Tlapka komentáře u knih

Je pro mě velmi těžké tuhle knížku hodnotit.
Styl psaní? Děsný. Ale to patří k jejímu stylu, k její autenticitě.
Postavy? K uzoufání. Oběti svého okolí i vlastní slabosti.
Příběh? Padesátkrát a pokaždé naposled.
Emoce při čtení? Jen ty nejčernější.
Jenže takhle to mělo být, aby knížka zazářila jako reportáž, jako svědectví. I po letech zůstává v tomto ohledu ve své problematice legendou. A to zasluhuje uznání.

5 02.12.2018

Je to už několik let, co jsem přečetla Mravence a Tanatonauty. Tyhle romány mě naprosto strhly. Nadšeně jsem objevila rest v podobě Říše andělů, ale tenhle příběh na mě už tolik nefungoval. Nejvíc mě bavilo sledovat osudy pozemšťanů (kteří se občas jako děti vyjadřovali opravdu neadekvátně svému věku) a číst úryvky z Encyklopedie, ale celá andělská linka šla mimo mě. Obloukem. Z téhle kružnice mě bavil jen její obrys, ale ne střed...
Trochu se nemůžu ubránit srovnání s Danem Brownem - ten má ve svých příbězích taky pořád dokola omílané schéma, ale zdá se mi, že Werber z něj obměnami příběhů vytěží víc.

01.12.2018

Čteno těsně po Lakomci - těžko se vyhnout srovnání. Podle toho, co jsem o hrách věděla, jsem čekala, že Lakomec se mi bude líbit víc, ale nakonec vyhrává Don Juan. No, asi by ho to nepřekvapilo. :)
Jediné, co se mi nečetlo úplně pohodlně, byly ve srovnání s Lakomcem někdy nekonečné monology. Ale jinak mě drama vtáhlo. Samozřejmě, že postavy jsou dohnané do extrému, ale průměrné by nás asi nebavily, že? Don Juan má jasno, na vše odpověď a musím říct, že ho i tak trochu obdivuju, jak pevně si stál za svým. Respektive, jak Moliére tuhle postavu vystihl, samozřejmě. :)

1 08.08.2018

Ty poslední tři stránky, prooooč?
Já vím, že takhle to v dramatu té doby chodí. Že se vše musí rozřešit, ideálně formou záměny a netušených příbuzenstev... ale tady se mi to zkrátka zdálo natolik jako pěst na oko, že jednu hvězdu musím strhnout.
Na druhou stranu, drama je to jinak skvělé - ze začátku jsem se bála, že se v postavách ztratím, ale není jich zase tolik, navíc každá je dost svá. Ani starší jazyk není překážkou a Harpagonovo hamounění je univerzální motivace pro jeho chování. Knížku doporučuji jako dobrou volbu pro "povinnou četbu" i jako četbu pro ty, kteří už povinně číst nic nemusí. :)

2 05.08.2018

Ryze válečné knížky nevyhledávám, vojenské prostředí a svět převážně mužských postav mi obvykle nevyhovuje. Ale tato kniha je výjimka. Je plná neskutečně silných pasáží, navzdory tomu, jak úsporným stylem je psaná. Nebo právě proto? U žádné knihy ze světové války jsem s postavami necítila víc.
A ta děsivost, když vypravěči uvěříte, že to ve válce je pro něj lepší než představa, co bude po ní... Ne Hemingway, ale Remarque je podle mě tím, na jehož textech by se měl vysvětlovat pojem Ztracená generace.

15 30.07.2018

Povídku jsem četla asi až příliš trhaně a vzhledem k jejímu rozsahu zbytečně dlouho. Provedení mi příliš nesedlo, do finále se děj velmi táhl, ale k vykreslení atmosféry a hlavní myšlenky to bylo zřejmě nezbytné.

10.07.2018

+ Dobré dialogy, vynikající psychologické momenty, originální námět, čtivost.
Ale pro více hvězdiček postrádám větší vysvětlení. Světa, pravidel, motivace postav, snad i trochu konce...
Nemůžu nevidět určitou podobu s Hunger Games, které ale v těchto ohledech vítězí.
Ale za přečtení určitě kniha stojí. Kdyby šlo dát půl hvězdy, přidala bych, takto jsem váhala mezi 3 a 4.

