Žvýkání jader

od:


KoupitKoupit eknihu

Autorka si vyčesává verše z vlasů. Verše pak odnese do popelnice a s hlavou holou se vrací domů. Je na nás – čtenářích bezdomovcích – abychom si k veršům našli cestu. Čtvrtá básnická sbírka renomované autorky, nominované v roce 2012 na Drážďanskou cenu lyriky, byla letos (2016) nominována na Magnesii Literu za poezii. Irena Šťastná (roz. Václavíková) žije v Dobroslavicích na Opavsku. V roce 2006 vydala v brněnském nakladatelství Host sbírku básní Zámlky. Následující kniha s názvem Všechny tvoje smrti vyšla v roce 2010 v pražském Literárním salonu Terezy Riedlbauchové. Pro rok 2012 byla autorka spolu s dalšími čtyřmi českými literáty nominována na Drážďanskou cenu lyriky. Sbírku básní Živorodky vydalo opavské nakladatelství Perplex v roce 2013. Poslední kniha Žvýkání jader vyšla na podzim 2015 v brněnském nakladatelství Srdeční výdej....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/286241/zvykani-jader-BUI-286241.png 3.56
Žánr:
Poezie
Vydáno:, Srdeční výdej
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
vlcka
27.02.2017

Úvodní část, nazvaná Páternoster je plná, pro mě, zvláštních asociací, v nichž postupně nalézám souvstažnosti, ale obsah a dosah vnímám tak nějak periferně, jakoby na něj nešlo přímo zaostřit. Oddíly Mucholapky, Neurotica a Ti bezvlasí pak nepřináší nic příliš abstraktního, ale okamžiky života. Ty mezní, s tragédií, nemocí i strachem, ale také nostalgické, plné vzpomínek na dětství a minulé časy, vše je tak nějak tělesné, se všemi nedostatky. Básně přinášejí pocity dávno zasuté někde hluboko, náladu všedních i nevšedních dnů, které jsme prožili.
Největší dojem pro mě zanechala báseň Bříza. Ačkoli je sbírka převážně o lidech, tahle jedna báseň nese strach stromu. Zřejmě je to ale pouze osobní preference, protože jiné básně toho mají na srdci daleko více, snad i závažnějšího. Bříza, ač o obsahu sbírky nevypovídá, byla tou básní pro mě.

Butch-core
22.08.2016

Autorka ve čtyřech oddílech sbírky zdařile ventiluje své dojmy z vlastního života a ze světa kolem sebe. První část odhaluje její smutek z chabého vnímání krásy života zapříčiněného každodenní lopotou a stereotypní honbou za výsledky. Ve druhé se konstatuje křehkost a pomíjivost lidství, jehož vznešenost se pouze předstírá. Čtenář přitom cítí, že život plný zvratů, vzestupů k slasti a pádů do bahna je v očích fatalisticky smýšlející Šťastné něčím, co nelze narušit a co můžeme přinejlepším s nezbytnou dávkou smíření přijmout. Třetí celek knihy je představením osobních zážitků, strachů a fantazií, přičemž vše plyne do velkého finále, tedy čtvrté části, v podobě nesmlouvavé konfrontace lidské vůle k životu s pozvolným umíráním.
Po technické stránce je počin sympatický kombinováním stylů básnického psaní. Řetězce úvah s pomlkami plné asociací a odboček jsou střídány přímočařejšími a pro čtenáře jasnějšími sděleními na krátkých řádcích. Obdivuhodná je také rozmanitost metafor.
Dílu podle mě nejvíc škodí nedostatek angažovanosti a víry v to, že člověk může aktivními silami činit život kolem sebe snesitelnějším. Neobsahuje žádnou novou vizi, jen pokojně rezignuje a medituje v prostředí, o jehož proměně není čtenáři doporučeno přemýšlet. V existenciální rovině problému je to snad korektní. V té sociální je to však tak trochu tržně smířlivé.