Adris komentáře u knih

Milé vyprávění, tak jak to Caplin umí. Laskavá atmosféra, příjemný pobyt na venkově (kde nechybí všeteční obyvatelé;) v kontrastu k chladnému životu ve městě. Do toho trocha dramatu, kdy stačilo málo, a mlátila jsem knihou o gauč (Patrick!). Zpočátku mě trochu nebavily popisné a poetické pasáže, ale chápu, že dokreslují atmosféru. No, Magdin dům s kouzelnou zahradou bych brala okamžitě.

Co bych vytkla, je, že se autorka trochu bojí jít víc do hloubky u dramatických scén (ač je to zvláštní tvrzení, když mě to rozčiluje, že?:D). Zkrátka, mohla by do toho ještě víc vrtat. Působí na mě lehce odbytě, když se vlastně plně nedozvím, jak se dořešily spory mezi lidmi. Navíc jsou na můj vkus někteří až příliš laskaví. Na druhou stranu, je jasné, že tento typ knih má přinést pohodu, laskavost, štěstí, takže v tomto kontextu je tam toho akorát:).

A vše završuje porce psí lásky. Labradorka Tess je opravdu číslo. A vesnický román ve spojení s veterinární klinikou a tím pádem i zvířaty, to je lákavé. Jen škoda, že to nebylo jak historky z Herriota:).

4 18.07.2023

Od Colleen jsem kdysi četla Ugly love. Bylo to dobré, ale ne až tak, abych jí propadla. To se asi změní díky této knize. Příběh rozvíjí morální dilema a stigma bývalého trestance ( - začlenění do společnosti), ale samozřejmě je to stále romantická kniha, takže si příjdeme na své :). Konec jsem ořvala. Fakt paráda, tak se pozná dobrý příběh - když vzbuzuje emoce.

10 10.06.2023

V knihkupectví jsem se začetla a jelikož to šlo samo, knihu jsem si koupila. Není to čistě eroťárna, je tam pokus o thrillerový prvek, a také hlubší témata, jako je trauma a fobie, což příběh udělalo zajímavější. Nicméně, bohužel, byla zápletka straaaašně přitažená za vlasy :D. Při čtení jsem si říkala - to je úplně jak telenovela. Víte co, jak někdo někoho zradil a je to mega tajemství. A ten dotyčný zabil tvou sestru. A ta sestra nakonec žije a vyspala se s tvým klukem... :D. Zkrátka v tomhle duchu. ALE! Neodradilo mě to od pořízení 2. dílu, který buď milujete nebo vás nudí. Je to o princezně a bodyguardovi. Tam mě zas napadl film Deník princezny. Tak jsem si říkala, že by to mohlo bejt prima :).

4 25.05.2023

Anotaci jsem nikdy nečetla a do knihy se pustila s jistotou, že se mi bude líbit tak, jako všechny autorčiny knihy. Les v domě tentokrát přináší úplně nové téma - již nic o životech lidí na pozadí války nebo socialismu, ale čistě příběh dívky, která prožívá velké trauma. A z pohledu dítěte vše vyznívá opravdu strašidelně.

Tím, jak se mě kniha dotkla, mi připomněla hned dvě knihy, které jsem četla. A to Vrány od paní Dvořákové a Děti jsou taky lidi od paní Staňkové. Spojuje je mnohé a podtrhují závažnost tématu, které kniha předkládá.

Příběh je velice čtivý a úderný. I přes bolavé téma řeknu, že se mi kniha velice líbila a přečíst ji, stejně jako Vrány, je podle mě skoro povinnost. Velké příběhy plné emocí nepotřebují tisíce stránek...

11 22.04.2023

Druhý díl fantasy série o škole, která nenechává své studenty v klidu. Řekla bych, že je to přesně to, co by kdysi Harry aspol. potřebovali, aby se naučili bojová kouzla :D. Tady se totiž na žáky útočí denně a těm nezbývá, než se rychle naučit přežít. Vyjdou tedy do světa "zoceleni". Totiž, když přežijí.

