Aleh
komentáře u knih
Smrt v justičním paláci
Daniela Kovářová
Dobře se to četlo. Autorka využila známosti prostředí, ale o skutečné práci justice jsme se toho až tak moc nedozvěděli. Krátké kapitoly mi vyhovují. Detektivka pro chvíle pohody.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Petra Soukupová je zkušená autorka. Nepotřebuje mnoho prostoru a času a před námi se jako lavina ženou překotně události, které svedly Alici a Richarda dohromady a než se čtenář naděje mají dvě děti a je z nich rodina. Autorka popisuje poměrně podrobně každodenní život rodiny nejen zvnějšku, ale zároveň otvírá jejich duše a nahlíží do těch nejniternějších koutů všech zúčastněných a popisuje, jak tu či onu zdánlivě obyčejnou rodinnou záležitost kdo vnímá a jak na něj působí, aniž by o tom všem s ostatními mluvil. A tak běží jako úprkem rok za rokem.... Dobře se to čte, mnohdy také poznáváme v konání a myšlení členů rodiny i sami sebe, možná bychom chtěli poradit, něco udělat jinak, něčeho se vyvarovat, ale Alice, Richard, Kája a Lola neslyší a nevidí a sviští životem jako na toboganu.....
Manželky po letech
Táňa Keleová-Vasilková
Když jsem v knihovně procházela knihy od Táni Keleové-Vasilkové, měla jsem pocit, že je to zbytečné, protože jsem je všechny už četla. Narazila jsem však na Manželky po letech. Od autorky úžasný nápad, vrátit se po 22 letech k Martině, Ivě, Michaele a Martině. Jsou jako moje kamarádky, jsme přibližně ve stejném věku. A tak jsem se těšila na to, jak se všechny "holky" s tím životem během 22 let popraly, jak se jim vede, co jejich děti (dnes již dospělé) , manželé .... Co je po padesátce trápí, co jim dělá radost starost, na co se těší, prostě, jak jde život. Hltala jsem stránku za stránkou. Čtivé, zajímavé, milé zastavení jako setkání s mými blízkými.
...a naposled konvalinky
Jarmila Pospíšilová
2 ženy, 2 životy, 2 osudy. Magda a Eva. 2 ženy, které k sobě našly cestu a měly si co říct a navzájem si byly oporou. Magda na sklonku svého života svou zkušeností a radou, Eva svou pomocí a empatií. Zajímavé, příběh dvou žen nutí k zamyšlení nad sebou samým, nad smyslem života, nad rodinnými vztahy, nad životem a smrtí. 2 ženy, 2 osudy, které život na určitý čas v určité době a na určitém místě svedl dohromady.
Zahrada
Petra Dvořáková
Tak to je prostě Petra Dvořáková. Těžké téma k zamyšlení. Zpracováno, tak jak to autorka umí nejlépe. je to o hledání sebe sama a smyslu života. Kdo nebo co Jaroslavu Havlátovi pomůže? A proč právě zahrada? Poměrně útlá knížka, ale pro čtenáře bylo o Jaroslavovi řečeno mnohé. Víc nebylo zapotřebí.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Další kniha od Michaely Klevisové. Detektivka se zajímavým námětem a k tomu sympatický vyšetřovatel Josef Bergman. Autorka píše poutavě, dokáže vtáhnout své čtenáře do děje a stále je udržuje v napětí, co bude dál. Zajímavé a napínavé. Líbilo se mi to stejně jako třeba její Dům na samotě nebo Vraní oko. Těším se na další detektivky.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Dlouho jsem odolávala této autorce, ale úplně zbytečně. Moc jsem toho od ní zatím nepřečetla (Drak spí a Vraní oko), ale její Dům na samotě se četl velmi dobře. Na jedné straně spousta postav, ale každá z nich má významné postavení v průběhu děje. Postavy jsou popsány velmi pečlivě, stejně tak i vztahy mezi nimi. Klasická česká napínavá detektivka. Navíc popis malebného českého prostředí a přírody a sympatický inspektor Josef Bergman, který má složitý a zapeklitý případ starého mlýna na samotě na starosti. A abych nezapomněla, moc se mi líbil epilog.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Tentokrát nás autorka zavedla do krásného prostředí jedné chatové osady na jižní Moravě, do prostředí mokřadů, kde vzniká nová ptačí rezervace. Ne všichni, co tam žijí, jsou tomu však nakloněni. A tak je jen otázkou času, kdy se v chatové oblasti objeví kriminalista Josef Bergman, protože tam dojde k vraždě....Mám ráda příběhy zasazené do konkrétního českého prostředí. Pro nás, kteří jsme nějak více či méně s těmi místy nějakým způsobem propojeni, má kniha navíc určitou přidanou hodnotu. A příznivci Michaely Klevisové se mají na co těšit (jako ostatně vždy).
