Air15

Příspěvky

ToToStephen King

Četl jsem ji když mi bylo asi 15 let, nebo tak nějak. Tehdy to byla, tuším, moje čtvrtá kniha od Kinga, dnes jich mám za sebou 40. Když si na ni vzpomenu, tak vidím, sebe, sedícího v křesle na zahradě, je horké léto a moje prsty přejídějí po papíru a já jsem naprosto ztracen v jiném světě a jiné době. To, je ztělesnění toho, proč máme rádi knihy. Vypravěčský um v té nejryzejší podobě. Jednou si ji přečtu znovu, Derry mě láká, stejně jako Smolaře. Pennywiseovi se nedá odolat.

05.07.2016


Kvítek karmínový a bílýKvítek karmínový a bílýMichel Faber

S otočením posledních stránek ve mně zůstala paleta pocitů a dojmů. Musím uznat, že už hodně dlouho jsem hlavní postavě tak moc nefandil, nelitoval ji, nebyl dojatý a neměl takový vztek na nespravedlnost světa. Během čtení jsem vystřídal tolik názorů na Sugar, Williama a Agnes, že bych to nespočítal. Pohrdání, smutek, lítost, nenávist nebo posměch. Lezla mi na nervy Williamova arogance, Agnes jsem chtěl profackovat a Sugar dát trochu toho štěstí. Přitom to vůbec nebylo tak černobílé, názory na postavy se mi měnily s každou další kapitolou. Jakmile jsem jim viděl do hlavy, tak se pro mě stali uvěřitelnější, skoro jako reální lidé. Pak už nastoupila jen lítost. Román je hutný, zdánlivě se nimrá v drobnostech, sleduje cesty, které se ukážou jako slepé, ale přece jenom je to fascinující podívaná. Ten konec je výstižný. Asi to není to, co bych si představoval, ale uznávám, že tohle k tomu, tak nějak prostě sedí.
P.S. Jsem rád, že autor (jak sám tvrdí), změnil závěr. Kdyby zůstala původní verze, tak bych po dočtení asi tu knihu vyhodil z okna.

26.02.2017


Svět ledu a ohněSvět ledu a ohněGeorge R. R. Martin

Více jak 300 stran přecpaných k prasknutí informacemi o světě Písně ledu a ohně. První polovina popisuje historii světa od Dětí lesa, osídlování Západozemí, přes podrobný popis vlády Targaryenských králů až po jejich sesazení. Druhá část je v podstatě cestopis, který zahrnuje snad všechny země a národy o kterých v románech padla zmínka. Příjemně mě překvapilo, jak velké množství informací kniha obsahuje. Navíc jak poutavě jsou podávány, i když je text stylizován do podoby kroniky. K tomu jsou zde navíc krásné ilustrace (ať už jako menší černobílé kresby nebo velké celostránkové malby), mapy a rodokmeny. Je opravdu radost si v tomto „průvodci“ listovat, člověk má hned chuť znovu začít číst Hru o trůny.

28.01.2015


Hra o trůnyHra o trůnyGeorge R. R. Martin

800 stránek přečteno za necelý týden. Spousta postav z nichž každá je originální. Nečekané zvraty. Skvěle zvolený způsob vyprávění. Intriky kam se podíváš. Atmosféra jako hrom.

Asi sem si našel novou závislost. :)
Chci další díl !!!

26.06.2011


Metro 2033Metro 2033Dmitry Glukhovsky

Samotný nápad je skvělý, o tom bez debat. Ovšem samotné provedení… já vám nevím, ale já prostě nemám rád pasivní postavy a nečekanou záchranu shůry. Arťom jde, jde a jde, má sny, přemýšlí nad svým údělem a smyslem života. Do toho potkává postavy, které mu neustále podávají pomocnou ruku, zachrání mu život, posunou ho dál, čirou náhodou se dostane k věcem nebo na místa, která se ukážou jako klíčová a tak to jde víceméně celou knihu. Autor je nicméně dobrý vypravěč, umí postavit napínavou scénu a atraktivita metra vás udržuje v napětí (chcete prostě vědět, co bude dál, co je v další stanici nebo na povrchu). Rozhodně to tedy není špatná kniha, ale musím přiznat, že mantinely, které Glukhovsky vystavěl, pro mě byly občas zbytečně svazující. Nicméně to beru tak, že to byla autorova prvotina.

