adlen komentáře u knih

(SPOILER) Kniha mě vůbec nelákala, myslela jsem nejdřív, že se jedná pouze o romantiku a té knižní neholduju :-) Až když se objevilo vydání s filmovou obálkou, která se mi líbí víc a viděla jsem trailer k filmu, tak jsem se rozhodla, že si nejdříve knihu přečtu a poté shlédnu film.

Kniha je opravdu velmi čtivá, většinu času jsem opravdu nevěděla, jak se to všechno vyvrbí. Byl to pro mě docela wow efekt, i když jsem si později uvědomila, že vlastně tuhle zápletku už odněkud znám. Ale to nevadí, bylo to velice zajímavé, všechny postavy jsem chvílema měla i neměla ráda, podle zvratů v ději a zjišťování pravdy.

Film, aby mohl být prezentován jako thriller, tak potřebuje krev. Škoda. Tudíž konec příběhu byl ve filmu úplně jiný, manžel krvácel, Miliie krvácela, blbost. Mně se teda líbil víc ten knižní konec, i když manžel byl mrtvý tak jako tak. V knížce byl také navíc vztah Niny a Enza. Enzo měl celkově ve filmu zanedbatelnou roli a navíc jsem si ho dle knihy představovala jako fakt fešáka a to ve filmu nebyl. Ve filmu naopak bylo více scén, kde mohla být Millie (Sydney) nahá a to zase jako chápu :-)
Matka alias tchyně ve filmu na mě nepůsobila tak hrůzně jako v knize a to je škoda, protože ta knižní byla opravdu psycho a vše vlastně vzešlo z její výchovy. Také Cece, dcera Niny (Amandy) mi v knize přišla víc tajemná až strašidelná. Ve filmu to byla taková nijaká holčička s nadváhou, která vůbec nebyla podobná své matce.
Také hlavní roli hrající pokoj v podkroví jsem si z knihy představovala jako nějakou šílenou kobku, ve filmu to byl fajn světlý podkrovní pokojíček.

Celkově asi mohu doporučit knihu i film. Je fajn, že díky dvěma kočkám v hlavních rolích na film přijdou i muži :-)

Třetí kniha, kterou jsem od autorky četla a asi mě bavila nejméně. Bude to asi proto, že se odehrává v zahraničí, přesně v Norsku, které neznám a není mi nijak blízké. A zároveň si myslím, že i sama autorka lépe píše detektivní příběhy z našich luhů a hájů. Nějak to k ní sedí prostě lépe.

Příběh se mi jinak líbil. Každopádně bylo fajn, že tam byl zrovna rybařit Josef Bergman :-) takže měli jistotu, že vraždě přijdou na kloub.

Těším se na další knihy autorky.

Úplně to vidím na filmovém plátně. Myslím, že to je přesně příběh ke zfilmování.

Jinak taková česká a moderní klasika My děti ze stanice ZOO a to myslím jen v tom nejlepším. To je povinná četba pro všechny, mladé i starší.

Obálka a vlastně ani jako takhle explicitní název knihy mě nějak nenadchly, knihu jsem zbytečně odkládala a byla to škoda. Pak jsem ji přečetla během chvíle, protože byla opravdu zajímavá a vlastně i napínavá.

Čtenář vidí závislost na drogách a vlastně i alkoholu a lécích z různých perspektiv, z pohledu různých osob, ať už to je mladý člověk skoro dítě, který začne experimentovat s drogami, jeho matka, která nezvládá péči o puberťáka, jelikož má starosti sama se sebou a navíc s druhým postiženým dítětem nebo z pohledu již "zkušených feťáků" a dalších zainteresovaných osob.

Jako mrtvol je v knize víc než v kdejakém thrilleru...

Ač je téma knihy hodně depresivní, jsou tam i záblesky naděje a dobrých konců.

Skvělá kniha, opravdu super vtipné čtení. Autorčin blog úplně neznám, tudíž pro mě byly všechny informace úplně nové a velice zajímavé. V knize se dozvíte vše, co jste věděli či nevěděli o Vietnamu, Vietnamcích v České republice, no prostě vše, co vás v této souvislosti napadne.

Autorka má úžasnou slovní zásobu, možná to je i díky tomu, že pracuje v marketingu.

