a355o komentáře u knih

Doslova přečteno jedním dechem. O to větší je pak překvapení, že poslední kniha nedosahuje takových kvalit jako předchozí. Během čtení kniha vzbuzuje ve čtenáři návaly silných pocitů. Celou dobu zažíváme spolu s hlavními hrdiny nespravedlnost, bezmocnost, slepé uličky a nepochopení ze strany okolí. Jako bychom se ocitli ve světě nebo spíš životě, v němž je najednou všechno špatně. Kniha poskytne čtenáři jakési uzavření předchozích příběhů, avšak dalo by se bez ní obejít. Ukazuje jak osoby stárnou, stávají se z nich jejich horší já, jejich rodiče a zapomínají na věci minulé jakoby už nezáleželo na tom, co bylo a na jakém základu jsou založené předchozí vztahy. Za přesvědčivou považuji vývojovou linku Alicie, její reakce na ztrátu manžela působí skutečně a opravdově. Dokonce už i chápeme, kde se vzaly neduhy jejich dcer. Na druhou stranu dějová linie hlavní dvojice je vágně pojatá. Vývoj je až moc všední a neopravdový vzhledem k vykreslení postav v předchozích dílech. Naprosto absurdně působí také rozmluvy a vnitřní řeč jejich děti vzhledem k věku. Určitá vyspělost lze tolerovat, ostatně v jiných dílech tomu tak často bývá, ale zde má čtenář pocit, že autorka nedokázala dostatečně procitnout do světa takto malých dětí a ukázat jej světu. Oceňuji však autorský styl, kdy se dostáváme v každé kapitole k různým dějovým liniím z pohledu jiné osoby. Takový styl budí dojem měnících se filmových scén.
Osobně bych konec trilogie uvítala trochu širší, jasnější, dramatičtější a dotažený dokonce. Co se stalo Humbertovi v Berlíně, jak to bylo s Kitty dál, jaká tajemství skrývala Maria Jordanová, co zahradnictví Augusty a Gustava? Série knih tohoto rázu by si jistě zasloužila závěr se vším všudy. Ve čtenáři tak zůstává dojem, že první pracovní verze konce zůstala v původní nedopracované formě.
Se všemi klady i zápory by si zrovna tato trilogie zasloužila filmovou adaptaci jako mnohá podobná německá díla dříve.

Tento díl považuji za zdařilé rozvedení charakteru hlavních postav. Název opravdu odpovídá obsahu, tentokrát nelze očekávat žádné jednoduché romantické zápletky. Kniha se zaměřuje především na dcery pánského domu. Dozvídáme se, jak dospívá Kitty v dospělou ženu, Lisa se staví na vlastní nohy a Marie drží celou rodinu nad vodou. Některá témata zase korespondují s Panstvím Downton, ale opět jde o německý pohled na první světovou válku, který čtenáře rozhodně obohatí a ukáže mu jakou bezmoc zažívali prostí i vážení lidé na všech stranách. Vítěze nebylo, jen poražených. Závěr knihy považuji za šokující a dobře naladí na další díl.

Panský dům jsem četla ve chvíli, kdy jsem ze čtení měla přesně ten zážitek a pocity, které jsem potřebovala. Ukazuje čtenáři, že láska a odhodlání hory přenáší. Život sice není vždy takový, jak si představujeme, ale za to může i v předválečném obdobím přinášet radosti. Jak již bylo řečeno mnohokrát, platí zde rovnice Panský dům = Panství Downton + Pýcha a předsudek. Přestože motivy jsou stejné, přece jen je tu zase něco navíc, co dělá knihu jedinečnou. Přece jen se nacházíme v Německu a podmínky zde nejsou tak medové a romantické jako v jiných příbězích. V literárním stylu jsem si nejvíce užívala střídání přímé řeči v uvozovkách a s rozmluvami shrnutými do pár krátkých vět. Dodávalo to dialogům spádovost a rychlost. Postavy byly vykresleny přesvědčivě, u některých mi však unikaly souvislosti. Předpokládám však, že jejich životy se začnou rozplétat a dotvářet v dalších dílech.

