Aghatte komentáře u knih

Nechápu, jak to může někdo nazvat oddechovkou či červenou knihovnou,
Včera v polovině knihy jsem se rozhodla si ji koupit (už je na cestě), jelikož si ji ráda přečtu znova a půjčím ji kdekomu.
Být zasazena do moderní doby, bude mít zařazeni do psychothriller, a hlavní protagonisté nálepku psychopatů.
Strhující drama, rodinná tajemství a bravurní charaktery postav mně nedaly vydechnout, držely v napětí až do akčního konce.
Četbu jsem si užila a děkuji za nevšední čtenářský zážitek.

32 16.01.2024

Já jsem tedy Deveraux na chuť nepřišla.
Zkusila jsem tuto knihu, koupena za 5kč vyřazenou z knihovny, a odnáším do knihobudky, třeba někdo lépe ocení.
Slátanina, zbytečně popsaný papír, je milion jiných knížek, které přečtu raději.

17 14.01.2024

Kniha mi sedla, romantika z časů šlechty, plesů, zimních a letních sídel, kdy majetek a postavení určují hodnotu člověka.
Přečteno za večer,
neustálá nedorozuměni a hádky, to bylo o nervy, člověk pořád čeká, když už konečně se dají dokupy
A dočkáte se :-)
Michael byl prostě miláček a Tereza chudá, leč čistotná a zbytečně hrdá a prchlivá. Ale všechno dobře dopadne a na konci slzu uroníte.

31 14.01.2024

Lákavý název knihy. Obálka působí lacině.

Můj problém je v tom, že jak něco není, tak mě to nebaví.
Kdybych i na to nadpřirozeno přistoupila, tak tvorba Hathhawaye mě tedy nepřesvědčila,
psáno velmi jednoduše až přiblble.
Jeho boj s hady - "magického či démonického původu" - mě nebavil, nebála jsem se, a spíš to působilo trapně.

" Dostal jsem hlášení od policejní hlídky. Pamatovali si Váš vůz. Máte velmi nápadné auto. Za chvíli už jsem věděl, kde parkujete " :-D
podobných stupidních vět je celý sešitek...

Trvalo dlouho, asi rok a půl, než jsem tento díl sehnala, a výsledkem je velké zklamání.

18 12.01.2024

Jsem na str. 21, a už mám chuť to zavřít.
Život není pohádka, život není růžový keříček, to zaznívá s protivnou pravidelností, a v recenzích jsem se dočetla, že kniha má krásnou obálku
Někomu to možná stačí, ale já ji otevřela, a snažím se číst.
Zatím to také nevidím
růžově :-D

Tedy dočteno.
Jestli by něco ta ženská neměla dělat, tak mít další děti! Chudáci ti, co už na svět přivedla.
Jinak stačí, když jí chlap řekne, že je krásná a projde mu i vražda.
Knihu vracím do knihovny, kam patří. Nic, co bych ještě někdy chtěla číst .

Mám stejné pocity jako uživatel
Grimik.
Děkuji za jeho komentář. V podstatě mi pomohl se z toho vymotat.
Nechápala jsem tak vysoké hodnocení, když já to cítím literárně úplně jinak.
Plochý nevykresleny a nepropracovaný příběh, prostě jen fakta. Šla, udělala, dalšího dne šla a neudělala.
Píše tam o Ivanových rodičích, že k nim vodí Světlanu, přitom pár stran před tím mu tatínka zastřelili.
Cesta tam byla úmorná a smrtonosná, cesta zpět pohoda, přitom museli jít stejnou vzdálenost ve stejných či horších podmínkách, měli navíc novorozeně a ženu šestinedělku
I když Nila byla asi robot.
Další dvě třetiny knihy mě nebavily už vůbec.

