Ajrad1981 komentáře u knih

Že jsem to četla dlouho, za to nemůže knížka, ale můj zoufalý nedostatek času.
Sice to může ovlivnit hodnocení, když se nemám šanci do knížky "zažrat", ale asi ne o moc. Překombinované, už to tady zaznělo. Ta stará paní a Althea tam byly asi jen proto, aby pomohly nasměrovat detektivy na správnou cestu, ale ta cesta byla hrbolatější a hlavně děravější než naše okresky. Všechno mi to přišlo postavené na velmi chatrných základech, bez nějakých hmatatelných důkazů. Ani totožnost vraha to moc nerozsekla. Vyřešení případu mě dost zklamalo.

5 08.04.2024

Tahle série na mě pomrkávala v knihkupectví už před Vánoci, byla tam krásně vystavená, takže když jsem na tuhle knihu padla v antikvariátu, neváhala jsem. A to byla možná chyba, možná jsem měla váhat a začít od prvního dílu.
Jednak bych některé postavy znala (Lotiina rodina, kolegové) a nepletly by se mi do jmen obětí, podezřelých a dalších postav, a taky bych znala minulost vyšetřovatelky. V ostatních sériích, co čtu, je vždy v každém díle to zásadní zopakováno (pokud si dobře vybavuju, ale taky je možný, že se pletu, protože to opakovat nepotřebuji), tady mi dost chybělo mj. vysvětlení, kde má Lottie zetě a jak to bylo s Leem.
Další problém byl, že jsem neměla k žádné postavě kladný vztah a na základě tohoto - sedmého - dílu jsem si žádný nevytvořila. Například když moje první setkání s Boydem je ve chvíli, kdy má kocovinu, protože se ožral jako prase, to se pak sympatie hledají těžko. ;-)
Samotný případ nebyl zas tak nejhorší, ale motiv pachatele je poněkud nepochopitelný. Tedy pochopitelná by byla asi polovina vražd, ale proč třeba Fiona (to není spoiler, to je v anotaci!)? Tam mi to vysvětlení dost kulhá... Linka s dítětem je celkem v pohodě, teda z hlediska vysvětlení, až na odhalení biologického otce, to mi přišlo překombinované. A taky ta část s auty nebyla podle mě dotažená do konce.
Určitě autorku nezavrhuji a přečtu si i další díly, pokud budu mít možnost, ale nevyvolalo to ve mně nutkání hned běžet a pořídit si sérii celou (naštěstí, jinak by peněženka zaplakala).

V té knížce je snad víc obrázků a prázdných stránek než stran s textem! (Navíc ty obrázky mě zas až tak neuchvátily.) Mrhání papírem. A horor? To teda taky ne. Možná tak pro děti, i vzhledem k tomu, jak to skončí.
Příběh to není zas tak špatný, ale jako povídka. Vydávat to jako samostatnou knihu je podle mě dost velký úlet.
Zaujal mě způsob, jakým se z člověka může stát vlkodlak. Ale nic víc.

4 11.03.2024

Měla jsem chuť na něco, co mě pobaví, ale tak přiměřeně, ne abych se řehtala jako kůň. Což jsem si říkala, že tato kniha to splní, špičkování pánů kriminalistů je vždycky super. Z tohoto pohledu spokojenost.
Ta hvězdička dolů je za začátek, kdy přišel Fero a vzpomínali na Lucii. Já vím, bylo to tam potřeba, kvůli souvislosti s aktuálním případem, ale nějak mi to tentokrát nesedlo (jindy jsem s tím problém neměla).

8 01.03.2024

O Martinu Jirousovi jsme se pochopitelně učili ve škole, i když ne nijak podrobně (aspoň jeho životopis, co jsem si teď našla, mi nic neříká a takovou sklerózu snad nemám). Loni jsem na jeho jméno narazila v Bílé Vodě od Tučkové, takže jsem si tak nějak logicky zařadila do Čtenářské výzvy jeho.

A jak to zhodnotit, hm. Někdy mi to trochu drhlo, některé jsem musela číst opakovaně, abych je pobrala, ale to mohlo být dáno mojí nekoncentrovaností v daný okamžik. (Byť útlé, není to knížka, která by se dala přečíst na jeden zátah, tak jsem si ji dávkovala po troškách celý měsíc a v některých okamžicích mi pozornost utíkala k problémům všedního dne). Je to plné jmen, která jsou pamětníkům nejspíš známá, já jsem musela googlovat - takže jsem dočasně o pár informací chytřejší, než je zase zapomenu. :-)
Ale s undergroundem se asi ještě někdy potkám.