Potom, co jsem nedočetla ani poslední trilogii od této autorky, jsem neměla moc velká očekávání. Ale nakonec jsem byla překvapená, jak mě příběh chytil. Postavy rostly, měnily se a stále dokázali překvapit, šokovat i dojmout. Těším se na přečtení dalšího dílu. Svět, který zde autorka vytvořila, byl netradiční, plný nápadů a tajů. Úplně nové světy, jejich fungování, kultura, náboženství a řeč potěší nejednoho milovníka scifi a fantasy.

1 26.04.2019

Na pokračování Harryho jsem se těšila. Zajímalo mě, co přinese život dobře známých hrdinů na námět samotné autorky. Četla jsem jiné pokračování z řady fanouškovské tvorby a upřímně mě zaujalo mnohem víc, než tento scénář. Věřím tomu, že v divadle to muselo mít svoje kouzlo a byl to perfektní zážitek. Bohužel jsem v tom příběhu nenašla to, co by mě zaujalo.
Trvalo strašně dlouhou dobu, než jsem se začetla a než mě kniha začala alespoň trochu bavit a než jsem byla opravdu zvědavá, co se bude dít dál. Některé scény mi přišly zbytečně dlouhé. Třeba počáteční scény na nádraží, kdy mělo být vidět, jak čas uhíhá a Albus roste, mi připadaly naprosto zbytečné a z hlediska divadla bych je brala jako zbytečné náklady na další herce. Přitom scény vůbec k dokreslení příběhu a atmosféry nebyly potřeba. Až zhruba druhá část začala nabírat na otáčkách. Určitě bych ocenila vykreslení alternativních realit, které považuji za nejzdařilejší část knihy. Vracely se k nám už dávno ztracené postavy, které nemohly v představení chybět. Na druhou stranu bylo vidět, že se autoři drží pravidla - co se minule osvědčilo, toho se držme. Vrácení se na místa v minulosti, která už všichni známe a jsou dojemná, osvědčená a vzbuzují v nás nejdříve naději na napravení nespravedlností. Nakonec však vycházíme s poučením, že minulost se prostě změnit nedá. Ani Harry Potter a jeho syn na to nestačí. Teď už je jen čeká budoucnost, na jejiž cestě musí najít cestu hlavně k sobě navzájem.

2 20.01.2019

K této knize mě dovedl seriál, který mě oslovil svým příběhem i drsnými životními podmínkami Cornwallu 18. století. Kniha není jiná, rozhodně nezklamala. Tak nějak to je konečně romantický příběh, který zůstává v těsném střetu s krutým životem. Kniha nebyla vůbec žádným zklamáním. Drsný kapitán Poldark má srdce na správném místě a příčí se všem "dobrým" mravům své společenské vrstvy. Není však jedinou postavou, která stojí za pozornost. Všechny postavy jsou vykreslené opravdově, uvěřitelně a realisticky po všech svých stránkách se všemi svými neduhy. Snad jen Demelza je v mnoha ohledech stále záhadou. Je nespoutaná, její kroky se nedají předvídat a o to více čtenáře ona a její vztah s Rossem baví. Kniha není sice tolik nabitá za sebou rychlejdoucími událostmi, ale o to více si čtenář může dokreslit život v daném místě a čase v jeho realistické podobě s příměsemi romantiky.