El, Orion a jejich přátelé dokončují aliance a připravují se na poslední zkoušku, než odejdou konečně domů. Jenže škola se zbláznila - zasypává El čímdál náročnějšími úkoly a útoky. Nakonec se musí zeptat - co po ní škola chce?

"Vycpávkový" díl si udržel tempo, i když se tam toho tolik nedělo, čtivost nechyběla. V tomto díle jde hlavně o sílu přátelství a spolupráce. Nudit se nikdo nebude. Co mi však bilo do očí - Orion dostal minimum prostoru, zato myšlenky El až moc. Autorka má fascinující představivost a tak nějak se nám snaží rychle vylíčit, co a jak funguje, což mi třeba v akčních momentech připadalo dost rušivé. Ale jinak jí tleskám. Knihy by klidně mohly být obsáhlejší a snesla bych Almanach Malů :D.

Slow-burn příběh z krasobruslařského prostředí. Líbilo se mi právě to krasobruslení a tak mě mrzelo, že jo tam nebylo tolik, kolik jsem si přála. Chemie mezi hl. postavami zpočátku nefungovala. Lukov byl prostě zm*d a pak se najednou proměnil jak čarodějnice na vílu dobrodějku. Působilo to dost divně. Jinak to byl hezký příběh, zajímavá "zápletka", nebo spíš zajímavá témata, jako je stalking. Někdo mi říkal, že je tato kniha dost sprostá, ale nezdálo se mi. Za mě tedy lehký nadprůměr ve svém žánru, díky krasobruslení, čtivosti a podnětným tématům.

Těšila jsem se na vzájemné popichování mezi hlavními hrdiny, na hate to love, ale nedostala jsem nic. Bylo to čtivé, jako jsou všechny ostatní díly, ale zase plytké, jen kostra bez masa, bez pořádných zápletek a dialogů. Achjo. Vždycky se nechám zlákat a pak lituju peněz a času. Ale aspoň byli sympatičtí no... Seriál je v tomto případě pojat opravdu lépe.

1 19.02.2023

+Vědátorské, univerzitní prostředí, láska, humor. Od cca 150 strany se mi příběh opravdu líbil.

- Chování lidí okolo 30 odpovídalo chování pubescentů na střední a kontrastovalo s vážností jejich profese. Nezdálo se mi, že by celkově ten vztah byl vhodný a že by jej v realitě mohli takto ukazovat pod jednou střechou před kolegy. Zápletka s předstíráním a to, jak k tomu došlo, mi přišlo velice uhozené.

A opravdu jsem nemohla uvěřit, že je jedna osoba na jednu stranu vážená, přísná, ceněná, inteligentní... a na druhou stranu TAK poblázněná, že změní své chování a stane se lehce zmanipulovatelnou.

Dávám lepší průměr. Četlo se to pěkně, ale ... :).

9 15.02.2023

Opět jedna z těch úžasných knih, které mi otvírají oči. Dozvěděla jsem se spoustu informací o vztahu jídlo - mozek, hodně mě překvapil třeba tuk, omega 3 a další. S knihou Proč spíme je to zatím můj nejlepší kup!

Zvláštní - autorka vydala 2 díly v zahraničí a u nás se rozhodli tyto 2 díly spojit v 1 knihu. Já si říkala, že je divné, že má ekniha 400 stran a na 203 je epilog :D.

