Adapa komentáře u knih

(SPOILER) Za posledních asi třicet let jsem tuto knížku četl asi třikrát a jednou jsem ji viděl zfilmovanou. Je to jeden z kratších a slabších Crichtonových románů. Děj by se dal zhustit na pár stránek, ale tím, že jsou tam dlouhé vědecké popisy, tak je to nataženo na cca 350 stran.
Přišlo mi, že potenciál tématu je nevyužitý. Tajemnému ztracenému městu Zinj se Crichton mohl věnovat více.
Závěr je takové výrazné klišé, které se používá v podobných románech už od 19. století. Vybuchne sopka, zničí město i veškeré důkazy, které s sebou expedice má.

5 03.01.2023

Tak tato knížka mi dala pěkně zabrat. Hned na prvních stránkàch jsem byl vržen do probíhajíciho Chmelnického povstání a spousty ukrajinských jmen. Nuda a zase nuda. Přemýšlel jsem, že knížku odložím nedočtenou.

Pak to najednou dostalo spád, Chmelnický skvěle uvažuje a taktizuje, proti Polsku se spojí s Krymskými Tatary a sní o spojení s moskevským carstvím. Tataři Chmelnického zradí, Poláci vítězí a přichází oklešťování ukrajinských svobod.

Zajímavě je zde popsána přeměna obyčejných kozáků v plukovníky, kteří se chovají pak ke svým poddaným jako předtím polští šlechtici.

Chmelnickyj na věčné časy připojuje Ukrajinu k Rusku. Detailně jsou zde popsány myšlenky, proč Ukrajinci a Rusové musí žít v jednom státě. Ve světle dnešní rusko-ukrajinské války je to zvláštní porovnání.

Doporučuji přečíst si od Sienkiewicze Ohněm a mečem. Je to stejný námět, jen popisovaný z polského pohledu.

3 01.01.2023

Žatec, moje rodiště, moje srdcovka. Nad touto knihou jsem strávil dlouhý večer, kdy jsem si podrobně prohlédl všechny žatecké pohlednice a popisky k nim. Voní z toho žatecký chmel, čerstvé okurky a německá kultura… Nostalgie a škoda, že dnešní Žatec je takové stagnující městečko.

Pohlednicím vesnic jsem věnoval menší pozornost, rád jsem si přečetl ale jejich historii.

Ke knížce se rozhodně budu vracet a často v ní listovat.

Kdo není ze Žatecka, tomu knížka nic neřekne. Každý hrdý Žatečák by ji ale měl mít doma.

2 27.12.2022

Nepříliš rozsáhlá knížka o několika přízračných ostrovech a oblastech, které zmizely z mapy. Líbilo se mi, že Ramsay vynechal Atlantidu a různé tajemné starověké civilizace. Autor ke všemu přistupuje s nadhledem a vědecky. Zajímavé bylo sledovat poznámky překladatele, který občas s něčím od Ramsaye nesouhlasil a v závěrečné části si překladatel Ivan Hrbek vzal asi tři stránky pro sebe, kde popsal, v čem se Ramsay zmýlil.

Nejvíce mě zaujala sedmá kapitola o hledání Severozápadního průjezdu a devátá kapitola o bloudění Grónska na mapě.

I když kniha byla napsána před padesáti lety, stále je to zajímavé čtení a vyplatí se po ní i v dnešní době sáhnout a zatoulat se po mýtických zemích v Atlantiku.

