noctambule komentáře u knih

Tři příběhy, od nejdelšího po nejkratší, od nejhoršího po nejlepší. Ale upřímně mě ani jeden doopravdy neoslovil. Do prvního jsem se nemohla začíst. Hrdinka mi byla nesympatická a nepochopitelná, štvaly mě vnitřní monology nebo co to bylo, které ve mě vyvolaly děsivou vzpomínku na 50 odstínů šedi. Další dva příběhy už mi odsýpaly rychleji, ale celkově to bylo hodně smutné čtení. Zaujala mě další autorčina kniha Dědina, ale po tomhle se mi do ní vůbec nechce. Neberu knize určité kvality, ale pro mě prostě nebyla.

2 23.02.2020

Moje druhá Kurtova kniha, přičemž na první (Tabatěrka z Bagomba) jsem narazila čistě náhodně, zaujal mě divný název a na to, že to byl soubor povídek, kterým se normálně vyhýbám, hodně mě zaujala. Líbil se mi jeho styl, jeho smysl pro humor. Proto jsem měla vysoká očekávání od další, tentokrát už "klasické" knihy. Vysoká očekávání můj čtenářský zážitek dost zhatila, ale nebylo to jen tím. Měla jsem velký problém s chaotickým vyprávěním s přeskakováním v čase, v polovině jsem si skoro zvykla, ale nejšťastnější jsem byla, když jsem to konečně dočetla:-) Na to že je to útlá knížka mi to trvalo věčnost. Ale kvalita a pocit válečné marnosti se tomu upřít nedá. Proto je mi hodně líto nízkého hodnocení, ale Tak to chodí.

Příjemná oddechovka, která se pěkně četla, ale pro mě až moc velká pohádka, takže si pokračování odpustím.

23.09.2017

Knížka se četla dobře, postavy skvěle popsány, ale nejedná se o něco, na co bych dlouho vzpomínala, prostě pohodový příběh. Co podle mě ale rozhodně stojí za zmínku je autorčino poděkování a její esej. Poděkování bylo určitě jedno z nejoriginálnějších a nejpropracovanějších, jaké jsem kdy četla.

25.03.2017

Po tak dobrém hodnocení zklamání. Skvělá práce s jazykem, vtip tomu nechyběl, ale nic z čeho bych se chytala za břicho. Takový inteligentní humor. S tím nemám problém, co mě dělalo největší problém je forma. V podstatě balík komických příhod a komu to nesedne, tak jako mě, nemá šanci se do toho pořádně začíst. Nepříjemně mě překvapilo, jak pomalu se mi to četlo. Oddechovku jsem čekala marně.

2 27.02.2016

Pro mě hodně výjimečná kniha a těžko se mi její hodnocení proměňuje v nějakou číselnou hodnotu. Milovala jsem a zároveň nenáviděla Levandulový pokoj zhruba půl roku. Žít s jednou knihou takovou dobu se mi ještě nestalo. Byl to tak intenzivní zážitek, že jsem si od ní musela dát čtvrt roku pauzu. Ale zároveň jsem věděla, že ji chci dočíst. Obsahuje spoustu skvělých myšlenek, citátů apod. jenže obsahuje i něco, co mě neskutečně iritovalo, někdy to padalo až moc hluboko do vod banality. Po čtvrtletní pauze jsem zcela plynule navázala, kde jsem přestala, vše jsem si bez problémů oprášila a druhou polovinu dočetla bez problémů. Těžko říct, jestli je první půlka únavná, nebo na ní musí mít člověk tu správnou náladu. Můj hlavní problém s touto knihou spočívá v hlavních hrdinech této knihy, tedy Manon a její muži. Obecně vzato má nadějný konec, ale ve mě zůstává především smutek.

3 25.10.2015

Původně jsem si chtěla od Rotha přečíst něco jiného, ale tato kniha si mě tak nějak sama našla. Nevěděla jsem do čeho jdu a o to lepší zážitek to pro mě nakonec byl. I když dobrý pocit je to poslední, co ve mě po přečtení zůstalo. Marcus mi nebyl kdovíjak sympatický, ale sympatický byl jeho odpor proti pokrytectví. Než se zařadit do stáda a přetvařovat se, radši udělal rozhodnutí a přijal veškeré následky, které to znamenalo. Nejdřív příběh pojednávající o střetu dvou generací (otec x syn) a nemožnost navzájem si porozumět, ale nakonec především vyprávění o tom, že když je člověk jiný a nechce to skrývat, nakonec ho to semele. Nečekaně silným účinkem.

