"Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti; to ti radí krysař, který mnoho viděl."
Chvíli mi trvalo se do příběhu začíst a pak mi nešlo se od něj odtrhnout. To jak byl ke Kye život nefér a stejně si dokázala poradit bylo šílené i úžasné zároveň. Celou knihou se táhne to, jak jako lidské bytosti dokážeme druhé odsoudit kvůli maličkostem a neochotě nést za to ve finále zodpovědnost.
Je šílené, že rodina postupně nechala malou holčičku napospas osudu a ona si poradila. Splynula s přírodou v nejlepším možném významu, pozorovala i maličkosti, kterých si naše oko nevšimne a nakonec se svým výzkumem zasadila o ochranu své milované bažiny. To že z toho vychází i její nelichotivá přezdívka je dílo lidí z města, kteří raději odsoudili člověka, než aby mu pomohli. V příběhu najdete spoustu lásky, dramatu ale i detektivní zápletky, kolem které se točí velká část příběhu.
Myslela jsem, že se hned po přečtení podívám na film, ale nějakou dobu na to asi nebudu mít nervy. Kniha ve Vás totiž něco zanechá a to něco ve Vás bude lehce hlodat. Moc se mi líbilo, jak je tu zdůrazněné, že opravdu potřebujeme přírodu a popravdě, přemýšleli jste někdy o bytostech v lasturách?
Jedna z knih na které nedám dopustit, zbožnuji ji. Je temná, depresivní, téměř beznadějná. Jako rytec jsem si k maturitní práci vybrala její "ilustrování". Nebyla to špatná práce, ovšem p. učitel mi to dal u matury dost "sežrat". Prý je kniha odporná už od první stránky. Co na to říct, někomu pan McCarthy prostě sedne, někomu ne. Filmové zpracování s Viggem Mortensenem je naprosto úžasné.
"Zapomeš, co si chceš pamatovat a pamatuješ si, co chceš zapomenout."
Neuvěřitelně laskavá a náladu zvedající kniha. Je plná krásných míst, zajímavých lidí a spousty knih. Takový návod, možná i cíl do budoucna nám knihkupcům, jak být lepší a na první pohled vědět, jakou knihu doporučit. Každý den potkávám spousty zajímavých lidí, kteří si přijdou nechat poradit, s jakou knihou stráví své volné chvíle. My knihkupci máme doslova magickou moc!
"Říká se, že knihy si nacházejí své čtenáře. Občas však potřebují někoho, kdo jim ukáže cestu."
Knihomolský román pro všechny knihomoly -jinak to snad ani nejde pojmenovat. Knihy ty jsou na každém kroku, skoro máte pocit, že ty staré zaprášené svazky z knihovny pana Reeda cítíte..
Nemůžu se dočkat až spadne "Kufr z nebe" začátkem listopadu.
"Když jste se mě poprvé chopili, nenadáli jste se, že budu tak tlustá, ani jste neočekávali, že váš popadnu tak pevně a rychle." .. tato věta se ukrývá hned na první straně příběhu a naprosto vystihuje jak na mě kniha působila. Miluji objemné knihy do kterých se mohu začíst a ztratit přehled o tom kolik uplynulo času. Nebudu lhát, byla jsem rozčarovaná, když jsem otočila jednu z posledních stránek a zjistila, že je konec..
Úžasný příběh.
Nemůžu dát víc hvězdiček? ... Dokonalé jednodenní čtení. Krásně, brutálně, smutně a hlavně neskutečně čtivě napsaná kniha. Při popisu "rozpojování" jsem se roklepala a nemohla přestat. Uff.
(SPOILER) Už se Vám stalo, že kniha od které jste nic moc nečekali byla natolik dobrá, že jste si vytýkali odkládání čtení? Mě ano, zrovna u tohoto příběhu. Takže tetuško moc děkuji za doporučení, mrazit mě bude ještě hodně dlouho a Šumava no...