3 08.01.2019

Slepá mapa je první knížka od této autorky, kterou jsem četla. Vybrala jsem si ji sice pouze kvůli knižní výzvě, ale o to jsem teď raději, že jsem se k ní dostala. Oslovil mě autorčin styl. Samozřejmost a spadovost, se kterou se události děly, mě bavila. Žádné zdlouhavé problémy, prostě život je takový jaký je a je potřeba žít s tím, co zrovna je.
Kniha je rozdělena vyprávěním o hlavních postavách. Byl mi sympatický různý vypravěčský styl u každé postavy, ne tolik jiný, aby budil dojem podpisu jiného autora, ale tak akorát, aby byly cítit lehké niance a čtenář udržel pozornost. I když mi dobou byl bližší čas ze života Anežky, tak mě více zaujala i vypravěcím stylem první část o životě Anny, Antonína a Alžběty s Boženkou. Tvrdé osudy rodiny předkládány s naprostou přímostí dovolí přečíst knihu jedním dechem.
Poněkud za zvláštní jsem považovala Anežčiny migrénozní stavy spojené s úzkostí,
Za poetický považuji konec se zásahem z hůry, který s sebou nese krásnou sentimentální tečku za příběhem jedné rodiny, který zdaleka nekončí.

3 23.09.2018

Tak jak jsem celou sérii četla se zatajeným dechem, tak jsem se bohužel nutila do poslední knihy, abych ji vůbec dočetla. I když vlastně dějem odpovídala tomu, co se dalo očekávat v návaznosti na předchozí díly, v celku tam velkým zklamáním nebyla a završila celou sérii v celku bravurně, musela jsem se vyloženě ke čtení donutit. To bylo způsobeno pravděpodobně autorčiným stylem. Nejvíce jsem ztrácela pozornost v chvílích, kdy byla položena přímá otázka, jejíž odpověď se nacházela až za tak dlouhou popisnou částí, že když už jsem se k ní konečně dostala, nemohla jsem si vzpomenout, na co daná postava vlastně odpovídá. To mě přimělo, abych se pořád v textu musela vracet a nakonec i přes kakovat popisné části.
Co se týče děje a návaznosti, vše bylo dobře vymyšleno, působilo logicky a že to tak má být. Konec byl vlastně dobrý, poslední chvíle Sebastiana/Jonathana byly opravdu emocionální bombou. Stejně tak jsem se na konci knihy dokázala vžít do příběhu natolik, že jsem pociťovala silné příkoří v tom, že celý Spolek a rada jsou naprosto nepoučitelní a nekajícní. I když se celou knihu mýlí ve svých úsudcích a jednání, stejně to se zachovají zase tak, jakoby se nic z toho nestalo.
Zároveň mi přišlo, že konec je v některém ohledu tak neurčitý (viz Tessa a Zachariáš), že jsem dočetla knihu zmatená s tím, že mi buď nějaké informace unikly nebo si autorka připravuje půdu pro další sérii.

2 01.09.2018

Knížky jsem měla přečtené velmi rychle, až mě to překvapilo. Četla jsem hned všechny tři po sobě, takže se mi prolínají dohromady. Žádné mistrovské dílo to není, ale má to zajímavý námět. Srovnávání s Hunger games naprosto chápu. Je to až příliš společných prvků - dívka mezi dvěma chlapci, která byla vybrána z mnoha, aby mohla bydlet chvíli v luxusu a vše sleduje celá země z televizních obrazovek, přičemž je nucena se podřizovat příkazům krutovládce, který má osud celé země v rukou, ale to ona nemůže dopustit. V čem je to jiné je to, že ze Selekce není cítit taková počáteční beznaděj a nemožnost změny, na kterou v Hunger games narazíte hned od samého začátku. Vlastně se to zdá jako velká reality show, která se odehrává na pozadí určitého politického zřízení. Ten příběh na pozadí - rebelové, nespokojenost, nespravedlnost, šance na změnu mě naprosto oslovil. Byla jsem strašně natěšená na to, kam se tohle bude odvíjet. Čekala jsem, kdy se teda America konečně stane tou silnou ženou, která bude vyjednávat s rebely a bude po boku toho silného muže, který vnímá její smysl pro spravedlnost. Bohužel ve třetí knize už jsem byla tak strašně unavená z toho, že se pořád řeší jen Aspen vs. Maxon, obyčejná dívka vs. princezna, když je prakticky jasné od začátku, jak to skončí. A hlavně když se na pozadí začíná odvíjet konečně pořádný příběh s obrovským potenciálem, kdy může autorka vytvořit celý svět a pomocí vývoje svých postav a odkrývání tajemství s ním něco udělat, změnit ho. Tak jsem se natěšila na čtvrtou knihu, abych zjistila při čtení obsahu, že žádný takový pořádný příběh se nekoná. Vše skončilo na pár stranách, místo toho, aby si konec zasloužil mnohem více kapitol na úkor naprosto nudných pasáží uprostřed. Takže kniha se mi líbila, ale rozhodně nepatří k těm, ke kterým bych se ještě někdy vrátila. Až je mi skoro líto, že ten zajímavý svět, který jsem si ve své mysli při čtení vytvořila, skončil tak nedotvořený a celý nápad je vlastně promrhaný na úkor tuctového příběhu mladé lásky.