03.08.2015

Ne, že by to bylo špatné, ale časem se ty vtipy, zvlášť když se opakují, trochu přejí. Ale navzdory tomu oba díly stojí za přečtení. Pěkně se to čte, jen bych radila to pomalu dávkovat.

1 25.07.2015

Hodně drsná detektivka. Luther je sympaťák, tv seriál se mi zatím bohužel vyhýbá, takže nemůžu porovnat. Ale knižní podoba je super, četla se sama.

11.07.2015

Neskutečně vtipné. Směju se pokaždé, když si na nějaký hlod vzpomenu.

1 14.05.2015

Doslova zničující! Anastázie a Grey mají tak komplikovaný vztah, že uplyne 600 stránek a jejich příběh je teprve na začátku, takže třeba se začne dít něco ve druhém díle nebo ve třetím? Ale díky, beze mě. Nejsem cílovka, přečetla jsem si to čistě ze zvědavosti a doslova jsem trpěla jako zvíře (skoro jak Grey, když se ho někdo dotýká:-)) Nuda se míchala s trapností a někdy až vtipností, nezáměrnou. Jde to mimo mé chápání, ale nic ve zlém. A doslova...doslova...mimochodem dost děsný překlad.

3 28.04.2015

Skvěle vystavěný a odvyprávěný příběh, který mě zaujal hned od začátku a pustil až na konci. Robotham přesně vystihl pocity puberťáků i psychicky narušených lidí. Je ještě brzy prohlašovat tuto knihu za nejlepší, ale k nejlepším v tomto roce jistě patřit bude, aspoň pro mě. Dlouho mě žádná knížka tak nedostala.

6 28.04.2015

Nádherná kniha, ale velmi smutná. Četla se těžce a pomalu, ale stálo to za to. Líbí se mi Delphinin styl.

2 22.11.2014

Těžko hodnotitelná kniha. Mohla bych chválit čtivost nebo grafickou stránku, ale nejde to. Johana Rubínová neexistuje, což by nebyl takový problém, kdyby to tak vehementně nebylo čtenáři nuceno. Přijde mi ujetý, když se chlap ve středních letech vydává za sedmnáctiletou holku, navíc si střihne malou epizodní roli pod svým skutečným jménem a trapně svou lež v knize obhajuje a to hned několikrát. Pseudonym použit jen jako obal mediálního balíčku.

1 06.05.2013

Ač nesnáším zimu, po přečtení této knihy bych se hned na Antarktidu vypravila. Marek Orko Vácha je skvělý vypravěč, nejen na živo, ale i v psané formě.

3 30.11.2012

Geniální kniha, které si člověk cení o to víc s ohledem na to, kdy byla napsána. Jak je v knize napsáno "Nejlepší knihy jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví."

9 29.11.2012

Kniha, která skvěle vykresluje nudu maloměsta, ale čtenář se nenudí. Jen ten konec je moc divný i na mě.

22.10.2012

Je těžko popsatelné, co je výjimečné na této knize. Obsah povídek nezní zrovna lákavě, o to větší překvapení bylo, jak mě uchvátily. Yann Martel je velmi originální a znamenitý vypravěč. Mnohé snad naznačí název druhé povídky: Jak jsem navštívil Smyčcový koncert pro vojína Donalda J. Rankina s disonantními houslemi od amerického skladatele Johna Mortona. Název v podstatě říká celý obsah a koho by napadlo, že to může být zajímavé, ale je. Všechny čtyři povídky jsou srovnatelné, žádná výrazně nezaostává. Krásná, čtivá kniha plná emocí.

11.10.2012

Kniha je pojmenována podle hlavního hrdiny, který si žije v relativní pohodě. Vlastní autobazar, má pěknou ženu, dost peněz, kromě domu má i chatu, vydržuje si milenky. Nic mu nechybí, nenechá se rozházet ani nepříjemnostmi (byrokracie úřadů, bonzující bývalý kolega, krádež aut). Willenbrockův život však dostává trhliny, když je ohrožen na životě, necítí se v bezpečí, jelikož mu policie nedokáže pomoci, snaží se ochránit sám, zabezpečí obydlí, nakonec je rád i za pistoli, cítí se s ní v bezpečí. Příběh plyne pozvolna, ale krásně vykresluje člověka, který přišel o jistotu, bezpečí, vnímá nespravedlnost a je naštvaný na celý svět. Kniha ukazuje naši společnost s jejími alarmujícími nedostatky.

3 25.09.2012

Některé povídky dobré, jiné špatné. Bohužel, převládá to druhé. Většina povídek mě neoslovila, závěrečný příběh od Vesny vylepšil dojem, samostatně bych ji hodnotila plným počtem.

15.08.2012