08.02.2019


Strach moudrého mužeStrach moudrého mužePatrick Rothfuss

Po přečtení i druhého (a zatím posledního) dílu Kroniky královraha můžu říct, že je to tam. Od Hry o trůny je to nejlepší fantasy román, jaký jsem kdy četl. Přitom obě dvě ságy nemůžou být rozdílnější. Rothfuss ale vítězí jazykem, promyšlenou strukturou a tím, že si jde vlastní cestou a nepodbízí se čtenáři. Je to něco mezi Oliverem Twistem, Harrym Potterem, Sapkowskim a Shakespearem. I tak to moc neodpovídá pravdě, lépe to ale popsat nemůžu. Je to ale nehorázná pecka. Strašně se mi líbí, že Kvothe si všechno musí vybojovat sám, nikdo mu nic nedá a jenom svojí chytrostí a schopnostmi se musí protlouct. Díky tomu, se mu nedá nefandit a už se strašně těším na další díl.

20.02.2016


Na západní frontě klidNa západní frontě klidErich Maria Remarque

První světová válka se díky vzdálenosti, kterou vytvořil příkop času, stala už pro někoho jen nic neříkající historickou událostí. Proto je tenhle román fascinující, jak i přes své stáří dokáže být stále aktuální a čtivý. Překvapila mě míra syrovosti a realističnosti – na svou dobu určitě velmi neobvyklá. Remarque popsal kolotoč smrti, ze kterého se nedá vystoupit. Silné, velmi silné.

13.08.2016


Opuštěná společnostOpuštěná společnostErik Tabery

Zneklidňující, ale hodně podnětná kniha, která nutí k zamyšlení. Vzhledem k tomu, že autorův domovský týdeník sem tam čtu, tak jsem dostal naprosto to, co jsem čekal – věcnou, nehysterickou a podrobnou úvahu o složité české společnosti. Přečteno za jeden deštivý víkend, o obsahu samotném, ale určitě budu přemýšlet ještě dlouho poté.

03.09.2017


Hledání AljaškyHledání AljaškyJohn Green

Je to pár hodin co jsem Aljašku dočetl a pořád nevím, co bych do komentáře měl napsat. Jak mám popsat, že mě tahle 250 stránková kniha, která řeší první lásky, kamarádství a mládí prožité na internátní škole tak zasáhla. Kdejaký autor se snaží vytvořit výjimečnou knihu, a marně si láme hlavu o čem má být a jak složitou má mít konstrukci. John Green ale šmahem napíše jako debut tu nejupřímnější a nejcitlivější knihu, jako jsem kdy četl. A to říkám zcela upřímně. Jednoduchý děj, ale napsaný s takovým citem, pochopením že jsem jen zíral. Když se děj posunul z „předtím“ do „potom“ tak teprve tehdy jsem si uvědomil, že mi na těch postavách záleží, prožíval jsem s nimi jejich radosti a smutky. Dokonce jsem i tu slzu upustil. Nevím, co víc bych měl po té knize chtít. Navíc jsem měl pocit, že ta kniha je napsaná přímo pro mě. Některé postavy a situace jsem poznával z mého reálného života, o to víc to na mě zapůsobilo. Rozhodně to nebude poslední kniha, kterou jsem od Greena četl.

10.10.2014


Jméno větruJméno větruPatrick Rothfuss

Nechápu, co se to sakra stalo. Ten americký vousáč Rothfuss, je opravdový borec. Jeho Jméno větru mě strhlo, sežvýkalo a vyplivlo. Jsem naprosto nadšen. Tohle je fantasy posunuté na úplně jinou úroveň. Přitom je to relativně jednoduchý příběh, který sleduje hrdinu od dětství až po dospělost. Nic moc originálního. Ale ten vypravěčský um, to správné dávkování informací, ty postavy... ten hlavní hrdina... to celkové provedení... Ještě než jsem tuhle dočetl, tak jsem si sehnal druhý díl. Zítra se do něj pustím, a už se nemůžu dočkat.