4 13.02.2018

Skvělá kniha o hledání smyslu života, když už ten jediný smysl není, s vynikajícím humorem, který mě bavil od začátku až do konce. Osudy Oveho se musí dotknout každého a spolu s autorským stylem, který dodává příběhu neuvěřitelné kouzlo, patří mezi nejlepší knihy, co jsem četla.

8 30.10.2017

Po Dívce ve vlaku jsem tak trochu očekávala podobnosti, ale autorka mě překvapila novostí a originalitou. Příběh byl zajímavý, místo a záhadná utopení opředená starými pověstmi anebo to bylo všechno pravda? Ze začátku jsem se dost ztrácela v postavách kvůli střídaní vypravěčů, takže jsem se stále musela vracet k předchozím stranám, abych si udělala jasno, ale po určité době se to srovná. Příběh se mi líbil, byl napínavý, zajímavý a nebyl překombinovaný.
Ale konec knihy je poměrně zarážející. Celá kniha jede určitým tempem a konec je useknutý. Celé rozuzlení a pointa je shrnutá do snad jedné kapitoly, což naprosto ubírá na celém vyznění příběhu. Poslední kapitola budí dojem jakoby snad autorce chyběl inkoust na to, aby poskytla příběhu dozvuk, který by si zasloužil.

2 30.10.2017

Začala jsem ji číst díky minisérii z produkce HBO. Kniha přináší poměrně zajímavý vhled do případu domácího násilí, který se ukáže být ještě komplikovanější, než se na první pohled může zdát. Styl psaní autorky se mi chvílemi líbil, ale někdy mě i rozčiloval. Takové pasáže s Madeline mě otravovaly, avšak předpokládám, že to vlastně bylo účelem této postavy - vzbudit takové pocity, bohužel kvůli nim byl příběh někdy až moc roztahaný a neměl takový spád, jaký bych očekávala. Rozuzlení příběhu pro mě nebylo zase takové překvapení, ale upřímně mě bavilo od začátku hádat, co se to tam stalo a kdo je vlastně obětí. Austrálie jako dějiště mi přišlo zajímavé a originální, autorka tak ukazuje zase jiný pohled na život.

30.10.2017

Knihu jsem dostala jako dárek ke koupi e-čtečky, proto jsem se k ní také několik let nedostala. Neměla u mě takovou prioritu jako všechny ostatní, které jsem si tak nutně chtěla na nové čtečce přečíst. Ale o několik let později z nedostatku nápadu, co číst dále, a také z potřeby přečíst zase něco jiného jsem se do knihy pustila. Samotnou mě překvapilo, jak jsem se rychle začetla. Jako milovník detektivních příběhů jsem se pustila do vyšetřování záhadných vzkazů společně s detektivem Gurneym. Bavilo mě, že příběh nebyl jen čistě příběhová linie případu, ale padly i další informace o samotném hlavním hrdinovi a jeho životě. Příběh jsem se snažila sice vyřešit během čtení, ale až závěrečné rozuzlení mi vše objasnilo. To však neznamená, že by indicie nebyly k dispozici i dříve, jak tomu třebas v některých detektivkách bývá a čtenář nemá šanci se dopracovat ke správnému závěru dříve než před koncem. Příběh mě bavil, nacházet nové stopy a "luštit" případ také, bohužel v některých chvílích jsem si nebyla jistá logikou v počínání záporné postavy. Celkově hodnotím jako velmi dobré, částečně také kvůli malému počátečnímu očekávaní.

