Aida32 komentáře u knih
Úžasné svědectví o životě v KLDR. Važme si toho, kde žijeme. Výborně napsané, doporučuji.
Drsné, zajímavé a možná by se to mohlo stát. Když se podíváme třeba na zprávy z Běloruska a co dokáže tamní komunistický režim..... Kniha se mi velmi líbila, jako všechny od p. Mornštajnové. Vždy nutí k zamyšlení. Každá její kniha je čtivá a děj nepredvídatelný. Tak mě napadá, že je tam prostor pro pokračování.... ale málokteré nastavování vyjde. A ne vše v životě dopadne dobře a tak, jak bychom si přáli.
Velmi čtivá sonda do života romské rodiny. Přečetla jsem za 1 den. Důkaz toho, jak je důležité potkat ve správnou dobu ty správné lidi. Radek má můj obdiv. Zároveň s knihou jsem si pustila i písně skupiny Gipsy.cz. Doporučuji.
Krásná kniha, ve které jsem se ale občas díky trojímu světu ztrácela. Dočetla jsem ji však se zájmem, ovšem Tobiáš Lolness se mi líbil mnohem víc. Je to poetická pohádka spíš pro dospělé, jejíž jednotlivé úseky mě víc či méně bavily, nejvíc pasáž s krámkem pana Perla.
Skvělá kniha dětského vyprávění o životě na předměstí Neapole. Člověk si uvědomí, v jakě chudobě a poměrech tyto děti žijí, jak barvitě a vtipně o tom dokáží vyprávět svým dětským jazykem. Spojilo se mi to s mým zimním pobytem v Neapoli, krásném městě s mnoha kontrasty - spousta kostelů, památky, pizza úplně jiná než známe, výborná káva, hluční výrostci, kteří si klidně udělají na ulici táborák ze starého nábytku, zloději a mafiáni, kteří vás okradou za bílého dne v MHD za přihlížení ostatních, tuny odpadků na ulicích, špinavé moře, otlučená auta a skútry jezdící bezohledně po chodnících v kontrastu s nablýskanou třídou Santa Luciá nebo Via Toledo, prostě Neapol mnoha tváří. Vše z vyprávění dětí je uvěřitelné a zároveň těžko pochopitelné, že se jedná o současnost. Dobrý materiál i pro učitele češtiny.
Ani 2. díl série mě nepřesvědčil o tom, že toto bude čtení pro mě. Občas jsem se ztrácela, děj měl sice docela spád, také hlavní postavy se trochu víc vyrýsovaly, ale na mě zbytečně moc intrik a občas chaos. Jsem zvědavá na 3. díl. Nemohu říct, že by kniha byla tak nezáživná, že bych ji odložila, ale rozhodně to není kniha, ke které bych se vracela nebo na ni pěla ódy. Nicméně dočtu i 3. díl.
Moje první fantasy, co jsem četla, nemám k tomuto žánru vztah. Důvodem bylo to, že knihu vydal Baobab a že mi ji dala dcera. 1. díl jsem přečetla - nebyla jsem ani tak nadšená jako zvědavá, jak bude kniha pokračovat. Proto jsem si koupila i další dva díly. Kniha mě příliš nenadchla, ale ani jsem ji neodložila. Občas jsem přemýšlela, proč je děj tak rozvláčný, vždyť by se vešel do útlé knížky.
Knihu jsem po dlouhém shánění zakoupila zde a nezklamala mě. Je to čtení o čtení, čtenářích i o tom, jak zaujmout, aby se z nečtenářů čtenáři stali, je to o významu předčítání, o tom, že není nutné knihu dočíst, stránky přeskočit, že je možné se k ní vrátit i po letech a zhodnotit ji s jiným nadhledem a pohledem. Zajímavé, inspirativní, nenásilné. Prostě čtení jako román.
Nenáročné čtení, kde hlavním motivem je název knihy - ženská lež a to, co dokáže způsobit. Styl psaní a postavy se vyznačují typicky ruskou mentalitou. Po Danielu Steinovi oddechovka, která se dobře čte.
