Zvířata ve Třetí říši

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust. Historická studie poukazuje na důležité a dosud nezkoumané vazby mezi tím, jak zacházeli nacisté se zvířaty a jak zacházeli s lidmi, které považovali za biologicky méněcenné, zejména s Židy, Romy, homosexuály či duševně nemocnými. Kniha analyzuje, jak využívali a manipulovali tradiční (judaistické, křesťanské, polyteistické) i novodobé postoje ke zvířatům a poznatky moderní biologie, aby odpovídaly jejich vlastní symbolice, mocenským zájmům a ospravedlnění genocidy. Inspirativní práce si všímá širšího kontextu ochrany přírody a boje proti týrání zvířat v nacistickém Německu a souvislosti těchto fenoménů s holocaustem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35965/zvirata-ve-treti-risi-domaci-mazlic-BWY-35965.jpg 3.514
Žánr:
Literatura naučná, Historie

Vydáno: , Dokořán
Originální název:

Animals in the Third Reich, 2001


více info...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Zvířata ve Třetí říši

JulianaH.
20. květnaodpad!

Problém téhle knihy spočívá v tom, že skoro není o zvířatech – a někdy ani o Třetí říši. Boria Sax bere „němé tváře“ jen jako záminku, aby mohl sám se sebou pobesedovat o úžasnosti Židů a judaismu. Třeba v kapitole o beráncích (na rozdíl od kapitol o koních nebo psech) se tak neobjeví jediná skutečná ovce; a v kapitole o vlcích zase skoro chybí Třetí říše. Blahopřeji autorovi k jeho etnickému sebevědomí, ale snad by si je mohl rozvíjet někde mimo odborné studie.

Navíc mají jeho šovinistické pasáže podobu bezvýhradné (sebe)obhajoby až (sebe)adorace. Sax – který je údajně „humanista“ a chce podporovat vědomí „sounáležitosti s přírodou“ – ochotně omlouvá, zkresluje a banalizuje jakoukoli ukrutnost, které se dopouštějí jeho souvěrci a soukmenovci, a to na zvířatech i na lidech (týrání drůbeže o Iom Kippur, genocidu Peršanů v biblické knize „Ester“, a hlavně košer způsob porážky – má-li náhodou někdo pochybnosti, jak strašně při něm zvíře trpí, stačí se podívat na jakékoli video na YouTube).

Kdyby kniha měla nějakou vědeckou hodnotu, takový přístup by ji snížil. Kdyby... Kromě toho totiž s klidem cituje třeba podvržené „vzpomínky“ Mishy Defonsecové na život s vlky, protože se mu hodí, nebo se naopak vysmívá nehodícím se teoriím, které jsou přijímané a dobře podložené – vtiskování, fenozóna (u severního x jižního typu živočichů), manichejský původ dualismu atd.; přičemž například důvodem k zesměšňování Lorenzových teorií je pro něj skutečnost, že Lorenz byl členem NSDAP. A to ponechám stranou pasáže, kde Sax vypravuje děje ze Starého zákona včetně stvoření Adama, jako by skutečně proběhly. Takže věda to není.

Co to tedy je? Výlev Saxových komplexů a nenávistí (zdá se, že i ke zvířatům), sbírka konspiračních teorií a důkaz bytostného nepochopení (byť slušné formální znalosti) německé kultury. Odstavce ani věty na sebe mnohdy nenavazují. Kapitoly působí jako skladiště zajímavostí a absurdit, chybí jim vůdčí myšlenka a pokus o interprataci – kromě závěrů ve stylu „vy všichni jste zlí (skoro)nacisti/rasisti“ (včetně Darwina, Haeckela, Francise Cricka a… no prostě všichni). Poslední oddíl obhajuje zabíjení jatečních zvířat vykrvácením zaživa – s argumentem, že taková vražda má jakožto náboženský rituál „poklidnou atmosféru“.

