Uklidňující čtení...a bohužel kratičké.
Knížka sleduje příběh Siddhárthy, který zjišťuje, že žádný mudrc ani kniha mu nedá odpovědi a musí si na ně přijít sám. Musím u Hesse ocenit, že se nesnaží kázat ani přesvědčit, že má recept na život. Spíš připomíná, že chyby, zklamání a slepé odbočky mají svůj význam. Některé pasáže na mě působily, že se myšlenky točí v různých obměnách. Přesto je v téhle knížce zvláštní klid a moudrost. Možná mě neohromila dějem, ale určitě je po dočtení nad čím přemýšlet.
Na východ od ráje je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Už je to pár let, ale pořád si vybavím většinu postav. Je to příběh o rodině, lásce i žárlivosti. Bavilo mě sledovat osudy rodin Hamiltonových a Traskových, včetně jejich chyb, které ovlivnily celé generace.
Sam je postava, která nejde nemilovat, naopak Cathy patří k nejzajímavějším postavám, na které jsem kdy narazila. Její manipulace, předstíraná nevinnost a nezájem o následky...wow.
Knížka má všechno. Příběh, skvělé postavy i myšlenku. Jsem zvědavá jak dopadne seriál, snad nebudu zklamaná.
*Timshel*
Tato knížka byla kdysi dávno mé první fantasy. Příběh Froda a jeho společníků na cestě za zničením Prstenu mě bavil, ale ještě víc mě okouzlil samotný Tolkienův svět. Především tím, jak dokázal vykreslit prostředí. Jeho popis krajiny, staveb i jednotlivých míst nejsou jen kulisou, ale součástí celého příběhu. Děj samotný dnes zná asi každý, ale kniha je rozhodně větší zážitek. Občas je tempo pomalejší, ale právě díky tomu jeho svět působí uvěřitelně. Pokud může nějaká kniha přimět člověka zamilovat se do celého žánru, tak je to právě kniha z pera Tolkiena. Každé Vánoce se k jeho knihám vracím a pokaždé v nich najdu stejné kouzlo jak při prvním čtení.
Příběh měl spád, vyšetřování mě bavilo...po detektivní stránce si nemám na co stěžovat. Co mi nesedlo byla hlavní detektiv Erika Fosterová. Chápu, že její minulost a osobní problémy měly dodat příběhu hloubku, ale občas jsem měla pocit, že její linka je zbytečně protlačená do popředí. Knížka není špatná, naopak je čtivá a jako oddechovka funguje. Jen jsem si k hlavní hrdince nenašla cestu. Pokračování si možná někdy přečtu, ale nadšení se nekonalo.
Knížku by si měl přečíst každý, kdo si myslí, že je divný :)
Dr.Stanway si nehraje na žádnou levnou erotiku. Ukazuje, že naše fantazie nejsou žádná úchylka, ale přirozená součást toho, jak funguje náš mozek. Vše je probráno bez studu, ale s nadhledem odborníka. Prochází konkrétní scénáře – od touhy po dominanci, ztrátu kontroly až po tabuizovaná místa. Nehodnotí, ale rozebírá to, co si většina lidí nechává zamčené v sobě. Pro někoho to možná bude až moc otevřené, ale ve výsledku je to zajímavé čtění, přestože to není můj obvyklý žánr.
Krásná knížka...Charlieho jsem si oblíbila hned od prvních stránek. Na začátku jsem mu přála, aby se jeho sen splnil. Později jsem mu přála úplně jiné věci. A na konci už jen bezmocně sledovala jak jeho osud dopadne. Taky kniha je psaná zajímavou formou.
Charlie Gordon je prosťáček, který se rozhodne podstoupit experimentální operaci ke zvýšení inteligence. S rostoucí inteligencí nezačíná jen lépe chápat svět, ale také zjišťuje pravdu o svém životě, lidech kolem sebe a taky o sobě. I když díky Algernonově lince bylo zřejmé, kam příběh směřuje, stejně jsem na konci brečela jak malá holka.
Doporučuju!
V knížce je krásně namíchaný horor, fantasy i můj oblíbený černý humor. Hill pracuje s myšlenkou, že lidé často schovávají velmi temné myšlenky za maskou slušnosti. Když Iggy získá své nové schopnosti, tak příběh začne být děsivý, místy smutný a hlavně absurdně vtipný. Nevím jestli bych chtěla mít jeho „dar“ a vědět o každé špatnosti, kterou kdo udělal.
Kniha je čtivá, originální a se skvělou atmosférou. Líbí se mi jak Hill pracuje s odkrýváním minulosti hlavních postav. Přéběh díky tomu má hloubku. Temná a originální knížka, která ve výsledku byla smutnější než jsem čekala.
Doporučuji číst v teplé letní noci.
U téhle knížky si člověk uvědomí, že největší hrozba není to, co číhá venku v ledu, ale samotný led, hlad a strach.
