Adele02
komentáře u knih
Město světců a zlodějů
Natalie C. Anderson
Tak tohle byla jízda! Naprosto nečekané skvělé překvapení. Bavila jsem se od začátku do konce.
Tisíc dokonalých tónů - Když se vášeň změní v posedlost
C.G. Drews
Oh well.
Silné a dost bolestivé. Příběh je vyprávěn takovým odlehčeným jazykem, plyne to docela rychle bez zádrhelů, na což jsem si vzhledem k tématu tedy chvilku musela zvykat. Ale některé stránky vyloženě bolelo číst.
Nevyzpytatelné jsou cesty osudu
Theodora Stonewall
Je z toho cítit, že jde o prvotinu, je to dosti krkolomné a mohlo to být klidně o půlku kratší. Ale jako oddechové fantasy to slouží dobře.
Větry od pólů
Otokar Březina (p)
Z hořících keřů,
jež vyšlehly do tmy bytosti jejich, vanou k nim slova Rozhněvaného,
a větry, jež v žízni toužili píti, sytí jen plamenů žízeň.
Klapzubova jedenáctka
Eduard Bass (p)
Strašná nuda. I když jsem se to snažila brát jako pohádku, bylo to strašně přitažené za vlasy a děj se neskutečně táhl.
Kniha lesů, vod a strání
Stanislav Kostka Neumann
Občas to působilo jako říkanky a některé básně si byly až příliš podobné, ale celkově se to četlo dobře. :)
Sexus necans: kniha pohanská
Jiří Karásek ze Lvovic
Ve vlnách vína stopíme svou vášeň!
Ve vlnách vína stopíme svou duši!
Ve vlnách vína stopíme svou vášeň!
Robinsonáda
Karel Konrád
A... tohle bylo o čem, přesně?
Dvě hvězdičky za některá slovní spojení a hříčky, nad nimiž jsem se až zasmála.
Podivné přátelství herce Jesenia
Ivan Olbracht (p)
Vývoj postav skvělý a některé myšlenky až vtíravé. Ale jinak mi přišlo, že se tam kromě scének v divadle a dlouhých dialogů nic neděje, strašně se to táhlo a Jesenius je povětšinou exemplárním příkladem blbce. Konec se mi nelíbil. Věřím, že bych se k dílu ještě někdy byla schopná vrátit, ale to spíš kvůli těm myšlenkám.
Hlídač č. 47
Josef Kopta
Za mě docela zklamání. Některé myšlenky pěkné, ale moc mě to nebavilo.
Rozvrat rodiny Kýrů
A. C. Nor (p)
Bylo to hnusný. Fakt, fakt hnusný. Ale dostala jsem přesně to, co jsem čekala.
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
O Vančurovi jsem od gymplu slyšela mnohé a příliš chvály to nebylo. Měla jsem z jeho děl trochu obavy - ale upřímně? Nebylo to ani trochu tak hrozné, jak všichni říkali. Jistě, neustálá přirovnání a dost velká obraznost zřejmě mluví za své, ale podle mě to bylo srozumitelnější než třeba Šrámkův Stříbrný vítr. A četlo se to příjemně.
Rod země a krve
Sarah J. Maas
Sice to říkám pokaždé, ale řeknu to znovu; jen Maas je schopná napsat takovou bichli a stejně spojit naprosto všechny detaily k sobě v tom nejepičtějším wow momentu.
Postavy perfektní, svět perfektní, miluju ty její zvraty a ten pocit, jak to všechno zapadne do sebe. Konec naprosto mega, těch posledních necelých dvě stě stran byl fakt masakr. Ráda bych dala pět hvězdiček, ale to si budu šetřit na další díly.
Stříbrný vítr
Fráňa Šrámek
Kde, kdeže tu dočekáš se odpovědi na všechny své otázky? Je člověk a... zabije se. Nechce už býti. Ale, jak je to možné, že už nechce býti?
Většina scén mi trochu splývala a ztrácela jsem se v návaznosti, ale jazyk toho díla je naprosto geniální. ♥
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Uf. O tomhle díle jsem toho slyšela hodně a ano, asi jsem měla určitá očekávání, ale absolutně jsem nečekala, že dostanu tohle. Bála jsem se, že to snad ani nedočtu, ale jak se v půlce přidala nová postava, tak už se to dalo daleko líp. Ovšem: Co proboha všichni vidí na Heathcliffovi?
Tuhle otázku jsem v hlavě převalovala po celou dobu čtení. Pokud bych měla vybrat ta největší zlatíčka celého díla, tak je to Edgar Linton a Hareton Earnshaw. Ale Heathcliff? Tohle má být člověk, o němž vám někdo řekne, že je „krásný, jak ji miluje"? Na tom nebylo romantickýho absolutně nic! On byl hnusný na Catherine, ona hnusná na něj, a co předváděl potom - vždyť to je tak příšerný člověk. Když jsem dočetla Pýchu a předsudek, moc jsem nechápala, proč všichni berou za největší ideál Darcyho, ale po tomhle je Darcy romantik největšího kalibru. Pardon. Ale Heathcliff není romantik a je všemi strašně zidealizovaný.
Bílá nemoc
Karel Čapek
To Čapkovo vizionářství mě děsí čím dál víc. Opět skvělé drama s neskutečným přesahem.
Studie v růžové
Steven Moffat
Člověk u toho hned dostane chuť se zase podívat na seriál. Klasický boží Sherlock a stejně boží kresba.
Černooká
Anna Musilová
Mno. Upřímně, jsem z toho trochu rozpačitá. Celková myšlenka psychického zdraví a metaforizace deprese mi přišla skvělá. Ale nějak mě to k sobě netáhlo. Některé věci mi přišlo těžší uvěřit a děj se v sobě povětšinou prostě jen plácal. Nejsem tak úplně zklamaná, ale zároveň ani ohromená.