Několik vědců je nuceno vydat se v 70.letech do tajné oblasti okolo Křemelné, aby prozkoumali určité jevy a vnesli světlo (ha!) do toho, zda jsou přirozené či nikoliv. To že je kousek odtud státní hranice je vedlejší. Až na to, že není. Ještě před prvním zjevením světýlek se skupince začne rozostřovat hranice reality a dopadat na ně dané místo. Ono pobývat na místě, které si hraje s Vaší hlavou, no... Jak daleko myslíte, že to celé zajde a přijde někdo o rozum? Co nebo kdo je vlastně za všudypřítomnou mlhou? Moc se mi líbilo zapojení místních legend i folkloru, keltů i bran mezi světy na vrcholcích kopců, které střeží zemi před zlem. Chybějící stopy hrdinů, sebevražední ptáci i všechny ty děsuplné události a poutníci kolem silnice. Šumava je jistojistě místo samo pro sebe, plné tvrdosti a velkých tajemství.
Svoje dojmy uzavřu před kapitolou 50, nechci vyzradit nic, co by Vám usnadnilo čtení či odhalilo konec. Jen si příběhem s hrdiny projděte sami, nebudu Vám to zlehčovat. Ve finále jsem moc ráda, že jsem od Šumavy daleko, ale stejně mě láká Křemelná. Musí to být krása. Jen ne po setmění a sama. Kdo ví, co bych v lesích mohla potkat. Jestli někdy v životě uvidím viset boty na stromě, otáčím se a zdrhám.
Knihu jsem měla půjčenou, ale už teď vím, že ji potřebuju mít ve své knihovně. Až mě jednou zase popadne touha se bát a mít husinu. Doporučuji!
Birthday Girl od Penelope Douglas je asi nejlepší kniha, kterou jsem mohla letošní rok začít! Je miloučká, návyková a žhavá.. Četla jsem ji v angličtině a vážně doufám, že český překlad bude minimálně dobrý.
"It's hard to find that one person who speaks your language."
Když Pike poprvé potká Jordan a přeskočí mezi nimi jiskra, netuší že je to přítelkyně jeho syna. O to více je překvapen, když se s ní opět setkává u sebe doma, kde nabídl synovi a jeho přítelkyni ubytování.
Jakmile si oba uvědomí, že není možné aby byli spolu, snaží se kvůli Colemu své pocity potlačit. Jenže tím, že s spolu v domě i mimo něj začínají trávit čím dál více času a pojí je stejné záliby, je jasné že se mezi nimi začne vyvíjet vztah. Jordan představuje všechno co Pike chce a naopak Pike je ideální pro Jordan. Pochopitelně řeší i to, jak je jako pár bude vnímat okolí. Padla tu krásná věta, že čím častěji je lidé uvidí s spolu, tím dříve si na ně jako na pár zvyknou. A ono to vážně platilo..
"This what you're feeling right now, is the best thing that can happen to you."
Přečtěte si Birthday Girl, pokud chcete něco rozkošného, u čeho se budete ve vlaku usmívat tak moc, že se usměje i pan průvodčí a nebude vás u čtení rušit. Přečtěte si ji, pokud chcete úžasnou chemii mezi hlavními postavami, červenat se, bát se o ústřední dvojici a celou dobu jim navzdory okolí fandit!
"Oh please, he closes his eyes when he kisses your forehead, for Christ's sake. He's not letting you go. Ever."
Já tu knížku prostě miluju! .. Místy mi připomínala Stopařova průvodce galaxií a nevím proč, zato vím, že v žádné jiné knížce nejsou jeptišky satanistky, které šišlají na dítě pána pekel,po světě neběhají anděl s ďáblem kteří jsou vlastně kámoši, a celá kniha je tak absurdní že když zrovna nevalíte oči, tak se nekontrolovaně smějete. Co dodat .. snad jen to že spojení Pratchett a Gaiman je dokonalé jak počtení tak investice i využití papíru :)
(SPOILER) Moje první přečtená kniha od paní autorky a hádejte co, ona je dokonce i podepsaná! Tenhle zázrak se stal letos, když měla paní Caplinová autogramiádu v Brně. Navíc tento příběh je tematicky laděn do období Vánoc.