2 10.07.2018

Trochu jsem snížila svou ostudu - doteď jsem příběh nečetla, ale neviděla ani film. Protože si radši nejprve projdu knihou, rozhodla jsem se od knihy začít i tentokrát. A jsem docela zklamaná. Hvězdička navíc za Gatsbyho a vykreslení toho, jak se od něj v závěru všichni odvrátili, ale ostatní postavy mi byly docela lhostejné, nechápala jsem, co na té Daisy vidí (TEHDY pochopitelné, navíc miloval spíš svou představu o Daisy, než ji samotnou)... autorův styl mi taky příliš nesedl. Od příběhu s takovým věhlasem holt čekám něco jiného, něco víc, a k fanouškům Gatsbyho (nebo představy Gatsbyho?) se bohužel nepřidám.

07.07.2018

Jedna hvězda dolů za tu nekonečnou "úvodní" pasáž, která trvá do dvou třetin knihy. Ne, že by to bylo špatné čtení, to ne. Líbily se mi drobné příběhy vedlejších postav, občas mě pobavil humor všech pánů a jejich šmelinářství s auty, ale nebylo to to, co jsem od knížky v takové míře čekala. Na druhou stranu, poskytlo to dostatečný čas pro uvědomění si, jak postupně se vztah mezi ústředním párem budoval. Zřejmě bych hodnotila 3*, ale poslední třetina mi bohatě vynahradila pomalé tempo předchozí části knihy.

1 11.05.2018

Klasika, která mi dlouho unikala. Příjemně mě překvapila, nevím proč, ale obávala jsem se, že se mi bude číst špatně, že bude zdlouhavá, nesrozumitelná... a přitom taková zajímavá jednohubka! :) Specifický humor, srozumitelná symbolika a zjištění, že proměna v brouka je ve skutečnosti ta nejmenší v knize...

7 05.05.2018

Oddechovka, krapet přeslazená a předvídatelná, ale solidní. Mám ráda příběhy z reálného světa, ale s kouskem nadpřirozena. Líbil se mi hlavně nápad každé rodině přisoudit určitou vlastnost, ale občas se mi zdálo, že to autorka čtenářům až moc strká před oči, abychom náhodou nezapomněli. Bay bych tipovala aspoň dvakrát tolik let podle chování, vlastně všechny postavy působily starší - kromě Evanelle. :-D
Jako pohodové čtení na volný víkend dobrá volba. :)

2 02.01.2018

No, na někoho, kdo si v mládí vytřel prdel škumpou jedovatou... :)
Trochu se to ve mně bije. Knížka jako taková byla skvělá. Četla se jedním dechem, ať už první či druhý díl biografie nebo vsuvka o samotném psaní. King má dar použít sprosté slovo na správném místě. Má snad všechny dary, které jsou pro psaní potřeba.
Ale co mě trochu zklamalo - čekala jsem více konkrétních tipů pro tvorbu, než jen berte psaní vážně, nebojte se prostých slov a vět, vyhýbejte se trpnému rodu a příslovcím a druhou verzi o 10 % zkraťte. Za to hvězdička dolů, protože, jak jsem napsala výše, pasáž o psaní ve skutečnosti tvoří pouhou vsuvku mezi dvěma životopisy. Které však s tím psaním také souvisí, ne že ne...

2 02.01.2018

Miniaturky, ve kterých je toho strašně moc. A srozumitelně.

2 08.11.2017

Pro mě mnohem lepší počtení než Obraz Doriana Graye. Nespočet aforismů o manželství se sem hodí mnohem více. Postavy mají šmrnc, děj větší spád, odpadají popisné pasáže... Krásné vykreslení pokrytectví a podobných neřestí, pasáž "rychlé spřátelení - znepřátelení - padnutí obou slečen do náruče", jojo, kdo to nikdy kolem sebe neviděl? A ruku na srdce, toho Filipa je opravdu důležité mít. Kdo si nikdy nezabunburizoval, ať hodí kamenem! :)

1 16.10.2017

S knihou jsem se dlouho míjela... a teď váhám mezi 2-3*. Spolužáci si ji houfně vybírali jako četbu k maturitě, mě to o několik let později jako celek příliš nenadchlo. Není to špatné, to ne, ale zkrátka jsem čekala mnohem víc.
Mám pocit, jako když si u filmu říkám, že by mu prospěla kratší stopáž. Úžasné dynamické pasáže se střídají s mdlými, popisnými. Spousta podnětných myšlenek se ztrácí v balastu šlechtických rozhovorů. Hlavně Lord Henry se velmi rád poslouchá. :)
A kdo můžete, vyhněte se vydání z r. 2013, edice Omega, Dobrovský. Tolik překlepů i chyb... hrůza.