Nevěděla jsem, že vietnamské rodiny dávají své děti přes pracovní týden na výchovu do českých rodin. Ale jelikož opravdu hodně pracují, tak asi ani není jiná možnost a děti se naučí dobře česky.

Žije zde již další generace Vietnamců, mladí lidé se snaží již žít trochu jinak než jejich rodiče a prarodiče, ale společnou vlastnost mají všichni, úctu k rodičům a vděk za to, jak se pro ně obětovali. Což je ale zároveň trochu svazuje v té jejich touze vymanit se ze zajetých kolejí.

Vietnamské děti si často alespoň na pár let vybírají české jméno, aby to bylo pro okolí jednodušší. Moc mě potěšilo, že autorka byla Lenka :-) Celkově vietnamská jména jsou velice složitá, jejich sestavování, skládání, ale je zajímavé o tom číst.
Stejně tak je zajímavá jejich záliba v karaoke :-)

Nemám ráda stereotypy, které u nás o Vietnamcích kolují a stydím se za své krajany, kteří ve večerce Vietnamcům tykají.

Nevím, jestli se autorka také nějak angažuje v cestovních ruchu :-), ale po přečtení knihy bych moc ráda navštívila Vietnam nebo se alespoň poprvé v životě (ano, jsem ostuda) podívala do Sapy. Svět vietnamské kultury a gastronomie mě díky knize opravdu nadchnul.

A dobře, přehodnotím kupování rýže v pytlících :-D

Ráda čtu historické romány a tento se vymyká navíc tím, že je částečně z autorčiny rodinné historie. Autorka si dala práci s vyhledáváním informací a písemností vztahujících se k chalupě v Dobřívě.

Kniha mě moc bavila, skvěle se četla, líbilo se prolínání osudů hlavních postav.

Obdivovala jsem Annu, jak zvládla zastoupit svého manžela, který musel do války. Anna vedla celé hospodářství a musela si naučit spoustu věcí a hlavně získat autoritu u "podřízených" i u sousedů. Byly to těžké časy, válečné i poválečné a to později i s vidinou další války. Mrzelo mě, že i když byly těžké časy pro všechny, tak si stejně lidé škodili.

Co se mi ale líbilo na příběhu nejvíc, byla láska mezi Annou a Františkem. Ta byla obdivuhodná a vydržela opravdu až do smrti.

Knihu jsem četla hrozně dlouho, ne proto, že by mě nebavila, ale jelikož přes slzy se špatně čte....Ano, musela jsem ji několikrát odkládat a zpracovávat všechny ty hrůzy, co byly napáchány.

Nejhorší na tom je, že to není zcela vymyšlený příběh, že tam ti lidé opravdu umírali. A nejhorší na tom je, že historie se stále opakuje...

Je vidět, že si autorka dala práci s vyhledáváním informací o místě a lidech, kteří tam byli a obecně s celým historickým kontextem. Kniha by měla být povinnou četbou, aby se nikdy nezapomnělo....

Je úžasné, jaký má autorka záběr, při čtení její minulé knihy jsem se naopak válela smíchy (Muž z Brna)

Jedna z prvních knih autorky a já se k ní dostávám až teď. Její klasické romány mě velice baví, ale tohle je něco jiného.

Autobiografická zpověď autorky. Je zajímavé, že kniha nepopisuje jen její život s poruchou příjmu potravy, zde anorexií, ale že v knize odhaluje celý svůj soukromý život.

Dozvíme s o hodně věcí z jejího manželství, ze života v klášteře, také o vážné nemoci jejího syna a dokonce i o jejím mileneckém vztahu.

Stejně jako asi u většiny dívek nebo chlapců byla hlavním spouštěčem nefunkční rodina.

Obdivuji otevřenost se kterou autorka odhaluje své soukromí. Ví, že to je vlastně nevyléčitelná nemoc, stále bude muset řešit, aby měla s jídlem "zdravý" vztah. Vypadá to neuvěřitelně, když známe autorku jako velice úspěšnou spisovatelku, která přeci žádné podobné starosti mít nemůže.

Půl hvězdičky odebírám za ženskou sílu a probuzení ženskosti atd. Na tohle úplně nejsem. Ale jinak fajn.