10 28.02.2024

Tak já nevím, Charlieho Parkera jsem vždycky považovala za týpka, kolem kterého by se hromadily mrtvoly i v případě, že by se jen sousedovi staral o rybičky - a tady v půlce knížky člověk o mrtvého nezakopne?! Co to jako je?! :-D

Ale teď vážně. Tahle kniha je tak trochu zklamáním. Nejen kvůli těm mrtvolám. Něco jsem tak úplně nepochopila (Kdo vlastně všechno nosil ptačí masku a kdo jen "přicmrndával"?) - ale to je asi můj problém, něco mi přišlo ne úplně logické (Jak to, že se v jistím sklepě nenašla krev?), některé epizodky mi přišly navíc (např. Angel a Louis vs. Steve a Phil). A hlavně nemůžu skousnout ty Duté, proč se tam pořád motali? Bez nich by to fungovalo úplně stejně a mě strašně rušili, ani nevím proč.

8 16.02.2024

Na téhle knize mi dost vadilo (a nudilo) to, že jsou postavám pořád házeny klacky pod nohy a zašmodrchá se i to, co už bylo několikrát zašmodrchané. Zářným příkladem byla Arya, tu tahali pořád tam a zpátky a pak ještě oklikou. Ano, účel to má, pokud má být nějaká postava v určitý čas na určitém místě, aby mohl příběh navazovat, je v některých případech potřeba ji zdržet, jindy popohnat, ale tady autor jenom zdržuje. A nejen Aryu. Už to začínalo být depresivní.

Prolog mě navnadil, ale pak... Daenerys mě nebavila vůbec, ostatní jak kdy, Jon a Tyrion byli asi nejlepší. Sňatková politika překvapující, ale kromě Sansy nezajímavá. U pár postav váhám, zda si je nepřesunu do jiné škatulky. Na konci pak bylo rozjeto několik dějových linií, které mohou mít zajímavé pokračování, uvidíme, další díly si taky přečtu, když už jsem začala, i když úplný finiš si stejně budu muset domyslet, pokud se autor nehecne a nedopíše to.

Jinak mi průběhu všech tří dílů vadilo slovní spojení "ohnout koleno". Rve mi to uši (teda rvalo by mi to uši, kdybych poslouchala audio). Možná to tak v originále bylo, možná to tak Amíci říkají, ale proč prostě ti lidi nemůžou pokleknout?! Případně sklonit hlavu?!

Jo, a jestli se v dalším díle dočtu, že se Jamie oženil s Brienne, bude to automaticky hvězda dolů!

14 23.01.2024

Jednoduše a přehledně popsané zásady, jak vychovat šťastné dítě. Bohužel taky dost povrchně, ale od takhle útlé knížky se ani nedalo čekat, že půjde nějak víc do hloubky.

6 31.12.2023

Nevím, na mě to moc strašidelně nepůsobilo - i když to může být tím, že jsem kvůli nedostatku času četla po kouskách. Napínavé, to ano, paradoxně až na posledních několik stran.
Navíc mi to přišlo místy nelogické a některé věci mi přišly nedovysvětlené. To nejvíc do očí bijící byl fakt, že Matěj bydlel vedle toho strašidelného domu. Proč, proboha? Zrovna on?? Proč strašili jen dva duchové? Vysvětlení, že si Clara plete Kamilu s Emily, není dostačující, strašilo tam i jindy. Návod, jak ducha zastavit, mi přišel taky dost nelogický. Co ten přízrak vojáka? To byl kdo? A proč? A co Otto? Odešel do Německa bez dokladů? (Dobře, tohle pro příběh není důležité, ale mě to zajímá.) A ostatní mrtví? Víc otázek než odpovědí.
A když připočítám ty péčkové scény, které na mě působily spíš rušivě, víc jak dvě * z toho nevykouzlím.