1 21.01.2023

Tři hvězdy je u mě lehký nadprůměr. Proč jsem nehodnotila výš? Tak zaprvé, hrozně mi vadilo, jak autorka všem zúčastněným zabila matky. A neumí si vymyslet nic zajímavějšího než rakovinu. Za druhé byl děj velice předvídatelný. A to i zmíněná tajemství. Za třetí byl příběh zpočátku dost zmatený a trochu jsem se nudila. Za čtvrté - nebylo čas v klidu, plnohodnotně, prožít s postavami jejich vztahy a emoce. Děj o několika postavách a časových rovinách se musel vejít do 360 stran. Ke konci jsem si nervozitou pomalu kousala nehty, jak jsem viděla, že mi zůstává pár stran do konce a na obzoru žádné ukončování děje. Čuchala jsem rychlý konec / rozuzlení. Což se v podstatě stalo. Lucy, Hank, Clair, Jimmy a Robert... Na mě emoce nedosáhly. Bylo to prostě moc zkrácené. A docela i jemné. Ja bych se v dramatech, které se tam staly, pitvala daleko víc, aby to bylo nervydrásající. Aby měl čtenář chuť knihu zahodit daleko...:D. Plus, ten konec s Brianem.. Jako sorry. Ale to né :D. To není reálný.

Každopádně se mi kniha nakonec četla dobře. Byla to taková prima oddechovka, prostředí se mi líbilo, Lucy byla příjemná postava, ač její nitro a dilemata nedostávala moc prostoru, a vznikla z ní čirá víla dobrodějka, tak se mi líbila. Dávám tedy 3 hvězdy, kdy 2.5 je průměr. Tak trochu to celé pozvedlo zajímavé prostředí, místní komunita a časové linky. Prostě jsem si z toho nesedla na p*del, ale bylo to oddechové, hezké čtení.

4 21.01.2023

Kniha je složena ze souborů povídek. Některé již znám z Lucčina vystoupení v Comedy Clubu, některé ne.
Lucka má typ humoru, u kterého se mi zdá, že se více vyjímá právě v textu. Sice jsem se nesmála nahlas, ale historky mě pobavily a kniha se četla lehce. Jako když si povídáte s kamarádkou:). Mám tyto humorné povídky ráda.
A co jsem viděla, bude podle knihy i divadelní vystoupení. Jestli se to povede ve stylu Caveman, tak to bude pecka!

5 15.01.2023

Kniha se mi líbila ještě více, než předchozí. Bylo to ovlivněno hlavně tématem, které je mi bližší a umem pana Hecla vyprávět i pro laiky jednoduše a poutavě. Dozvěděla jsem se hodně nového o fungování letadel a o životě pilotů. Určitě nemusí mít z knihy obavy "fobici" z létání - informace v ní jsou právě dost optimistické, je zde vysvětleno, co všechno by se muselo "podělat", aby došlo ke katastrofě. Naopak to může být svým způsobem terapeutická četba:).

11 12.01.2023

Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení
Kniha pana Moravce a Mareše, zasloužilého vyšetřovatele vražd, scénaristy Devadesátek a spoluscenáristy seriálu První oddělení. Jo, a taky ilustrátora knih Navzdory dětským čtenářům :).
Kniha se mi zpočátku četla trochu hůř, než kniha s panem Heclem, protože se zde používaly více výrazy, které běžně neslýchám, takže jsem se musela občas "zastavit", přečíst si věty pomale znovu a vizualizovat si, co a jak. Později jsem si už zvykla a kniha byla opravdu zajímavá. Život vyšetřovatele není lehký, a pro osobní život není moc prostoru. Navíc to ve vás zůstavá do konce života... Zpět ale ke knize. Dozvíte se spoustu informací o postupech při vyšetřování, jsou zde zmíněny historky o známých i "bezejmených" pachatelích, občas k smíchu, občas brutus. Dále si můžete přečíst o fungování vyšetřovatele a jeho kolegy nebo spory s advokáty. Nakonec je v knize rozebrána kariéra pana Maraše jakožto scénáristy a co se mu nelíbí na krimi seriálech. Zajímavá kniha, která stojí za přečtení!

9 08.01.2023

Příběh se opravdu dobře četl, je vystavěný jednoduše, opravdu oddechová jednohubka. Za čtivost má plus. Co bych vytkla, je chování dospělých dam, které se rovná naivním patnáctkám. Dělalo mi potíže vidět před sebou třicátnice, když se chovaly jako děti. A autorka mě trochu šokla popisem, že v 27 má žena JEŠTĚ prsa na to, aby mohla být nahoře bez. Vyznělo to, jako by od 20 už nemohla, nebo co. Plus vrásky kolem očí... No, opis postav aka 45, chování kolem 15. Ale jinak dobrý. Pohoda. Nic, co bych tedy za pár let nezapomněla, ale jo.