21 08.01.2024

Do str. 129 jsem se snažila, ale vážně to nešlo.
Trapné, předvídatelné, nudnéa trapné.
Hlavní hrdinka zralá na pěst mezi oči, Alex ujetý úchylák, Vítek a Michal přeslazení klaďáci.
Lesbická a kriminální linka, trapné.
Rozhovory umělé, a trapné.
Nechápu, proč to čtu, a nikdy už tu knihu do ruky nevezmu, škoda času.
Jo, a nechybí autonehoda, dokonce dvě, jako v každém pořádném románku pro dívky.

Šílený doják!
Doporučuji čist s krabičkou papírových kapesníků a krabičkou Prozacu.

17 01.01.2024

Vzorný syn mě dostal více do kolen, ale ani toto nebylo špatné.
Autorka odvedla pořádný kus práce.
Hned na začátku se dozvíte, co se stalo. O čem tedy dalších 540 stran psát?
Přesto jsem knihu zvládla za dva dny. Doma ji mám už delší dobu a schválně po ní sáhla na konci roku, kdy člověk tak nějak bilancuje a více se zamýšlí nad vším.
Skoro bych řekla, že ji napsal muž. Bylo tam hodně násilí, psychologie a hloubkové sondy nejen do dna přehrady, ale i do duší protagonistů, společnosti, rodin, lidí.
Děj odkrýval jednotlivé souvislosti, bravurně střídal časové roviny, mapka na začátku hodně pomáhala. Jména, ač nezvyklá, byla natolik odlišná, že s nimi jsem problém neměla.
Dnes odpoledne jsem byla na Novoročním koncertu filharmonie, celé představení mi ale myšlenky neustále utíkaly k dočtené knize. Tak to má být, knihu dočtu, zavřu, uklidím do knihovny, ale mysl s ní je ještě další dny.

“ Kolik z nás žije podle vlastní přirozenosti? Většina lidí žije odděleně, život zvlášť, člověk zvlášť, osud zvlášťˇ

27 31.12.2023

Moc mě to nebavilo, počítačová hantýrka mi lezla na nervy,
staropanenská Zdena mi moc sympatická nebyla, a jelikož jsem druhou půlku už jen přeskakovala, nepochopila jsem ani zápletku, proč se sešli a rozešli a zase sešli. Humorného tam nebylo nic, a nechápu, že se zlomenou pravou rukou mohla pracovat s myší.
Neurazí nenadchne, nic, co bych doporučila.


Jediné, co obdivuji, je zběhlost autorky v PC světě, asi v 98% jsem netušila, o čem je řeč. Jen se mi zdálo, že problémy se vrstvily geometrickou řadou, ale třeba to je u správců systémů běžný pracovní den. Výsledkem pro čtenářku je děsná nuda.


A nejvíc mě dostala pasáž, kde " v tom, aby mu vydala i poslední kousek oblečení, ji zabránilo jen leknutí, když se opodál ozvaly hlasy nějakých výletníků".
To dělá cavyky 32 let, suší si to pro kdoví koho, a pak sebou praští do prvního houští a zvedne sukni jako nějaká děvečka? To jako vážně? Která žena by chtěla takovou první zkušenost?
Bez soukromí, svíček, hudby, ztlumeného světla, ohromné postele a hlavně sprchy na dosah :-D

18 29.12.2023

Sama patřím k těm, co nesnáší telefonní hovory, o to raději píšu. Dříve to byly dopisy, mám jich celé krabice, včetně konceptů mnou odeslaných, nyní emaily. Raději napíšu půl kilometru dlouhý email, než bych půl hodiny mluvila do telefonu.
Na to jak je kniha útlá, ji čtu dost dlouho, i vždy zapomenu, kdo je kdo, ač jsou jen dvě -:))
Psáno ale vtipně, a otevřeně, baví mě to a umím si představit, že bych knihu vzala do ruky více než jednou. Už je pro formu psaní. Obě ženy jsou sympatické ( a proto splývají v jednu), a klidně bych se k jejich komunikaci přidala. Také by se se mnou nenudily :-D
Doporučuji všem ženám, co jsou samy, ale ne osamělé.

