Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/4137/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-dMR-4137.jpg
5
1208
303
Román přirozeným a vynalézavým způsobem spojuje několik rovin, časových pásem a žánrů - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Vyprávění začíná náhodným setkáním dvou českých emigrantů v Coloradu, jejichž životní osudy se kdysi prolnuly. V krátkých scénách i ucelených pasážích se před námi odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. S nástupem okupace Československa a poté, co byla Ráchel odvedena do transportu, se Danielův svět harmonie a bezpečí definitivně rozpadl. Autorka zaujala nejenom tématem, ale i fabulačními schopnostmi, rafinovanou prací s literárním časem a výrazným, svébytným jazykem. Za svůj debutový román získala v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu prostě miluju,je to jedna z mých nejoblíbenějších a nejčtenějších.Líbi se mi prolínání různých časových rovin.Nejraději mám indickou část.Je poznat že si autorka dala s knihou velkou práci.
Hutný, syrovy a bolavý příběh rodičů Daniela - otce Tomáše a matky Rachel. Ne vždy se mi podařilo hned vplout do textu, občas jsem tápala, o kom se vypráví. Přesto má kniha velkou výpravnou hodnotu nejen z válečného pohledu. Vsuvky z Indie, Racheliny příběhy a podtext životní lásky, to vše tvoří dokonalý celek. Je velká škoda, že autorka již nic dalšího nenapíše.
Malinko jsem se ztrácela v tom kdo právě vypráví příběh. Ale děj z mého rodného, milovaného města, cestování po Indii, prostě super. Na to že normálně se knihám z války a o holokaustu vyhýbám, tak teď jsem šťastná že se mi kniha dostala do rukou.
Báječný autorčin jazyk mě vtáhl do děje hned od první stránky. Navíc se mi líbilo velmi vkusné a zbytečně nerozplizlé literární zpracování příběhů lidí různých generací, které se různě proplétaly. Občas jsem ovšem v knize musel zalistovat zpět, abych se zorientoval.
Strasne jsem se na knihu tesila, ale nejak mi to nesedelo.. knihu v pulce neodkladam, ale tady jsem to udelala..
Pro mě jedna z nejlepších knih, jaké kdy byly napsány. Četla jsem poprvé v cca 26 letech a teď ve 45 a jsem z ní nadšená pořád stejně. Doporučuji.
Nádherný milostný příběh, který nedává naději na to, že člověk všechno překoná, že se přes všechno přenese. Některé věci se v životě stanou prostě jenom jednou a víckrát ne. A proto je třeba je naplno prožít, když tu jsou.
Za tak nádherný jazyk prostě musím dát plné hodnocení, dlouho jsem něco tak krásného nečetla. Když pominu občasné ztrácení se v tom, kdo zrovna příběh vypráví a taky téma holocaust a oblíbeného doktora Mengeleho (literatury o holocaustu už jsem trochu přejezená a nevidím důvod, proč jej i současní autoři stále tak rádi zařazují do děje svých knih - tím nechci tohle téma v žádném případě nijak shazovat, ale mám dojem, že těm, kteří si tou hrůzou prošli sami tak nějak víc náleží právo o všem psát), tak je to nádherně napsaná kniha, k jejímž pasážím se budu vracet. Androniková měla nepopiratelně talent na krásnou literaturu a já si nad mnoha stránkami pobrečela. Věřím, že v ní kouzlo našlo a najde i mnoho jiných.
Při čtení této knížky jsem byla plná rozporů. Začátek mě nadchl a vtáhl do děje. Postupně jsem se však začala ztrácet v tom, kdo zrovna příběh vypráví a na této vlně nadšení a bezradnosti jsem se dopracovala ke konci jinak krásného příběhu.
Ano aj nie. Pasaze lahko citatelne, ale aj pasaze tahavejsie. Dej plynie, ale miestami stoji. Aj vyborne, aj horsie. Znovu to citat nebudem, ale precitat to bolo zaujimave.
Proboha proč má ještě někdo potřebu se rozepisovat o koncentračních táborech a zpřítomňovat ty hrůzy, to zlo, ptám se. Koncentráčnickou literaturu znám "z první ruky" a není to zrovna snadné čtivo. Chápu, že kdo to zažil, měl potřebu o tom psát. A je dobře, že se o tom psalo. Ale co k tomu vede "současné" autory... ?
Na stranu druhou - krásná čeština a ty stylistické obraty!
Netroufnu si hodnotit, protože je to kvalitně napsané. Až na to pro mne nepochopitelné téma:-(
Zajímavému názvu docela "odpovídají" také recenze:o) Těžko se k něčemu přiklonit...
Kniha má osobitý jazyk - méně či více progresivní děj (bohužel někdy přeskočí a chvíli trvá se orientovat, kdo to právě prožívá) - něco se čte lépe (pro mne rozvoj firmy Baťa:o) něco hůře (pro mne indické pasáže:o( - určitě však má pěkné postavy.
Chápu obdiv k Rachel, ale chudák Tomáš je opomíjen. Dle mého rozhodlo, že se v ději jejich syna někdo zeptá: "Odpustil jsi mu, že vás neochránil?" Byla to však paličatá a Tomáš to také přímo říká "zaslepená" Rachel, kdo neviděl realitu doby... Dle mého takových Židů bylo hodně, příliš a....
Zkusím další knihy této autorky. Škoda, že se jejich počet už nerozšíří:o(
Mé očekávání bylo vysoké a proto mě překvapilo, že jsem se do knihy nemohla začíst. Prvních 100 stran jsem se nudila a skoro jsem knihu odložila. Neměla jsem chuť číst dlouhosáhlé popisy indických zvyků, ani jak se staví domy v pralesech. Poté se naštěstí kniha rozjela, ale i tak jazyk knihy je pro mě příliš poetický a rozvláčný.
Pro mě absolutně vystihující kniha o síle správného načasování a tíze okamžiku. Snažím se ve svém životě eliminovat úvahy typu "kdyby..", nicméně oba hlavní příběhy těch kdyby mají tolik, že už je z toho čtenáři tak těžko u srdce. To vzájemné propojení příběhů jsem tak trochu čekala (i když to je kýč), nicméně já jsem v tom viděla akorát to, jak je strašně důležité přijmout, pochopit a nechat "být".
Nikdy předtím ani potom jsem u knihy nebrečela - toť nečekané naplnění aspektu emočního. Bohemistické srdce navíc zaplesalo nad formálním i obsahovým zpracováním. Srdcovka! A myslím, že momentálně (respektive od doby, kdy jsem knihu poprvé přečetla (2014)) moje nejoblíbenější kniha. Literární život se dělí na období "před" a "po" Zvuku.
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Kniha Zvuk slunečních hodin je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 1 694x |
| Čtenářské výzvě | 434x |
| Doporučených | 226x |
| Knihotéce | 349x |
| Chystám se číst | 898x |
| Chci si koupit | 152x |
| dalších seznamech | 18x |
Tuto knihu jsem nedokázala přečíst na jeden zátah. Musela jsem ji prokládat jinými knihami a to se mi jinak nestává. Je to sice výborný příběh, ale člověk vždycky musí část knihy strávit, aby mohl pokračovat dál.