15.02.2016


Století Miroslava ZikmundaStoletí Miroslava ZikmundaMiroslav Zikmund

Vymazlená a vyšperkovaná kniha, po které si i takový pecivál jako jsem já chce sbalit batoh a vyrazit někam za obzor a objevovat nepoznané. Přečteno za jeden den. Dostal jsem intenzivní chuť přečíst si něco dalšího z pera H+Z. Jo, a chci taky Tatrovku.

16.02.2019


Bouře mečůBouře mečůGeorge R. R. Martin

Wow, to byla jízda. Ještě teď se z toho třesu. Když jsem dočetl tuhle 1200 stránkovou bichli, tak mi bylo líto, že už je konec, jsem napnutý jak struna chci vědět co budou dělat všechny přeživší postavy, které se na konci dostali do zlomových momentů. Autorova záliba v zabijení důležitých a oblíbených postav (ve chvíli kdy to nejméně čekáte) nemá obdoby. To způsobuje, že se čtením nemůžete přestat, nestačíte obracet stránky, nestačíte hltat slova. Nejednou se mi stalo, že jsem přeskočil odstavec, kde se podle mě nic moc nedělo a chtěl jsem se dostat k tomu zajímavějšímu, ale to ne proto, že by to byla nuda ale proto, že ten příběh je tak skvělý. Teď mi nezbýva než čekat na další díl.

21.11.2011


Norské dřevoNorské dřevoHaruki Murakami

Moje první přečtená kniha od Murakamiho. Hodně jsem se bál, že budu mít problém pochopit japonského autora, ale obava to byla zbytečná. Je to pár hodin, co jsem to dočetl a pořád na tou knihou musím přemýšlet. Všechny postavy jsem si oblíbil a i když jsem měl občas chuť zatřást s Tórů a zakřičet "Prober se! Dělej něco!" tak jsem svým způsobem chápal jeho pasivitu. Určitě si od autora ještě něco přečtu, ale ne hned, teď budu muset Norské dřevo v sobě nechat trochu vstřebávat a k tomu si budu pouštět něco od Beatles.

12.11.2014


TerrorTerrorDan Simmons

Nebyla to ta kniha, který se čte rychle. Musím se přiznat, že mi to trvalo docela dlouho, ale stálo to za to. Před autorem musím smeknout, tolik pramenů a zdrojů, které musel projít, tolik detailů co si musel nastudovat. A výsledkem je ohromná freska utrpení jedné expedice. Terror je nejenom název jedné z lodí, ale také je to slovo, které dokonale vystihuje děj a osud posádky, a to na několika úrovních. Až si budu někdy stěžovat, že mám hlad, nebo že je mi zima, tak si vzpomenu na tuhle knihu, a na tyhle namořníky.

23.10.2016


Dva proti ŘíšiDva proti ŘíšiJiří Šulc

Český Forsyth. Tohle spojení mě při čtení napadlo hned několikrát. Autor si vybral téma, které je snad tím nejvýznamnějším a dramaticky nejsilnějším činem českého odboje za druhé světové války. Podobně jako Forsyth popisuje příběh od první myšlenky na zabití Heydricha, přípravu, provedení, skrývání až po heroický boj v kostele. Do toho je zapojena a vykreslena celá plejáda postav: od parašutistů, odbojářů, kolaborantů až po gestapáky a nejvyšší nacistické velení v Čechách. Zvlášť oceňuju popis německé mašinerie a celého bezpečnostního aparátu, při potírání odboje. Teprve při znalostí těchto detailů si čtenář dokáže uvědomit, o jak obtížný čin se jednalo a jaké kvality ti hrdinové (ať už vojáci nebo obyčejní lidé) měli. Zvlášť, když stáli proti tak brutálnímu a nemilosrdnému režimu, jakým byli nacisté. Hodně silná a strhují kniha.

