Adapa
komentáře u knih
Temný les
Liou Cch'-sin
Čteno s několikaletým odstupem podruhé a opět mě to nadchlo a dostalo. Je to mnohem lepší jak první díl.
Za slabinu považuju, že většina postav z prvního dílu se ve druhém neobjevila. Postava meditátora Luo Ťi mi byla dlouho nesympatická, nudilo mě popisování jeho lásky k nereálné vysněné ženě a pak mi přišlo nelogické, když tu vysněnou ženu potkal a samozřejmě z toho byla dokonalá láska.
Nelogická, ale přitom geniálně naivní mi přišla myšlenka projektu Mandala – tedy Meditátorů.
I když hodnotím plným počtem hvězd, tak kniha je dost nevyrovnaná. Příliš pomalý úvod, spousta rozvláčného filozofování o ničem a naopak až příliš děje na posledních stránkách, kdy se vše tak zrychlilo a řešilo.
Koncepce myšlenky Temného lesa, která je vysvětlena až téměř v závěru je dokonalá a zní tak přesvědčivě pravdivě až z toho děsí a musel jsem si ji přečíst několikrát.
Rozhodně všem doporučuji k přečtení.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
(SPOILER) Poprvé jsem Problém tří těles četl někdy před cca pěti lety, bylo to tehdy moje první setkání s čínskou literaturou a přišel z toho wau efekt, kdy jsem se téměř na celý víkend zavřel doma a jen četl, četl a četl. Nyní jsem shlédl seriál na Netflixu a tak jsem se rozhodl vrátit se po letech ke knize a vše si znovu připomenout. A zase se mi potvrdilo, že kniha je lepší než zfilmovaná verze.
Román přináší čínský pohled na věc, čínské myšlenky, čínská jména. Je to prostě jiné sci-fi než, kdy středobodem světa je vždy USA.
V románu se prolíná Kulturní revoluce v Číně a začátek 21. století, kdy přestávají platit některá základní fyzikální pravidla, někteří vědci páchají sebevraždu, jiní podivně umírají a svět propadá podivné virtuální realitě.
V 60. letech světem znechucená astrofyzička přežívající na odloučení tajné základně Rudé pobřeží vyšle přes Slunce zesílený signál do vesmíru a po devíti letech se ji ozvou mimozemšťané – Trisolané, kteří nevypadají mírumilovně. Jie Wen-ťie na signál odpoví a pozve mimozemšťany, aby dobyli Zemi, protože lidé si svůj svět nezaslouží.
Trisolané žijí 4 světelné roky od nás, na planetě se třemi slunci, které přináší chaos a zkázu. A tak se rozhodnou přestěhovat se na naši planetu, kam byli signálem pozváni. Jejich cesta má trvat 450 let. Jak poznávají lidi, pochopí, že za 450 let bude lidstvo mnohem vyspělejší než oni a dovede je porazit. Rozhodnou se proto potlačit lidskou vědu, která by je mohla ohrozit.
Čte se to opravdu skvěle. Jen jsem se neustále ztrácet v čínských jménech, ještěže na začátku je seznam hlavních postav, který jsem dost často používal. Autor dokáže na několika stranách popsat složité fyzické zákonitosti, vysvětlit několik dimenzí, lidský počítač, sofony (až jsem si připadal někdy jako naprostý blb, že jsem například nepochopil ten lidský počítač), ale někdy mu unikne motivace některé z postav nebo do očí bijící trhliny v plánu mimozemšťanů. Ale některé nudné pasáže, příliš složité fyziky i nelogičnosti s radostí odpouštím a dávám plný počet hvězd. A už sahám po dalším díle.
Tonek z Napoleonovy armády
Johan Fabricius
(SPOILER) Nenáročné čtení o mladém chudém Tonkovi, který je všem na obtíž a tak se řízením osudu stává ve dvanácti letech kadetem. Seznámí se s kadetem Klaasem a tvoří spolu nerozlučnou dvojici na učilišti, na palubě lodě i v armádě.
Tonek je nejprve nadšen císařem Napoleonem, pak zjišťuje, že je to člověk se všemi chybami jako ostatní.
