aardvarka komentáře u knih

Obrovská škoda a nesplacený dluh jednomu z hlavních tvůrců "Lovecraftova kruhu", že druhý díl jeho spisů již ani nebyl vydán fyzicky.
Přestože kvalita překladu oproti prvnímu svazku znatelně pokulhává, stále jde o výběr vysoce kvalitních kusů z nesmírně bohatého díla Klarkash-Tona, Velekněze z Atlantidy. Je smutné, že nad uměleckou hodnotou převažuje diktát ekonomického potenciálu, který dílo odsoudil k polovičaté existenci v efemerní digitální podobě. Jak to ostatně v umění bývá.

1 28.11.2023

Symbolisticko-dekadentní, eroticko-filosoficko-náboženský traktát formou básně v próze.
Rozhodně to není čtení pro každého, ale nenecháte-li se odradit přebujelým jazykem, dostane se vám fascinujícího vhledu do intelektuální a duchovní pózy konce "dlouhého devatenáctého století".

28.11.2023

Kniha mě moc bavila, zhltla jsem ji za den. A pak jsem měla špatné sny. Taky bych to mohla i delší, ale takhle to do sebe krásně zapadlo. Každá povídka jiná a každá po svém dobrá a drsná.

2 02.01.2019

Pro milovníky ankh-morporského smyslu pro humor a také pro všechny sadistické fanynky Sama Elánia (ideál mužnosti) je to kniha v hodnotě nejlepšího überwaldského tuku.

7 19.10.2018

Taková krásná, obsáhlá, jistě velmi drahá, barevnými obrázky opatřená, na křídovém papíře tištěná a já nevím, jak skvělá ještě publikace - a takový příšerný překlad. Beru, je to dlouhá kniha a jistě náročná látka, ale copak to někdo v nakladatelství nemohl přečíst, než to šlo do tisku? Příliš, příliš mnoho příšerných souvětí, kostrbatě převáděných z angličtiny, doplněno o perly typu "Morová rána znamenala úbytek." Tečka. Fakt je to celé, takhle věta. O to víc je toho na místech, kde by to šlo říct mnohem jednodušeji a navíc opravdu česky. Nebudu knize vyčítat orientaci převážně na dějiny západní Evropy, dozvěděla jsem se díky tomu leccos o západním středověku, ale trošku mohli v ignoraci všeho na východ od Rýna přece jen přibrzdit. Třeba když jim na mapce středověkých univerzit vypadla Praha (v textu byla zmíněna ve výčtu dalších zanedbatelných východních univerzit).

05.10.2018

Výborné jako středoškolská skripta k dějinám umění. Stručný, jasný výčet.

2 23.08.2018

Velmi dobrá kniha. První polovina mi přišla lepší. Kromě toho, že se v každé kapitole autor dopátrává diagnózy, popíše nejen život pacienta, ale i jeho dobu, historické pozadí, názory současníků atd. Vzniká tak velmi dobrá přehledovka, s níž si člověk zopakuje světové i naše dějiny, případně se dozví i o postavách příliš neprobíraných v hodinách dějepisu. Nicméně se skoro třicetiletým odstupem některé interpretace událostí trochu ztrácejí, dnes už je na leccos jiný pohled. No ale nevadí, na svoji dobu to naopak bylo velmi pokrokové. Asi nejvíce se mi líbily kapitoly z antiky a z našeho středověku a novověku (Caesar, Pohrobek, Valdštejn - skvělé, skvělé).

2 23.08.2018

Poměrně zajímavé a navíc stručné. Vztahy Čechů a Němců a Čechů a Slováků. Genius loci a duch času a jejich vliv na naše dějinné mezníky. Elity a exily, atd. Vlastně je na tom zajímavé i to, jak se za 20 let od napsání knížky změnil svět.