No, a pokud jako já někdo čekáte, že vysloví přání a druhý den je vše jinak, tak bohužel. Není to tento druh mysteriózna. Vlastně tam není vůbec. Prostě to berte, jako román o holkách ke kávě.

4 01.01.2023

Předchozí knihu, Domek v Irsku, jsem nedočetla. Nebavila mě "chemie" mezi hlavními hrdiny a obecně jsem tam nenašla vyváženě sympatického člověka. Už to tak s knihami Caplin mám. Jedna se mi líbí, druhá zas ne:). Za sebe můžu říct, že se mi líbila Pekárna, Chorvatsko, Švýcarsko a teď i Skotsko. Tokio a Island měli výtečně popsanou krajinu a zvyky, ale postavy mě neoslovily. Ale zpět ke Hradu. Jak zmínila jedna moje známá, zdá se, že je z knih postupně vytlačováno to hlavní - zajímavá místa - na úkor romantiky. Ano, moc jsem se toho o Skotsku nedozvěděla. Ale mně je zase sympatické, když se autorce povede dobře napsat postavy. Nejlepší by však bylo, kdyby fungovalo naplno obojí:). Každopádně atmosféra se nahodit povedla, bylo tady nějaké to tajemství a samozřejmě kromě nových postav i ty předešlé. Príma odpočinkové čtení, neviděla jsem žádná hluchá místa. Komu se líbí tématika Skotska, doporučuji knihu Knihkupectví u jezera a Město duchů.

6 11.12.2022

Ojoj, tady bude hodnocení jedné z mých nejoblíbenějších autorek nepříjemné.

Příběh začíná v sirotčinci, kde se seznamujeme s Olívií, němou, dospívající sirotou, která má navíc schopnost vidět duchy. Jediné, co jí po rodičích zbylo, je tajemný deník, jehož věty nedávají smysl.
Sledujeme život v sirotčinci, který je přerušen, když Olívie dostane dopis, ze kterého je patrné, že ji již dlouho hledají její příbuzní a zvou ji na své panství Gallant. V deníku ji matka před Gallantem ale varuje, Olívii je to jedno. Všechno je lepší než být v sirotčinci. A tak odjede na Gallant. Tam ji ale nikdo neočekává. Zaskočeně ji přijmou dva sloužící a její bratranec, který o ní však nikdy neslyšel. Dopis, vyzývající ji k příchodu údajně nikdo z nich nepsal. Ale přesto Olívie zůstane. A pokouší se odhalit důvod temnoty, která zaživa sžírá její rodinu.

První polovina mě tak nebavila, že jsem musela věty číst natřikrát. Autorka používá přespříliš přirovnání, asi aby nastolila určitou atmosféru. Anebo vyplnila stránky slovy. Jak si asi všimnete, kniha je tenounká. Převládá v ní popis, pocity a přirovnání. Ne napětí. Za mě se autorce nepovedlo vykreslit mrazivou, hororovou atmosféru. S příběhem, ač krátkým - i vzhledem k obsahu ilustrací, které zabírají skoro čtvrtinu knihy - jsem bojovala. Druhá polovina byla už lepší, ale nic pro mě převratného. Možná, kdyby to četl někdo ve věku kolem 12, tak by ho to vzalo víc. Na mě působil příběh odbytě. Nápad prima, (ač tu již jeden podobný máme, od pana Gaimana) ale zasloužil by si pořádně vytunit, nejlíp akcí.
Moje myšlenky se mi potvrdily, když jsem četla Poděkování, kde autorka píše, že dlouho měla nápad na určitou scénu z této knihy a hledala inspiraci, jak to dát dokupy. Co jsem tak vydedukovala, tak v mezičase pandemie. Já si myslela, že je toto snad její prvotina. Teď si myslím, že je to násilně vytvořený příběh. No, těžko říct. Posuďte sami:).