… A pak jsem na to přišla. Tohle je totiž humoristická kniha! :) Jak jinak by autor mohl výsměšně tvrdit, že „Mauglí byl skoro nacistickým nadčlověkem“, protože v Kiplingově džungli platí řád? Nebo že práce etologa Schenkela je částečně nacistická z toho prostého důvodu, že Schenkel žil v Basileji, „což je blízko Německa“? Nebo že nacistický zákon na ochranu zvířat byl ve skutečnosti útokem na Francouze, jelikož na rozdíl od francouzského práva chránil všechna zvířata, a ne jen domácí mazlíčky?

hu_87
26. února

Kniha mě překvapila. Opravdu velmi zajímavé. Autor se dotýká rozličných oblastí, včetně historie (holocaust, vztah Němců k Židům v té době, z čeho byli Židé obviňováni...), na stranu druhou se dotýká tak trochu i kultury obecně a samozřejmě zvířat a jak byla různá zvířata vnímána za dob Třetí říše (a nejen za ní, autor zmiňuje i jak jsou zvířata vnímána v různých náboženstvích, především v judaismu). Bylo to dost doplňující a fakt zajímavé, doporučuji všem zájemcům o problematiku zvířat obecně a holocaustu.
Líbila se mi autorovo zmínění některých názorů, např. všechny ty kuřata a jiná zvířata, která jdou na porážku kvůli prodeji masa, zažívají rovněž holocaust, akorát v mnohonásobně vyšší míře než zažili Židé. Protože všechny ty kuřata a další, jsou držena těsně vedle sebe a nemají život, jaký by měli za normálních okolností. S tím se také pojí podobizna pekla kde se karta obrátí a zvířata se mstí lidem za to, jak se k nim chovali a tentokrát oni vaří lidi v kotlech.


whack
03.04.2016

Nevedel som prísť na to, čo bolo pointou tejto knihy. Ukázať, že vo vzťahu k zvieratám sme všetci nacisti, alebo naopak, skryte prisúdiť ľuďom súcitiacim so zvieratami nálepku akýchsi antihumanistov (nacisti snažiaci sa počas vojnových časov o čo najhumánnejšie porážky hospodárskych zvierat sú v tejto knihe jedným z príkladov údajných paradoxov ľudského myslenia)? Časté pripomínanie, že nacisti ctili pohanské symboly a že údajne opovrhovali antropocentrizmom, sa bohužiaľ môže ľahko zvrhnúť v demoralizáciu a diskreditáciu pohanstva a anti-antropocentrizmu. Neviem, do akej miery to autorovi prekáža. Dumá nad tým, či zákazy kóšer porážok nie sú antisemitizmom. Darwinovské porovnávanie ľudí s opicami považuje za vedecký rasizmus. Okrem Darwina boli, podľa neho, rasisti Ernst Haeckel, Konrad Lorenz, Wilhelm Bölsche a niektorí ďalší významní spisovatelia a filozofi. Je to ale písané nestranne, porovnanie judaizmu, kresťanstva a nacizmu, a židov, kresťanov a nacistov vo vzťahu k zvieratám, je zaujímavé. Dospel som k záveru, že pointou bolo ukázať, že sme rovnakí... rovnakí v agresivite a deštruktivite, a že násilie páchané na zvieratách pramení z rovnakých úchyliek ako násilie páchané na ľuďoch.

„Mohli bychom být kritizováni za to, že věnujeme tolik pozornosti takovým tvorům, když zároveň umírají lidské bytosti. Emocionální síla příkladů trpících zvířat může být nepochybně využita i zneužita. (...) Příklad, který představují nacisté, by nás tudíž neměl obrátit proti boji za práva zvířat. (...) Měli bychom připustit, že nacisté – až už byly jejich motivy, jaké chtěly – měli pravdu, když uzákonili humánní přístup ke zvířatům. Pravdu měli i v ochraně dravců, například vlků, ale mýlili se v tvrzení, že dravci jsou inteligentnější (...) než jiní živočichové. V mnoha ohledech se nám tak nacisté podobali víc, než jsme ochotni připustit.“