5 25.12.2023

Na rovinu - čekala jsem to horší. :-) Ale je to taková jednohubka, přímý tah na branku. Žádný osobní rozhovor od vyšetřovatelů nečekejte. Žádné hovory o fotbale, ženských, dopravní situaci, počasí - teda pokud se to zrovna netýkalo případu. Žádné veletoče o 720°, jak to dělá třeba Deaver, prostě máme podezřelého a teď, jak na něj?
Zas na druhou stranu, na to, jak je to jednoduché, mi tam přišlo nějak moc postav, docela jsem se ztrácel, kdo je z Prahy, kdo z jižních Čech, kdo má jakou hodnost... Což se mi o "složitějších" thrillerů většinou nestává.

5 04.12.2023

Občas se nechám inspirovat i tehdy, když se nejedná o literaturu, kterou běžně čtu. Jako například tady u Julie Caplin.
Co se týče Lucy, tak absolutně zoufalého člověka si představuji jinak. Absolutně zoufalý člověk by vzal i pozici uklízečky veřejného WC, ne aby se ofrňoval před pozicí manažerky malého hotelu na Islandu. To jen tak mimochodem k hlavní postavě.
V dnešní době, kdy je GDPR málem svaté a bez souhlasu rodičů škola ani nemůže zveřejnit fotky z akcí, je s podivem, že se nedokázala bránit, po zveřejnění toho videa by byl logický krok podat trestní oznámení. To jen tak k důvodu jejího zoufalství.
A k samotné knize. Překvapilo mě, jak rychle ubíhají stránky, na to, že mě příběh nijak extra nezaujal, se to četlo rychleji než kdejaký thriller. Ovšem asi tak do půlky. Pak jsem měla pár dní ve čtení nezaviněnou pauzu a už jsem se nedokázala pořádně začít. Příběh sám byl takový, jak jsem čekala, od A až do Z. Plus mínus, samozřejmě. Poltergeista (i když oni mu říkají jinak) jsem předvídat ani nemohla (a toho, kdo si na něj hrál, jsem tipovala špatně). Výlety po Islandu můžu brát jako výpis turisticky atraktivních míst a ne jako vycpávku, budiž, i když ten poslední mi přišel moc dramatický - zbytečně, kdyby proběhl v pohodě, nic moc by se nestalo. Lucy se ukázala jako absolutně THE BEST a bylo to snad sladší než cukrová vata (br).
Pokud si ještě někdy od Julie Caplin něco přečtu, tak jen proto, že jsem zvědavá, jestli píše podle jedné šablony.

10 17.11.2023

Na začátku to vypadalo celkem dobře, ale pak se tam objevovalo víc a víc věcí, které mi vadily. Nejdřív mě zklamalo, jak vlastně došlo k odhalení Marie - podle toho, jak si to kladla za vinu, bych čekala nějakou superbotu. Ale budiž. Byly horší věci.
Například, kdybych byla absolutně nezasvěcený a nepoučený člověk, tak bych asi získala dojem, že v Osvětimi má člověk hlad, občas ho někdo zbije, sem tam někdo umře, ale to je tak vše. Zapojením do táborového odboje se nevystavuji nikterak velkému riziku, ale dostanu se k mnoha věcem, se kterými se dá šmelit. Krutí esesáci se dají ochočit jako pejsci a zobou z ruky jak papoušci.
Taky jsem absolutně nepochopila - a to je možná moje chyba, možná jsem zrovna nedávala moc pozor - motivaci Fritsche. Nepochopila jsem, proč by se měl osobně angažovat ve smrti nějakých lidí z transportu, když pro něj museli být všichni stejní, jak vlastně našel tady ty konkrétní mezi tolika jinými. A hlavně - proč kývl Marii na tu poslední šachovou partii?! Všichni nácci tou dobou zdrhali, až jim hořelo za patami, a on si klidně hraje šachy?!
Pak mi už taky začínala lézt krkem všechna ta náhodná setkání, šťastné náhody a propojení lidí, kteří se před válkou vůbec neznali, ale jejich osudy se vlastně propletly už před Osvětimí.
Slabé, velmi slabé 3 hvězdy.

