Aghatte

Příspěvky

V šedých tónechV šedých tónechRuta Sepetys

Nemám nic, co bych zašila do svého kabátu (který také nemám), ale připadala jsem si jako multimilionář. Jedu vlakem, čtu, dávám dětem svačinu, můžou si vybrat z narvaného batohu, voda, káva, čaj, pečivo, ovoce, sušenky... znáte to.
Syn mi říká, maminko, proč brečíš, tak to nečti, když je to tak smutný, proč čteš o takové hrůze, nečti to!, a tahá mi knížku z ruky...
Právě proto to musím číst, a měl by každý z nás, právě proto.

"Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítěž."
Vážně?

25.08.2019


SaturninSaturninZdeněk Jirotka

Naprostá klasika, Oskara za knihu všech dob, kdybych opravdu musela vybrat na pustý ostrov jen jednu, byla by to ona. Je tam prostě všechno, je to naše, české, laskavé, inteligentní.
Poprvé jsem četla někdy na základce, od té doby milionkrát. Bála jsem se, že filmové zpracování knize ublíží, ale naštěstí nikoliv, je to stejně dobré a volba herců geniální.

"...ale to, že mi upírá fantazii, když ví, že se mi povedlo správně vyplnit úřední formuláře přiznání k dani důchodové, to mne opravdu překvapuje" :-))

31.08.2019


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Pro mě také naprosto neznámá oblast pohraničí, problematika česko-polských vztahů, i havířina. Jsem ráda, že tato kniha vznikla a přiblížila nám historii takto poutavě a čtivě.
Knihu jsem zvládla za dvě noci, opravdu to nejde odložit, vtáhne vás do děje od prvních kroků na solnou pouť do smířlivého konce.
Obdivuju ty ženy, neměly nic než svou víru a lásku. Žádný lékař, psycholog, prášky, internet, móda, zábava.... jen dřina, děti, neštěstí, války, bída a utrpení. Dokázaly žít a nést své břemeno s vědomím, že to je vůle boží, a kdekdo má ještě méně.
Bude-li pokračování, ráda si ho přečtu.

30.11.2020


SedmilhářkySedmilhářkyLiane Moriarty

Kniha byla samé překvapení. Od bezduchého plácání znuděných paniček k hluboké sondě do nitra společnosti. Mě si autorka získala a přesvědčila mě, že za zdánlivou lehkostí psaní je několik rovin volající svou závažností, někdy až alarmující přímočarostí, o pozornost čtenáře.
To, co se zdá být příběh školy z předměstí, je nakonec obraz celé naší současné konzumní společnosti.
A co je hlavní otázka této knihy - Opravdu, pokud nebude až tak hezká a hubená, tedy bude nehezká a baculatá (tlustá), snižuje to její hodnotu jako člověka??? Bude o to méně člověkem hodným normálního života, pozornosti, přátelství, štěstí, lásky.... Nebo to je jen pro vyvolené? Většina z nich je krásná a hubená, ale za jakou cenu? Raději mrtvé, než deko navíc.
Domácí násilí, psychicky vyšinuté děti, dobročinnost jako léčba vlastních psychických problému, hledání svého nitra jógou, zrnem a meditací, až vypadám jako nějaký gurúpošuk, děti jako prostředek narušené komunikace mezi rodiči....
Já knihu neodložila a naopak, kouknu po dalších titulech autorky.

28.06.2019


VykrvácetVykrvácetMichael Robotham

Moje první kniha od pana Robothama. Zatím jsem neměla tu čest. Navedla mě na ni Databáze a já děkuji všem za komentáře, které mě upozorní na skvělého autora.

Četla jsem den, noc a den a nemohla odložit. Hlavní hrdina je velmi sympatický, chytrý, vtipný, laskavý a pomilováníhodný (bohužel ale nemá moc štěstí na ženy), jeho kolegové Ronnie a Vincent taktéž super postavy. Není nic sladkobolného ani umělého. Vztahy jsou uvěřitelné a dialogy přirozené.
Ten strach, když se člověk stane rodičem, snaha ochránit své děti před celým světem, nemůžeme být stále s nimi, trpíme, snažíme se do nich dát to nejlepší z nás a doufáme, že v džungli života obstojí. Pokud ale přijdou do cesty nějaké zrůdě....Často ve vlastní rodině, ve škole, tedy v prostředí, kde by měly být v bezpečí. Jak tomu zabránit? Velmi naléhavé téma, těm dívkám bylo 12, 13, 14 let, to je pro můj mozek něco, co odmítá přijmout.