16.08.2018

Těžko soudit. Těžké čtení, ale spíš kvůli překombinovaným souvětím, ze kterých se vytratil smysl. Na druhou stranu je v tom mnoho zajímavých informací (a pokud si je autor nevymyslel, tak občas dokonce i faktů). Po úvodu o Johance z Arku, o které se některé věci neříkají a je proto vhodným příkladem historického tabu, tu máme čtyři kapitoly:
1. O druhé válce. Francouzský (komunistický a nekomunistický) a italský odboj, prvotní opomíjení židovských obětí války, kolaborace obhájců Dreyfuse s nacisty - mírumilovných slušných lidí, zatímco váleční štváči, šovinisté a royalisté bránili vlast -, snižování zásluh Rudé armády a ruské válečné výroby mezi západními historiky.
2. O vyvraždění carské rodiny. Respektive jejím možná neúplném vyvraždění - a o přehlížení svědectví, osob a zdrojů, které se zaobírají osudem některých třeba přeživších velkokněžen, zejména Anastázie (ale nejen jí, což pro mě byla novinka). Vlastně vývod je ten, že britská královská rodina má nárok na trůn (jak víme z Ikony od F. Forsytha) a tak není z britské strany zájem uvádět, že by to tak být nemuselo. Tohle je vlastně opravdu tabu, protože všichni přeci víme, že je to jen konspirační teorie a romantická zkazka, no ne?
3. Cosi o židovských konvertitech v severní Africe. To bylo moc zajímavé, ale důsledky a vlastně i příčiny, které autor konstruoval, mi trošku utíkaly.
4. A pak něco o nějakém německém režisérovi, který točil filmy, které se divákům nelíbily. Nic jsem od něj neviděla. Asi bych si měla doplnit vzdělání, ale Ferro mě k tomu zrovna nenavnadil.
Celkově... smíšené dojmy. Byla bych si ráda přečetla podobnou knihu pro české prostředí. Myslím, že naše dějiny (a dvojnásob ty moderní) by byly vhodné pro zamýšlení se nad tabuizovanými tématy.

16.08.2018

Pěkné, většinu knihy zajímavé. Protože v muzejnictví nepracuji, částí o evidenci sbírek jsem se trošku prokousávala. Autor se také trochu opakuje (zejména v první části knihy) a nad některými neskutečně naivními dotazy fiktivní slečny jsem občas vrtěla nesouhlasně hlavou (ale věřím, že je takových v reálném životě spousta).
Pozitivem jsou výborné historky, kterých je kniha plná. Zejména poslední část, 50 let s českým muzejnictvím, je jimi přímo narvaná (dělnické hnití, Alena Ladová) a nesmírně čtivá a podává upřímné svědectví o duchu doby. Stejně tak i různé odstrašující příklady z doby současnější pobavily. Naprosto výborné jsou ilustrace. Vtipné, vkusné, tematické - velký palec nahoru! ("Mladíku, to je fronta na banány?" "Kdepak, paní, na mamuty.")
Knihu jsem četla déle, než jsem na začátku předpokládala (vzhledem ke zvolené formě vyprávění), ale nestěžuji si. Líbilo se.