24.07.2016


Povídky z jedné kapsyPovídky z jedné kapsyKarel Čapek

Povídky z jedné kapsy - to jsou chytré a lehké jednohubky, které na malém rozsahu pobaví a zároveň donutí k zamyšlení nad lidskou povahou. Škoda, že Čapek nikdy nenapsal klasický detektivní román.

05.11.2016


Muž z vysokého zámkuMuž z vysokého zámkuPhilip K. Dick

Nevšední. Jako hlavolam, který máte v ruce, snažíte se přijít na řešení nebo celkový smysl, ale ať to pořád v ruce převracíte, tak vidíte, že vám tady něco přebývá nebo naopak chybí. Nicméně se vám to líbí a máte radost z něčeho tak nejednoznačného. Stejné je to i s touto knihou. Děj je smíchanina z různých prvků, žádný ale není hlavní nebo podstatný. Je to sci-fi, špionážní román, pohled do duše porobeného národa, pohled do duše okupantů, zajímavá alternativní realita a dystopie. Nedokážu říct, že jsem to pochopil v celé šíři, ale ta atmosféra je zajímavá a nevšední.

27.12.2016


Ďábel v zrcadleĎábel v zrcadleJuraj Červenák

Červenák si pořád drží svou vysokou úroveň, nastavenou prvními třemi díly. Je to svižné, dobře napsané a dost hořké čtení. Stein, Barbarič a Jaroš stále baví. Dost rychle jsem si na tom vybudoval závislost.

30.06.2017


Tracyho tygrTracyho tygrWilliam Saroyan

Nepochopil jsem a přiznávám, že tohle mě naprosto míjí. Snové a asi i magické, ale zároveň jedno velké a prázdné NIC. Nemám rád knihy, jejichž výklad si musím po přečtení vyhledávat, a u kterých zjistím, že mohou znamenat tohle, nebo tamto, případně něco úplně jiného a do kterého si čtenář může dosadit víceméně cokoliv, co se mu zrovna líbí.

21.10.2017


Páté srdcePáté srdceDan Simmons

Sherlock Holmes, Dan Simmons ani samotná zápletka neospravedlňuje 560 stran tohohle úmorného čtení. Je to prostě špatně. Celé je to jen autorova nafouknutá exhibice, obsahující rozvleklost děje, nic neříkající a děj nikam neposouvající scény, ba celé kapitoly. Nudil jsem se, a to je u detektivky docela zásadní problém. U Simmonse je vidět, že spíš než na záhadu se pokoušel čtenáři předložit panoramatický pohled na USA konce 19. stol., proto jsou zde ty odkazy na všechny tehdejší osobnosti a reálie viz Marka Twaina, Roosvelta, Kruppovu továrnu, Chicagskou výstavu, Sedícího býka a já nevím co ještě. Simmons s tím má zkušenosti, např. z jeho knihy Terror, Drood nebo Black Hills, jenže tady je děj tak slabý, že prostá kulisa světa křičí: „Nemám o čem vyprávět, ale chtěl jsem napsat román o Henry Jamesovy a Holmesovi. Tak tady to máte!!!“. Ano, některé scény nebo pasáže nejsou špatné, ale mezi tím je spousta vaty, která pro děj, jako takový nemá žádný význam. Být redaktorem, tak mu těch 200 stran klidně seškrtám a v klidu si to obhájím.

01.01.2018


Příběh nového jménaPříběh nového jménaElena Ferrante

U knih Eleny Ferrante mám pocit, že se dostávám "hloub", že se neklouže jen po povrchu, ale tne se přímo do živého. To neumí každý autor. Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude román o dospívání v 50. - 60. letech v Neapoli, chudinské čtvrti, lásce, pomluv, emocí, pláči a fackám (s tímhle dílem jsem plně pochopil, co znamená sousloví "italská domácnost") bavit. Nicméně se to stalo, a já si říkám, že chci vědět víc o Eleně, i o té nevyzpytatelné Lile. Jistě, občas si říkám, že se to docela vleče, že ty Eleniny vrstevnice jsou občas strašné hysterky a že mužům jde jen o jedno (ne, vážně. Tam snad není jediný "normální" muž). Pak se ale opět začtete do těch dlouhých odstavců a jste zase zpátky v tom. P.S. Překladatelce patří velké uznání. Ta její čeština se s dějem skvěle doplňuje...