1 01.10.2017

Četla jsem po Dívce v ledu. Tam jsem zažívala větší nutkání číst dál, "ještě jednu kapitolu", ale Dívka ve vlaku je podle mě jako celek lepší kniha. Méně klišovitá, i když nepřináší nic převratně nového, ale zato to používá funkčně. Kvalita DVL s blížícím se koncem klesala, tady je to naopak. Postavy nejsou zrovna sympatické, ale jednají uveřitelně, chápete jejich motivaci. Střídání vypravěčů a času mi nevadilo.
K 5* mi chybělo větší pohlcení knihou a sympatická aspoň jedna postava.
P.S. Proč se teď všechny knihy pojmenovávají jako Dívka Xyz? Navíc Rachel už fakt v dívčím věku nebyla. :-)

02.09.2017

Naprosté nadšení nesdílím, ale určité kvality knížka má. Předchozí komentář se mi smazal, takže shrnutí v bodech:
- někdy stylistické neobratnosti, které bych ve vydané knížce nečekala
- u některých postav slabá motivace (Když vynechám rozřešení, tak opravdu by Eričiny nápady vedení tak jednoznačně odmítalo? Jasně, protihráč je mocný, ale žádná snaha či pochybnosti, vnitřní boj?)
- kýčovitě akční závěr (jedna záchrana na poslední chvíli je OK, dvě za tak krátkou dobu... ne)
+ některé uvěřitelné a povedené postavy (u mě vítězí Linda)
+ něco mě do příběhu vtáhlo, zajímalo mě, co se bude dít dál... což je hlavní plus knihy)
+ zajímavý námět (byť jeho potenciál byl větší)
Jinak vraha jsem odhadla, ale není to nic, co by šlo příběhu vytýkat jako slabinu. Jen prostě bylo jasné, že už musí být ve hře - a přitom nesmí být dostatečně nápadný. :-)
Jako mistrovský kus žánru bych knížku nedoporučila, ale jako solidní detektivku na letní čtení ano. :-)

3 27.07.2017

Na knížku jsem se dlouho chystala a těšila, mám ráda bytelné, dlouhé romány a 710 stránek se skvělým hodnocením znělo dost slibně. Jenže... tak jako u některých filmů si člověk řekne, že by kratší stopáž byla lepší, tady bych hlavně úvodní části dost zkrátila. Hlavní přínos úvodních stránek byl, že mi hlavní hrdina na začátku nebyl zrovna sympatický (už jen tím vyjmenováním značek každého předmětu v jeho okolí), ale to se postupně zlepšilo, i když celkově mi z celé hlavní trojice přišel "nejslabší" až do konce.
Naopak poslední kapitoly měly řádný spád a vtáhly mě do děje, ty by si 5* plně zasloužily. Postupné vyjevování pravdy, ať už od Sophie nebo Larryho bylo skvělé a skoky v čase nebyly nepřehledné. Ale o něco koncentrovanější ten příběh mohl být, na úkor Stinga. I když jeho sexuální frustrace byla důležitá, stejně jako vzpomínky na Jih, nepotřebovala podle mě tato témata TOLIK prostoru. Prostě Stinga proškrtat a pak by to bylo na 5*. :-)
P.S. I když by se mi zamlouvalo zkrácení díla, vyřazení daných témat úplně by bylo na škodu. Proč se ve školách řeší jen "proč se to tak jmenuje", když se velkých témat té doby v knize objevuje tolik, a ne nedůležitých?

2 30.06.2017

Zajímavý úvod do problematiky, proložený mnoha příklady z praxe. Oceňuji, že jde o text seriózní, ale velmi srozumitelně napsaný.

2 24.04.2017

Farma zvířat pro pokročilé. Sakra dobré čtení. Mrazilo mě v zádech, jak se pravda měnila v lež a lež v pravdu, ačkoli to bylo to stejné. Úžasně zachycená manipulace, ideologicky zdůvodněná každá všední drobnost. Z detailů se pak skládá celý ten kolosální odlidštěný celek.
"Chceš vidět pět prstů nebo mě přesvědčit, že je vidíš?"
"Vidět je."
"Špatně!"
P.S. Každému to asi nesedne, ale kdo si chce připomenout trochu toho elánu a odhodlání žít a riskovat, najděte si píseň pojmenovanou podle hlavního hrdiny od Ready Kirken.

11 10.03.2017