Aivinka komentáře u knih
Nebudeme si tu na nic hrát, druhý díl je o trochu slabší než ten první, ale myslím si, že je to díky těm nezáživným trpaslíkům. Na druhou stranu, tím že jsem nečetla Kroniky, tak jsou pro mě dvojčata Majerovi novinkou a neznám jejich příběh, takže mě strašně baví odhalovat jejich odlišné osobnosti. Raistlin je silná postava a ani v druhé knize si nejsem jistá, kdo je tady ten pravý záporák. Crysanie je pořád nemastná a neslaná a za mě úplně zaslepená a pitomá. Karamon se z toho okouzlení svým bratrem nakonec dostane, ale to mu nepomůže nechovat se jako idiot. No a konec... ten nebudeme komentovat, raději si počkám na třetí díl. Poslední plus i mínus, druhá kniha je trochu drastičtější, je tam detailněji zachyceno jak utrpení těla, tak i duše. Bojím se, co si na mě přichystala závěrečná kniha.
Absolutně dokonalá klasická fantasy. Prostě mě to chytilo od prologu a nepustilo. Už dlouho se mi nestalo, že bych se do něčeho tak moc zažrala, jako do tohohle příběhu. I když jsem nečetla Kroniky, docela rychle jsem se zorientovala, protože kniha většinu věcí vysvětlila. Navíc jsem si moc oblíbila styl, kterým je kniha napsána. Žádné zbytečné popisy, příběh hezky ubíhá a i když mi tam Tas (šotek) moc nesedl, dodával příběhu komediální, odlehčený prvek. A nakonec ty vztahy... přiznám se, že mě daleko víc zaujal vztah Karammona a Raistlina (dvojčat) než Crysanie a Raistlina. Asi chápu, o co se autoři snažili, ale Crysanie je prostě zvláštní, a moc jsem jí ty její zamilované trable nevěřila, ale možná to byl účel, uvidíme, jak to vysvětlí druhý díl. Já jsem prostě nadšená a modlím se, aby brzo dotiskli i první serii (Kroniky), protože mě neskutečně zajímá backstory všech postav.
Mangy nečtu moc často a ještě méně si je kupuji. Tahle mě ale něčím zaujala, nedokážu přesně říct čím, možná hezkým nápadem a zpracováním nebo jen mou sympatii s tajnými agenty v hlavních rolích. Moc hezké, odpočinkové čtení při kterém se nasmějete. Už se moc těším, až se mi do ruky dostane i zbytek série :)
Tato série mě prostě vzala a do samotného konce nepustila. Hlavní postavy byly úžasně a originálně napsané, princip školy, do které by chtěl chodit snad každý z nás, tvořil zajímavé prostředí pro nevídaný zločin. I když mě konec trochu zklamal, protože jsem ho tak trochu čekala už od začátku knihy, nemůžu nic jiného než chválit a dát plný počet hvězd.
Chtěla bych naprat pořádnou konstruktivní kritiku, která nebude citově zabarvená a bude jen a jen objektivní. Bohužel mi na jazyk vyvstávají pouze slova: "Tohle bylo špatné."
Pokud bych se zaměřila na příběh, ze začátku vypadal zajímavě a propracovaně, postavy do něj pohodlně seděly a neměla jsem s ním žádný problém, pak se ale potkaly naše hlavní postavy a od té doby to šlo s kvalitou knihy rapidně dolů. Dlouhé promluvy prakticky o ničem, scény, které by se nemohly stát ani v dnešní době, natožpak v té, ve které žijí Simon a jeho vyvolená a pak ty nádherné postelové scény, které jsem musela přeskakovat, abych knihu vůbec dočetla a nehodila s ní o zem. Daphne pro mě byla naprsoto nezajímavou a neoriginální postavou, neměla jedinou vlastnost, díky niž bych si ji zamilovala. Vévodova porucha řeči a jeho vztah s otcem, byl opravdu zajímavý prvek a snad jediný důvod, proč jsem knize dala alespoň jednu hvězdu. Je to jen můj subjektivní názor ale za mě, hrozné zklamání.
Nevěřila bych, že tak útlá kniha, kterou jsem přečetla za jednu noc, ve mě dokáže vzbudit tolik emocí. Přála bych si pokračování, nebudu vám lhát.
Rowlingová to prostě umí. I když jsem velký hater jejich detektivek, její pohádky a dětské knihy mě dostávají do kolen. Něco tak originálního a dobře napsaného, jsem už v dětské literatuře dlouho neviděla. Příběh vás chytne a nepusti. Nebudu lhát, když nevlastní sestra vyhodila Pašíka oknem auta, málem se mi zastavilo srdce a na konci knihy mi ukápla ne jedna slzička. Nevím, jestli bych knihu dala od 7+, přijde mi dost drsná, hlavně po emocionální stránce. Nicméně jsem si knihu moc užila. Snad bude Rowlingová vydávat pohádky každý rok, protože tohle bylo ještě lepší než Ikabog.
