Adele02
komentáře u knih
Slaďoušek
Jenny Han
Upřímně? Být mi jedenáct, tak to asi totálně miluju. A neváhám tomu dát plný počet hvězdiček, ačkoli jsem tady o dekádu starší než hlavní hrdinka.
I teď mě to strašně bavilo, Jenny Han má boží smysl pro humor, tempo je svižné a vše má svůj důvod. Annemarie je chytrá a hlavně si uvědomuje, kdy dělá chyby, a snaží se je napravit; postavy odpovídají svému věku, a přesto to nejsou úplná paka. Super bylo taky zakomponování společenských problémů typu rozdíl mezi Severem a Jihem, světem dospělých a dospívajících, když je holka moc vysoká, xenofobie, rasismus, domácí násilí. Slaďouška jsem si prostě strašně užila a jo, vůbec by mi nedělalo problém se k němu vrátit znovu :D
Lištičky
Lillian Hellman
Klasické rodinné intrikaření mezi sourozenci, co chtějí spolupracovat, a zároveň jdou proti sobě. Ale styl Hellman mi sedl, čte se to dobře, a přece jen tam nejde očekávat úplně všechno.
O myších a lidech
John Steinbeck
K maturitě se mi to jako mainstream povedlo obejít, na výšce jsem se do toho už pustila s chutí. Má to něco do sebe, a hlavně se to strašně dobře čte, za jedno odpoledne to máte za sebou. Jedna z klasik, u nichž se té stálé čtenosti vůbec nedivím.
Světlo z Pauliny
Jan Štifter
Jedna povídka silnější než druhá. U každé bych klidně uvítala mnohem obsáhlejší příběh, ačkoli těch pár stran jim toho dodá patrně mnohem víc. Nečekaný zážitek, tohle bylo naprosto skvělé.
Praskliny
Klára Vlasáková
Čekala jsem od toho asi něco trochu jiného, ale nebylo to úplně špatné. Na mě až moc neosobní a suché. Hledání mezi řádky mě každopádně bavilo i přesto, že se to od čtenáře čeká prakticky po celou dobu.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Šla jsem do knihy s trochu jiným očekáváním, takže se nemůžu ubránit lehkému pocitu zklamání. Nebylo to o tom, o čem jsem myslela, že to bude - všechno se to táhne spíš tak nějak nenápadně. Ale ten poslední zvrat jsem absolutně nečekala a ten mě, upřímně, zastihl zcela nepřipravenou. A je super, že se otevírají i tahle témata.
Femme fatale
Jiří Kratochvil
Zdeňkova část mě jakž takž bavila, u Katky už jsem hodně tápala a šlo to dolů.
Avion
Jiří Kratochvil
Podobně jako u Femme fatale; kdyby se to drželo stylu, jakým byl začátek, rozhodně by mě to bavilo víc.
Poezie umělého světa
Jiří Materna
necítím tvoje parfémy
necítím
asi ses ve tmě
do souvětí skryla
Ty verše jsou krásné. Ten nápad je šílený. Spousta básní se mi strašně líbila, ale pomyšlení na to, že za tím nestojí ruka básníka, ale stroj? (Který tedy dle úvodních slov nakombinoval už něčí básnické ruce, ale přesto...) To je na mě i teď trochu moc.
Staročeská Alexandreida
neznámý - neuveden
Kdo by řekl, že se nad takovou parádou jako Alexandreida tolik nasměje.
Chirurg
Petra Dvořáková
(SPOILER) No. Je to čtivé, to se tomu upřít nedá, a absence kapitol tu tím pádem vůbec nevadí. Jazyk díla skvělý, líbilo se mi, jak autenticky to působilo. Přesto si nemůžu pomoct s tím, že bych od toho asi potřebovala nějaké zastřešení? Hra s lidskou povahou tu byla skvělá a postupný sestup či jiné krůčky hlavního hrdiny byly provedené dobře, byť samozřejmě nesouhlasím se vším (vlastně asi vůbec s ničím, hlavní hrdina je v tomto případě spíš anti-hrdina, ale to lze čekat už od začátku), ale... Asi tuším, o co mohlo autorce jít; tohle je ostatně určitá etapa Hynkova života, prostě náhled do pár měsíců lidské existence, to se nestává, že by přišly ohromné zvraty a rozhřešení s jasnou konečnou. Takže na jednu stranu chápu, že se nevyřešil alkoholismus, vztah s milenkou a manželkou, skoro ani práce. Přesto mi to tam trochu chybí a nějaký závěr k tomu všemu by přišel jedině vhod.