2 27.12.2022

Opět vzpomínka na mé dětství, skříň plná Abíček, vyhlížení každého nového čísla a shánění abíček, co vyšly kdysi dávno než jsem se narodil… Doba tak dávno minulá, do které jsem se díky této knize komiksů vrátil.
Tento díl je lepší jak druhý, ale stále horší jak první.
Jsou zde perly, které jsem si i po pětadvaceti letech pamatoval zpaměti – Stříbrná galeona, Golem, Operace Jericho, Příběhy psané střelným prachem, Divoký Dick a Kruanova cesta.
Některé komiksy jsem četl poprvé, například Kruan a Bohyně (nejslabší ze série o Žluté planetě) nebo Strach přichází ve tmě (neskutečná nuda).
Úplně jsem zapomněl, že existoval komiks Hrdinové a dobrodruzi kapitána Treskova. Někdy v roce 1988 jsem ho dokonale hltal a vyhlížel každé další pokračování. Teď po tolika letech mě to přišlo nudné a zvláštní… Stárnu.
Od dalších komiksů si na čas dávám pauzu a zase se vracím ke klasickým knížkám.

5 24.12.2022

Další návrat do mého dětství, do ábíčkovského období. Většinu příběhů jsem znal, některé jsem si poprvé přečetl celé, protože mi některá abíčka ze 70. let kdysi chyběla.
Poprvé jsem také dočetl komiks Stroj času, který vycházel někdy začátkem 90. let, kdy jsem si řekl, že kvalita ABC upadá a přestal jsem ho kupovat.

Oproti první Velké knize komiksů ABC je to sešup dolů. Jsou zde nudnější komiksy, ale i tak to stálo za přečtení.

4 23.12.2022

Mé dětství, můj návrat do 80. let... Hltal jsem kdysi Abíčka, čekal na každé další vydání, miloval ABC speciál... Teď se mi náhodně dostalo do rukou toto souborné vydání a strávil jsem u toho tři příjemné večery, kdy jsem se vracel ve vzpomínkách do dob dávno minulých.
Některé komiksy jsem četl poprvé, Galaxii jsem si i po tolika letech pamatoval snad zpaměti, Příběhy Malého Boha jsem už téměř zapomněl... Škoda, že dneska nevznikají takové příběhy. Když vidím dnešní komiksy, ani se mi je nechce číst.

9 22.12.2022

Krásně napsaná knížka, jak píše níže LadyMichelle, tak je to opravdu neskutečný čtenářský zážitek. Od nejstarší historie až po rok cca 2015. Sledujeme především Střední Asii, kde na prvních stránkách je nám ukázáno, že už v dávné historii měla mnohem větší vliv, než se učíme běžně v učebnicích.

Chazaři, Číňani, Rusové, Peršané, Tataři, Arabové a další vstupují na stránky knížky, budují své říše, obchodují a objevuje se globálně propojený svět před stovkami let. Sledujeme zámořské objevy, tzv. Velkou hru, obě světové války, studenou válku a současnost. Poslední stránky ukazují, že vlastně ta oblast zase začíná být nejdůležitější a naše Evropa tak nějak jde stranou. Rozhodně to stojí za přečtení a zamyšlení.

Na druhou stranu čtenářský zážitek mi kazilo několik chyb, které mě udeřily do očí. Například Angličané plující v 18. století do obchodu za Murmanskem, který byl založen až v roce 1916. Nebo legenda o svatém Řehořovi popsaná jinak než se běžně píše. Římský císař se dívá na odplouvající obchodní lodě v Basře, která byla ale založena až o pár století později. Nebo zmínka o tom, že hlavní město Kazachstánu Astana byla vybudována za dvacet let z prachu, kde nic nebylo – přitom již v roce 1830 bylo založeno město Akmolinsk, které si Chruščov oblíbil jako Celinograd a někdy kolem roku 1990 tam žilo cca 300 tisíc lidí, takže zase takové nic to nebylo… Kvůli těm několika chybám, které mě tak vadily jsem přemýšlel, zda neubrat jednu hvězdu, ale protože se to četlo vážně skvěle, dávám plný počet bodů a jen si říkám, že vše, co se čte, se musí prověřovat a ničemu bezhlavě nevěřit.

