3DD!3 komentáře u knih
Působí to jako skvělý rozjezd drsného technického sci-fi jak se lidstvo stalo multiplanetárním druhem. Stavění raketových motorů, první vybuchlé rakety a tak. Takový první díl trilogie s odbočkou k vytváření interaktivních map, revolučního systému bankovnictví, masové tvorbě elektrických aut (které budou na Marsu třeba), robotů (taky budou na Marsu třeba), hodné ale sarkastické umělé inteligence (Grokuji to) a fóra pro svobodu slova nebo něčemu takovému. Ve všem podstatném má Elon prsty. Chce zachránit lidstvo před katastrofami, které se na nej řítí a je mu jedno koho urazí nebo psychicky zničí (protože si to nepamatuje). Jde mu o to jediné a nejdúležitějšíů - o cestu vpřed. Když jsem tom správném věku četl Asimovův Konec Věčnosti, sérii o Robotech a Nadaci byl jsem zděšen (a vím že Elon taky), že lidstvo v sebezachování prakticky nepostupuje, dost mě to zdeptalo. Proto, ať to bude jakkoliv, pokud mě bude potřebovat ať dá vědět. Pokud budu moct, rád pomůžu. :)
Batman / Soudce Dredd je neskutečnou jízdou od začátku do konce a patří ke komiksům, ke kterým se člověk rád vrací ať už jen k prolistování nádherných obrazů nebo nasátí nostalgické atmosféry devadesátých let, která je nenávratně v prachu. Zběsilá jízda od začátku do konce.
Čtivé převyprávění severských mýtů. Spíše pohádkové a hodně stručné psaní což je u Gaimana nezvyklé, ale zřejmě chtěl být co nejblíže původnímu zdroji.
Silné pokračování, které je mnohem filozofičtěji pojaté než první kniha o vzestupu Paula Atreida. Pletichy rebelantů vs šachové tahy nového imperátora směrem k vhodné budoucnosti navzdory jeho postižení probublávají celou knihou. Herbert přidává nové postavy a vrací do hry Duncana Idaha jehož probouzení a rozhovory s Paulem hrají na nostalgickou vlnu.
Tohle je přesně ten typ knihy, kde se ukáže jestli máte představivost. Pro mě to bylo jako by Mann natočil pokračování. Pacino a Killmer v nejlepší formě prosakují skrz text knihy. Vzpomínky na minulost, rozhřešení v roce 2000. Má to tempo, skvělé Hannovy hlášky i perfektně popsané reálie. Nejen L.A. ale i Ciudad del Este. V závěru nechybí skřípání osudu. Výborné čtení a jestli to Mann převede na plátno tak klobouk dolů, je to hodně košaté. P.S: Nechybí zlaté české ručičky, které zde mají prsty v prodávaných rušičkách.
Ohromná nostalgie, kde můj oblíbený želvák vzpomíná na svého otce a bratry. Zároveň i osudová akční jízda čerpající z Franka Millera. Velký formát Poslednímu Roninovi sluší a po vizuální stránce jde rovněž o špičku. Povinost pro každého fanouška.
Malinko, ale opravdu jen malinko netradiční Reacherovka. Tentokrát nejede sólo, ale s půlkou svého starého týmu zvláštních vyšetřovatelů. Pár skvělých pasáží s obstaráváním si peněz na oběd nebo odklízení mrtvol trošku kazí odbytý konec s předáním padouchů do rukou spravedlnosti. Ruční práce je ruční práce.
Ennis v Četě vypráví o tom co znamená být dobrý velitel, o tom co pro vojáky znamená bojovat ve válce a proč to vlastně dělají. O kresbu se postaral jeho častý kumpán chorvatský ilustrátor Goran Parlov, který nenabízí jen krvavé detaily a skvělé akční sekvence, ale i minimalistické črty, které bouří emocemi. Neskutečně silná poslední stránka, tak jednoduchá až z jejího významu zamrazí, je toho dostatečným důkazem.
Pětatřicet let po svém zmizení, je muž v kostýmu Rorschacha, spolu se svou maskovanou společnicí Laurou Cummingsovou zastřelen při nevydařeném atentátu na prezidentského kandidáta, který slibuje velké změny a lepší ameriku (“MAKE AMERICA GREAT AGAIN!”) než je ta za vlády současného prezidenta Roberta Redforda. Absence tváře komplikuje identifikaci, ale otisky sejmuté z mrtvoly patří Walteru Kovacsovi, tedy skutečnému Rorschachovi, který před mnoha lety zmizel. Na pozadí detektivního vyšetřování se rozprostírá charakterová studie. Ne člověka jako takového jako spíš příběh oné masky - Rorschachova převleku a toho co zastával. Jeho mravních principů a víry, že pravdu je důležité za každou cenu odhalit, zlo za každou cenu zlikvidovat.