Určitě si půjčím jeho další knihy, už je mám v knihovně zamluvené.

05.06.2020


Pan Kaplan má stále třídu rádPan Kaplan má stále třídu rádLeo Rosten

Kráduluju! Kluk a čípy!
Kniha, ze které jsem maturovala, kdysí dáááááávno, úžasný český překlad - v podstatě překladatel odvedl stejnou práci jako autor.
Pokud máte rádi češtinu, doporučuji, všichni se pobavíte. Vlastně se tam nic neděje, ale je to sranda. Četla jsem ji asi 300x. Některá rčení se navždy ustálila v mojí mluvě, a kdo nečetl (většina), kouká na mě s povytaženým obočím, zda jsem v pořádku.

04.09.2019


Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvýchSvůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvýchOlga Tokarczuk

Nic podobného jsem nečetla - zajímavé, snové, neskutečné, morální, citlivé, něžné, brutální, obnažené, nemocné.... jako my všichni. Ale každý nejde s kůží na trh a nebojuje za Dobro.
Plno úžasných myšlenek a neotřelých slovních spojení. Lahůdka pro čtenáře.

15.12.2020


Vejce a jáVejce a jáB. MacDonald (pseudonym)

Knihu jsem objevila jako malá. Přečetla jsem ji asi 50x za svůj život. Naposledy, když jsem ležela v nemocnici, nemohla se hýbat a nemohla spát. Velmi mi pomohla. Jen mi nedělaly dobře ty pasáže, kde líčila, co vše mají k jídlu, co chovají, pěstují a sklízí, a jak může být rozšafná v počtu vajec..., jelikož nemocniční strava se nedala pozřít a já měla pořád hlad :-)
Humor, nadhled, lidskost, laskavost, láska, odhodlání.... Ano, já si myslím, že by měla být v povinné literatuře každé ženy a nestydím se za to. V žádné větě nenajdete sebelitování, stěžování si, naopak, hrdinka se pere s životem s úsměvem se vším, co k tomu patří, stejně jako její rodina, hl. babička i maminka. Ve všech knihách je cítit to souznění.

16.06.2019


ŠtvanecŠtvanecMichael Robotham

Při vší té mizérii, co hrdinové zažili, překrásné!!!
Jsem dojata a uchvácena.
Láska, přátelství, touha, pomsta, odpuštění, vina a potrestání, je tam vše.

Malinko mi to připomíná crazy styl Carla Hiaasena, kterého já miluji. **********

25.06.2020


O mé rodině a jiné zvířeněO mé rodině a jiné zvířeněGerald Durrell

Jedna z prvních "dospělých" knih, které jsem uzmula mamince z knihovny. Bylo mi asi 11... Od té doby přečteno spoustakrát, vždy, když jsme byla jako dospívající nemocná, pořád mě to fascinovalo. Ale přeskakovala jsem pasáže o zvířátkách, bavilo mě číst jen o té praštěné rodině :-) A záviděla jsem jim, že se seberou a jedou na ostrov a tam si čtou! No, to je můj celoživotní sen. Zatím jsem se mu příliš nepřiblížila....

14.06.2019


MalevilMalevilRobert Merle

Postapokalyptické antiutopie nemám ráda vůbec. Nemám ráda sci-fi, ani nic podobného. Nic, co není skutečnost. Čtu uvěřitelné příběhy ze života, ikdyž někdy k neuvěření....
Nicméně, Malevil je klasika. Ve 13 letech jsem to četla poprvé a od té doby opakovaně. Je nadčasová. Psychologie postav je v ní geniální. V dnešní době je podobných knih spousta, jsou "technicky" zdatnější, ale vezmeme-li v potaz dobu a úroveň znalostí v době vzniku románu, klobouk dolů. Určitě si z ní dnes vezmu něco jiného, měním se já, mění se svět, ale ta kniha je úžasná. Mám ji doma už 30 let.