1 10.08.2018

Pár (myslím že velmi příznačných) ukázek:
1. Pak se z ničeho nic zeptal, jestli je má žena prostitutka z povolání, nebo jen příležitostná. Požádal jsem o ochranu dozorového prokurátora a písemně jsem si na vychovatele stěžoval. Cenzor mou stížnost nepustil, a když jsem si stěžoval na cenzora, bylo mi řečeno, že budu potrestán pro napadení příslušníka Sboru nápravné výchovy… Dovolil jsem si bachaře zeptat, co by říkal Lenochod, kdyby stejným způsobem někdo urážel jeho manželku. Bachař se usmál. Lenochodovi se to nemohlo stát. Nemá manželku. Je homosexuál.
2. Velitelem směny byl Pepa Vodorovný. On se určitě nějak jmenoval, ale nikdo ho jinak neznal než jako Pepu Vodorovného. Jeho oblíbeným úslovím při sčítání bylo: „Postavte se vodorovně!“
3. „Ta bestie mi může bejt ukradená. Ale tomu Urbanovi se podepíšu na ksicht!" prohlašoval Rosomák, jakmile se stočila řeč na jeho návrat domů.
Ptali jsme se, jestli ví, co je to za Urbana a kde bydlí. Nevěděl. Když pak Rosomáka pustili, hledal jsem v novinách v Černé kronice titulek „52 pražských Urbanů napadeno neznámým surovcem“.
Rosomák byl skutečně zpátky na hradě. Ale ne proto, že by býval napadl toho Urbana. Už na cestě zpátky z kriminálu domů ve vlaku začal hrát s nějakými třemi chlapíky karty. Na kufru. Jiný cestující kibicoval. Rosomák ho třikrát slušně požádal, aby si hleděl svého. Počtvrté už neřekl nic, popadl kibice a vyhodil ho z jedoucího vlaku okénkem ven. Chlápkovi se nic nestalo. Ani se neodřel. Musel mít nejmíň dva anděly strážné. Ale protože ho Rosomák vyhodil zavřeným oknem, byl souzen podle paragrafu 262 odstavec b trestního zákona o používání zakázaného bojového prostředku. Dostal 3 roky. Ten chlap, co ho vyhodil, se jmenoval Urban.

3 28.06.2018

Četla jsem kvůli opernímu prostředí, nalákal mě znamenitý název. S výjimkou nemastného detektiva, který se navíc nedobere ke správnému řešení, jsou postavy zajímavé. Detektivní zápletka mě zklamala, ale naštěstí to nebylo dlouhé. Nejsem ovšem čtenář detektivek a nechci být ke knize nespravedlivá. Pokud budu brát samotný koncept vraždy v opeře, kdo se jak pohyboval po jevišti, jaké kdo měl motivy a jak jeho chování kontrastovalo s rolí, kterou ztvárňoval, tak v těchto bodech Figarův pohřeb určitě obstojí.

19.06.2018

„Měl jsem často různé touhy, někam do ciziny se podívat, koupit si něco apod. Přistupoval-li jsem s tímto přáním k otci, byla jeho odpověď: Nemám nic proti tomu, vydělej si!
Výstižnější však, než cokoliv jiného, jsou dva řádky, které mi otec připsal na korespondenční lístek, posílaný mě matkou do Krkonoš: Srdečně Tě pozdravuji. Neutrácej, bylo by zle. Tvůj taťka."
Mezi třemi a čtyřmi. Nemálo příspěvků je trošku nicneříkající, ale jsou tam také vzpomínky velmi osobní a zajímavé. Nejvíce o Rašínově osobě vypovídají samozřejmě ty od jeho manželky a synů (proč zde není nic od dcery?) a pak ještě několik, které se zaměřují na omladinářskou či ministerskou etapu jeho života (Škába, Šejnost) či na jeho soukromý život (dovolené v Písku).

1 19.06.2018

„...Místo toho by s větší chutí vykreslil například příjezd beduínů v bílých turnusech do Ženevy s napíchanými hlavami nepřátel na dvoumetrových kopích; nebo milostné příběhy francouzského chlupáče v Tibetě; kavalkády ruských kozáků na Sahaře; rytířské půtky makedonských komitů se senegalskými tirailleury na březích finských jezer. Jak vidíte, látka je velmi rozložitá. Bobinetovy vítězné pluky doletěly; abych tak řekl, jedním elánem po stopách Alexandra Velikého přes obě Indie do Číny; ale zatím žlutá záplava čínská dorazila přes Sibiř a Rusko do Francie a Španělska, čímž odřízla musulmany operující ve Švédsku od jejich mateřských zemí. Ruské pluky, ustupující před drtivou převahou čínskou, octly se v severní Africe, kdež Sergej Nikolajevič Zločin založil své carství; byl však záhy zabit, protože jeho bavorští generálové se spikli proti jeho pruským atamanům, načež nastoupil na carský trůn v Timbuktu Sergej Fjodorovič Zlosin.“
Hravé vylíčení té největší (ale opravdu ze všech, potěší-li to přeživší) náboženské války ve světových dějinách. Jako vždy trefné a mistrovsky zpracované, velkolepé i komorní, i když to nedosahuje té mrazivé realističnosti děl z let třicátých.