Soukromý detektiv Jack Herriman vezme případ zmizelé dívky jako laskavost známému u policie a zaplétá se do nechutné spleti polopravd, lží a mrtvol. Sekta hipíků motající se okolo takzvaného Domu luny, sexuální kult, tajemství, lži a samozřejmě peníze. Brubaker má už v tak rané tvorbě zmáknuté reálie a postavy vyloženě dýchají životem (ty co nejsou mrtvé haha) a jsou zajímavé. Hašteření postaršího páru, který je Jackovi náhradní rodinnou, krásná pohřešovaná dívka, tajemná dost natolik aby to bylo sexy a samozřejmě hlavní protagonista, mladík ještě před třicítkou, vyšetřovatel který toho ale zažil víc by bylo záhodno. Nechybí překvapivé zvraty ani nečekané úkroky, mezilidské vztahy a neschopnost uniknout vlastní minulosti.
Povídkový formát Humrovy svědčí. Akční jednohubky opepřené mystikou chytnou a nepustí.
Obvyklá Kingova duchařina ozvláštněná pohledem malého protagonisty. Na nápad vyšetřovat vraždy se schopností vyzpovídat mrtvé sice nedojde, ale Jamieho zkušenosti s Ranařem jsou možná ještě děsivější. Zajímavé finále s jedním nečekaným odhalením posune knihu o stupeň výše. Později není klasický Mekáč, spíše sezóní nabídka servírováná po návštěvě hygieny.
Vydavatelství Host na to šlo velice chytře když nejdříve vydalo ono mistrovské dílo a pak se postupem let přes Kulový blesk a Věk Supernovy dostalo až Toulavé Zemi. Ano je pravda že každá kniha je o něco slabší než ta předcházející, ale pro fanoušky autora jde o rozmanitou cestu do autorova nitra, jeho motivů a vlivů, které jej formovaly. Pro Evropana jde o náhled do moderního východního myšlení a názorů země, která se ekologicky, technologicky i ekonomicky sápe na vrchol potravního řetězce. Ničím nezatížená zpověď obyčejného člověka skrytá v úvahách o budoucnosti a místě lidstva v ní. Pokud se tedy samo nezahubí.
Strach z totality promořujicí populaci. Tresty a postihy za neuposlechnutí příkazů vlády. Snaha ovládnout narativ, kritické myšlení lidí odeslat do slepé uličky. Odmítání jakékoliv argumentace podložené důkazy. Odmítání autoritami, které zajímají jen klíčové ukazatele výkonu a mimikují již podmaněné státy. To je svět pod nadvládou Hydry.
Říct o některých příbězích, že jsou nudné nebo méně zajímavé znamená většinou spíše nepochopit kulturu, která se k netopýřímu muži jako takovému vyjadřuje. Nejsou zde špatné nebo dobré povídky, spíše slouží jako ochutnávka cizokrajných pokrmů. Některé máte chuť vyplivnout, ale jsou krásné na pohled.
Zatím nejčtivější Pynchonova próza. Píše se rok 2001 a new yorská forenzní účetní Maxine Tarnowová, matka dvou chytráckých chlapců, se pitvá v excelových tabulkách pochybné technologické firmy hashslingrz. 11. září se blíží a kolem krouží agenti, gangsteří a nejrůznější japíci. Konspirace, paranoia, ale i kulinářský výlet po restauracích velkého jablka. Pynchon naznačuje, ukazuje slepé uličky a vede nás k drsné pointě, že nás jednou začnou vychovávat naše vlastní děti.
Hodiny Posledního soudu nabízí dobrý a zajímavý příběh, čtivý a košatý. Bohužel nejde o nic zásadního i když se nám tvůrci snaží namluvit něco jiného. Ono to nemohlo dopadnout jinak. Když vezmete slavnou předlohu jako jsou Strážci Alana Moora a snažíte se na ni navázat, nemůžete vyhrát. Dá se ale uhrát pat. Rozpačitý pat.
Slušná idea, která ale ve finále úplně nestrhne. Rozdělit jednoho padoucha podle toho jak se v historii Batmana choval je docela zajímavé. Fabokova kresba je dokonalá. I to zabíjení je zajímavé. Johns navíc staví na piedestal toho nejšílenějšího. Finále je rádoby umělecké, ale v podstatě připomene Martu z neslavné konfrontace z Batman v Superman.
Stylová kresba nabízí to nejlepší z evropské školy a jako bonus je díky účasti Jae Kwang Parse vizuální stylizace Lidí černého kruhu velice blízká manze. Všechny příběhy spojuje téma divošství, bojující proti civilizaci nebo s černou magií.
Kniha je krátká, úderná a neklade si vyšší ambice než při čtení (na toaletě) pobavit. Lobo i Grant to umí i lépe. Navíc Lobo občas ani nepůsobí jako hlavní postava a pozornost se často přesouvá k dalším postavám. Hádky dvou gladiátorů o tom, jestli lze nebo nelze uzdravit hlavu v kýblu, jsou sice zpočátku jistým zvráceným způsobem legrační, ale když na scénu nastoupí hlavní hrdina, je čtení hned veselejší.