8 31.10.2023

Tak nějak si úplně nejsem jistá, jak to ohodnotit. Podle mých soukromých měřítek (počet stran přečtených za hodinu) je kniha velmi čtivá. A je v ní všechno. Což je možná ten problém, možná by bylo lepší, kdyby tam toho bylo míň.
Například kdyby se jednalo o nějakou přiměřeně velkou sektu. Nebo kdyby ty kameny nebyly tak superúžasný. Už tam jen chybělo, že dokáží zastavit výbuch sopky a tání ledovců na Antarktidě. V jednu chvíli mi i zatrnulo, že zvládnou i zmrtvýchvstání, naštěstí se tak nestalo. Pasáž "krev není voda" mi taky přišla zbytečná.
Je tam několik nelogičností. Jimmy je nejdřív označen málem jako lempl, ale ve vyšetřování se fakt vyznamenává. Možná dokonce i zastiňuje Megan. Velmistrovo jednání ohledně Gideona je úplně pitomé a divné je, že ostatní neprojevili nějaký výraznější odpor. Udělat něco takového před tak důležitým datem... Dále útěk - C. prostě nemohla mít dostatek síly k něčemu takovému! Nápad to byl sice zajímavý, ale proveditelný pro člověka v plné síle. A napínavé by to bylo i bez závalu a i bez toho, aby potkali Jeřába. Hned od začátku jsem přemýšlela, proč je tam vlastně zmiňován osobní život Megan, když v podstatně není. Dospěla jsem k názoru, že tam bylo potřeba nějak dostat Sammy, kterou pak autor potřeboval, ale asi by bylo lepší, kdyby to bylo rozvinutější a neomezovalo se to na sdělení, že Sammy zase hlídala babička.
Právě kvůli těm nelogičnostem jsem dost přemýšlela, jestli dát hvězdičky 3 nebo 4, ideální by bylo 3,5. :-D

6 11.10.2023

Začátek mě nějak nechytl, ale jakmile se Jirka dostal do Ameriky, už to jelo. :-)

6 01.10.2023

Další z knih, co jsem asi před patnácti lety četla, ovšem pamatovala jsem si z toho jen to, jak Peabodyová určovala dobu smrti první mrtvoly. Pak už se jen občas dostavil pocit - Jo, tohle už jsem četla. - ale že by se mi vybavil děj už předem, to ne. Což je celkem fajn, aspoň jsem nebyla ochuzená o prožitek.
Kniha si celkem drží standard série, jen mě tady dost otravoval vztah - nevztah mezi Delií a Ianem. Ale blýská se na lepší časy. :-) Jo, a taky mě zklamal konec, tady mi nějak nestačí, že pachatel byl odhalen a usvědčen, chtělo to víc.

7 27.09.2023

Vila Tugendhat je jeden z výletních cílů, které si dlužím, jako by těch 50 km byla nepřekonatelná vzdálenost. Po přečtení knihy mám k návštěvě ještě větší chuť.
Příběh jako takový je fajn, jen jsem si nedokázala najít cestu k žádné z postav. Život bohatých paniček z první republiky je pro mě nepochopitelný, měly chůvu, kuchařku, služku - co vlastně celé dny dělaly? Paradoxně nejblíž mi byla Hana, byť její životní postoje opravdu nesdílím. Možná ještě Zdenka na konci, ale ta nedostala moc prostoru, spíš jsem přemýšlela, proč tam vlastně je. Jenom proto, aby se na scénu mohla vrátit Hana?
Jinak mi vrtají hlavou dvě věci. Buď jde o nesrovnalosti, nebo jsem to nějak nepochytila. Za prvé, Kata a její zmizení. Ve Vídni ji přece Viktor marně hledal už před tím, než se v Brně začali objevovat uprchlíci, kde byla mezi tím? A za druhé Laníkova sestra. Měla se přece vdávat a odejít do Prahy, jako to, že byla pak v Brně a bez manžela? Kromě toho mě zarazilo použití slova robot ve Viktorových myšlenkách, ale Karel Čapek napsal R.U.R. v roce 1920, takže to možné bylo.
Jak jsem psala, kniha byla fajn a setkání ve vile úplně na konci na mě ani nepůsobilo nějak rušivě nebo kýčovitě, takže zasloužené 4 hvězdy.