Nalakuj to narůžovo
Martina Formanová
Myslím si, že čtenáři Nalakuj to narůžovo jsou především ti, co mají za sebou i její Skladatelku voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti. Autorka potvrdila i svým dalším autobiografickým románem svůj styl psaní a vyjadřování myšlenek. Často se ve vzpomínkách obrací k rodině, svému dětství a rodnému Brnu. A tentokrát se snaží vypsat a vypořádat se smrtí svého manžela. A snaží se o to se sebeironií a s nadhledem. Tušila jsem, že po smrti Miloše Formana po čase přijde na řadu i toto téma, aby svým čtenářům sdělila, jak se s tím snaží vypořádat a nastartovat svůj nový život. A zjevně se jí to daří. Překvapila mě i tím, že se pustila do stand-upu.
Jelení vršek
Hana Marie Körnerová (p)
Bez nadsázky musím konstatovat, že příběh z konce 16. století je pro mě příliš vzdálené téma. Mám ráda v literatuře především současnost. Ale oblíbila jsem si Hanu Marii Körnerovou a její styl psaní a tak ani tento příběh neunikl mé pozornosti. Ano, téma lásky je věčné a objevuje se v literatuře v každé době. Stejně tak téma vztahů v rodině (hlavně těch napjatých) , zvláště když jde o majetek nebo dokonce i o život. A to jsou témata, která se v literatuře objevují napříč staletími. A uznávám, že historické souvislosti tentokrát nestály až tak v popředí děje. Ano, četlo se to dobře, ostatně jako i jiné knihy od této autorky. Částečně se děj také dal předvídat již od samého začátku. Vdova po Vilémovi ze Zhoře hraběnka Diana přijíždí z Francie do Čech na hrad jeho staršího bratra Jana ze Zhoře....
Katedrála z písku
Jarmila Pospíšilová
Líbí se mi ten styl psaní a nemůžu říct, že by mě to nudilo Styl psaní je poměrně úsporný a na malém prostoru toho svým čtenářům sděluje poměrně hodně. Autorka dává prostor všem členům rodiny a střídavě je nechá mluvit a posouvat tak děj kupředu. Každý se tak na to dívá ze svého úhlu pohledu. Život rodiny plyne, ale určité události a náhody dají do pohybu to, co už mělo zůstat utajeno. V každé rodině je něco a mnozí v knize najdou třeba i návod, jak překlenout složitá období v tom svém životě. Letní četba a mimochodem se mi moc líbí i název knihy Katedrála z písku. Lze se pouze domýšlet, co všechno tím autorka chtěla říct.