21.06.2019


Velmi osobní kniha o zdravíVelmi osobní kniha o zdravíMargit Slimáková

Měla jsem velká očekávání vzhledem k propagaci knihy. Na druhou stranu, trh je doslova zavalen knihami o zdravé výživě, a téměř každý názor je v rozporu s dalšími doporučeními. Kniha má krásné ilustrace, grafiku, ale nevhodnou vazbu - je velká a těžká a tlustá (jako většina populace :-)) ). Špatně se drží např. v posteli.
Paní je velmi vzdělaná a zcestovalá, což obdivuji. Bavilo by mě číst, kdyby napsala knihu o svém životě - dětství, rodině, fakultách, manželovi, dětech a cestování, o všech těch zemích, lidech, školách a klidně i jídle, prostě o všem, čeho se jen dotkla na začátku. Myslím, že by to byl nádherný poučný životopis.
K tématu - něco víme, s něčím nesouhlasíme, nic šokujícího se už nedozvíme. Nemyslím si, že když sním BÍLÝ rohlík, napáchám škody na svém organismu, pokud jich sním 88 týdně, tak ano. Ale i pokud se budu ládovat jen ovocem, nedopadne to dobře.
Měla jsem dvě babičky - chudou a ženu sedláka. Chudá jedla vše, co zrovna bylo, moc nevařila, chodila do práce do továrny, nakupovala v neděli zeleninu na trhu (do polévky z kostí), neměla zahradu, neměla lednici ani mrazák ani mixér, domácího stravování se tam člověk nedočkal, nejčastěji nakupovala vnitřnosti- byly levné, dále v polotovarech a "mlíčáku". A byla hubená jako prkno. Zdravá jako Rus. Zemřela na zlomenou nohu.
Druhá měla zahradu, hospodářství, ovoce, zeleninu, zvířenu, vařila, pekla, zavařovala, zabíjačky dělala, vše poctivé a domácí, od základu, byla jako sud ( a stále je), milion civilizačních nemocí, bere tuny prášků a její manžel, děda, zemřel brzy na infarkt....
Ubrat obroku (jakéhokoliv) a přidat do kroku, to by asi prospělo každému. Hlad neznáme nikdo. A co do nás valí reklama, potravinářský a farmaceutický průmysl - snad jsme natolik inteligentní, že se nedáme a hlavně už to všechno víme. Informací je spousta. Každý si může vybrat sám, co mu vyhovuje.

16.06.2019


Vražda v Orient-expresuVražda v Orient-expresuAgatha Christie

Jedna z nejpovedenějších. K neuvěření dokonalá zápletka. Šla jsem do kina i na nové zpracování, TV starší podobu jsem viděla několikrát, a měli to opravdu úžasně udělané. Kniha je má oblíbená léta, jako všechna Aghaty.

31.08.2019


Petrolejové lampyPetrolejové lampyJaroslav Havlíček

Pro mě naprostá klasika, "povinná literatura" všech aspoň trochu vzdělaných lidí, kt. je ale skvělá. Poprvé jsem ji četla někdy ve věku 12,13 let, a už tehdy jsem byla šokována otevřenou sondou do maloměstské společnosti. Výborná psychologie postav i znalost prostředí. Na základě této knihy jsem přečetla všechny ostatní od pana Havlíčka a přišel mi velmi pokrokový a moderní na dobu, ve kt. tvořil.
Četla jsem ji opakovaně a tvoří přirozenou součást mé knihovny už od puberty - pořídila jsem si ji ze zrušené (tehdy závodní) knihovny, takže za kačku :-)

21.06.2019


Narodili se, aby přežiliNarodili se, aby přežiliWendy Holden

Četla jsem celý den, noc a dopoledne. nejde to odložit. Hodně jsem brečela, skoro pořád. Krásné, silné, chytré , bohaté, veselé, zamilované holky, laskavé rodiny, bezstarostné dětství a dospívání... Idylka. A přijde jeden okamžik a nemáte nic. Degradují vás na úroveň švába. Jsou vás miliony a trvá to roky. Zbytek světa nic neudělá, uvěří jednomu propagačnímu filmu....!? Lži a lži, alibismus celého světa. Každý jeden osud těch lidí by vydal na samostatný román.
A když myslíte, že je po všem, že přežijete ghetto, koncentrák, pracovní tábory, pochod smrti, porodíte dítě, i to přežije, hnijete za živa, jste osídleni hmyzem, šílení hladem, zimou, vypadáte jako zombie.... tak přijde nějaký vypasený komunista a ono to nekončí, má to další a další pokračování. Musíte prchat, všeho se vzdát, protože doma už být nemůžete. Pro fašismus a holocaust není omluva, a oč lepší byl komunismus a to, co páchali dál, často na nebohých přeživších.
Mladičký americký zdravotník, který byl sám v ohrožení života - poslali jich napoprvé 40? do statisícového tábora oživlých mrtvol, a dělejte, co umíte..., do smrti se s tím, co spatřil, nevyrovnal, děsily ho nesmazatelné obrazy, zvuky, zápach..., léčil se psychiatrii, a leckterý soudruh spokojeně kynul a zahříval si teplou židličku.
Už jako malé dítě jsem si kladla otázku, kdo to dopustil, a ptám se stále. Jak to, že se to stalo v "civilizovaném světě" a narostlo to do takových rozměrů, vše pěkně zorganizované, zapsané, zdokumentované (každý člověk měl své ČÍSLO, každý tábor své jméno, každý barák své označení...) a nikdo to nezastavil???
Nikdy v životě to nepochopím.