23 15.09.2023

Uznávám, že templáři byli zajímavá grupa, a protože o nich vím pramálo, navíc jsem na ně letmo narazila v jiné knize, tak jsem se chtěla dozvědět víc. Ovšem na to jsem si vybrala prašpatnou knihu. Ne, nezapomněla jsem, kdo je Arnošt Vašíček, jen jsem doufala, že ty spekulace budou postaveny na nějakém reálném základu. Bohužel. Jediná fakta byla o založení řádu a o jeho konci, všechno ostatní jsou domněnky postavené na domněnkách a některé opravdu těžko uvěřitelné. Pominu-li technické vynálezy (kam se hrabe Jules Verne!), tak mám opravdu věřit tomu, že templáři objevili Ameriku víc jak 200 let před Kryštofem a nikdo se to nedozvěděl? To byli tak zdatní námořníci, že tam dopluli sami? Nebo posádku prachsprostě povraždili, aby držela jazyk za zuby?
Jedna hvězdička za těch pár fakt, druhá za Bafometa. Dosud jsem nevěděla, co to je, znala jsem to slovo jen z jedné písničky. (Teď to teda taky sice nevím, ale aspoň nějaká představa...)

6 31.08.2023

Tuhle knížku už jsem kdysi četla - stejně jako pár dalších se Zuzanou Wilder. Nedokážu přesně říct, jaký jsem k ní tenkrát měla vztah, což znamená, že asi neutrální - kámošky by z nás nebyly, ale ani mi moc nelezla na nervy. Což se nedá říct teď. Můj aktuální dojem - je úplně blbá! A navíc nebetyčně zvědavá, což je (pro ni) nebezpečná kombinace. Navíc s postojem Mně se přece nemůže nic stát.
Jak psal kolega níže, je to lehoučké čtení. Ani ne detektivka. Mohla by to být love story, ale tohle autorka - asi schválně - nedotáhla. Ono těch nedotažených věcí je víc, takže pochybuji, že u všech šlo o záměr. Abych to zkrátila, váhala jsem mezi 2 a 3 hvězdami, nakonec dávám 3 za super popis Kanárských ostrovů, byť mě tato destinace nijak extra neláká.

5 22.08.2023

První kapitola se mi četla nějak špatně - ostatně jako pak všechny Hrobařovy myšlenky. Pak to přebil ten pech - člověk může přijít k dvaceti melounům a sejme ho náklaďák. :-) Jinak to bylo zajímavé nahlédnutí do práce písmoznalce - teda pokud si to Deaver nevycucal z prstu, ale vypadalo to věrohodně. Jen se jaksi pořád nic nedělo - ty mrtvoly nepočítám. Já jsem čekala na nějaký ten zvrat, jak je autor umí a jaké mám ráda - a pořád nic! A když přišel, tak mě ani nepřekvapil. Teda, ne že bych čekala zrovna tohle, čekala jsem prostě NĚCO - a že to něco přijít MUSÍ, bylo nadmíru jasné. Takže konec byl nakonec i napínavý.
Strhávám hvězdičku. Přece jen to bylo i na můj vkus překombinované, ten zázračný úklid tomu taky nepřidal a hned na začátku bylo Srbsko umístěné do střední Evropy (nechápu, když si někdo zjistí informace o písmoznalectví, proč si neověří i zeměpisné údaje?!)

13 15.08.2023

Nikdy jsem si nemyslela, že najdu knihu, které dám takové hodnocení, většinou jsem dost benevolentní, ale tady to fakt nešlo jinak.
Postavy plytké, nepropracované, jejich osobní zápletky fádní až trapné, hovory o ničem, pochopitelně nechybí LGBT+, bez toho to dnes naneštěstí asi nejde, u všech je nasměrováno k happy konci. Navíc autorova nepozornost, kdy Uršula si na jedné straně barví vlasy na mahagon a vždy jí z toho vyjde zrzavá, ale na další straně je má šedivé... Nebo když na večeři k Daniele přijde Marek a přitom to má být Roman. A ona sázka, která mohla mít i potenciál (kdyby byla o něčem jiném než o elkách), je odbytá na čtyřech stranách.

Ale absolutně nejhorší je to šetření na korektorovi. Nebudu počítat rozsekaná souvětí, to je možná autorův styl (netuším, nic jiného jsem od něj nečetla a v příštích sto letech to ani nemám v plánu), ale dost mi to vadilo. Ale co mi vadilo ještě mnohem víc, byly hrubky a chybějící čárky. Absolutní katastrofa pak bylo uvozování přímé řeči. Jednou chyběly uvozovky na začátku, jinde na konci a pak pro změnu byly tam, kde vůbec nebyla přímá řeč. Snad na každé straně chyba.

A jestli mi knížka něco dala? Ano. Pocit nevolnosti představě padesáti masových kuliček se šlehačkou. Taký hentý...