Aimee1
komentáře u knih
Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
Čekala jsem kdo že to ten legendární Owen Meany bude. A zatímco na začátku přišlo zklamání, jak kniha postupovala, Owen "rostl" i v mých očích. Kniha je zajímavá, ale já bych si ji znovu nepřečetla. Možná to bude tím, že já nejsem věřící v klasickém slova smyslu a zde se mluví o "víře společenské", kterou nepovažuji za jedinou možnou. Vždyť musí být víra jednoho člověka zastřešena institucí, která si z textů svatých vybrala ty, které se jí líbí a které volně vykládá?
V jedné osobě
John Irving
U Irvinga člověk velmi rychle zjistí, že své příběhy rozehrává ve velmi podobných kulisách - malé město, bohatí prarodiče, soukromá střední škola, divadlo a prkna, která znamenají svět. Velmi to vynikne například pokud se člověk rozhodne, že si přečte Owena Meanyho a vzápětí V jedné osobě. Téměř jsem měla pocit, že jsem vzala do ruky stejný román (alespoň ze začátku). Každopádně V jedné osobě se mi líbilo více než zmíněný OM a to nejen tématem, ale i čtivostí. Na obou knihách lze však vidět, že Irving dokáže psát jak o sexu, tak o velmi konzervativní víře v Boha.
Rok vdovou
John Irving
Opravdu hodně dlouho mi trvalo, než se mi podařilo se začíst. Kniha mě chytla defacto až ve druhé polovině, kdy se vyprávění přesunuje na dospělou Rút. Znovu bych si knihu nepřečetla.
Expedice: Můj milostný příběh
Bea Uusma
Tak tohle, panečku, to bylo něco :) na to, že místopisy ani cestopisy obvykle nečtu a vlastně jsem knihu vzala do ruky jen proto, protože jsem chtěla splnit kolonku v Čtenářské výzvě, tak musím říct wow. Velmi zajímavé, napínavé, neuvěřitelné, chvílemi strašidelné a to autorka jen pátrala po tom, co se tak asi mohlo stát. Doporučuji i necestopisářům :D
Kříďák
C. J. Tudor
Na to, jaká obrovská propagační kampaň kolem knihy proběhla, to bylo docela zklamání. Vše se strašně táhlo, žádné napětí a na konec jsem čekala jako na vysvobození z vězení. A to vše jen proto, protože mi bylo líto knihu odložit a navíc jsem si pořád říkala, co na tom ty lidi vidí. No... to nevím ani po dočtení knihy. Takže za mě nedoporučuji.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Chuťovka, na kterou jsem se opravdu těšila, ale bohužel moc nebylo na co. Příběh je o dost smutnější než jiné texty od autorky, ale na tom by ani tak nesešlo. Přijde mi, že knize něco typicky "mornštajnovského" chybí. Jasně, román jako Hana se nepíše na objednávku, co dva roky, ale i tak. Když srovnám Hanu, Slepou mapu i Hotýlek, tak dojdu k závěru, že autorka má jeden mustr, ze kterého se chtěla touto knihou trošku vymanit. Ale nevím, zda se jí to povedlo - za mě asi moc ne :(
Tajná dcera
Shilpi Somaya Gowda
Knihu jsem si chtěla přečíst, abych se po delší době zase seznámila s nějakými kulturními rozdíly. Výsledek mě ale moc nenadchnul. Vlastně se v knize nic moc nestalo, respektive příběh byl velmi předvídatelný a mám tak nějak pocit, že explicitní konec by se k textu hodil lépe. Docela mě kniha zklamala.
Ztracený
Tim Weaver
Ačkoliv bývám obvykle k podobným bestsellerům dost skeptická, líbil se mi styl psaní i prostředí, ve kterém se román odehrával. Nevím, zda bych si cíleně přečetla další dílo od Weavera, ale pokud na něj narazím, určitě se mu nebudu bránit. Napínavá oddychovka.
Dej mi své jméno
André Aciman
Velmi naturalisticky popsaná první zkušenost s láskou mezi stejným pohlavím, konkrétně mezi dvěma muži. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, ačkoliv třeba Malý život mě chytil za srdce mnohem více. A to ani nebyly potřeba žádné syrové scény.