6 18.12.2022

Návrat do dětských let... Troska pro mě měl kdysi kouzlo, škoda, že ho dnešní děti už neumí ocenit... Také další komiksy z této knížky se dobře četly. Jak já bych si zase přál být klukem někdy v 80. letech a čekat kdy vyjde další pokračování tohoto komiksu...

4 27.11.2022

Byl to pro mě velký návrat do dětských let, kdy jsem v 80. letech prožíval časopis Ohníček a záviděl starším kamarádům, kteří měli doma starší čísla o Desetiokém...
Kvalitně napsané a nakreslené komiksy, které dovedly příjemně zkrátit večer. Je vidět, že je dělali profíci. Dneska mi už komiksy tak kvalitní nepřijdou.

3 27.11.2022

(SPOILER) Sbírka osmi povídek ruských autorů, kteří popisují lov v tajze. Každá z povídek byla jiná, měla své kouzlo a nebo naopak nudu. Na některé si budu doživotně pamatovat, jiné jsem zapomněl krátce po přečtení.
Nejslabší povídky byly Jeho veličenstvo ryba a Ruleta. Ty ve mne nic nezanechaly. Naopak nejvíce mě chytla povídka Chuť do života o starém Nikitiči, který se v lovecké chatě setkává s mladým uprchlým kriminálníkem a jak mu velí zákon tajgy, na nic se neptá, nevyčítá a pomáhá mu. Věnuje mu polovinu svého tabáku, půjčí svou pušku a na oplátku je mladíkem pro jistotu zastřelen.
Velice zajímavá byla poslední povídka – Soud. Morální dilema zkušeného lovce Semjona Tětěrina, který vzal na lov velkého pohlavára Dudyrjova a nezkušeného felčara Miťagina. Jeden z lovců náhodně zabije místo medvěda mladého chlapce a Tětěrin řeší dilema, zda říci pravdu, kterou zná jen on, nebo zda mlčet nebo zda dokonce lhát.
Dobře napsaná byla i první povídka Živé peníze, která hned vtáhla do děje a ukazovala rozdíl mezi amatérským lovcem Akuňou, který jednou ročně opouští své místo v továrně a vyráží na pár týdnů lovit do tajgy.
Byla to zajímavá sonda do duší obyčejných ruských lidí někdy v 60. a 70. letech 20. století. Doporučuji k přečtení. Rád bych dal plný počet hvězd, ale pro ty povídky, které mě vůbec nezaujaly, musím jednu hvězdu ubrat.

3 26.11.2022

(SPOILER) Uplynulo asi dvacet pět let od té doby, co jsem četl román Ben Hur naposledy a nyní jsem se k němu vrátil. A přijde mi, že za ty roky jsem zestárl já i ten román. Ben Hur je krásná kniha, rozhodně si zaslouží plný počet hvězd, ale je tak krásně naivní, že je poznat, že to bylo napsáno v 19. století.
Touhy, sny, plány a ambice mladého knížete jsou zmařeny jednou nešťastnou náhodou, kdy spadne cihla na projíždějícího prefekta Valeria Gratuse a tím dojde k životnímu zlomu. Zabavení majetku, odsouzení na galeje a touha po pomstě. Pomsta začíná bohatstvím, závody čtyřspřeží a končí odpuštěním a křesťanskou láskou.
Do románu zasahují tři králové – Kašpar, Melichar a hlavně Baltazar, ale také sledujeme narození i smrt Ježíše Nazaretského.
Rozhodně všem doporučuji k přečtení.

8 19.11.2022

Není to má první přečtená kniha od Strugackých, ale tady mi to nějak vůbec nesedlo. Už jsem se těšil až to dočtu. Hned na prvních stránkách jsem hozen do děje, který se odehrává v budoucnosti, kdy lidé cestují běžně na jiné planety, znají jiné mimozemské rasy. Ale jinak to moc sci-fi není. Spíše takové detektivní pátrání a do toho neustále plno psychologie…

Když čtu ty nadšené komentáře jiných uživatelů, tak si říkám, že v tomto nejsem ta správná cílová skupina. Za mě to byla nuda a celkem předvídatelný závěr.