02.10.2019


Co jsi to za matku?Co jsi to za matku?Paula Daly

Přečteno za 5 hodin.
Mně se to tedy líbilo. Nejde o detektivku ani Thriller, spíš rodinné psychodrama. Styl psaní mi vyhovoval, připadalo mi, jako bych sledovala film, jak to bylo plastické.
Knihy autorky čtu od nejnovější k první, už jsem tedy pochopila, že vyšetřovatelka je jen postava do pozadí. I zločin je zmíněn spíš na okraji a vyřeší se sám, sérií náhod, rozhodně při vyšetřování nemá policie žádnou zásluhu na dopadení pachatele. Nicméně, detektiv konstábl je žena, a je sympatická. Není zde ani žádný zvrácený popis činu či obětí.
Výborný doslov autorky. Opravdu máte pocit, že ženám rozumí. I těm "perfektním matkám", i těch "co toho na ně prostě bylo moc". Muži jsou jen jako doplněk příběhu. Kladný, záporný, občas projeví svou zranitelnost, ale v podstatě o ně nejde.
Je to hlavně pro ženy a o nich. Donutí vás přemýšlet. A po přečtení honem utíkáte obejmout své děti.

05.05.2020


Řekni litujiŘekni litujiMichael Robotham

Četla jsem celý den, až jsem uronila slzu v poslední kapitole.
Pana Robothama jsem objevila díky DK, a děkuji čtenářům, že mě na něj navedli.
Ani jedna z knih nezklamala. Hl.hrdina s jeho Parkinsonem je můj miláček od první stránky.
Obdivovala jsem dívky, jak snášely své zajetí, díky deníku jsem měla možnost sledovat jejich boj. Byl to prvek, kt. ještě zvedl atraktivitu knihy. Autor navíc dokázal neklesnout k pathosu.
Pachatele jsem neměla možnost uhodnout, a prolnutí s jiným případem bylo také nápadité. Nemám co vytknout, po dlouhé době volný (a bouřkový) den ve společnosti čaje a této knihy, dokonalé, užila jsem si to.

19.08.2020


HelimadoeHelimadoeJaroslav Havlíček

Naprostá klasika, nádherná kniha, kt. mě v pubertě dostala do kolen, čteno spoustakrát, mám ji od té doby v knihovně. Pan Havlíček je můj oblíbený autor a jeho díla jsou nadčasová, jeho psychologie postav je dokonalá.

21.06.2019


Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)Jerome Klapka Jerome

Moje srdcovka, dokonce jsem z ní i maturovala :-) Já tuto knihu miluju!

21.06.2019


Můj táta, velitel OsvětimiMůj táta, velitel OsvětimiBarbara U. Cherish

Nebudu hodnotit, nejde to.
Divím se autorce, že s tím vyšla na trh. Chápu její potřebu "očistit" otce, ale vlastně si říkám proč?
Jeho dopisy plné alibistického fňukání, dovolávání se, já nic, já byl ten hodný..., obracení se na Boha a žebrání o milost u vlastních dětí, kt. ale opustil kvůli mladší a krásnější... (jeho "ryzí "charakter manifestuje dárek - naušnice manželce, prsten milence)
Nebylo mi líto ani jejich poválečné "strádání", nebylo to nic proti všemu utrpení, kt. jsem přečetla o Osvětimi, a on tam byl VELITEL. To není jen tak! Tisíce horlivých SS byl zulíbalo zadek každému za tuto funkci, a on vůbec nechtěl a nevěděl, že by tam byl nějaký plyn....

Každá cihla v tom táboře byla promyšlena již v době míru, každý barák postaven, každý účastník určen dopředu. Chladnokrevné vyhlazení "nečisté rasy", následné sterilizace Slovanů, zabavení všeho majetku a území. Vše bylo dopředu naplánováno. Pracovní síla (vězni) využita, vyždímána, zneškodněna. Další, prosím. Vše zdokumentováno, spočítáno, vyvedeno v grafech, procentech. Jenže ono šlo o živé lidi. 5 mil. celkem, přímo zde 3,5 mil.