25 27.12.2023

Knihy formou dopisů ráda nemám, zde jsem tomu dala šanci. Četla jsem po kouskách mezi před( vánočním ) shonem, tudíž se mi to i hodilo. Dopis dva, tři a mohla odložit.
Doba byla také výborně načasovaná, tak nějak víc jsem si uvědomovala, co vše máme, co vše můžem ztratit, a jak drahá a křehká je svoboda.
Když plníme koše, otáčíme topením, zdobíme stromky, a pod nimi jsou hromady dárků, obchody jsou plné nesmyslů, které si nutně musíme koupit, a jediný výstřel za okny je ten od rachejtlí ( máme tolik peněz, že je doslova vycházíme do vzduchu ).
Už opakovaně jsem psala, že nikdy nepochopím, jak člověk, který přežije válku a koncentrák, si myslí, že nic horšího na světě není- a ejhle, nějaký vypasený soudruh mu opět všechno vezme, uvrhne ho do žaláře, roztahuje se v jeho domě a na svobodu ho pustí, až když je smrtelně nemocen a nemůže už více z něj vytěžit. Zabije tím jeho, jeho ženu, ale i nenarozené děti nedostanou žádnou šanci na život.
Ideologie!
“ Ta bída není v hmotném nedostatku, ač u nás nic není, a ještě se na to stojí fronty.
Bída je v tom, že jsme denně stavěni před rozhodnutí, zda se sehnout nebo přijmout ránu.
Bydlení v kotelně mého bývalého domu mě netrápí, ani mé stáří a neduhy.
Ale nemožnost dýchat svobodně je tím nejhorším trápením“

Kniha ukazuje i jaká je autorka dobrá spisovatelka, máte pocit, že čtete skutečné dopisy, bez snahy zavděčit se čtenáři. Každá postava má svůj specifický rukopis a každá má svůj mikrosvět, do něhož můžeme nahlédnout. Myšlenky ne vždy čisté, se nám otvírají a my žijeme nelehké životy s hrdiny.

Jen toho trampování tam bylo ažaž, můj tatínek tramp byl, a tak vím, že veškeré krásné myšlenky tohoto hnutí se scvrkly na ( většinou ) prochlastaný víkend, kdy první lahváč se otvíral hned ráno ve zmíněném posledním vagonu nebo v motoráčku :-/

28 25.12.2023

Mně se to nelíbilo.
Myšlenka domluveného sňatku originální,
ale nemůže to fungovat.
Pan podnikatel si myslí, že za své peníze si může koupit úplně všechno.
Vymyslí si pravidla a je dotčen, když je protistrana striktně dodržuje,
Nezvyklý na nezájem žen ho popuzuje, když před ním nejde do kolen.
Pokud bych mu měla věřit, nesměla by kapitola s Alicí dopadnout v její prospěch.
A to, že člověk méněcenný společensky i obchodně, pokud nemá legitimního partnera... To jako, kdo je sám, je out, a kdo je pod čepicí, je dokonalý.
Nevadí, že manželství nefunguje, partneři si nerozumí, podvádějí se, lžou si..., pro společnost jsou v pořádku. A ten, kdo není ženatý, je rázem vadný...
Středověk už byl.
Anna byla zraněná a subtilní, a on ji sprostě využil, jeho "lásku" mu nevěřím.
Kniha mě zklamala.

16 16.12.2023

Knihu jsem si chtěla koupit, ale mají ji v knihovně, takže zapůjčena.
A dobře jsem udělala, znovu už bych ji nečetla.
Vadí mi, když při líčení dobové atmosféry mám pocit, že čtu učebnici dějepisu.
Historické detektivky nevyhledávám.

24 16.12.2023

Tak do půlky jsem se snažila přečíst, ale vážně se to nedalo.
Marianna mi pila krev a její chování mi lezlo na nervy.
Nepochopila jsem větu - "napila se vody" - v pralese, téměř nahá, bosá a osamocena, bez ničeho, to se jako napila z řeky? Po výčtu všech nebezpečí a možných onemocnění?
Druhou půlku jsem jen prolistovala, a zachytila pár momentů, které mě ubezpečily, že není třeba číst dál.
Nic, co bych ještě někdy četla a nic, co bych doporučila.