Od autorky jsem četla několik knih, sleduji ji na IG a tak mám pocit, že ji znám. O to těžší bylo pro mě číst její osobní zpověď.

Opravdu ji obdivuji za to, co dokázala v dětství vydržet, takové dětství by nemělo zažívat žádné dítě. Nedostatek lásky, násilí, finanční problémy atd. Je jasné, že dysfunkční rodina a vše kolem byla jednou z hlavních příčin její poruchy příjmu potravy. Ale Kristýna je silná žena, vše zvládla, překonala, má tři děti a hlavně je opravdu úspěšná spisovatelka.

Klobouk dolů všem, kteří se nebojí jít s kůží na trh a odhalují takto své soukromí. Je to obdivuhodné a hlavně důležité, spousta lidí může mít stejný problém a teď ví, že v tom nejsou sami.

Bulimie je stejně tak hrozná jako anorexie, každá z těchto nemocí asi něčím jiným. Domnívám se, že spousta mladých holek chce být štíhlá a zároveň se cpát čokoládou a hamburgery atd. A určitě spoustu z nich napadlo se přejíst a pak vyzvracet, jak prosté...ale není tomu tak.

Z knihy je poznat, že autorka má vše již dobře zpracované, ale ví, že to je něco jako alkoholismus, člověk se nevyléčí asi nikdy, musí si svůj vztah s jídlem stále hlídat a hlavně hlídat možné spouštěče.

Skvělá knihy, rozhodně doporučuju, budu o ní ještě dlouho přemýšlet.

Hlavní hrdinky mi bylo hrozně líto, měla těžký život a víceméně se jí v životě podělalo co mohlo. S matkou si nerozuměla, celé dětství ji ovlivňovala fanatická katolická babička, naletěla sňatkovému podvodníkovi a přišla o peníze, vzala si hajzla, se kterým se pak rozvedla a jelikož měla dluhy a žádnou šanci je splatit, vydala se na dráhu sexuální pracovnice.

Všechno to dělala kvůli svému synovi, kterého bezmezně milovala a nezdravě se k němu upínala. Před ním musela tajit, čím si vydělává. Kupuje mu drahé dárky, aby zůstal s ní a nechtěl být u otce.

Celý život utíká, před něčím, od někoho k někomu jinému.... Až dotek smrti ji donutí se nad sebou zamyslet a začít si sebe více vážit.

Moc hezky je v knize vykreslen ten vnitřní boj, jak chce skončit s prostitucí, ale pasák ji nenechá.

Úplně nečekaně se z ní naoko stane klimaaktivistka, syn je nadšený. Tahle část knihy byla nečekaná, ale vlastně se do příběhu skvěle hodila.

Jsem ráda, že se autorka vyhnula detailnímu popisu sexuálních scén, to nikdy nedopadá dobře. V knize jsou tyto části nahrazeny vařením, ano, hlavní hrdinka si při sexu představuje, jak krájí, míchá a vaří. Prostě jí v hlavě běží recepty než aby přemýšlela nad tím, co a s kým právě dělá. To mi přišlo vážně netradiční a skvěle vymyšlené.

Čekala jsem, že za tu autonehodu dostane odškodné a její dluhová past se tím vyřeší.

Nejsem si jistá, jestli jsem pochopila správně konec knihy, ale víry berou holt vždycky všechno.

První kniha kterou jsem od autorky četla a rozhodně si ráda přečtu i ty další.

Krásná, klasická detektivka se vším všudy. Mrtvých bylo tak akorát, nebyly tam žádné thrillerové či hororové situace. Vše plynulo v klidu, postupně. Neměla žádná hluchá místa, byla velice čtivá a uvěřitelná. Nemám ráda, když je děj v knize překombinovaný a násilně se vymýšlí další zápletky. To tady naštěstí nebylo, stejně jako vyšetřovatelé jsem tápala a stejně jako oni jsem vyřazovala jednoho podezřelého za druhým. Závěr byl impozantní.

Dvojice vyšetřovatelů mi sedla, oba se mi líbili. Jediné co se mi nelíbilo, tak bylo jméno hlavního vyšetřovatele, prostě Dalimil mi k němu nešel. Emma byla taková roztomilá "autistka" a úplně jsem si ji představovala jako jednu filmovou herečku :-) A jak to teda dopadlo s tím Kamilem? Nebo budou jako další knihy s touto dvojicí vyšetřovatelů?

