101evca
komentáře u knih
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Francis Scott Fitzgerald
Nápad geniální, provedení mohlo být mnohem lepší. Tato povídka velmi trpí svou délkou. Věřím, že kdyby autor více rozebral jednotlivé aspeky Benjaminova života, jeho pocity a vnitřní motivaci, knize by to velmi pomohlo. Kdo byl Benjamin Button? Jak se cítil, když byl starý i mladý zároveň? Jaké to pro něj bylo, být tak moc nepochopen a ztrácet přátele? Být kvůli vzhledu vyhozen z univerzity? ...
Po dotčení mám pocit, že jsem se nedozvěděla o Benjaminovi jako člověku vůbec nic. Vím toho stejně, jako před přečtením. Za mě velké zklamání.
Čteno v originále.
Hora mezi námi
Charles Martin
Spojeni pádem. Ztracení a odkázáni jeden na druhého. Ale tak samozřejmě, že hlavní hrdina je chirurg, co drží národní rekordy v běhu, byl ve skautu a po víkendech leze po horách... a je v podstatě dokonalý. Na knize není nic překvapivého, dojemného, ani nijak extra zajímavého. Ale jako audiokniha do pozadí při práci super.
Sezóna v pekle / Iluminace
Arthur Rimbaud
Dokonalost. Obrazy barev, zvuků, snů, radosti i bolesti. V těch slovech je život a síla, kterou se skoro stydím hodnotit svými hloupými větami.
"Plachý let šarlatových holubů hřmí kolem mé myšlenky."
"Oficiální akropole mezi nejkolosálnějšími výplody moderního barbarství: nemožno vyjádřiti onen mdlý den, vytvořený neměnitelně šedivým nebem, onu císařskou oslnivost staveb a věčný sníh půdy."
"Jsou na prodej bezcenná těla, jež stojí mimo všechna plemena, mimo všechen svět, mimo kterékoliv pohlaví, mimo jakýkoliv rod!...Je na prodej anarchie pro davy; neututlatelná spokojenost pro lepší amatéry; krutá smrt pro věrné lidi a milence!"
Paní Dallowayová
Virginia Woolf
Každý má svojí verzi života. Každý vnímá sám sebe i své blízké jinak. Je paní Dallowayová šťasná, nešťasná, bohatá, chudá, praktická, nebo pompézní, chytrá, hloupá, krásná, nebo obyčejná? Kniha nehledá pravdu, ani odpovědi, ani nic co by se dalo nazvat závěrem. Nádherný jazyk plný bohatých metafor a snových obrazů mi místo toho obnažil duše mnoha postav, které na stránkách dýchají a žijí svůj den tak, jak jim jejich okolnosti a emoce umožňují.
Schopnost Virgine Woolfové chápat zákoutí lidského srdce, zmatené chuchvalce každodenních pocitů a vůně květin na každé stránce dohromady vytváří příběh, který bude v mám srdci rezonovat ještě dlouho.
"Jak ta pradávná píseň probublávala naproti stanici metra Regent's Park, země se dosud zdála zelená a kvetoucí, přestože vycházela z tak hrubých úst, z pouhé díry v zemi, taky zablácené skrze zacuchaná vlákna kořenů a propletených trávami, přesto ta stará bublající zurčící písníčka, jak prosakovala sukovitými kořeny nekonečných věků a kostrami a poklady, plula s pramínky po chodníku a dál po ulici Marylbone a dolů do k Eustonu, ještě dodávala živiny a zanechávala mokrou skvrnu."
Norské dřevo
Haruki Murakami
Kniha o smrti, bolesti, ztrátě a rozhodně přehnaně o pornografii. Murakamino postavy jsou zároveň lidské i umělé. Nevím, jak to vysvětlit. V jednu chvili dává smyst úplně všechno a v jiné si zase říkám, že je to velice zvláštní literární počin, který nemá s reálným světem nic společného. Kniha má v sobě nějakou nepopsatelnou sílu, která ji dodává atmosféru, která mě přiměla jí dočíst, i když byla tak až absurdně depresivní. Některé dialogy jsou přinejmenším zvláštní (může to být i překladem), pornografické scény jsem přeskakovala. Celkově bych řekla, že to bylo zajímavé, hodně smutné a ne úplně pro mě.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Já se nemůžu rozhodnout, jak knihu hodnotit. Na jedné straně zde stojí svět tmy metra, kde ožívají nejrůznější tajemství, s dokonalou atmosférou stísněnosti, strachu a neznáma. A na druhé straně tento román neskutečně trpí neduhy většiny knih pro mladou generaci.
Předně hlavní postava nic neví, je věčně zmatená, a přesto všechno přežije bez jediného škrábnutí. Vysvětlení na konci mi přijde jako autorova panika, že je nesmrtelnost jeho hrdiny až příliš očividná (už proto, že je nesmysl, aby jím udané důvody byly možné). Přesto je tato chyba odpustitelná, protože bez hrdiny není kniha.