Stává se plukovníkovým pucflekem, slouží na lodi, osobně mluví s Napoleonem, zažívá pád Napoleonova impéria.
Na konci zjišťuje, že neumí ani číst, psát ani žádné řemeslo. Tak se nechává naverbovat do vojenské služby v Indonésii a navždy odplouvá z rodného Holandska.
Jak přelstít ďábla - Tajemství svobody a úspěchu
Napoleon Hill
Asi jsem už přečetl v životě velké množství motivačních knih a proto nejsem z této tak nadšený jak většina ostatních komentujících.
Tak nějak nevěřím, že text napsal v roce 1938 Napoleon Hill a cekalo se az do roku 2011 na vydání. Spíše podezřívám Sharon Lecher, že na základě Hillova konceptu a poznámek napsala knihu sama. To brojení proti cigaretám, drogám a podporování zdravé stravy mi prostě nesedí do roku 1938.
Kniha je vedena převážně formou výslechu ďábla, který se chlubí svou mocí ale i dává návod, jak se nechat porazit.
Hlavní myšlenkou je vzít svůj život do svých rukou, nenechat se unášet životem a znát svůj záměr.
Sever, můj domov
Walt Morey
(SPOILER) Tento dobrodružný román jsem měl objevit tak před 35 lety, určitě bych si ho užil mnohem více. Nyní mě čtení bavilo, ale neustále jsem marně hledal klukovského čtenáře v dnešní době, který by knížce propadl.
Patnáctiletý Brad přišel o oba rodiče, pak mu zemřela babička a jedinou příbuznou pro něho zůstává teta Klára v dalekém Seattlu, který je pro něj stejně cizí jak Čína nebo faraonský Egypt.
Brad se dostává do rodiny rybářského kapitána Eda, kde nachází i se svým eskymáckým psem domov. Naučí se klást pasti, střílet z pušky. V létě se stává rybářem lososů. Do toho se setkává s hamižným majitelem konzervárny, který Eda chce připravit o loď.
Když končí rybářská sezona, objevuje se na Aljašce teta Klára a Breda odváží za studiemi do Seattlu.
Vše je napsané tak klukovsky jednoduše a naivně. Ale jako sobotní jednohubka ss to četlo hezky.
Sixtinské spiknutí
Philipp Vandenberg
(SPOILER) Opět typický Vandenberg, který přináší super tajemnou záhadu, která by mohla ohrozit samotné základy církve. Jem autor si s tím zase neumí poradit, dovést to ke čtivosti a neodfláknout závěr jako obvykle.
Zcela náhodně se objeví na Michelangelově malbě několik tajemných písmen. A celý Vatikán je kvůli tomu vzhůru nohama. Přichází nudné intriky, nudná tlachání a spousta pátrání v archivech.
Po několika týdnech, kdy si nejlepší řešitelé záhad neví rady s nápisem, přijde kardinál Jellinek na to, že se nápis musí číst pozpátku a dostávají tak jméno kabalisty, který se kolem roku 1280 setkal s papežem.
A vše je vzhůru nohama. Sebevraždy, spolupráce s nacisty, židovské zlato Vše zmíněno, vše se zdá slibovat bombastické odhalení A pak přichází klasický odfláknutý závěr.
No, donutilo mě to dost googlovat a pročítat wikipedii. Na volný víkend super čtení.
Cesta vzhůru
Joe Girard
Jedna ze starších motivačních knížek, kterou napsal mistr prodeje aut. Joe Girard se dokázal z chudoby dostat prodejem aut k bohatství a to ve věku bez internetu a mobilních telefonů.
V této knize popisuje svou cestu na vrchol: určit si velké cíle, představit si svůj úspěch, tvrdě na snu pracovat, vytrvat a dodržovat své zásady. K tomu přidává profily desítek amerických podnikatelů, kteří většinou začali podnikat ještě před druhou světovou válkou. Na jejich profilech ukazuje stále dokola jak někdo z chudoby dokázal svou strategií být multimilionářem.
Girard také popisuje, že není důležité se na vrchol jen dostat, ale také se tam udržet. A zmiňuje i pády, bankroty. Jen je potřeba vždy vydržet.