Detektivek je všude hodně, tak je asi těžké je nějak odlišit. Zde se to autorce podařilo díky japonské mytologii, kterou málo kdo z nás zná, a rozhodně je velice zajímavá. Ostatně asi jako celé Japonsko...

Je škoda, že obálka knihy vůbec nezaujme. Mně se teda opravdu nelíbí a vůbec mi obrázek k ději nepasuje.

Kniha má tři části a v každé se odehrává děj jedné nebo více hlavních postav v jiném čase. Později do sebe vše zapadne. Je docela napínavé sledovat, co všechno se může stát. Nechci nic prozrazovat, ale zároveň musím říct, že mi občas něco přišlo trochu přitažené za vlasy.

Je pravdou, že autorka je psycholožka, psychoterapeutka, tudíž psychologické profily všech postav byly skvěle vykresleny. Jen nevím, jestli prostě nebylo v ději a hlavně v závěru trochu vše překombinované.

Jsem ráda, že se čtenář v knize dozví, proč se kniha jmenuje tak jak se jmenuje.

Bonusem pro mě byla část příběhu, kde jsou hlavní hrdinky na Erasmu v Paříži. Mám tam teď dceru, tak si to živě dokážu představit :-) Doufám teda, že nedopadne jako Julie :-)

Četla jsem s devítiletou dcerou a na každé stránce jsem jí musela něco vysvětlovat. Řekla bych, že je kniha rozhodně pro starší děti.

Dceři se moc líbil prázdný erb, který si mohla vymalovat a vytvořit podle sebe. Pak občas nějaký kvíz nebo hádanka, těch by ale také mohlo být více.

V knize se čtenář dozví spoustu zajímavých informací, projde obdobím od vzniku šlechtických rodů až po současnost, dozví se o nejznámějších šlechtických rodech, tyto stránky jsou barevně odlišeny.

Pokud rádi navštěvujete hrady a zámky a dáváte tam pozor, tak vám postavy v knize přijdou povědomé :-)

Obálka knihy vás na první pohled zaujme a když ještě zjistíte, že ji napsala známá česká zdravotnická influencerka na sítích známá jako @czechnurse tak si ji prostě musí přečíst.

Ač je knížka útlá, tak v ní čtenář najde spoustu informací. Medicína a celkově zdravotnictví mě vždycky hrozně zajímalo, i když pracuji v úplně jiném oboru.
V knize jsem dozvěděla například pro mě novou informaci, že je rozdíl mezi všeobecnou sestrou a praktickou sestrou. Po přečtení knihy také každý pochopí, že sestra a lékař jsou kolegové, tým. Nikdo z nich není důležitější než ten druhý.

Určitě souhlasím s názorem autorky, že kdyby se obor na střední škole či na vysoké škole jmenoval zdravotnický asistent/asistentka, tak by možná ke studiu nastoupilo více mužů, kteří logicky nechtějí být "sestrami", ale asistent by byl v pohodě. A je jasné, že více mužů ve zdravotnických oborech by byl určitě přínos.

Úplně jsem se při čtení vcítila do autorky v části knihy, kde píše o oblékání sester. No, šaty dělají člověka a když se člověk necítí dobře v tom, co má na sobě, tak ani tu práci nemůže odvádět stoprocentně. Tak to bohužel je.

Moc se mi také líbila kapitola o smrti a umírání, teda líbila, musela jsem se při čtení zamyslet sama nad sebou a zpytovat svědomí, že přesně patřím mezi ty, kteří neumí smrt přijímat a že bych se měla snažit s tím do budoucna něco dělat....

Také mě moc bavilo historické okénko a celkově všechny informace o superhrdinech. Koho tím autorka myslela si přečtěte sami. Ale jistě budete také souhlasit, že se rozhodně nedá srovnávat přínos dnešních "celebrit" s osobnostmi, které autorka zmiňuje v knize.

Myslím, že za superhrdinku ale můžeme považovat i Lucii, nebojí se upozornit na chyby ve zdravotnictví, sdílí ve svých příspěvcích informace o prevenci nemocí, šíří osvětu ohledně práce v ošetřovatelství a co je důležité, tak vyvrací mýty, které kolem nemocnic, lékařů a sester panují.