Nemohla jsem to číst, ani výslechy, ani dopisy, obyčejný srab. Jako všichni. Když bylo po všem, zdrhali, lhali, nebo se otrávili, viz Hitler. Mlátit, týrat, dehonestovat a zabíjet, to jim šlo, před soudem se sesypali nebo utekli.
Co čeká, autorka, že udělám? Že ji budu litovat? Proč to vůbec píše? Vždyť chodila do baletu! Její otec se svou přítelkyní chodili na večeři do restaurace, kousek od tábora, kde denně pod jeho velením umíralo lidstvo po tisících hladem, zimou, nemocemi, nelidským zacházením, týráním. Mám litovat jejího bratra v ruském zajetí?
2000 lidí na jeden zátah v jedné komoře za 20 minut!!!
Sorry, holka, to nepůjde.

03.10.2019


Kim Čijong – ročník 82Kim Čijong – ročník 82Čo Namdžu

Jsem Češka a moje rodina taktéž do 50 kolene z Čech.
Kolo dostal brácha, protože je kluk.
Řidičák brácha, protože je kluk
Na gympl brácha, protože je kluk.
K moři brácha, je starší a kluk.
Okopávat kytky na hřbitov já, protože jsem holka.
Pomáhat babičce já, protože jsem holka.
V neděli chodit v sukni, jelikož je neděle a jsem holka. Brácha může mít tepláky.
Brácha si mohl číst (je chytrý), já musela makat (jsem holka, která se bude starat o děti)….
Telku měl v pokoji brácha, je kluk a chytrý (za komoušů tam nic nedávali, ale lovil polské programy).
Chceš jít do práce, nemáš hlídání pro děti, musíš si krátit úvazek, (a tím vydělávat ještě méně peněz)
Atd.
Takže pro stigma blbé holky, která se stará o rodiče, prarodiče, sourozence, manžela, děti.., nemusíme hledět do Koreje. Je to i u nás. Tedy rozhodně bylo.
Jsem ročník 1975.

26.09.2020


Mikulášovy patálieMikulášovy patálieRené Goscinny

Patálie a Prázdniny - knihy mého mládí, měla je babička v knihovně, každé prázdniny jsme je s bratrem četli pořád dokola, a zase za rok znova a znova. Pamatuji si, jak jsem jako malá přemýšlela, co znamená Gosciny a Sempé, a bylo mi divné, že děti nechodí do školy pouze ve čtvrtek.
Když jsem pak sama měla děti, vyšlo více dílů a dokonce to zfilmovali (děsně), ale už to nebylo ono. Tato původní vydání z roku 1973 nemají konkurenci.

04.09.2019


Spálená oblohaSpálená oblohaGilly Macmillan

Kniha se mi velmi líbila, určitě bych ji nenazvala nudnou nebo zdlouhavou.
Líbil se mi jazyk autorky, trochu mi vadily ty vsuvky z příruček, je děsivé, že něco takového se běžně vydává. Každé 3minuty se pohřešuje dítě... Noční můra všech rodičů.
Nemůžu se zbavit dojmu, že případ vyřešila samotná matka, vyšetřovací tým byla banda psychicky labilních jedinců, které musela přesvědčovat o své pravdě. Naštěstí jako správná matka se nedala a všechny překřičela, aby ji začali brát vážně. Stopy, indicie i pachatele naservírovala detektivům jen a jen ona. Rachel dávám 10 hvězd.
Různé hrůzné odhalené pravdy a kostlivci sypající se ze skříní byli zajímavým zpestřením, co vše se dá tajit a objevit.
Doufám, že Gilly bude psát dál.

30.12.2019


Co život dal a vzalCo život dal a vzalB. MacDonald (pseudonym)

50x přečtena, stejně jako Vejce - lidskost, laskavost, humor, láska, optimismus, nezapomenutelně zapsána do dějin literatury.

16.06.2019


Lovec drakůLovec drakůKhaled Hosseini

Nemohla jsem ani spát, když jsem to dočetla. A vše ve jménu Alláha...
Vždy na mě dopadne ohromná tíha, když čtu knihy s podobnou tématikou, a cítím nesmírnou pokoru, vděk a .... Jsem prostě přešťastná, že já a mé děti žijeme v této době a v naší zemi.