Četl jsem to podruhé, poprvé někdy asi před patnácti lety. I když se to čte celkem dobře, přijde mi to takové obyčejné. Jako něco, co už tu bylo předtím, co už se četlo mnohokrát, jen jména milionářských podnikatelů byla jiná. Je to asi důkazem, že strategie pro cestu vzhůru fungují.
V kolonii
Kien Nguyen
(SPOILER) Velice zajímavý historický román pro mne z neznámého vietnamského prostředí. Hned první stránky mě vtáhly do děje. Ctižádostivý biskup, malíř stávající se knězem a šestnáctiletý klučina se řízením osudu střetávají a vydávají z Francie šířit křesťanství do exotického An Namu.
An Nam je země intrik, povstání, dvou soupeřících království. Připomínalo mi to Šóguna od Jamese Clavella.
Biskup Pierre de Béhaine si jde tvrdě za svým, má svůj plán, kterému vše podřizuje. Kněz Fracois Gerveise je naivní romantik, kterému se po roce převrátí celý život, když jeho misie je zničena, jedna z jeptišek znásilněna, další zabita. Sám upadá do zajetí, musí se zřeknout Boha, aby si zachránil svůj život i ostatních Francouzů. Přežije jen s podporou novice Henriho, který i přes své mládí prokáže velkou sílu.
A v tu chvíli se biskup de Béhaine ukáže jako mstivý, bezohledný a vypočítavý manipulátor, který jde přes mrtvoly svých kněží za svým cílem. Donutilo mě to googlovat o tomto biskupovi, který stál u zrodu dnešního Vietnamu. Překvapilo mě, že podle všech zdrojů byl naprosto jinačí než zde v románu.
Původní trojice se rozpadá, jednotliví hrdinové jsou střídavě mezi povstalci a vládnoucí dynastií. Čte se to velmi dobře, kniha má rychlý spád. Někdy na několika stranách uteče sotva den, jindy kapitola poskočí o několik let.
Jednu hvězdu ve svém hodnocení beru za uspěchaný závěr, který mi přijde dost odfláknutý. Jak kdyby si autor řekl, že už má napsáno 300 stran, tak je to rychle potřeba ukončit, dovysvětlit, napsat epilog a jít od toho.
Žil jsem na Čukotce
Tichon Zacharovič Sjomuškin
Je rok 1928 a do kultbáze (dnešní osada Lavrentija) připlouvá malá skupinka ruských učitelů, aby šířila na Čukotce vzdělání a sovětský styl života. Pryč je carské Rusko, kdy zlí Rusové a ještě zlejší Amerikánci Čukči jen vykořisťovali, opíjeli a obírali o kožešiny. Nyní přichází svoboda, rovnoprávnost, touha je vše naučit a všude pověsit fotografie moudrého Lenina a ještě moudřejšího Stalina.
Na Sjomuškinovi je vidět, že na Čukotce skutečně žil, že si zamiloval tamní přírodu i samotné Čukče. Román byl poprvé vydán v roce 1945, tak ta dávka sovětské propagandy je zde dost poznat a je potřeba se nad ní přenést.
Sledujeme, jak ruští učitelé vybírají první skupinku dětí, které učí psát, počítat, mluvit rusky. Setkáváme se s pro nás nepředstavitelnými zvyky Čukčů – dobrovolná smrt uškrcením, neochota se umývat apod. Čas běží a mezi přibližně desetiletými žáky si získáváme své oblíbence, především Tagraje, který se nejprve nechce nechat ani ostříhat, ale postupně se stává „nejsvětštějším“ ze všech Čukčů.
Zlí šamané brojí proti sovětizaci tundry, ale postupně jsou zesměšňováni a ustupují do pozadí před moderním školstvím, medicínou a vědeckým přístupem. Všichni jsou nadšení a budují lepší svět.
Uplyne přibližně deset let a kniha pokračuje svou druhou částí. Žáci dospěli, na Čukotce je více Rusů a je potřeba šamanismus vymítit i v nejodlehlejších částech Čukotky mezi pastevci sobů, kam se postupně vydávají sovětsky uvědomělí Čukčové. Tagraj se stává prvním letcem mezi Čukči.
