunguje, ale i tak jsem se bavila a zasmála.
Je zvláštní, že kniha je v podstatě dost smutná, ale přitom ne depresívní. Spíš očistná a katalyzační, zkrátka typická Radůza. Četla jsem ji, když jsem právě něco takového potřebovala, dík za ni.
Co k tomu dodat? Asi jedině, že válka je vůl, a nejen ona. :) Občas sranda a absurdistán a občas smutno a absurdistán. Rozhodně dobrá kniha.
Tohle byl díl ve stylu AHAAA! a mnohé se vyjasnilo, ale současně je to pořád pěkně temné. To jsem zvědavá, co bude v dalších dílech.
Tak to byl hukot! Čekala jsem, že to bude drsná škola, a taky byla. Ačkoli jsem si myslela, že už si žádné iluze tipu "Rudý gentleman" nedělám, tak tohle mě obralo i o jejich poslední zbytečky. Aaron se se svými postavami nepáře a já jen doufám, že snad s dalším dílem třeba pochopím, proč ten a onen dělá to i ono. Nebo že by ne? ;-)
S povídkami mám tu potíž, že mi vždycky připadají některé blbé, a pak si bohužel pamatuju dojem jen z nich. :) A k veršům mám teda taky výhrady, takže dneska je to jen za 3, bohužel...
Na knize nejvíc oceňuji atmosféru, kvůli které jsem četla bez přestávky až do konce. Myslím, že ani tak nešlo o nějaké překvapivé zvraty v ději, jako spíš o to, jak se hrdinka vyrovná s tak šílenou situací, a zde ubírám jednu hvězdu za konec, který by si zasloužil ještě chvíli času na nástin, co bylo dál. Zkrátka jak přijmout něco tak nepřijatelného.
Hmm, tak to bylo po delší době přesně to, co jsem čekala, že to bude: fantasy téměř uvěřitelná, zaplněná erudovaně vybranými bohy všehomíra s hrdinou od první stránky sympatickým s jen lehce přebujelou sebedestruktivní složkou. Kdyby to šlo, ubrala bych půlhvězdu za občasné nadlimitně nechutné detaily např. s Laurou, ale jinak nemám co vytknout.
Námět povídky je zajímavý, ale vypravěč mi spíš šel na nervy svým kolísáním mezi zatracením a obdivem paní Ming (co nějaká ta zlatá střední cesta podle Konfucia?) a spíš než dojemná mi celá povídka připadala napsaná s cílem dojmout, prostě něco jako některé hollywoodské filmy: řemeslně dobrý, ale bez citové investice.
(SPOILER) Antihrdina, ke kterému jsem si v průběhu čtení vytvářela stále pevnější vztah, nakonec dopadne tragicky. Což se dalo čekat, že jo. Knihu jsem už četla v dřívějším vydání asi před 30. lety a tenkrát jsem byla na špatný konec opravdu naštvaná. Je zvláštní, že dnes mi to tak už nepřipadá, a má nejmilejší postava je Náčelník. Ale možná je to jen taková sebeobrana, když už vím, co bude... ;-) Každopádně to nutí k zamyšlení. Co byste dělali? Zvolit "svobodu, nebo smrt", to chce velkou odvahu.
Alif mi vtrhl do života a knihu jsem doslova zhltla na posezení, navíc když je to prvotina, smekám před autorkou!
Kniha je bezesporu čtivá a občas dokonce překvapí, ale nenašla jsem nic, co by ospravedlňovalo "vhled do moderních německých dějin" a také mám několik námitek k určité nedobovosti, např. myslím, že se rodičům netykalo (jistě ne v lepších rodinách), těžko může statný šedesátník - továrník v roce 1914 u rodinného oběda pronášet zvolání tipu "paráda!" apod.
Obtížné čtení a stejně tak obtížné hodnocení. Asi v polovině se cosi stalo a následný pel mel názorů na vše (a nic?) mě jen zmátl.