Dobré a napínavé čtení na dovolenou, čte se to jedním dechem, stejně jako ostatní Sheldonovy knihy.
Ládíka miluju, jeho styl humoru je mi blízký, a protože jsem ve věku jeho matky a moje děti takě křižují svět všemi směry, mám pochopení a obdivuji dnešní mládež, jak neohroženě se chopila otevřených možností. Tato kniha se mi z jeho všech knih - poslední jsem ještě nečetla, ale už ji mám doma připravenou - líbila nejvíc. A vždy jsem zvědavá na to, jak někdo popisuje místa mně známá. Jeruzalém jsem navštívila také, i když ne pěšky, nikdy na něj nezapomenu.
Úžasná kniha, která pamětníky vrátí do dětství. Dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak vzala za srdce. Určitě se k ní zase po čase vrátím. Stejně dobré je i pokračování Onegin byl Rusák. A stejně dobrá ne-li nejlepší je i. Bára Hrzánová ve své životní roli.
Tato kniha není lehké odpočinkové čtení. Potřebuje čas na zamyšlení. Některé pasáže je potřeba číst vícekrát. Občas jsem ztrácela souvislost, nebylo to čtení na dovolenou. Byla jsem ráda, že jsem ji dočetla a a vím, že se k ní musím vrátit.
Je potřeba si neustále připomínat takové knihy, i když se týkají nejtragičtějších událostí 20. století. Pokud ale i dnes někteří lidé popírají holocaust, je nutné o něm psát. Kniha popisuje přežívání v ghettu a koncentračních táborech. Stylisticky je to nenáročná vzpomínková kniha, která se ale dobře čte, pokud to lze o takovém tématu říct. Děj plyne a člověk ji odloží až s poslední stránkou.
Porovnám-li předchozí dva díly, tento je nejslabší. Budžes i Rusák Oněgin byli lepší. Ale možná si ji znovu přečtu. Ono to tak v naších očích často bývá - po zidealizovaném dětství a mládí přijde tvrdá realita - skutečný život se všemi radostmi i starostmi, děti, práce, nemoci, ztráta iluzí, hledání nových hodnot a smyslů života. Ano, asi si ji přečtu znovu. Od posledního čtení pár let uplynulo, třeba změním názor.
Zdaleka ne tak dobrá jako Báječná léta, film také šel, ale nic, k čemu by se člověk měl chuť po čase vrátit.
Klasika, bezesporu nejlepší Vieweghova kniha. Dobře se čte, je z doby nám starším povědomé, výborný byl i film. Nic lepšího už Viewegh nenapsal.
Za mě úžasná kniha! Stejně tak jsem s nadšením přečetla i knihu Hrdý Budžes. Připomnelo mi to dobu, ve které jsem žila, jako by se člověk vrátil do dětství a mládí. Viděla jsem i divadelní představení v Praze v Dlouhé - Onegin byl Rusák- , úžasné, to nemělo chybu. Moc pěkná kniha a to divadlo - bomba! Šla bych na to znovu a znovu, kdyby to dávali.
Velmi milá a čtivá kniha o trampotách se slonicí. Vtipné, zábavné, humorné. Četla jsem na dovolené a moc se mi to líbilo.
Kniha o osudech lidí, kteŕí přežili katastrofu v Černobylu a ještě o ní mohli vypovědět než zemřou i oni. Není to žádné oddechové čtení, ale dokument o tom, jak nepřipravení byli všichni v okolí, i ti, co v Černobylu pracovali a o tom, jak hrozná může být komunistická propaganda, jaké následky si musí nést přeživší, jejich potomci a další generace. Děsivá katastrofa zejména pro Bělorusko, u jehož hranic Černobyl stojí, ale i pro Ukrajinu, Evropu a celé lidstvo. My, co jsme rok před Černobylem porodili děti, si jistě vzpomeneme, že neexistovalo v té době žádné varování, pravda o Černobylu vyšla najevo až mnohem později. Nejdůležitější přece byla neochvějnost socialistického režimu, o životy a zdraví lidí jim nešlo.