V závěru žáci skládají závěrečné zkoušky, setkávají se s poslancem, který je Čukča a v Moskvě dokonce mluvil se samotným Stalinem. Nejlepší žáci se vydávají do Moskvy studovat vysoké školy a budovat lepší sovětský svět.
Atlantida - hledání ztraceného světa
Jekaterina Vladimirovna Andrejeva
Taková nenáročná „jednohubka“ napsaná v 60. letech minulého století o hledání Atlantidy. Četlo se to dobře, ale nikde to nešlo příliš do hloubky. Jsou tam základně popsány staré civilizace, geologie, teorie Obručeva o vzniku Golfského proudu.
A do toho vše se neustále promítá, že staré kultury na břehu Ameriky a Starého světa si jsou tak podobné, že Atlantida musela být spojnicí. Jen v jednom krátkém odstavci se autorka zmíní, že skeptici mají problém s tím, že kultura Sumeru, Egypta nebo Řecka je o tisíciletí starší než kultura Olméků, Aztéků nebo Mayů. To je jednou větou vysvětleno tím, že západní část Atlantidy se mohla potopit až o několik tisíc let později. Takové vysvětlení mě tedy nepřesvědčilo.
Každý, kdo má rád záhady Atlantidy, by si to ale měl asi přečíst. Třeba tam bude alespoň jedna nová myšlenka i pro staré záhadology Mně z toho v hlavě asi zůstane hlavně jedna z posledních vět knihy, že u téměř všech starých kultur zůstala vzpomínka na Atlantidu, domov předků. To je věta, kterou jsem četl mnohokrát, ale ve výčtu těch kultur jsou uvedeni i židé a jejich biblický ráj, který je vzpomínkou na Atlantidu.
Advokát chudých
John Grisham
(SPOILER) Náhodně koupeno v antikvariátu a díky tomu jsem se podruhé setkal s Johnem Grishamem. A už bude opravdu na čase pořídit si a přečíst si od něho mnohem více knih. Četlo se to velmi dobře i když ta přeměna hlavního hrdiny mi přišla neuvěřitelná, já bych to nedokázal.
Román je psán v ich-formě, kdy vše popisuje dvaatřicetiletý Michael Brock, vynikající právník velké právnické firmy Drake & Sweeney. Zná jen práci, práci a práci. Žije takřka dokonalý život, krom toho, že s manželkou jsou již prakticky jen náhodní spolubydlící. Na prvních stránkách knihy tuto dokonalou kariérní idylku naruší bezdomovec, který vtrhne do kanceláří právnické firmy a vezme několik rukojmích, jedním z nich je i Brock. Únosce nevyjednává, jen upozorňuje na bezdomovovecký život a je zastřelen.
Všichni rukojmí další den jdou dál do práce, jen v Brockovi se něco mění. Najednou zjišťuje, že manželství se nedá zachránit, pátrá po tom, kdo byl únosce a zjišťuje, že před týdnem ho jeho právnická firma spolu s dalšími bezdomovci nechala vystěhovat ze squatu. A chce vědět víc a tak zapomíná na práci a zjišťuje, jaké jsou ve městě sociální útulky, kdo je bezdomovcem, kdo jim pomáhá.
Brock začíná skládat první střípky a zjišťuje, že došlo k podvodu na bezdomovce, který vymyslel jeden z jeho kolegů právníků. Náhodně umírá dvaadvacetiletá matka se čtyřmi dětmi, která byla také vystěhována. A tak přichází neuvěřitelný přerod. Brock dává výpověď, souhlasí s rozvodem, vzdává se dosavadního života a jde pracovat do sociální poradny jako advokát chudých, za zlomek peněz, co měl dříve. Ukradne spis ze své práce původní práce a tím na sebe spustí hon právnických es. Ale nevzdává se, spolu se svými kolegy ze sociální poradny bojuje, aby dokázal pravdu i za cenu, že sám sebe zničí, přijde o licenci.
Na konci přichází očekávaný konec. Doufal jsem v nějaký zlom a ne takové očekávané zakončení, ale budiž.
Rozhodně všem doporučuji.
V proudech ledového oceánu
Tom Wittgen
(SPOILER) Velice zajímavá knížka na rozhraní románu a literatury faktu z mé oblíbené Arktidy. Příjemně se to četlo a rozšířilo mi to obzory, proč se De Longovy ostrovy v Rusku jmenují tak nerusky.