Ve finále po letech mi z této knihy asi zůstane v hlavě jen inteligentní rasa Hlaváků, kteří vypadají jako psi.

5 17.10.2022

Mé první setkání s Gogolem. V podstatě od školy jsem znal základní obsah satirického románu, ale až nyní jsem se k jeho přečtení dostal. Antihrdina Čičikov se mi svým způsobem líbil, ani se nechce věřit, že je to „podnikatel“ z první poloviny 19. století. I dnes by se takoví našli, co chtějí rychle vydělat za každou cenu a vymyslí podobný plán.

Děj románu je rozvláčný a popisy jednotlivých sedláků a sedlaček na ruském venkově jsou vtipné a plné zesměšňování. Všichni se jen honí za penězi a nevidí dál, jak za hranice svého statku.

6 17.10.2022

Desetiletí jsem měl knížku v poličce knihovny, ale až nyní jsem se k ní dostal. Je škoda, že jsem ji nečetl jako kluk, když jsem prožíval Verneovky. Mělo by to tehdy větší kouzlo. Dneska mi ta knížka pro současné kluky přijde jako mimo, neumím si představit, že by ji četli a prožívali osudy s trosečníky.
O osudu trosečníků jsem něco věděl, hlavně v souvislosti s Běhounkem, ledoborcem Krasinem a Amundsenovou smrtí. Ale až tady na stránkách Běhounkova románu jsem pochopil, jak to ztroskotání bylo náročné.
Ze začátku mi přišlo zvláštní, že autor o sobě píše ve třetí osobě, ale pak jsem si řekl, že je to tak lepší, protože tak lépe může popsat, co se děje na ledoborci, na Špicberkách apod.
Děj knihy je zajímavý, ale jak níže píše mgeisselreiter, je to takové suché líčení, bez čtivosti. Zvláštní byla také ta pasivita trosečníků.
Asi navždy mi bude vrtat hlavou, co se stalo s Finnem Malmgrenem…

7 16.10.2022

Malá knížka, která je napsaná celkem běžným jazykem a dá se během chvilky přečíst. Není to ani tak analýza války na Ukrajině, ale spíše vývoj Putinovského Ruska, který směřoval k válce na Ukrajině.

V kapesním formátu vysvětleno, jak se Putin dostal k moci, jaké Rusko bylo a je, jak díky surovinám bohatlo. Velmi zajímavé porovnání Ruska v 90. letech s Čínou v té době. Jak se obě velmoci dokázali dostat úplně někam jinam.

Zajímavá myšlenka tam byla „Rus prostě najde na zemi šutr, zvedne ho a prodá do zahraničí.“ Rusko prodává suroviny a nebuduje svůj rozvoj, neinvestuje…

Knížka je psaná jasně jednostranně, kdy se Petr Holý nesnaží najít na Putinovi jedinou dobrou věc, ale tady ta jednostrannost k tomu prostě patří. Kdo si přečte tuto knížečku, měl by co nejdříve sáhnout po knížce Rusko v troskách od Solženicyna. Pohled Evropana a pohled ruského šovinisty. Přečtení obou knížek, přečtení obou pohledů skvěle ukáže ten rozdíl mezi naším a ruským myšlením.