Tohle je naprosto dokonalá kniha. Ze začátku jsem se trochu bála. Nedokázala jsem si představit, že by mě tento příběh mohl bavit. Lepší povinnou četbu jsem jaktěživ nečetla. Atikus Finch, Čipera a Jam, mi během četby přirostli tak moc k srdci, že jsem se s nimi nedokázala rozloučit. Kniha plná mouder a laskavého pohledu na krutý svět, který nám představí otec Čipery a Jama je k pláči. Bohužel po celou knihu nepoznáte, jestli jsou to slzy štěstí, dojetí nebo zuřivosti. Tuto knihu by si měl přečíst každý. Třeba by potom byl svět lepším místem k žití.
Když jsem knihu poprvé otevřela, čekala jsem příběh o hudbě a muži který jí miloval, ale když jsem se začetla, uvědomila jsem si, že vlastně čtu příběh života. O tom jak nás dennodenně ovlivňuje hudba, ať už chceme nebo ne, o tom jak může být člověku ublíženo, o špatných i dobrých rozhodnutích ale hlavně o lásce. O lásce k hudbě, k lidem, k rodině, ale především k sobě samým.
Tak dobrou fantasy knihu jsem už dlouho nečetla! Jay skloubil dvě své knihy a udělal z nich Auroru! Mistrovská práce!
A to jsem si myslela, že mi Rowlingová už nemá co nabídnout. Měla by se držet žánru fantasy, protože tohle je úžasné!
Nechci být ošklivá nebo neempatická, ale nemohu dát plný počet hvězdiček. Začátek mě dost zmátl, první zápisky jsem skoro nechápala, jména se mi dost pletly (to však neberu jako chybu knihy, spíš chybu svojí) a nedokázala jsem se do knihy vžít. Od doby co musela být Anna zavřená v Zadním domě se to o dost zlepšilo a některé pasáže byly dost poutavé. Musím ale přiznat, že věčné hádky mezi rodinami mne spíš uspávaly než zajímaly. Anna by byla výborná spisovatelka, to nepopírám. Na svůj mladý věk psala skvěle, možná jsem jen od této knihy měla velké očekávání, které se nenaplnily.
Ještě teď mám slzy v očích! Naprosto dokonalý počin, autorka je mistrině ve vyprávění. Kniha byla krásně proložená řečtinou, latinou a francouzštinou, a šlo poznat, že tomuto tématu autorka rozumí. Postavy byly silné a troufám si říct, až mrazivě dokonalé, Richard byl spíš pozorovatelem, ale to knize jen přidávalo na detailech, které stvořili tento mistrovský kousek. Klobouk dolů.
Další úžasně napínavý díl. Trochu mě mrzí, že jsem těch 340 stran zhltla najednou, ale i tak jsem si to moc užila.
Vážně pecka! Miluju sérii Hunger Games a tenhle pohled do života Snowa a desátých hladových her byl naprosto úžasný. Líbil se mi i celkově jiný pohled na celé hry, jejich postupné dotváření a Lucy Grey prostě nejde nemilovat.
Jako Knihkupkyně jsem se zasmála. Zní to neuvěřitelně, ale hodně z hlášek zde uvedených, se opakují klidně i třikrát denně... Jsou jen dvě věci na této planetě, které jsou nekonečné. Má láska k dobré literatuře a lidská blbost.
Druhý díl byl snad ještě lepší než ten první. Jay Kristoff se umí rozepsat, má dokonalé postavy a pečlivě promyšlený svět, který vás pohltí už od první stránky. Mia je sympatická postava, které odpustíte klidně i pár vražd.
Bylo opravdu zajímavé sledovat život mladé Srdcové královny. Marissa si opravdu umí vyhrát s detaily, to už potvrdily Měsíční kroniky. Potěšilo mě, že se i nadále věnuje pohádkové tématice trochu jinak. U konce jsem si dokonce i poplakala, takže za mě opravdu krásné čtení na chladné večery.
Čekala jsem víc, mnohem víc a moje očekávání tuhle knihu nejspíš zabilo... Nebylo to úplně špatné, jen mi tam chyběla ta akce. Sakra, je to o špionech, tohle mi ale přišlo, jako 300 stran probírání nanic života hlavní postavy.
Čekala jsem víc, mnohem víc. Příběh byl jako vystřižený z podprůměrného romantického filmu, který dávají na Barandově a k tomu nebyl ani patřičně rozepsaný (což nevím jestli nebylo spíš štěstí, protože se obávám, že kdyby byla kniha rozepsána zdlouhavěji, odložila bych ji).
Jméno knihy a obálka naláká, ale příběh zklame. Nemůžu říct, že bych u knihy vyloženě trpěla, není to můj šálek kávy, ale dalo se to vypít. Na volné nedělní večery jako oddychová četba určitě splní svůj účel.