Moc jsem nepochopil, proč německá spisovatelka píše pod anglicky znějícím mužským pseudonymem, ale budiž. Více mě překvapilo, že jednou z hlavních myšlenek je, že od cesta na severní pól byla před mužstvem tajena, přičemž jsem si v pramenech dohledal, že od počátku americká artická expedice byla míněna jako cesta k severnímu pólu. Takže prostě volná inspirace.
Na prvních stranách sledujeme zákulisní intriky ministra, milionáře a vydavatele New York Herald, kdy tito tři lidé naplánují tajnou americkou výpravu na severní pól, ale ve skutečnosti to vydávají za záchranou výpravu ztracené švédské expedice. Naprosto nevhodná loď pro arktickou plavbu je narychlo opravena a pod vedením zkušeného De Longa odeslána Beringovým mořem do Severního ledového oceánu. Švédská výprava se objeví, nepotřebuje zachraňovat, tak De Longe oznámí záměr dobýt severní točnu. Mužstvo nesouhlasí, ale nechá se přesvědčit. A pak přichází ledové peklo. Nic nevychází podle předpokladů. Loď je uvězněna v ledu, pak se potápí a Američané dva roky nezimovávají na ledových krách. Mezitím objevují dnešní De Longovy ostrovy (proto už chápu ten název), které prohlašují výsostným územím USA. Pěšky se vydávají přes ledové pustiny k ústí řeky Leny a pak do sibiřské civilizace, kam dorazí jen zlomek z nich.
Návrat do San Franciska přináší procitnutí a střet s realitou politických a kapitalistických intrik. Myslím, že autorka bude asi dost levicově zaměřená.
Četlo se to dobře, bylo to zajímavé, ale chybělo mi sblížení s nějakou postavou. Na palubě bylo přes třicet lidí, střídavě někteří z nich vystupovali na stránkách do popředí a někteří naopak zase na mnoho stránek ustupovali.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Start-Up Nation: Příběh izraelského hospodářského zázraku
Dan Senor
Od této knihy jsem měl velké očekávání, které se bohužel nenaplnilo. Pořídil jsem si ji krátce po jejím vydání v roce 2011, začetl jsem se do ní a najednou mě to přestalo bavit. Na prvních stránkách mě nadchl Shai Agassi a jeho smělý plán na přeměnu Izraele v zemi elektroaut. No, až později jsem zjistil, jak projekt zkrachoval a kolik stamilionů dluhů po něm zůstalo.
Ke knize jsem se vrátil až v roce 2024, opět jsem se rychle začetl, progoogloval vše o Shai Agassu a jeho podnikání. A pak další kapitoly už nebyly opět tak zajímavé, nelákalo mě to nějak číst dál.
Je to spousta drobných příběhů, které někdy do sebe krásně zapadají, jindy si ale protiřečí. Hlavní myšlenkou ve mne zůstane, že Izraelci jsou hrdý národ a jejich nacionalismus jim jen pomáhá. Jejich ekonomika mi trochu připomíná myšlenky sci-fi spisovatele Roberta Henleina – tedy aby někdo byl plnohodnotným občanem a zkušeným podnikatelem, úředníkem atd., potřebuje nejprve sloužit v armádě. A to je přesně to, co dělá svým způsobem Izrael jedinečný. V armádě se potkávají lidi všech společenských tříd, tykají si, vymýšlí si pro sebe přezdívky, setkávají se v aktivních vojenských zálohách i po letech – a mezitím pracují, podnikají a udržují skvělé vztahy.
Další myšlenku, kterou si z toho odnesu je, že my Češi a Izraelci máme naprosto odlišné myšlení, naše státy jsou naprosto jiné a bohužel budeme tedy oproti Izraeli jen zaostávat.
Den opričníka
Vladimir Georgijevič Sorokin
Tak toto mi absolutně nesedlo a už teď vím, že nikdy nic dalšího od Sorokina nebudu zkoušet číst. Anotace knihy mě nalákala, těšil jsem se na to. Ale je to katastrofa.