Mnohem horší problém pro mě představují postavy. Arťom se v metru setkává přesně s těmi typickými postavami jako v každém postapu bez fantazie. Jehovisty, zastánci nového náboženství, lidmi, kteří z hladu udělají všechno, vojáky, komunisty, učenci, chudáky, co chtějí za lepším, bohatými lidi, kteří chtějí chránit svůj lepší svět, a tak dále. Snad jen monstrum se mi líbilo.
Škoda, mohla ta být bomba.
Zelená míle
Stephen King
Musím se přiznat, že se neřadím k milovníkům Kingových knih. Toto je už moje čtvrté setkání s autorem a vzdávám to. Mně to prostě nesende. Nemyslím si, že Zelená míle je špatná kniha, jen není pro mě. Myš běhající v rouře mě prostě nebaví, hlavně proto, že s ničím reálně nesouvisí (nebo jen náznakem), a přesto je jí věnována snad polovina stránek.
Mohl to být neuvěřitelně zajímavý umělecký počin o trestu smrti jako předmětu filozofické diskuze, a do jisté míru tomu i tak je, ale věčným autorovým odbíháním ke zbytečným vedlejším linkám, se tato hlavní pointa ztrácí a kniha tím bohužel ztrácí svůj lesk.
Květ pouště
Waris Dirie
Kniha má rozhodně velkou edukační hodnotu. Nese v sobě plno zajímavých informací o Somálsku a jejich kultuře, o děsivé ženské obřízce i obecně pro evropana nepředstsavitelném životě somálské ženy. Z literárního hlediska na mě kniha ale nezapůsobila. Je napsaná velmi jednoduše až bych řekla stroze. Hlavně dialogy na mě působily tak nějak nepřirozeně. Přesto velmi zajímavé čtení.
Čteno v originále
Dcery pana Darcyho
Elizabeth Aston
Tuto knihu jsem četla jen proto, že v domě na několik hodin vypadla elektřina a já neměla, co dělat. Podle mě to nebyla dobrá volba. Kniha nemá s Jane Austen nic společného. Austenová znala lidskou povahu, byla skvělý pozorovatel každodenního života a hlavně interakcí mezi lidmi. Nadto uměla všechno toto ukázat čtenáři s humorem i s hlubší myšlenkou. Astonová prostě vzala postavy z knihy, velice nepřirozeně je upravila podle své potřeby, a až skoro směšně se pokusila imitovat hlavní dějovou linku z Pýchy a předsudku. Jak tato kniha může být chápana jako ctihodné pokračování?
Z dějin české každodennosti: život v 19. století
Milena Lenderová
"Rodina byla pro drtivou většinu dětí jedinou institucí v níž probíhala jejich socializace, vzdělání, příprava na život."
Kniha posloužila jako doplňková četba k diplomce. Za mě to mohlo být podrobnější, spoustu informací tam chybí, ale i tak se jedná o kvalitní základ pro představu života českého obyvatelstva v 19. století. Kniha je napsaná srozumiteně a navzdory očekávání poměrně čtivě, což je opravdu velké plus.
Sněhulák
Jo Nesbø
Tohle je ten slavný Sněhulák? Jako proč? Vůbec nerozumím, co je na této knize originálního nebo převratného. Detektiv vyšetřuje sérii vražd, to je celé. Neříkám, že je to vyloženě špatné, ale literální kvality knihy i obsahové sdělení dosahuje jenom velmi průměrných hodnot. Nuda.
Věc Makropulos
Karel Čapek
Samozřejmě nadčasové dílo s hlubokou myšlenkou. Bohužel první polovina díla je poměrně nudná a zbytečně ukecaná, působila na mě příliš popisně. V závěru se ale ukáže Čapkův literární um a přinese velmi zajímavý pohled na nesmrtelnost.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Čtivě napsané, ale nesmírně kýčovité. Knihy tohoto typu opravdu nemiluju a znovu jsem se utvrdila proč. Žena, co páchá sebevraždu, proplouvá vesmíry, kde žila jinak a "překvapivě" zjišťuje, že ten její originální měl hodnotu. Prostě naprosté klišé s očekávaným koncem, otravnou hlavní hrdinkou a nudnými teoritickými životy, které v sobě neměly ani tu nejmenší špetku originality. Veškerá snaha o hloubku a filozofičnost je příliš na sílu a ve mě nevyvolává nic kromě touhy spát.
Jediné, co se mi líbilo bylo propojení s citátem Sylvie Plath o možnostech, které máme.
Spasitel
Andy Weir
Tato kniha se čte sama. I když z logiky věci, je celý děj postavený na hlavu, je to příběh velmi zajímavý a dobře strukturovaný. Vědecké popisy proplétá autor s random přicházejícími vzpomínkami hlavního hrdiny, což se mi velmi líbilo i proto, že to v knize zachovává pocit napětí a neznáma. I když někomu může připadat kniha přehnaně oplývající vědeckými pokusy, mě tyto části nevadily (i když tedy někdy byly trochu přetažené za vlasy).