Písečné dítě
Viola Fischerová
Kudy jsi bloudila
krásná a lačná
že jsi pro lásku
skočila z útesu do jezera
abys ji stvrdila
aby byla
Nepochopil nic
ani v těch vysokých horách
Nechal tě odejít
Teď po letech se dovolává
výšky srázu
ledové vody
tvého skoku
a volá
Matečná samota
Viola Fischerová
Pane vrať mi tu úzkost o duši
již jsi dal unést
osmiletému dítěti
Utažení šroubu
Henry James
Mno. Na duchařiny jsem nikdy nebyla a tenhle příběh to asi potvrzuje. Je to dost krátké, a i přesto mi to přišlo zbytečně natažené.
Pravidla směšného chování
Emil Hakl (p)
Čím to, že ty nejkratší knihy se vždycky čtou nejhůř. Vyprávění mi vůbec nesedlo a absence jakýchkoli emocí mi tam vzhledem k tomu, co se tam dělo, dělala spíš ještě větší paseku.
Chuť prázdna
Barbora Adamcová
Zprvu jsem se nedokázala začíst, vše je podáváno jako kusé, strohé, takže jsem měla problémy s tím pobrat, jaká Anna vlastně je, proč to vede k tomu, k čemu to vede. V druhé polovině už to je krapet lepší, ale pořád žádná sláva.
Jazyk je strašně kostrbatý - autorka si sice skvěle nahrála tím, že „rodiče nutili svoje děti mluvit spisovně", takže už odmala mají vybraný slovník; na druhou stranu o sobě asi patnáctiletá holka těžko napíše, že je přece ještě děcko, většinou to působí dost neohrabaně, a pak navzdory tomu všemu bezostyšně používá výrazy jako flusat a podobně. Spousta hlavních motivů podle mě u lidí v tomto věku nefunguje tak navážno, jak se to prezentovalo tady.
Je tam strašně moc nelogičností, ať už v ději, v postavách, nebo v dialozích, a pár odfláknutých redakčních věcí tomu taky moc nepřidá. Je to těžké téma, nemůžu hodnotit uvěřitelnost, to u psychických poruch ani nejde, přesto mi tohle přišlo zpracované krapet nešikovně.
Přízraky noci
Kateřina Ševčíková
Vždycky jsem ráda, když mě autoři na konci něčím překvapí. Nenapadlo mě, k čemu to povede, a přitom to dává perfektní smysl.
Jo, souhlasím s tím, co čtenáři většinou říkají; ta magie si zasloužila větší prostor, stejně tak world-building, jinak by to postavy nemusely tolik řešit ve svých promluvách a nepůsobilo by to tak nějak nepřirozeně. Je to pomalé, ale bavilo mě to, je to kreativní a ne vše jsem čekala. Za mě rozhodně velmi povedená prvotina.
Miluju tě. Já vím
Nofreeusernames (p)
Nejsem cílovka a je mi to jasné. Přesto jsem si ale čtení svým způsobem užila; knihu jsem vzala do ruky mezi zkouškami, takže po náloži povinné četby a skript to byl maximální relax, o což této knize zřejmě jde, takže tento účel to splnilo. Jistě, má to svoje mouchy - je to dost cítit tím počátečním psaním, popkulturní hlášky z toho činí vyloženě čtení „na teď", čtenářům za pět let už to třeba nic moc neřekne, a ano, bylo jich trochu moc, stejně tak mě rozčilovalo neustálé vypisování písniček. Zato jsem se ale několikrát zasmála, Olin humor, který na ní mám ráda, se tu opravdu projevil, a strašně mě bavily části s chaty (osobně bych se nebránila, kdyby takhle byla celá kniha :D). A po grafické stránce to je vážně pastva pro oči.
Sotva dýchám
Rebecca Donovan
Knížku jsem četla v rámci knižní štafety a nebýt možnosti se do toho vyzuřit, asi bych to ani nedočetla. Jak jsem ostatně napsala i holkám v hodnocení; můj názor jde asi dost poznat z ubývajících poznámek, zato přibývajících vulgarismů. Chcete vědět, jak vypadá 500 stran absolutně o ničem? Takhle. (Ale nechcete, věřte mi.)
Ta kniha nemá děj. ABSOLUTNĚ ŽÁDNÝ. Tam prostě není zápletka - ale není to příklad díla, kde by to teda fungovalo. Směsice nefunkčních dialogů, směšných postav, deus-ex-machina situací a extrémních kravin, které si autorka cucala z prstu, jak se jí zrovna zachtělo. Koncem to zabila už totálně, nechápu, co se touhle knihou snaží předat za poselství.
Upřímně, dlouho jsem nad knihou nebyla takhle rozčilená :'D