Sorokin se asi zkouřil marihuanou a v drogovém rauši napsal tento paskvil. Svým způsobem to má být asi inspirace Jedním dnem Ivana Denisoviče od Solženicyna. Jen obráceně, tedy že sledujeme jeden obyčejný den opričníka, který o všem rozhoduje, vraždí, znásilňuje a to vše dělá pro gosudara.
Děj knížky se odehrává v blízké budoucnosti, v roce 2027. Ale vše je napsáno tak nesmyslně archaicky, takže přídavná jména se píší za podstatné jméno, slovesa se dávají na konec věty. Takže hlavní postava Andrej Danilovič o sobě mluví například jako „Tvář svou omývám“ a když znásilňuje vdovu, tak to popisuje „a do jejího lůna vpouštím lysého tchoříka svého.“
V roce 2027 vládne car, lidé používají kynžály, kyje, létají letadly a letenky kupují za mince. Kolem Ruska je velká cihlová zeď, Číňani ekonomicky pomalu ovládají Rusko. A všichni mezi sebou mluví asi tak, jak když si představíte zastaralé české překlady Shakespearových divadelních her - a stejně tak nesmyslně zastarale i uvažují.
Vyhnout se této knížce je nejlepší řešení.
Nezapomenutelné: 1945-1956
Nikolaj Nikolajevič Krasnov
Koncem devadesátých let jsem tuto knížku četl poprvé a pamatuji si, že jsem ji přečetl skoro za noc, že mě tak chytla, že jsem ji nechtěl odložit, dokud jsem ji nedočetl. Teď po letech jsem se k ní vrátil a stále na mě má velký dopad, své kouzlo a určitě se k ní znovu vrátím a znovu přečtu.
Je to taková lehčí varianta Solženicynova Gulagu. Jedná se o svým způsobem idealizované vzpomínky kozáckého důstojníka z roku Krasnovů. Je vidět, že autor není spisovatel. Píše stručně, jednoduše, v krátkých větách. O to více to vše je autentičtější.
Kniha začíná zradou kozáků v Rakousku v roce 1945. Tito kozáci utekli před bolševiky do emigrace a uvítali tažení Hitlera na SSSR, přidali se na jeho stranu. O vojenské službě ve wehrmachtu se Krasnov prakticky nezmiňuje. Tváří se jako profesionální voják, neomlouvá se za svou službu, prostě o tom mlčí. Kozáci se báli SSSR, uvítali, že se vzdali Angličanům, kteří jim slíbili, že je nevydají SSSR. Ale hned při první příležitosti je vydají SSSR i když ví, že to znamená odsouzení. Pocit zrady od Spojenců se táhne celou knihou. Stalin, Churchill nebo třeba Roosevelt jsou pro Krasnova téměř na stejné úrovni.
Kozáci byli odsouzení na deset let do Gulagu za protisovětskou činnost, terorismus apod. Sám velký generál Krasnov (vzdálený příbuzný autora, kterého nazývá dědečkem) byl oběšen. Autorův otec i strýc umírají v gulagu. Autor popisuje Lubljanku, Lefortovo. Výslechy, mlácení, odsouzení. Rvačky s kriminálníky. Přijde mi, že si idealizuje Vlasovce. Téměř každý dobrý člověk v lágru je Vlasovec. Vlasovci a kozáci jsou elita gulagů, gentlemani, kteří drží při sobě.
Po deseti letech je Krasnov propuštěn na svobodu a s pomocí mezinárodního Červeného kříže odchází do Švédska za svou ženou, kterou déle jak deset let neviděl a chystá se sepsat své vzpomínky. Je rok 1956. U autora je v závěru vidět ruský patriotismus, naděje, že SSSR brzy skončí a objeví se nové Rusko. Ty konečné myšlenky mi tak přijdou podobné dnešní době, kdy Rusko je izolované, pod sankcemi a má pocit, že celý svět je proti němu a přitom je samo agresorem. Ty závěrečné myšlenky by se tak hodily na dnešní dobu.
V knize často Krasnov porovnává Rusy, kteří před bolševismem odešli do emigrace (on sám z Ruska odešel s rodiči, když mu byli 4 měsíce a vrátil se tam jako zajatý kozácký důstojník ve svých 27 letech), a s Rusy, kteří v SSSR zůstali a skončili v gulagu.
