Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35576/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-mKf-35576.jpg
5
1208
303
Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly. Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text
Přidat komentář
Nemůžu jinak, plný počet hvězdiček je stejně málo. Kniha si mě našla podruhé, teď díky čtenářské výzvě. Poprvé jsem ji poměrně brzy odložila. A jsem ráda, že jsem ji znovu vzala do ruky. Asi do poloviny jsem si říkala, kdy mi jednotlivé osudy budou dávat smysl, a pak ta jízda začala a nedala se zadržet. Úžasný příběh, skvěle napsané, klidné, bolavé, láskyplné.
Smutná kniha, kteou už jsem jednou zkoušel číst, ale způsob jakým je psaná mi neseděl a knihu jsem odložil. Nyní se mi povedlo knihu "dočíst" ve formě audioknihy. Je úžasně načtená paní Taťjánou Medveckou. Načtení je opravdu skvělé, ale samozřejmě způsob psaní zůstal a stále mi tak úplně neseděl. Moc se mi líbila část z Indie. Ta byla rozhodně nejlepší a dokonce obsahovala i vtipné momenty (kobry). Rozhodně je kniha náročnější na pozornost, protože je vyprávěna nelineárně a navíc mění vypravěče. Škoda je, že není na začátku každé kapitoly zmíněné jaká rok to je a kde jsme a kdo je hlavní postava v dané kapitole. Toto by rozhodně pomohlo v rychlejší orientaci.
Klobouk dolů, velmi vyspělý a hlavně čtivý debut, z toho, kolik to muselo dát práce, napsat knížku, která je sice fikcí, ale opírá se o skutečné události, jde až hlava kolem. Příběh Zvuku slunečních hodin (už jen ten název je krásně poetický a co teprv pak knížka samotná) pojednává především o holocaustu za druhé světové války, a taky o tom, jakým způsobem ovlivnil nejen ty, co zažili peklo koncentračního tábora na vlastní kůži, ale i jejich nejbližší. Knížka přeskakuje z různých charakterů i po různých dobách, tudíž vyžaduje vaši naprostou pozornost, odmění se vám však krásnými větami a taky tím, že zase jednou budete muset u knížky přemýšlet. Mně dal Zvuk slunečních hodin spoustu podnětů k zamyšlení, už třeba jen o tom, co je v životě důležité a co není. Nádherná kniha.
Kniha má opravdu zajímavý a slibný námět.
Více časových a dějových rovin, ani střídání vypravěče mi obvykle nedělá problém, ale v tomto případě to nějak nefungovalo.
Do knihy jsem se zhruba od 2. třetiny musela nutit, drhlo to a ano, defakto jsem četla hlavně pro to, abych už měla dočteno :-/.
Snad bylo toho střídání a prolínání časových a dějových linek až moc, člověk chvílemi opravdu tápal, zda zrovna vypráví Tomáš, nebo malý Daniel. Také se přiznávám, že poeticky ladění jazyk v knihách příliš nevyhledávám a tím spíš, pokud jde o vyprávění z koncentračního tábora (Mischling jsem ani nezvládla dočíst), spíše mi do takového prostředí "sedí" syrový, obyčejný, strohý jazyk...
A kupodivu, ačkoliv mě Indie opravdu zajímá a láká, indické pasáže v této knize mě vůbec nebavily a spíše jsem je jen očima přelétala.
Abych to shrnula, člověka vyprávění s touto tematikou nikdy chladným nenechá, ale už jsem četla jiné, pro mě lépe zpracované a čtivější příběhy.
Krásná a smutná knížka. Cesta k uzdravení, která se nepodařila... Určitě stojí za to přečíst nejen jednou.
Silný příběh a barvité vyprávění. Téměř jsem cítila indické vůně, dosedal na mě indický prach, klonila se před baťovskou pílí a štípaly mě osvětimské blechy. Místy jsem se trochu ztrácela a některé odstavce musela přečíst znovu, ale to bylo způsobeno spíše tím, že jsem myšlenkami utíkala pryč. Myslím, že stojí za to si přečíst, zanechá stopu asi v každém.