12.05.2018


IdiotIdiotFjodor Michajlovič Dostojevskij

Opravdu jsem se snažil to pochopit, vstřebat všechny myšlenky. Jenže všechno zabila neuvěřitelná nuda při čtení tohoto románu. Nic tak nezáživného jsem snad ještě nečetl. Velká chyba byla z mojí strany, protože jsem čekal něco jiného a byl jsem velmi zklamán. Vyloženě mě štvali 50 stránkové debaty ruské šlechy nad politikou, filozofií apod. u toho jsem umíral. Možná že kdybych byl v době kdy jsem to četl straší měl bych jiný názor, to už ale nezjistím, protože to už nikdy číst nebudu.

05.11.2011


Píseň krvePíseň krveAnthony Ryan

Zatímco kdejaký autor fantasy je užvaněný a neschopný jít k jádru věci, tak Anthony Ryan se nezdržuje s blbostmi a vypráví napínavý příběh, který se čte skoro sám. Není sice nijak originální, ale osudy hlavního hrdiny jsou tak zajímavé, že nestíháte otáčet stránky. Těším se na další díl.

18.07.2015


Spis OdessaSpis OdessaFrederick Forsyth

Takřka žádná akční scéna, a když, tak je jen na dvou odstavcích a přitom je to tak napínavá 40 let stará kniha, že kdejaký současný autor by se u Forsytha mohl učit. Přesně takhle si představuji thriller o honu na nacisty v šedesátých letech. Po Dni pro Šakala, druhá nejlepší kniha jakou jsem od tohoto autora četl.

21.08.2015


Američtí bohovéAmeričtí bohovéNeil Gaiman

Hodně zvláštní kniha. Největší klad je velká fantazie autora, který dokáže vytvořit takové scény a situace, že je přímo vidím na plátně. S tím příběhem je to těžší, jeden den se mi to četlo rychle a snadno, a druhý den jsem se k tomu musel nutit. Těžko se to k něčemu dá přiřadit, je to fantasy, ale také detektivka, nevšední romantika, horor, thriller a bůh ví co ještě. Přišlo mi, jak kdyby sám autor nevěděl, co vlastně chce psát. Postava Stína byla na můj vkus někdy až příliš pasivní. Rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetl, ale popravdě nemůžu říct, že bych z ní nadšený.

21.10.2015


RevivalRevivalStephen King

Skvělé! Sice jsem 3/4 knihy poměrně dlouho, což u Kinga nebývá zvykem, ale to bylo spíš tím, že jsem měl málo času. Popravdě, chvílemi se to opravdu dost táhne. Nicméně, závěr byl velmi působivý. Opravdu jsem se bál otočit poslední stránky, abych se dozvěděl, jak to vlastně skončí. Konec je dost děsivý a zneklidňující, je to báječná variace na Frankensteina, Horizont událostí a Lovecraftovské horory. Nejlepší kingovka to není, ale i tak je to jeho kvalitní standart. Začátečníkům bych ale od Kinga doporučil jinou knihu.