Vědomí konce
Julian Barnes
Kniha, nad kterou se musí hodně přemýšlet a která ten pravý význam dostane až skoro na konci... za mě škoda, že byl autor tak jazykově úsporný. Téma bylo docela zajímavé a dalo se z toho "vytřískat" více. Vím, že právě jazyková střídmost a filozofický podtext je u této novely to oceňované, ale mě osobně příliš nenadchla.
Malý život
Hanya Yanagihara
Tak jak většinou u knih nebrečím, tady mě to potkalo hned několikrát. Srdcervoucí smutný příběh o vztahu dvou mužů, který ale není kýčovitou telenovelou ani lacinou romancí. Více než romantiky si užijete slz a bolesti, ale ani tak jsem nemohla přestat číst. I když bych řekla, že po smrti VR mě to dočítání až fyzicky bolelo. Takhle si představuji natahování na skřipec. Ale přečetla bych si tu knihu znovu, znovu a znovu...
Poslední neandertálská žena
Claire Cameron
Původně jsem si knihu vybrala k přečtení jen proto, protože mě zajímalo, jak někdo popisuje život neandrtálky. A musím říci, že jsem byla příjemně překvapená a knihu jsem přečetla jedním dechem. Mohu doporučit.
Řekni vlkům, že jsem doma
Carol Rifka Brunt
Zajímavé téma, ale dlouho trvalo, než jsem se úplně začetla. Někdy mi přišel styl psaní moc zdlouhavý. Proto 4 hvězdy z 5.
Posvátné lži Minnow Blyové
Stephanie Oakes
Čekala jsem více, ale je pravda, že jsem si předtím pořádně nevšimla, že je kniha zařazena mezi Young Adult. Příběh i postavy byly velmi zajímavé, ale trošku mi vadil jednoduchý jazyk. Nicméně jako oddechovka dobré :) asi jsem už moc náročná :D
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
Skvělý nápad, líbil se mi rámec příběhu. Co je můj problém - nejsem moc na poezii a bohužel nedokáži ocenit kvalitu/nekvalitu haiku. Ale věřím, že někomu poeticky založenému se to bude líbit. U mě špatný výběr :/
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Smutný příběh o tom, jak předsudky, které si nesou rodiče ze svého dětství a dospívání mohou ovlivnit dětství a dospívání jejich dětí - obzvláště, pokud se jedná o děti ze smíšeného manželství. A dokáže to změnit až smrt jejich dcery.
Třešňovou alejí
Eva Tvrdá
Na Evě Tvrdé a jejích textech se mi líbí, že nehodnotí. Popisuje, syrově, věcně a nechává čtenáře, aby si sám zhodnotil, na kterou stranu se přikloní. Nevnucuje nikomu, co je správné a co ne. Je správné, že proběhl odsun Němců, kteří byli kořeny srostlí s touto zemí a žili a hospodařili tu tolik století předtím? Je správné, že Volyňští Češi se vrátili zpět do vlasti, která se k nim stavěla dost macešsky? Sama mám rodinu v Sudetech a ačkoliv nemáme německé předky, patřím mezi potomky těch, kteří osiřelé pohraničí osidlovali a pokaždé si při návštěvě říkám: Bylo to tak správně? Měli jsme na to právo? Nebo to byla jen tvrdá pomsta? A co by nám na to řekla ta opuštěná chátrající stavení, kterých je po pohraničí stovky?
Matčina volba
Samantha King
Čekala jsem asi víc. Přišlo mi to, jako kdyby se jednalo o terapeutický text - někomu se to stalo a potřeboval se z toho vypsat. Více jak 200 stran sebezpytování a neustálé opakování toho stejného mě moc nebavilo. Knihu jsem dočetla, ale znovu bych do ní nešla. Chápu, že autorka tím chtěla ilustrovat, jak děsivé a zničující je pro matku vybrat si mezi dvěma dětmi, ale knize by prospělo více pasáží popisujících prostředí a postavy než tolik sebezpytu.
Než jsme byly tvoje
Lisa Wingate
Námět i příběh byl krásný. Je děsivé si uvědomit, že se tohle někdy opravdu mohlo dít. Co docela kazilo požitek ze čtení, bylo množství chyb a překlepů, které se v textu objevovaly. Jako kdyby si to nikdo v nakladatelství po překladu nepřečetl... To docela snižuje kvalitu knihu a je to velmi škoda.