Knížka se může zdát zbytečně dlouhá, ale já si ji svým způsobem užila. Mám docela ráda obšírnější popisy. Díky tomu jsem měla pocit, že jsem na lodi uvězněná s posádkou. Tuunbaq je sice důležitou součástí příběhu, ale skutečný horor pro mě byla proměna lidí, kterým docházely síly i naděje. Fajn bylo zobrazení, jak si s tím každý na lodi snažil vyrovnat po svém. Bylo to velmi mrazivé a vnitřně stahující čtení.
Moje první setkání se Zeměplochou a přitáhla si mě. Nečetla jsem, ale audio načtené pane Kantůrkem bylo skvělé. Asi protože sám knihu přeložil, tak přesně věděl jak má humor v příběhu fungovat.
Mort je kluk co se jednoduše stane učněm Smrtě a může to znít pochmurně, ale je to nápadité a vede to k hromadě absurdních situací. Velmi zábavný příběh, který utíká vlastně až moc rychle.
Nakonec jsem si nejvíc zamilovala samotné postavu Smrtě, která je prostě dobrák od kosti.
Tady budu trošku zaujatá. Léto jako když vyšije mě přivedla jako malou holku ke čtení, tak objektivitu ani nebudu předstírat.
Celý příběh se točí kolem Zuzky Ledvinkové a jejich prázdnin. Zuzka je mladá a trošku zdrchaná životem s malými bratry a zaneprázdněnými rodiči. Navíc se blíží léto a tak si vybájí, že pojede jako její spolužáci k moři. K jejímu štěstí se ale moře nekoná a tak se uteče schovat k rodině na vesnici. Až tam pozná, že i léto bez moře se může stát krásným. Občas se k ní i jako dospělá vracím a těším se na její putování s koňmi a přáteli.
Za mě krásná knížka pro mladé, asi hlavně, čtenářky.
Začátek je pomalejší a King si dává na čas….hodně na čas! Místy jsem měla pocit, že trpím nespavostí spolu s Ralphem. Ale než jsem si uvědomila, že se z příběhu o starším pánovi stala podivná cesta mezi životem, smrtí a něčím ještě divnějším, byla jsem v tom až po uši.
Hlavní hrdina není žádný neohrožený geroj, ale obyčejný chlápek, který se snaží se svou kamarádkou Lois pochopit co se kolem děje. Atmosféra Derry funguje skvěle a fanoušci Temné věže si přijdou na své.
Chápu ale i ty, kterým kniha přišla zbytečně dlouhá a ukecaná. Některé zbytečné pasáže bych i já proškrtala. Za mě ale skvělé podzimní čtení.
Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o romatický příběh lidí, kteří se znají jen z dopisů a mělo to tak i zůstat. Za mě je knížka spíš o hledání vlastní identity, přetvářce a snaze někam zapadnout za každou cenu.
Misha a Ryen si roky píšou a znají se tak, jak se často neznají ani lidé, kteří spolu bydlí pod stejnou střechou. Je ale rozdíl mezi tím kdo jsme a jak se snažíme vypadat.
Ryen nakonec začne přicházet na to, že není důležité vždy zapadnout ale udržet si hlavně samu sebe. Misha mi na začátku přišel jako blbec, za to jak se k Ryen chová, ale nakonec bych ho bránila.
Knížka se četla dobře, sice některé situace mi přišly zbytečně vyhrocené a občas by stačil jeden rozhovor na vyřešení.
Tento příběh dokazuje, že k vyvolání nepříjemného pocitu není třeba hromady krve a démona v každé místnosti. Tady stačil starý dům, pár lidí a pocit, že není něco v pořádku přišel sám.
Shirley Jackson si hraje s myšlenkou, zda je posedlý sám dům, nebo je to jen v hlavách jeho obyvatel. Dům působí od začátku jako místo, kde bych si nedala ani kafe z automatu, natož abych tam přespala. Čím déle tam postavy jsou, tím více se jejich vztahy komplikují a potírají se hranice mezi realitou a představivostí.
Eleanor a Theodora jsou složité a nejisté postavy, ale proto mi přijdou uvěřitelnější než většina dnešních drsných hororových postav. Navíc z Eleanor jsem měla pocit, že je to jedna z nejsmutnějších hororových hrdinek. Celý život stojí někde bokem a snaží se někam zapadnout a asi proto na ti Dům tolik působí.
Pokud máte rádi pomalu budované napětí a nejistotu, tak má kniha co nabídnout.
Mám Dana Browna ráda, když člověk sáhne po jeho knize, tak přesně ví co dostane.
Jenže tady to na mě moc nefungovalo. Námět byl skvělý, střed vědy, náboženství i otázky odkud pocházíme a kam směřujeme…jenže očekávání asi byla větší, než výsledek, který mě nechal chladnou.
Postavy mi byly víceméně ukradené a zvraty jsem čekala předem. Nečetlo se to špatně, ale nakonec mi v hlavě spíš zůstaly prezentované myšlenky než příběh a postavy jako takové. Dávám palec nahoru pro Winstona.