Izzy se splní to, o čem někteří jen sní. Díky prastrýci zdědí hrad ve Skotsku a jako správná milovnice odkazů a historie nemůže dopustit, ale hrad chátral. Nedávno dodělala skvělý kuchařský kurz a tak se nabízí fakt, že z hradu udělá prvotřídní hotel a fantastickou kuchyní. Hrad ovšem potřebuje spoustu péče, dřív než do něj můžou pustit hosty. O toto se s Izz stará její poněkud ztřeštěná matka Xante, která okamžitě vyvěsí do věže pirátskou vlajku a podle pověsti se kdesi na hradě skrývá opravdový poklad.
Naši hrdinku ovšem víc než poklad zajímá to, jak hrad uvést do provozu. Krom toho, mají prvního hosta. Xante v její nepřítomnosti ubytovala spisovatele Rosse, který potřebuje klid na svoji novou knihu. Do toho se blíží první oficiální hosté, kteří zaplatili ohromný balík peněz. Myslíte, že to vše naši hrdinové zvládnou? A co bude s romantickým jiskřením mezi Izz a Rossem? Do toho všeho autorka skvěle vykresluje skotskou vysočinu, pokrmy a kouzelnou zimu... Tak na co ještě čekáte, mazejte si pro svůj kousek Skotska! Jinak nezjistíte, jak to celé dopadne.
Příběh mě vtáhl hned po první kapitole a nemůžu se dočkat, jak mě budou bavit další příběhy ze série Romantické útěky. Moc se mi líbilo, jak autorka vykreslila krajinu a poklad schovala doslova všem na očím.
Obrovská senzace jak u nás, tak v zahraničí a já jsem hodně zklamaná. Knížka je zbytečně přechválená..
Ano, ememies to lovers z kancelářského prostředí je fajn, ale Catalina se celou dobu chová jako kdyby jí bylo 15let. Vážně musela lhát o tom že má přítele? To je v této době jako nutnost? A Aaron, arogantní zmeteček který tajně vzdychá nad Catalinou ale nikdy jí nic neřekl? Vážně na to, aby se dali dohromady potřebovali výlet za oceán a vše prvně předstírat?
Jediné plus bylo to, že Aaron byl vykreslen coby dvojník Henryho Cavilla, díky tomu se kniha dala přečíst až do konce.. Myšlenkové pochody Liny raději nebudu komentovat.
"Kroniky prachu se odehrávají v listopadu. Vzduch je studený, zima za dveřmi a počasí je proměnlivé a šedivé."
•
Ach, kéž by všichni autoři dělali takovéto dodatkové, spoustu věcí vysvětlující knihy!
•
"Slova jsou ostřejší než veškeré meče. Především, pokud je člověk ženou a nikdo mu meč dat nechce."
Prvně sem viděla film, poté četla knihu. Pravděpodobně moje nejoblíbenější kniha. Rozhovory mezi mužem a chlapcem, popis zdevastované krajiny ... všudypřítomný popílek. Těžko hledat více depresivnější, úžasnější, postkatastrofickou knihu.
Mix Eragona, Hunger Games a Divergence který pobláznil svět..
Nemyslím to zle, tyhle série mám ráda ..jen mi to v tomhle mixu (zdravím Fourth Wing) nepřišlo až tak oslnivé že bych si z toho "sedla na zadek".
Jo, je to čtivé. Zábavné. Napínavé. Ale proboha, co je to za trend- ona je křehká chudinka, co se po tom co na ni sáhne chlap promění v sexuální bohyni a on je prvně zmetek a po tom co na něj ta daná holka sáhne změní v hodného chlapce? Prosím prosím, můžou zmetci zůstat zmetky?
Líbili se mi draci a to že svým jezdcům "lezou do hlavy", že jsou tak obrovští, zlatí a tajemní. Prostředí akademie i některé postavy jsou suprově popsány. Podle zahraničních recenzí jsem čekala víc lechtivých scén..