Nad to všechno je ještě velice milá, mladá, krásná a to už má dvě děti :-)
Moc jí fandím, byla bych ráda, kdyby se některá z mých dcer také našla v tomto záslužném oboru.

Kniha zaujme již svojí krásnou obálkou a svým zajímavým názvem.

Autorka vystudovala bohemistiku, což je čtenáři jasné hned z první stránky knihy. Tak krásná slovní spojení, tak úžasně velká slovní zásoba, klobouk dolů. Čtení je díky tomu opravdu uměleckým zážitkem.

Téma knihy je u českých autorů tématem docela častým, zde má ale ještě přidanou hodnotu tím, že jedny z hlavních postav jsou babička a dědeček autorky. Tudíž celá rodinná sága je více uvěřitelná. Čtenáři mohou nahlédnout do života skutečných lidí a tím je pro ně čtivější a zajímavější.

Rodina, později dosti rozvětvená, prožívá obě světové války a dobu do roku 1968. Prožíváme s nimi jejich životy, které vlastně v žádné z těchto historických etap nebyly jednoduché.

Druhá polovina kniha mě vtáhla nějak více, četla se mi lépe. Ne že by mě začátek nudil, ale musela jsem si zvyknout, že kniha nemá takový spád, ale za mě to bylo asi díky tomu, že kapitoly jsou odděleny stránkou a vyprávěny vždy jinou postavou a třeba i v jiném čase. To mě tak nějak zpomalovalo a nenutilo občas číst dál.

Ale kniha se mi moc líbila a doufám, že má autorka již rozepsanou další.

Moje druhá kniha, kterou jsem od autorky četla.
Moc se mi líbilo, že v příběhu vystupují běžní lidé, kteří mají normální, běžné životy.

Ze začátku se mi postavy trochu pletly, ale později už jsem se s nimi sžila. Postavy v knize zažívají situace a problémy, které zažívá v životě každý z nás, vše bylo hrozně přirozené. Těmi situacemi myslím třeba vztah s dospělými dětmi, radost když si dítě poprvé přivede partnera, myšlenky na návrat ke staré lásce, smrt příbuzného, zakázaná láska a třeba i náhoda, která dokáže spojit i nespojitelné.

Ivana mě teda vytáčela, nechápala jsem, jak se chovala k těm svým dětem, ale naopak mi ji pak bylo i líto a přišlo mi, že na ni byli až moc přísní. Je krásné, jak malé dítě vždy všechny sblíží.

A oceňuji zapojení pejska do příběhu :-)

Autorka píše krásně, používá krásnou češtinu, skvělé jazykové obraty. Je to moje čtvrtá kniha, kterou jsem od ní četla. A abych řekla pravdu, to že to je kniha povídek jsem zjistila až při čtení. Nějak jsem nepotřebovala číst anotaci. Ale bylo to fajn, příběhy krátké, jednoduché, ale zároveň propracované. Většina povídek měla tak nosné téma, že by se daly rozpracovat a vydaly by na celou knihu.

Ač mám doma více knih od autora, začala jsem hned tou nejnovější s názvem Pád. A rozhodně se těším i na další, protože autor je bezpochyby mistrem thrilleru či hororu. Umí detailně popsat všechny reálné i nereálné věci. Akorát já mám problém s tím, že nemám tak dobrou abstraktní představivost, že jsem se nemohla někde úplně ponořit do děje. Ale to je jen můj problém. A věřím, že v dalších jeho knihách to nebude až tak potřeba.

Příběh začíná úplně romanticky, čerstvě zasnoubený pár letí z dovolené domů na Slovensko. Přisedne si k nim ale nějaký týpek s kaleidoskopem a začíná zběsilá jízda, ve které hlavní hrdinové ani čtenář neví, jestli jsou ve snu nebo v realitě.

Kromě zamilovaného páru jsou v příběhu ještě jiné postavy, ale všechny mají společné to, že vlastnili kaleidoskop. S nimi se vracíme v ději a čase, jsou tam zajímavé střihy, ale vše je rozčleněno do kapitol a tudíž přehledné a jasné. No a pak je tam Cizinec a kvůli němu nebudete v noci spát...