16.11.2015


Já, PoutníkJá, PoutníkTerry Hayes

Věta na obálce, že se jedná „o jediný thriller, který si letos musíte přečíst“ překvapivě nelhala. Už po úvodních dvaceti stránkách jsem věděl, že tohle určitě dočtu do konce. Nejzajímavější je kompozice celé knihy, ta je vyprávěna v první osobě hlavním hrdinou, který ale zároveň vypráví o událostech, kterých nemohl být svědkem. Z Poutníka se tak stává vševědoucí vypravěč, jehož styl lehké odtažitosti, pragmatismu a bohatých zkušeností nejlepšího agenta je strhující a velmi baví. Je to někde na pomezí špionážního thrilleru a krimi románu. Doufám, že Terry Hayes napíše ještě něco, ten autor to umí. Není to Clancy nebo Forsyth, je to něco jiného, ale zároveň je to přesně to, co člověk chce číst do hluboké noci a netrpělivě obracet stránky. Jo, a nic si o knize nezjišťujte, odhalování zápletky a toho jak spolu všechno dohromady souvisí, je na tom to nejlepší.

05.08.2016


JablkoJablkoMichel Faber

Po Kvítku jsem si sehnal i Jablko. Přečetl jsem ho za jedno nedělní dopoledne. Ano, dostal jsem to, co jsem chtěl. Všechny povídky jsou lehoučké jako pírko, jednou fouknete a jsou pryč. Zvlášť ta poslední - ta na kterou jsem nejvíc čekal. O jakou postavu se jedná jsem poznal dřív, než padlo její jméno. Jsem rád, že autor nepodlehnul a všechno "nevyklopil". Výsledný dojem z Kvítku, tak u mě zůstává pořád stejný (a vysoký). I když je pravda, že moje "příběhožrouctví" nikdy nepřestane toužit po dalších zprávách o Sugar.

05.03.2017


DunaDunaFrank Herbert

Chápu, proč se z toho stal kult, ale bohužel, autorův unylý vypravěčský styl mi nic neříká. Je vidět, že upřednostňoval vytváření svého fikčního světa jako takového, než aby na první místo kladl potenciální zábavnost samotné četby. Například akční scény, boj a bitvy – není jich moc, a když už jsou, tak jsou napsané, jako kdyby vypravěče nebavilo to, že se jim musí věnovat. Místo toho je věnována spousta místa Fremenům a jejich filosofii a ekologii na Arakis. Nebavily mě myšlenky postav psané kurzívou, které natvrdo čtenáři řekli, co si postava myslí. I dialogy někdy působí tak polopaticky, že jsem v těch chvílích postavám nevěřil. Neříkám, že je to špatně napsaná kniha, autor evidentně napsal přesně to, co měl v plánu. Jen nejsem naladěn na jeho notu.

31.01.2017


Kosmonaut z ČechKosmonaut z ČechJaroslav Kalfař

Nevím jak začít. Kalfař umí psát, v jednotlivých pasážích a scénách sdělí to důležité (a kolikrát je to i dost zábavné). Nemůžu se ale ubránit dojmu, že v knize chtěl mít prostě všechno. Všechno – co ho v dané chvíli zajímalo a inspirovalo. Výsledkem je směs, ve které je: sci-fi, Emil Hácha, komunismus, kapitalismus, svatý Václav, husiti, Karel IV., ruští kosmonauti a spousta dalších věcí. Problémem je, že historický a kulturní exkurz (cílený zřejmě na zahraniční čtenáře), je podáván dost křečovitě a jakoby násilně naroubován na relativně jednoduchý příběh. Já tomu prostě nevěřil, nevěřil jsem historce o otci hlavního hrdiny, nevěřil jsem postavám, atd. (nechci prozrazovat…). Postavy se chovají… proč to neříci – hloupě! Jakub a Lenka se po dočtení vykreslují jako jednoduší lidé, jejichž jediným problémem je, že spolu nekomunikují. To je vše? Ano, čte se to dobře, rychle, a když už by jedno téma nudilo, tak je nadhozeno jiné. Nemůžu říct, že už jsem to někdy někde viděl nebo četl. Neříkám, že je to špatné (na prvotinu je to asi i dost dobré), nicméně můj problém může být, že to není můj šálek kávy… Příště, prosím, méně protlačených Husů a estebáků a více promyšleného děje. I když – třeba tomu jen nerozumím. :-)

P.S. Bohužel, viděl jsem seriál Kosmo, takže jsem knihu nedokázal brát vážně (i když jsem se snažil).

15.07.2017


1