V knize je dost nepřesností. Hned na přebalu je rodokmen rodu Krasnovových, který logicky nedává smysl, například otec autora by byl starší než jeho „děd“. Krasnov také popisuje povstání v jednom z kazachstánských gulagů, které dle jeho slov uspělo, vůdci nebyli odsouzeni a získali úlevy. Podle wikipedie byli vůdci popraveni a zemřelo při povstání trestanců až 700 odsouzenců. Snad v tom roce 1956 neznal autor pravdu, snad si idealizoval úspěchy povstalců. V knize je také uvedeno, že v současnosti nejsou známí žádní potomci rodiny Krasnovových, všichni byli vyhlezeni a nebo zemřeli. Podle wikipedie Miguel Krasnoff žije v Chile, má syny i vnuky a byl Pinochetovým generálem.
Škoda, že není v knize vysvětlena více autorova smrt. Je naznačeno, že zemřel v roce 1959 za záhadných okolností v roce 1959 v Buenos Aires. Jak se tam dostal, když odešel do Švédska? Jaké to byly záhadné okolnosti? Tak krásně by se to hodilo do doslovu ke knize.
Rozhodně všem doporučuji k přečtení pro pochopení ruské mentality.
V zajetí Vikingů
Torill Thorstad Hauger
(SPOILER) Ke knize jsem se dostal poprvé až nyní, v dětství mě nějak minula. A nyní příjemně zaujala. Sledujeme zde vyprávění o dvojici sourozenců, kteří jsou uneseni z rodného Irska do Norska. Z Patrika se stává Reim a z jeho sestry Sunnivy je Tira – a z obou jsou otroci jarla Hakona.
Sledujeme jejich první chvíle v Norsku, poznáváme vikinské zvyky, tradice, jejich způsob života. Je to vše krásně prostě popsané. A stejně jako uživatele danny_21 mě vrtá hlavou, zda vikingové jezdili na viking.
Nespokojení dětští otroci sní o návratu do Irska, nechtějí se vzdát touhy po svobodě. A přitom ze všech stran slyší vyprávění o krásném Islandu, kde je svoboda, kde všichni žijí lépe jak v Norsku. Tak doufají, že se jim podaří dostat tam. Po smrti jarla Hakona, kdy je jeho syn napaden sousedními vikingy, tak část otroků včetně sourozenců prchá a dostává se až na Island.
Uprchlí otroci nachází domov na dvorci dobráckého Breda a jeho ženy Berglioty. Syn bohatého souseda Grim ukradne Reimovi luk, který si krátce předtím podepsal. Grim při souboji zabije lukem Narveho, který je synem jednoho z nejbohatších Vikingů na Islandu. Z vraždy je obviněn Reim a i když se prokáže jeho nevina, hrozí mu návrat do Norska. Podaří se mu společně se sestrou utéci na obchodní lodi zpět do Irska. A přichází typický dětský nebo hollywoodsky happy end.
Autorce chybí proniknutí do psychologie postav. Snad krom Reima jsem si nikoho dalšího moc neoblíbil. Všechny další postavy mi přišly ploché, šablonovité. Ale jinak se to četlo dobře a zpříjemnilo to lednové odpoledne.
Rudý Zeman
Jaroslav Kmenta
Ať Jaroslav Kmenta píše o jakémkoliv tématu, vždy mě to posadí na zadek a rychle spěchám, abych to dočetl.
Kniha z roku 2019, takže nyní v roce 2024 už víme o Zemanovi více a snad definitivně zmizel.
V knize sledujeme hlavně zrod politické strany SPOZ, souboj Klause se Zemanem o prezidenství a pak první přímou volbu prezidenta a první Zemanovo prezidenzské období. Škoda, že zde nebylo více z 90. let než jen Kauza Olovo.
Vše jsem to prožil, sledoval v televizi, četl v novinách i na internetu. Nyní je to tak krásně poskládané dohromady a já zjišťuji, jak zapomínám
Financování kampaně přes důchodce a další nastrčené lidi. Autobus Zemák A hlavně poradce Šlouf. Až nyní jsem pochopil, kdo Šlouf skutečně byl a jak moc pro Zemana udělal.