A konec, ten konec .. chvilku jsem měla sto chutí mrštit knihu na druhý konec místnosti. Na druhou stranu jsem zvědavá, jak si s touhle změnou prostředí autorka poradila v Iron Flamu.
Uvěřitelná romantika z knižního prostředí, v krásném malém městečku a s dospělými hlavními hrdiny! Tak trošku jednorožec mezi většinou romanťáren, kde máte chuť hlavním protagonistům nafackoval za to, že se chovají jako malé děti.. (Ano, Lásko po španělsku, myslím tebe!)
Je jedno jestli čtete knihy Emily Henry v češtině či v angličtině, v létě nebo v zimě, pokaždé dokáží pohladit po duši.
"Občas, i když začnete číst knížku od poslední stránky a myslíte si, že už všechno víte, tak vás knížka stejně dokáže překvapit."
Zachmuřený redaktor Charlie, sebevědomá literární agentka Nora a dovolená na mém městečku, kde na sebe chtě nechtě každou chvilku naráží. Líbí se mi, že spolu ti dva dokáží normálně mluvit bez toho, abychom četli o myšlenkách typu "co když se mu nelíbím" , "co když ji nepřitahuji". Naopak mě fascinuje Nořina chladná hlava i to, že kvůli lásce nezahodí svůj vysněný život v New Yorku a Charlieho starost o rodiče, kvůli kterým se do Sunshine Falls vrátil..
Příběh nám krásně obohatí i Libbi, která si ke konci příběhu pro svoji sestru přichystá vážně velké překvapení.
"Možná, že člověk může patřit na sto různých způsobů na sto odlišných míst a ke stům různým lidem."
Nevím jestli jsem četla horor, thriller nebo psychologický román řízlý ezoterikou .. ale bylo to sakra dobré!
Celou knížku sledujeme vyléčenou hlavní hrdinku Mallory, která začíná pracovat ve zdánlivě ideální rodině jako chůva malého Teddyho. Jejich dny jsou vyplněny spoustou her, procházek do Začarovaného lesa a kreseb malého, velmi chytrého chlapečka. Mallory tuto práci bere jako svůj odrazový můstek zpět do normálního života a snaží se co nejvíce vyhovět požadavkům rodičů, což je narušeno Teddyho kresbami na kterých se objevuje jeho imaginární kamarádka Anya. Obrázky jsou v průběhu knihy temnější, propracovanější a začínají vyprávět příběh imaginární kamarádky. Naneštěstí Mallory na rozdíl od Teddyho rodičů nevěří jen vědě, je ochotna připustit si existenci duchů ale hlavně chce svému svěřenci pomoci vyřešit tuto zapeklitou situaci..
Nechci vyzradit konec, ale pokud si během čtení myslíte, že víte jak to celé dopadne, jste vedle jak ta jedle! Doufám že nejsem jediná, koho odhalení pravdy na konci příběhu naprosto šokovalo.
"Dívali se. Pořád se dívali. V Rumunsku se člověk nikdy nezbaví dojmu, že ho někdo sleduje."
Rumunsko, 1989.
Místo kde by nikdo z nás nechtěl být.. a pokud ano, měli bychom stejnou odvahu jako hlavní hrdina Cristian?
Pokud Vás zajímá, jak se žilo v zemi kde bylo snění zakázané, hodně se šeptalo, vše bylo na příděl a nikdy jste nevěděli kdo na Vás donáší tajné službě, rozhodně si Rutinu novinku musíte přečíst.
"Jak můžeme čekat, že ostatní ucítí naši bolest a uslyší volání o pomoc, když můžeme jen šeptat?"
Po dlouhé době kniha, u které jsem se opravdu bavila. Děkuji Shaune! Myslela jsem si že u nás v knihkupectví mají zákazníci kolikrát nesmyslné požadavky, jsou zmatení nebo prostě divní - ale to co chodí do krámku tomuhle chlapíkovi je úplně jiná liga.
alexvera
komentáře u knih