(Povšimla jsem si, že autorka si často volí v knihách tematiku Smrti. To je jen takový můj postřeh navíc:).

2 13.11.2022

SPOILERY

Třetí díl šestidílné série Dvůr trnů a růží se soustředí na nadcházející válku, do níž jsou zapojeni lidé i víly. Rozvíjí se zde témata, které se snad dočkají rozuzlení v některých dalších dílech. Nebudu mluvit o tom, že autorka píše velice čtivě (i kdyby popisovala veřejné záchody na dvě stránky, pořád by to bylo čtivé, napínavé a plné tajmeství ), ale chci se soustředit na negativa. Na mě je tento díl překvapivě až moc pohádkový. Začalo to slibně. Autorka se vyžívá v soubojích mezi dvěma nepřáteli až malou skupinou. Tam je to vždy napínavé, až až se zdá, že není úniku ... a ona to přece nějak dokáže vymyslet. Ale co se týče popisu a akce ve válce... Nějak to ztratilo náboj. Čekala jsem, že přijdou zvraty jak blázen. Ale ne. Hlavní hrdinové stály v podstatě bokem a vznikl jen suchý popis bitvy. Žádné waaau se u mě nedostavilo. A konec.. prostě pohádkový. To... Za mě ne. A tolik věcí se stalo, které by šly vygradovat, rozepsat (např. část s Uroboros) a dostaly jednu stránku, z které jsem se nedozvěděla nic. Jak jsem psala výše - za mě poslední třetina ztratila náboj. Ztratila to "wau", kdy se nečekaně něco zvrtne, dobrák se promění na zloducha, objeví se nová mocná postava, která všecko zachrání... Ne. Za mě je to škoda. Vlastně jsem četla 700 stran, abych na konci byla tam, co na začátku. S postavami se vlastně skoro nic nezměnilo. Nic moc osobní posun.
Tak uvidíme, co dá další díl. Zajímá mě zakletá královna Vassa:). Jo, a Azriel... Doteď jsem nepochopila, k čemu je dobrej. Zvěd, kterého vždycky někdo překvapí. Někde se strhne bitva a on nic neví.

3 06.11.2022

Třetí díl duchařské série pro děti, kde se hlavní hrdinové pokusí znovu obelstít smrt.
V předchozích knihách jsme s postavami navštívili Skotsko, Francii a nyní nás zavedou do New Orleans v USA, což je líheň nadpřirozena. Vúdú, tarot, upíři a strašidelná místa. A Cassidy, která umí vnímat oba světy - reálný a ten další.
Příběh se četl hladce, jednoduše. Autorka to prostě umí, což už čtenáři Addie Larue musí vědět;). Je to sice dětská fantasy, ale pěkná a napínavá. Můžu doporučit:).

2 16.10.2022

Neřekla bych thriller, to asi ne, ale jedná se o román s prvky napínavého "detektivního" pátrání. Strašně, ale strašně dobře se to četlo. Stránky ubýhaly neskutečně rychle. Čtenáře žene zvědavost, která je motivována několika pohledy postav, které spolu souvisejí. A přesto není příběh komplikovaný, s nějakým složitým, květnatým jazykem. Ne, žádné velké popisy. Je vidět, že autorka je spíše akční člověk a melodramatické dvoustránkové popisy budov, pokojů nebo vzhledu postav, jdou mimo ni:). Dost dobře ale vykreslila různorodé emoce - dokázala stvořit jak psychotika, tak dobrotivce se srdcem na dlani. Za mě je to skvělý, napínavý román, kterým nás (v hlavní roli) provádí dvojka k pohledání: babička v důchodu a její svěřenkyně, která si prošla pěstounskou péčí a náhodou se ocitla na prahu této babičky, která jí nabídla pomocnou ruku. Dalekohledem špehují sousedy a pozorují opravdu divné věci...

4 10.10.2022