Nevítaný host
Shari Lapena
Knihy od Shari Lapeny se velmi dobře čtou a to potvrzuje i Nevítaný host. Vše se pěkně soustředí do jednoho prostoru, není kam utéct. V úvodu je čtenář pečlivě seznámen se všemi postavami a kdo ke komu patří je uvedeno i na záložce knižního přebalu. Každý z nich toužil strávit dny na horách v útulném hotelu, který je obklopen krásnou a skoro nedotčenou přírodou. Okolnosti pobytu si však vynutily jiný scénář. Jsem vděčným čtenářem detektivních případů, nemám pocit, že bych od začátku tušila, kdo je vrahem a tak i konec pro mě bývá překvapením.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Tak tohle není kniha na stažení do čtečky. Malý princ si jistě zaslouží krásnou knižní vazbu a své jisté místo v domácí knihovně. V dětství jsem se s touto knihou nepotkala. Ale určitě bych v ní nenašla to, co bylo autorovým záměrem. Budu se k ní vracet a přemýšlet, co všechno nám autor chtěl sdělit. Zajímavé, nadčasové, poučné, o lásce, přátelství, prostě o životě.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Já myslím, že hlavním záměrem autorky bylo, abychom při čtení měly podobné pocity jako hlavní postava Vladěna, která se snaží kamsi utéct před svým vlastním životem. Je nešťastná, zklamaná, ukřivděná, nepochopená, životem zkoušená a k tomu všemu se jmenuje Vladěna. Nechtěla jsem být jako ona, Chtěla jsem ji snad i pochopit, proč je právě taková jaká je a v knize nalézt pro Vladěnu i nějakou cestu k lepšímu životu. To už však autorka nechala na nás.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi. Tak tahle věta mě na začátku přesvědčila, že autorčin nový román bude určitě ta stará známá Soukupová, tak, jak jsem ji poznala. A s radostí konstatuji, že je. Autorka prokázala i tentokrát , že je velkou znalkyní člověka a života vůbec.. Krásně popsané jednotlivé postavy, dialogy mezi jednotlivými členy rodiny (jako bych to v životě už někdy slyšela). A co je vlastně správné a na čí straně je pravda.to vám nikdo neřekne. jen prožitá léta a vlastní životní zkušenosti vám dovolí vnímat ten život s nadhledem, který k tomu bezesporu patří.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Tragický osud jedné rodiny. Nedalo mi to a četla jsem pořád dál a dál. Vše, co se mi honilo hlavou po vyprávění Tea, dostalo konkrétní obrysy po vyprávění matky a otce. Vše do sebe dokonale zapadlo. Tragický osud jedné rodiny byl zpečetěn. Bylo to smutné čtení. Autorka jde až na dřeň. Vybírá si pro svou tvorbu těžká témata, své čtenáře nešetří a nutí je k zamyšlení.
Tajemství
Radka Třeštíková
Rozsáhlý román, hodně postav, složité charaktery, jejich vzájemné vztahy, případné konflikty mezi nimi, nikdy nevyřčené křivdy a také přísně střežená tajemství, která před ostatními úzkostlivě tají... Na začátku by mohlo být uvedeno, kdo ke komu patří, jaké jsou mezi nimi vztahy, které dítě je čí a pod. Mnohé romány od Radky Třeštíkové jsem už přečetla. Autorka je svá, má bujnou fantazii, jednotlivé postavy a vztahy mezi nimi popisuje velmi podrobně. A seznamuje s nimi své čtenáře. Odlehlá horská chata je místo jako stvořené k tomu, abychom všechny zúčastněné blíže jednoho po druhém poznali a mnohé pochopili...
Mafie v Praze
Michal Viewegh
Detektivka, která se dobře čte. Vyhovují mi krátké kapitoly. Smutné na té knize je to, že je odrazem naší reality. Někdy by bylo lepší nevědět, ale nelze před vším strkat hlavu do písku. Michal Viewegh umí všechno správně pojmenovat a s notnou dávkou satiry také popsat.
Sovák - Dík za váš smích!
Slávka Kopecká
Spolu s Jiřím Sovákem psala tuto knihu i paní Slávka Kopecká. Pan Sovák nehrál, on prostě byl. Mám moc ráda jeho filmy a ráda si přečtu i něco z jeho života. A pan Sovák si života opravdu užíval. Díky jeho filmům a knižním vzpomínkám nás může bavit, i když už není mezi námi. I když jsem jeho mnohé filmy mockrát viděla a mnohé zážitky už několikrát slyšela nebo četla, ráda se ve chvílích odpočinku k jeho nezapomenutelnému humoru vracím.
Romeo a Julie
William Shakespeare
Do 16. století patří i slavné a stále živé dílko (myšleno rozsahem), protože významem je Romeo a Julie nesmrtelná tragédie, která nám má co říci i dnes ve 21. století. A proč? Láska prostě patří k životu. Ať už je šťastná nebo nešťastná, ať se jedná o krátké milostné vzplanutí nebo celoživotní láskyplný vztah. Prostě téma, které je stále živé a patří do našich životů vlastně v každé době a v každém věku.