Samozřejmě že když už jsou v tom letadle, tak kromě různých nadpřirozených hrůz prožívají ještě situace blížící se leteckým katastrofám. Jestli se bojíte létat, tato kniha vás strachu nezbaví :-)

Trochu mi ta mystika, časové smyčky a další připomněly pohádku Princezna zakletá v čase. A tu mám ráda.

"Křesťanské peklo existuje. Jeho vize jsou zážitky těch, kteří se ocitli na pokraji života a smrti v Cizincově říši."

Začátek knihy mě příliš nenadchl, příliš stránek útlé knihy bylo na můj vkus věnováno hledání diagnózy a příznaků nemoci, jež měla vypravěčka. V recenzích jsem četla, že to čtenáře bavilo a že by jim stačila kniha pouze o tom. Mě to úplně nechytlo, vypravěčka byla na velké vícekrát než jaký je počet stránek. A my bohužel s ní. Chápu, že když má někdo bolesti a lékař neví, co mu je a bagatelizuje to, tak je třeba se ozvat a stát si za dalšími vyšetřeními a nebát se trvat na svém. Stejně tak ale chápu lékaře, kteří jsou také jen lidé a můžou dělat chyby a kromě několika pacientů, kteří opravdu potřebují pomoct mají také několik hypochondrů, kteří požadují každý den nové vyšetření, které lékaři ale musí nějak smysluplně vykazovat pojišťovnám. Prostě začarovaný kruh.

Každopádně druhá část knihy měla větší spád, byla více psychologicky laděná a bavila mě víc. Škoda, že nebyla delší. Fajn byla detektivní linka. Za mě tam bylo ale moc nedořešených témat a otevřený konec, což nemám ráda.

Jo a také jsem se dozvěděla něco o medúzách :-)

Zajímavá detektivka z českého prostředí. Byla velice napínavá, ale na mě někdy až moc depresivní. Všichni měli ty nejhorší lidské vlastnosti a neměli šťastné životy. Celkově prostředí vybydlených domů a prostitutek je depresivní. Občas se mi nechtělo ke knížce vracet, i když to bylo napínavé, nechtělo se mi zase nořit do toho zmaru.

Hlavní postavy jsou Elen, Viky a Vilma. Elen jako vyšetřovatelka mi nebyla sympatická. Klasicky jako každý literární detektiv musí vést zhýralý život, být drsná a pít. Ale tady mi to přišlo až moc. Byla jsem zvědavá, jak se osudy této trojice protnou. Konec byl zajímavý a vážně napínavý, za mě překombinovaný nebo jsem to prostě s těmi dětmi celé nepochopila...

Pro fanoušky drsnější detektivek, thrillerů je kniha ideál. Dokázala bych si ji představit i jako film.

Netradiční a zajímavá literární forma. Psaná je jako zvukový záznam, jsou tam vsuvky jako zvukové, ale to abych pravdu řekla jsem spíše přeskakovala. Že zavrzala židle nebo nebo si někdo povzdychnul mě až tak nezajímalo.

Zajímal mě ten drsný životní příběh Laury. Bylo mi jí líto, i když vlastně ona až tak netrpěla nebo mi to nepřišlo jako tak hrozné. Nevím, chápu, že byla zmanipulovaná, zamilovaná do staršího učitele, ale vlastně ho asi pořád měla ráda a on jí také, i když to byl samozřejmě nezdravý vztah. Ale nějak mi to z příběhu nevyznělo jako že by to bylo to nejhorší, co se jí v životě stalo. I když se mu od začátku příběhu chtěla pomstít. Celý její životní průser byl zapříčiněn dětstvím u psychicky nemocné matky a posléze životem v dětském domově. Tam se jí do života připletl ten učitel, který jí ho sice ničil, ale zároveň se jí snažil i někam pozvednout.

Kniha je psaná takovým drsným, vulgárním jazykem. Sprostými slovy se nešetří, ale to k postavě evidentně patří. Také bych ji asi zařadila do feministické literatury. O to víc jsem byla v šoku, jak mi autorka přišla křehká a optimistická na rozdíl od textu, který napsala :-)

"Dostát požadavku přiblblý krásy, kterej si diktujou ženy samy, jasně že skrze oči vypůjčený od majitelů penisů, je totální nesmysl a skáčou na to i ty chytřejší".