19 16.12.2023

Začalo to dobře, říkala jsem si, týjo, to je super.
Ovšem, po pár stránkách to bylo horší a horší. Na malém formátu se mi ještě nestalo, že by se mi tak hrozně pletly postavy. Max, Michael, Sarah, Sofie, Joh, Justin, Marijohn, než jsem přestoupila z vlaku do vlaku, byla jsem v pr
Neustále někdo někam šel a druzí se ptali, kde je Max? Nevím, někam šel. Kde je Michael, šel se podívat, kam šel Max, atd., asi 60x, no, napalici.
Pak jsme museli vyslechnout 30 verzí, jak to tenkrát bylo, a jelikož jsem nebyla schopna udržet kdo je kdo a s kým a proč, vrhla bych se nejraději z útesu ( nebo pod vlak ) já sama, jen aby už byl konec.

17 11.12.2023

Nemám moc ráda knihy, kde jsou skutečné případy, tato kniha je složená z 90% z dopisů a z výpovědí žen, které ochotně svěřily “autorce své nejtajnější představy, sny a fantazie.
Sexuální samozřejmě. A někdy i podhrnou závoj svých životů a manželství.
Drtivá většina se stydí své představy svěřit partnerovi, ale nevadí jim, když to vyjde knižně celosvětově a přeloží se to do 30 jazyků
Je to takový pelmel většinou divných, občas hezkých či úsměvných, často až ujetých, ale i dosti nezáživných výpovědí. Některé jsou doslova o ničem a některé vyšperkované do detailů, občas až bizarní.
Zas tak úžasné to není. Časem to začne i nudit.

14 09.12.2023

Tak to byl trapas.
V 16 bych dokázala i já něco takového sesmolit, ovšem nikdy bych nedovolila, aby to opustilo hodně tajnou zásuvku a spatřilo světlo světa.
Anet byla kráva jak má být, od pusinek se lepí celá kniha, i když já bych jí spíš dala přes pusinku. A tři autonehody, to jako vážně?!, to předčí nejdivočejší dívčí sny ( v každém románku pro dívky musí k nějaké dojít ).
Úmrtí, zázračné uzdravení, nezapomenutelná noc, těhotenství, potrat, učitelé, co nechají řádit fracky celý týden podle svého, třídní playboy a krásná nová holka, no snůška klišé nahečmané do směšného blábolu.

Knihu mi půjčil pán, kterého si vážím, se slovy: " přečtěte si to, je to výborné".
Jelikož jsem ho nechtěla zarmoutit, skutečně jsem knihu poctivě přečetla.
Ale, tedy já nevím,
čekala jsem NĚCO, myšlenky, hloubku, nadšení.., ale jen nuda a šeď.
Vůbec mě to nebavilo, nic mě tam neoslovilo.
podle komentářů jsem měla opravdu vysoká očekávání.
Kdybych na autora narazila na počátku svého čtenářského života ( ve škole byl zmíněn, ale nikdo nás nenutil ho číst), tak asi nebudu číst vůbec.
Nemám obecně ráda literaturu z kolonií, problémy bílých a domácího obyvatelstva, a nechápu, proč každý člověk v té zemi musí mít nějakého sluhu.
Už to slovo sluha, služba, mi přijde dehonestující, to si proboha nemůžou nalít čaj sami..
Policejní linka mě nebavila vůbec, a trojúhelník až čtyřúhelník, miluju tě, nemiluju tě, miluju ji a tebe taky, ne miluješ jen sebe... to mi také čtivosti nepřidalo.
Jazyk ucházející, občas slušný výraz či věta, ale že bych si z toho sedla na zadek....

Rozkošná a úsměvná pohádka pro velký holky.
Sedlo mi to, přečteno za dopoledne.
Autorku znám jen podle jména, vidím, že se jejich knih bát nemusím, určitě se po další ráda poohlédnu.

18 03.12.2023