Těkání z místa na místo, z jedné časové roviny do druhé, střídání vypravěčů i témat. Výsledná barvitá mozaika kupodivu drží pohromadě a je celkově vyvážená (až na jednu výjimku). Originální je Indie a Baťovo stavitelství. Krásné literatury přinášející zároveň i poučení je třeba si považovat.
Smutná, ale nádherná knížka. Dost jsem se toho dozvěděla o období Baťova Zlína o obuvnickém podnikání a životě v Indii. Ale kniha pokračuje až do druhé světové války , dostaneme se do Terezína i Osvětimi. Rozsáhlá a velice dobře napsaná kniha. Jsem naprosto nadšená.
Tuhle nadhernou knihu jsem vcera docitala v kavarne a mela jsem slzy v ocich (dostalo se mi par znepokojenych pohledu od sousednich stolku). Nechapu jak se ke mne dostala az ted (i kdyz na seznamu jsem ji mela uz dlouho, ale byla tam zapadla mezi cca 400 dalsimi). Pribeh cesko-nemecko-zidovske rodiny (uz timto je v 30 a 40 letech zadelano na poradny maler) prevypraveny pro mnoha letech. Jednotlive nitky se pospojuji, kdyz se v dalekem Coloradu potkava syn Tomase Kepplera a jeho zidovske zeny Rachel s pani Annou, ktera kdysi za velmi dramatickych okolnosti poznala jeho matku. Nadherny pribeh utkany ze vzpominek na detstvi, pricemz ty na pobyt v Indii prostupuji celym pribehem, osudu rodiny za valky, tak jak jej znal Daniel, propojeny s tim, jak ho po letech doplnila Anna. A jeste dal a jeste hloub az do detstvi rodicu. Divoka a vasniva Rachel se svoji laskou k historii a slunecnim bohum, ktera malemu Danielovi vypravi uzasne pribehy. Prakticky ale zaroven ztraceny Tomas, ktery sve misto na slunci videl jen vedle ni. Dva dedeckove, chladna nemecka teta, indicka chuva a kuchar, fantasticke pribehy, to vse modelovalo vzpominky maleho Daniela. Stripky z boju v druhe svetove valce (manzel pani Anny), touha zapomentout na to co se stalo a zacit novy zivot v Americe. Osudy tech co pani Anna potkala v koncentracnich taborech. To vse v celkem utle knizce vytvari nepredstavitelne smutnou a krasnou mozaiku.
Podruhe se mi chtelo brecet, kdyz jsem zjistila, ze pani autorka uz dalsi takove krasne knihy nenapise.
5/5 “Nejhorší je, že se všude píše o holokaustu, o číslech umučených, zavražděných lidí. Ale obyčejného člověka, který to nezažil, se víc dotkne, když sousedovi pojde pes, než fakt, že Hitler poslal na smrt miliony lidí. Počty tak kolosální, jako je šest milionů obětí, přesahují představivost a chápání běžného mozku.”
Rozhodně plný počet, za mě ještě lepší než Hana. Nádherný poetický jazyk, vzlety a pády, bezbřehá bolest a všeprostupující láska. Na tuhle knížku určitě nezapomenu, jen nemám dost slov...
Docela se stydím, ale možná ještě víc se divím, že se mi tahle kniha oceněnou Magnesií Literou dostává do rukou až 20 let po jejím vydání. Nemůžu říct, že bych o ni do letošního roku neslyšela, ale prostě strašně málo na to, aby mi to uvízlo v hlavě.
Další co mě překvapilo bylo, že styl psaní se velmi podobá třeba knížkám Aleny Mornštajnové. Vsadím se, že kdybych nevěděla kdo je autorem, klidně bych věřila, že čtu nějakou další její knihu.