6 15.10.2022

(SPOILER) Poměrně dobře čtivý sovětský válečný román, který jsem za posledních cca 25 let četl asi potřetí a rád se k němu v budoucnu opět vrátím. Někrasov na konci 40. let, krátce po válce, ještě za Stalina, dovedl napsat válečný román, kde dovedl vynechat komunistickou propagandu a tak nutnou glorifikaci a zbožšťování neomylného Stalina. Není divu, že za pár desetiletí přišla doba, kdy se Někrasov stal disidentem a emigroval ze SSSR.
Je to poměrně krátký román, kde sledujeme rodilého Kyjevčana Jurije Kerženceva, který ustupuje od Oskolu až ke Stalingradu. Tam dočasně přebírá velení zbytku jednoho z praporů, dobývá kulometné hnízdo, získává si důvěru vojáků… Jsou to vlastně takové střípky z několika měsíců, ze života v zákopech.
Keržencev zůstává v mysli nevojákem i když dovede při pohledu na krajinu přemýšlet, kde rozmítit kulomety, kam dát miny, tak se dovede i zasnít před ztečí a prohlížet si souhvězdí Orion, vzpomínat na babičku, na Kyjev. Keržencev se u Stalingradu setkává s průzkumníkem Čumakem, oba si nepadnou do oka. Jeden v tom druhém vidí odmítače plnění rozkazů, druhý v tom prvním zase vidí pisálka veršů a zbabělce. Nakonec jsou z nich skvělí přátelé a spolubojovníci.
Jednotlivé postavy prochází také zajímavým vývojem…
Rozhodně to stojí za přečtení a rád všem doporučím.

3 09.10.2022

Nudné a naivní. Nudilo mě to a těšil jsem se, až to dočtu. Krátké, nenáročné a plné gentlemanství a popisování soupeření mezi Herlockem Sholmesem a Arsene Lupinem. Jako rozhlasová hra to mohlo být zajímavé, jako román pro kluky už to bude v dnešní době nepoužitelné.

6 01.10.2022

(SPOILER) Mé první knižní setkání s Johnem Grishamem. Knížka příjemně překvapila, takže se určitě dostanu i k jeho dalším románům.
Od prvních řádků jsem byl vtažen do děje špionážního románu. Tak trochu slabý odvar Forsytha, ale stále se to dalo dobře číst. Nenáročná literatura pro vyčištění hlavy.
Sledujeme přesun kdysi mocného lobbisty do Itálie, kde je ukrýván CIA. Na každém kroku je hlídán, musí se učit italsky. Nepochopil jsem, proč CIA přišla s tak nesmyslným plánem, ale OK, to vrtalo hlavou i samotnému hlavnímu hrdinovi.
Jako většina Američanů se I Grisham rozplývá nad italskými městy, takže je tu možná až zbytečně moc podrobností o Boloni, Miláně nebo Trevisu.
Posledních kapitoly mi přišly uspěchané. Děj v Itálii se vlekl a po přesunu do USA se najednou vše vyřeší během chvilky a prakticky typickým americkým happy endem. Takže konec by mohl být lepší.
Hodnotím ale plným počtem, protože se to četlo opravdu dobře.

2 28.09.2022

(SPOILER) Je a zároveň i není to pokračování Temného léta. Stejné místo, některé stejné postavy, náznaky tajemna, ale jiný styl psaní. U Temného léta jsem to mockrát odložil, nemohl jsem se začíst, tady jsem se chytnul hned v prvních řádcích a chtěl číst pořád dál a dál. Dan Simmons píše úplně jinak než předchozí díl.
Čekal jsem tak nějak více logičtější vysvětlení předchozího románu, toho jsem se nedočkal. Místo toho jsem sledoval problémy stárnoucího profesora. Nudily mě neustálé flashbacky o Clare, o tom kde spolu kempovali apod. Ve chvíli, kdy přišla spousta zvratů a najednou bylo vše jinak mě to hodně chytlo a nemohl jsem se od knížky odtrhnout.
Dále Stewarta tak nějak vede jeho přes čtyřicet let mrtvý kamarád Duan, kterého jsem si oblíbil v předchozím díle. Doufal jsem, že to vedení bude více vysvětleno, ale přišlo mi, že to Dan Simmons neuzavřel. Některé náznaky nechal nepovysvětlené.
Rozhodně ale doporučuji a rád se ke knize někdy opět vrátím.

4 25.09.2022