Překvapil mě ale hlavně poradce Martin Nejedlý. Fiktivní faktury, předražená reklama, bankovní účty v Belize, 10 let neznámého života v Rusku, firma s Lukoilem, obchody s Čeprem
Rozhodně všem doporučuji k přečtení.
Poselství z vesmíru
Clifford D. Simak
(SPOILER) Velice příjemná povídková sci-fi sbírka, kdy je poznat, že většina povídek vznikla už v padesátých letech. Krásně staré klasické kousky, takoví veteráni sci-fi.
Skoro v každé z povídek se člověk setkává s mimozemšťanem, ale je to takové lidské setkání.
Přistěhovalec mě chytl hned v úvodu. Daleká budoucnost lidstva a dopisy stále psané na psacím stroji a existuje zde potrubní pošta. Jedna z lepších povídek sbírky.
Projekt Kelly by se mi hodil jako krásně zfilmovaný jeden z dílu seriálu Krajní meze z 90. let. Mimozemšťan navštíví obyčejného lékaře a dá mu lék na všechny nemoci. Ale nemocí je i lidský intelekt.
Smutkem opilý je asi nejslabší kousek sbírky. Mimozemšťan je zkrachovalý břídil, který je věčně ožralej. Ale jako zdroj opilosti mu slouží vyprávění o lidském smutku. A lidé se chtějí zbavit smutku a mimozemšťané se chtějí zbavit svých ožralců - tak přichází zajímavý konec povídky.
Dvojník je jednoduchá povídka s nečekanou pointou a smutným koncem. Anglický název je vhodnější než český.
Smrt v domě je o setkání starého samotáře s rostliným mimozemšťanem. Zajímavé, lidské ale takové naivní.
Soused je asi nejlepší povídka sbírky. To je tak když zjistíte, že ta farmářská rodinka vedle vás není z Rumunska, jak si ostatní sousedé šuškají, ale jsou to dobráčtí mimozemšťané.
Všechny pasti Země se obejdou bez mimozemšťanů, ale setkáváme se zde s robotem hledajícím svobodu a lidskost. Zajímavé, ale místy nudné.
Bylo to mé prvni setkání se Simakem, určitě se pokusím od něho si přečíst i něco dalšího.
Král Madagaskaru
Desider Galský
(SPOILER) Příjemně zjednodušený dobrodružný román o uherském šlechtici Mořici Beňovském. Realita je tu upravena tak, aby Běňovský ze všeho vyšel jen kladně.
Beňovský byl prakticky u všeho. Jako generál v Polsku, jako vyhnanec v Kazani a pak na Kamčatce. Na Kamčatce vyvolal povstání a na ukradené lodi odplul na Aleuty, Tchaj-wan, Čínu, Madagaskar a pak do Francie.
Ve Francii přesvědčil krále o kolonizaci Madagaskaru, kde byl zvolen králem. Pak ho divoká krev hnala do Francie, Rakouska, vznikajicich USA, Brazílie, aby nakonec našel smrt na Madagaskaru.
Mrzelo mě, že velký ruský mořeplavec Gerasim Ismajlov je tady popsán jen jako neschopný ulhaný kupec, který se pokusil ukrást pro sebe slávu Beňovského plavby. Doporučuji se podívat na wikipedii, kdo skutečně byl Ismajlov.
Jinak knížka příjemně překvapila. Dost je podobná starší ruské knížce Říše slunce, která je na stejné téma.
Za medvědem na Kamčatku
Anatolij Alexandrovič Sevasťjanov
Pro samou lásku k medvědům, Kamčatce a přírodě zapomněl autor Anatolij Sevastjanov na děj. Nic moc se tam neděje, jen na každé stránce můžeme obdivovat tu úžasnou kamčatskou exotiku.
Sedmnáctiletý student Víťa se nedostal na vysokou školu, tak půl roku pracuje jako dělník, aby si vydělal peníze a mohl odjet na Kamčatku studovat medvědy v Kronocké přírodní rezervaci.
Ochočí si psa Kvítka, oblíbí si medvěda Rema... A půl rok uplyne a musí se vrátit zpět domů, aby zkusil znovu přijímací zkoušky.