28.08.2019


Autobus sebevrahůAutobus sebevrahůArto Paasilinna

Miluji tuto knihu. Je úžasná, četla jsem ji opakovaně a opravdu je to nesmírně laskavé. Ráda bych jela také. Víte, jak se člověku uleví, když na to není sám! Může říct nahlas, že se chce zabít, proč, a ještě z toho udělat celkem povedený zájezd, že se mu nakonec vlastně až tak zemřít nechce.
A jak to vlastně dopadlo?
No, to si přečtěte :-) Je to vážně sranda.

04.09.2019


Manželé odvedleManželé odvedleShari Lapena

Přečteno za noc.
Šokující konec, když už jsem si myslela, že je po všem, ono ne... :-)
Trochu moc depresivní a zase ty podivné vztahy založeny neustále na lžích. Bylo mi z toho smutno. Dobrá psychologická povídka, přečtena za půl noci. Zajímavé byly i úvahy detektiva. Některé rozhovory až moc civilní. Ale dobré to bylo.

02.02.2020


Slepá mapaSlepá mapaAlena Mornštajnová

Na knihu jsem byla v pořadníku tak dlouho, že už jsem dávno zapomněla, že vůbec něco takového je. Paní knihovnice hned hlásila - spěchejte, čekají další!

Nebylo to špatné. Mně se tedy líbila první část více, než část s Anežkou a STB.
Připadalo mi to jako koukat na Synové a dcery Jakuba skláře nebo Týden v tichém domě. Takový komunistický seriál.
Obdivovala jsem hlavně mužské postavy, mám pocit, že vždy jejich nástup na scénu zachránil hrdinkám život. Hans-Boženka, Ignác- Alžběta, Jakub-Anežka, Antonín-Anna. Ženy dělaly chyby, mnohdy fatální, ani jejich morální kodex nebyl nijak na výši, byly chladné a vypočítavé, ale chlap to vždycky zachránil. Nevím, čím si je získaly. Měla jsem pocit, že hlavní hrdinky nejsou "tři generace žen na A", ale je to hlavně o partnerech těch žen.
V první části knihy se líčí množství sexuálních dobrodružství, na první republiku až neuvěřitelných, zato od 50 let se pouze oznámí těhotenství, ale že by někdo k někomu vzplanul, ani zmínka.
Přečetla jsem to za dvě noci, ale nějaký brilantní zážitek to nebyl. Nesmála jsem se, nebála, neplakala, nelitovala, četla jsem to jako soubor dat .
A i jeden překlep, z Milana se na další stránce stal Mirek....

07.09.2020


SerotoninSerotoninMichel Houellebecq

Pro mě tedy naprostá čtenářská lahůdka. To, že občas použije sprosté slovo mi nevadí, prostě to splyne s textem, a mnohdy se tam prostě jiné slovo ani nehodí. Tolik zdůrazňovaná kontroverze je na škodu jeho kvalitám. Když pominete ty "šokující scény", na dvou třech řádcích, zbývá nám milion písmenek zralých, trefných, krásných, přesných, hlubokých... dodejte si tam jaká chcete superlativa.... pojmenování, úvah a asociací. Předlouhá souvětí vystřelující z hrdinovy zničené duše, mě přesvědčila svou upřímností. Jak já mu rozumím. Ta jeho neschopnost už lhát, předstírat, toužit, mít, vlastnit. Černý mrak depresí ho obral o schopnost cítit, noří se do chvil, kdy byl schopen cítit, cokoliv.
Nebo také stručně by se dalo říci:
Zajímavá filozofická, sociologická, generační, genderově socializační, geografická i politická sonda - autor je velmi moudrý a má široký záběr.

12.10.2020


MlýnMlýnMichal Vaněček

Opakovaně jsem při četbě na toto téma (z tohoto období) zděšena, že lidé, kteří přežili válku, nacisty a někteří i koncentráky, pak narazili na komunisty, a to bylo kolikrát mnohem větší peklo, ač se to zdá nemožné. Nebyla jsem např. schopna číst výslech pana faráře, nedokážu se přenést bez tu bezmocnost... Úryvky z dobového tisku se zdají jako nesmyslná fraška a ona to byla skutečnost, psali to a četli to dalších 40 let... Knihu doporučuji ke čtení, ale nebude to lehké. Možná právě proto je to skoro povinnost, půjčte si ji hned zítra v knihovně (určitě ji mají všude) a lidé, čtěte!

18.06.2019


1 ...