Ryland je velmi uvěřitelá postava, právě díky jeho vzpomínkám může čtenář vnímat jeho nedokonalost a smysl pro humor. Je to obyčejný člověk "z lidu" což dodává celému boji o planetu lidský rozměr. Rocky je sice hrozný sympaťák a nejde jej nemilovat, ale jeho emoční inteligence i způsob chování a vyjadřovní je až příliš podobný lidem. Dialogům v knize to samozřejmě velmi prospívá, ale podle mě autor mohl více využít své fantazie.
Celkově hodnotím i přes drobné nedostatky jako velmi zdařilou. Právě tuhle knihu jsem potřebovala.
Umění války
Sun-c'
"Vítězí ten, kdo ví, kdy může či nemůže bojovat."
"Kdo nezná protivníka ani sebe, ztratí každou bitvu."
I když tato kniha v sobě obsahuje mnoho zajímavých myšlenek, považuji ji za poměrně přeceňovanou.
Sucho
Neal Shusterman
Shusterman jako vždy přináší zajímavé téma. Tentokrát jsem ale přesto trochu zklamaná. Kniha nevyužívá svého potenciálu a zahazuje většinu zajímavých psychologických a sociologických dopadů na společnost a místo toho řeší poměrně ubohou love story hlavních postav.
Přesto má autor velmi čtivý styl psaní a kniha pěkně ubýhá.
Král Krysa
James Clavell
Kniha vyvolává spoustu otázek. Jaká je cena přežití? Kde je hranice mezi morálním jednáním a cenou mého života? Jak se postrat sám o sebe a neztratit kontakt s lidstvím? Postava Krále, muže, který dokázal jako jediný najít svou cestu k určitému pohodlí i v zajateckém taboře, dokonale vykresluje, jak silné stránky lidské povahy a schopnosti sebou přinášejí i osamocení a nenávist ze strany těch méně šťastných, těch méně chladnokrevných. Protože společné utrpení a nemohoucnost spojuje a jeho absence ve světě plném bolesti znamená nutně rozdělení a strach.
Pod skleněným zvonem
Sylvia Plath
Mám z této knihy rozporuplné pocity. Autorčiny metafory jsou nádherné, práce s jazykem vyjímečná. Ale přesto označovat tuto knihu za poklad americké literatury je poněkud přehnané. Forma z mého pohledu jasně zvítězila nad obsahem už jen proto, jak okatě postrádá hlubší psychický vhled do hlavní postavy, a jak ploché se mi celé vyznění jevilo.
S feministickou otázkou v této knize jsem měla problém. Témata jsou řešena hodně z pohledu bohaté ženy vyšší třídy, která nikdy nezažila reálné projevy diskriminace a jen si ráda stěžuje. To by mi ale nevadilo, kdyby tato kniha nebyla vždy na seznamu významných feministických knih. Když už, tak mi na pár místech přišla kniha malinko rasistická.
Čteno v originále.
"I saw my life branching out before me like the green fig tree in the story. From the tip of every branch, like a fat purple fig, a wonderful future beckoned and winked. One fig was a husband and a happy home and children, and another fig was a famous poet and another fig was a brilliant professor, and another fig was Ee Gee, the amazing editor, and another fig was Europe and Africa and South America, and another fig was Constantin and Socrates and Attila and a pack of other lovers with queer names and offbeat professions, and another fig was an Olympic lady crew champion, and beyond and above these figs were many more figs I couldn't quite make out. I saw myself sitting in the crotch of this fig tree, starving to death, just because I couldn't make up my mind which of the figs I would choose. I wanted each and every one of them, but choosing one meant losing all the rest, and, as I sat there, unable to decide, the figs began to wrinkle and go black, and, one by one, they plopped to the ground at my feet."
"I wanted change and excitement and to shoot off in all directions myself, like the colored arrows from a Fourth of July rocket."
Příšerně nahlas a k nevíře blízko
Jonathan Safran Foer
"xxxxxxxxxxxx...."
Originální kniha, se stránkami plnými jen čísel a zvláštních myšlenek. Bavilo mě postupné odkrývání příběhu a jak se autor vypořádal s tématy předanými v knize. Oscarův pohled na svět mi přišel zajímavý, zaujaly mě hlavně jeho random myšlenky vnořené do knihy. Dítěti se ale moc nepodobal. Chápu, že děti s Aspergenem se mohou chovat odlišně, ale přesto bych ho ani náhodou neodhadla na devítiletého chlapce.
čteno v originále
Námi to končí
Colleen Hoover
Tato kniha je rozhodně velmi čtivá. Ale přesto mi přišla poněkud prvoplánová. Nenastal jediný okamžik, kdy jsem nevěděla, co bude následovat. Jediný moment (až na jednu výjimku), který by mě nějak dostal.
Nejvíc mi ale vadila povrchnost postav a jejich velká nereálnost. Plus hloupost hlavní postavy byla tak do nebe volající, že jsem se musela chytat za hlavu.
Přese všechno mi ale přišlo, že autorka velmi dobře popsala vývoj domácího násilí a bylo vidět, že má s tímto tématem vlastní zkušenost.