Každopádně je to vážně dobré. Čtivé, zajímavé, historicky věrohodné, emotivní a psané krásnou češtinou.
Určitě si kniha zaslouží víc zviditelnit, aby se dostala i k další generaci čtenářů.
Na knihu jsem slyšela pozitivní ohlasy, proto jsem trochu zklamaná. Neoslovila mě forma "cestoletopisu" složeného z mnoha vypůjčených a nastudovaných informací, také vypomáhání si proslulými jmény a událostmi, aniž by v textu plnily nějakou funkci. Autorka si užívá svou nespornou schopnost nápaditě popisovat, ale nikde se příliš nezdrží, nikde nekope do hloubky. Celkově se mi kniha zdá docela vnitřně chudá, svědčící hlavně o autorčině potřebě a radosti psát.
Jedna z knížek,ke kterým se mám chuť vrátit. Neskutečně krásný jazyk. Příběh maličko náročnější - střídají se vypravěči, střídá se prostředí, větší množství postav... Ale pokud si na knihu vyčleníte dostatek času, budete se v něm bez problémů orientovat. Hrozně mě mrzí, že autorka už další knihy nenapíše. Myslím, že byla fakt skvělá.
Na knize je strašně cítit, že ji psala jedna chytrá a vzdělaná žena, s obrovským citem pro český jazyk a sakra talentem. U knihy jsem se smála, plakala, děsila. Žádná jiná kniha v posledních letech ze mě nevydolovala tolik emocí. Věřím, že asi neosloví každého, protože její kompozice se může zdát složitá a rozhodně to není odpočinková kniha. Pro mě je to ale literární skvost a příběh lásky Tomáše a Ráchel mi udělal šrám do srdce.
Opravdu krásně napsaná kniha. Začíst se do více dějových linek bylo pro mě ze začátku složité, ale, i když s občasným odkládáním knihy, věnovala jsem čas jen této. Rozšířila jsem si znalost z období staveb Baťova Zlína. Se zaujetím jsem četla pasáže o Indii, kde naše šikovné české ručičky stavěly Baťovy pobočky. Nakonec i kruté válečné období, holokaust a boj o přežití v koncentrácích. Vše je ale propojeno láskou i bolestí, popisem krásné milující rodiny, tak, jak nám vše život přináší.
Je opravdu velká škoda, že Hana Androniková nás již nemůže obohatit o další tvorbu.
Její kniha je nádherná ukázka slohu našeho krásného českého jazyka.
Dojemné čtení s tématem holokaustu. Trochu jsem se ztrácela v čase a postavách, ale čtení ve mě zanechalo hluboký a smutný dojem.
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Kniha Zvuk slunečních hodin je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 1 694x |
| Čtenářské výzvě | 434x |
| Doporučených | 226x |
| Knihotéce | 349x |
| Chystám se číst | 898x |
| Chci si koupit | 152x |
| dalších seznamech | 18x |
“Tom byl její sluneční orloj. A Ráchel byla slunce”
Nádherná kniha nejen o holokaustu a jeho následcích na lidské duše, ale i příjemné vyprávění o Indii a baťových lidech, kteří “stavěli” Batanagar - čtvrť nedaleko Kalkaty.
A taky o velké lásce.
Zajímavé byly i postřehy z meziválečného Zlína a pasáž o skutečné tehdejší plzeňské nemocnici (byla zbourána v červenci 1992-pamatuji si jí). Autorka dokonce přesně popsala cestu, kterou se k ní z náměstí s kostelem sv. Bartoloměje jedna z hrdinek dostala.
Líbilo se mi střídání vypravěčů i dob, ve kterých se příběhy odehrávají, nutí u knihy trochu přemýšlet; styl psaní je přirozený, nevyumělkovaný, děj se krásně rozvíjí a udrží vaší pozornost až do konce.
Kniha, i když je poměrně smutná, mě naprosto uchvátila a dávám víc než 5⭐️