6 19.06.2018

Dobrodružné, má to příběh a atmosféru (někdy dokonce až vůni). Dozvěděla jsem se zajímavé věci o prostředí, do kterého přichází mladý příslušník ruské šlechty a jeho charismatičtější otec, a kteréžto prostředí přetvářejí podle svého, aby v něm mohli daleko od domova plavat.
Další postavy: rudý macho, připitomělá (ale zato na svůj věk vyvinutá) revoluční Američanka, nechutný ruský bratránek s hnisajícími boláky, jeho (tuším anglická) společnice, chtivá si užít s kýmkoliv jiným, než se svým sponzorem…. Shrnuto, prostě sympatické postavy jsou buď Asiaté (zejména sexy Číňanky) nebo carští důstojníci. Autor se vypisuje ze svých náctiletých erotických fantasií. Dál je to hodně o koních, o šermu, o respektování kultury. O nádraží to moc není, hrdina většinou jezdí rikšou (ke zlosti své US kamarádky) a i na ten vlak ve finále nasedá až za nádražím a z koně.
Ještě jednu rudou hvězdu by to zasloužilo strhnout za některé neuzavřené linky, které si autor připravuje pro další díl, ale budiž.

1 19.06.2018

Jedna z mých nejoblíbenějších. Neobyčejně svěží, plná šmrncovních postav a prodchnutá skvělým (monumentálním?) prostředím Pošty. A také nápady, které Vlahoš takřka v poklusu realizuje. Taková pošťácká pohádka po zeměplošsku. A to zaokrouhlené pí - kam jen na to ten Pratchett chodil?

8 19.06.2018

Knižně, divadelně i filmově. A pokaždé skvělé, skvělé, skvělé. (Ale asi to nebude pro každého, po představení jsem totiž s úžasem vyslechla, jak se jedna slečna ptá druhé: A ten jejich syn teda umřel nebo ne?)

2 19.06.2018

Jen houšť a větší kapky. Ucelený pohled na velmi zajímavou a nepochybně i velmi lidskou postavu našich dějin. Moc povedená kniha.

2 19.06.2018

Já jsem Alan Emanuel. Poslouchali jsme doma jako audioknihu a opakovaně jsme brečeli smíchy. V rukopisu je znát vliv F. Forsytha a je znát také v posedlosti některými stěžejními tématy studené války, ve skákání v časových linkách nebo v pravidelných dávkách reálií. Najdete tu všechno: atomovku, pálenku z jačího mléka, vesmírné závody, špiony, mrazák, operu, výbuch sopky, studentské bouře, slonici, miliony v ukradeném kufru a Brežněva, který smrdí. Je to zhuštěné do naprosto nepravděpodobné a neodolatelné jízdy, která za mě dosáhne vrcholu, když Alan s připitomělým Herbertem Einsteinem vypálí Vladivostok a pokoušejí se utéct ze SSSR přes Severní Koreu, protože z té je to přeci do té Jižní jenom kousek.

10 14.06.2018

Zajímavá kombinace, jak se tam mísí povídání o lágru a těžbě se vzpomínkami na krásu. Mucha mi nejprve trošku vadil, ale pak jsem se ztotožňovala s tolika jeho názory a pocity, až jsem ho vzala plně na milost. To jeho povídání o balastu nebo o slavících v zapomenuté zahradě…

14.06.2018