30.10.2017

V poslední době jsem četla hodně knih od Jane Austenové, díky kterým jsem si vytvořila určitý obrázek o tom, jak to na přelomu 18. a 19. století vypadalo ve vyšší střední třídě. Na Hardyho příběhu oceňuji právě to, že ikdyž kniha vznikla o nějáké ty desetiletí později, dokáže ve čtenáři vyvolat ucelený obrázek o splečnosti venkovské a především o prostých venkovských statkářích a čeládce. Příběh mě uchvátil jak popisem míst, kde se odehrává, tak vykreslením postav, které v průběhu několika let projdou takovou proměnou, která může být blízká každému z nás. Batsheba jako svéhlavá a přímá žena, Troy jako klasický mladík neznalý vlastních citů snažící se pobláznit tuto ženu, Gabriel Oak jako věrný přítel a nezištný muž a nakonec ve vás vyvolá silný dojem i statkář Booldwood, který se kvůli chorobné lásce zblázní.

2 18.04.2017

K této knize jsem přistupovala od začátku velmi opatrně. Neměla jsem velké nároky a spíš jsem se bála, co se z toho vyklube. Nejspíš i díky mé obezřetnosti pan Laurie mile překvapil. I když jsem samozřejmě četla mnohem lepší knihy, tuto jsem si představovala jako nějaký americký akční film. Mělo to vše, co v takovém akčním filmu nesmí chybět. Konspiraci, zápletku, několik zvratů, prozíravého hlavního hrdinu, milostnou zápletku, zklamání v lásce a akční konec.
Musím přiznat, že jsem se místy ztrácela ve jménech a všech těch postavách a kdo je vlastně ten dobrý a kdo zlý. Nakonec to ale mělo i zajímavý konec :-) Takový děj bych na začátku ani nečekala.
Pobavily mě ty autobiografické prvky jako např. motorka.
Celkově hodnotím překvapivě kladně, avšak od knihy (nikoliv od filmu) bych čekala víc.
Vtipné metafory a zajímavá slovní spojení, i když některé do teď nechápu :-D

22.07.2016

Knihu jsem četla už kdysi, ale byla pro mě i tak překvapením. Samozřejmě srovnání s Pýchou a předsudkem se nedá vyhnout. Líbila se mi ta střízlivost, se kterou autorka oproti P. psala - ne úplně všechno musí dopadnout tak dobře, jak to nejdříve vypadá. To ovšem neznamenalo, že by zase nepřišlo na dobrý konec.
Celkově hodnotím velice pozitivně, čtivě, austenovskyy. Společnost byla trošku uvolněnější, ale zase nechyběla šílená rodina.
3* pro tu podobnost s P. a jen osobně, že už jsem četla lepší a originálnější.

1 20.05.2016

Ke knize jsem přistupovala velice opatrně a střízlivě, žádná velká očekávání podle toho, co jsem si přečetla z hodnocení. Ale naopak mě kniha překvapila a jelikož jsem jí ještě plná, odvážila bych se říct, že je to nejlepší díl. Ale když se více zamyslím, není to kniha lepší ani horší než předchozí, je prostým pokračováním příběhu a spletitých osudů nejenom Jamieho a Claire. Někteří vytýkali, že jsou některá místa příliš zdlouhavá a nic se v nich neděje, možná by se taková místa našla, ale myslím si, že konečně dotváří příběh a dodávají mu trochu každodenní reality, kdy se každý den nemusí stát událost, která by vydala na celou další knihu. Předchozí díl byl už tak nabytý neuvěřitelnými a rychle po sobě jdoucími zvraty, až jsem ztrácela přehled. Bubny podzimu mají všechno, co se od pokračování předchozích dílů dá čekat, jen jsou poněkud klidnějšími v kontrastu s předchozími díly, ne však méně vynikajícími.

2 27.10.2015