Zvěrolékař a kočičí historky
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45424/zverolekar-a-kocici--45424.jpg
5
336
60
Zvěrolékař série
< 9. díl >
Deset veselých i dojemných povídek o kočkách, které vybral autor ze svých dříve vydaných knih.
Literatura světová Povídky Příroda, zvířata
Vydáno: 1995 , SvobodaOriginální název:
James Herriot´s cat stories , 1973
více info...
Přidat komentář
Kočky mám ráda, mívali jsme jich i dvanáct, i když to byl stav nouze. Běžně jsme žili s průměrem dvou-čtyř polodivokých, zahradních, z nichž některé sem tam přišly na návštěvu do příbytku. A některé přišly jenom ke mně.
Pamatuji třeba na obrovského černého kocoura, jemuž jsem nedokázala vyndat klíště. Musela jsem na něj skoro lehnout a donutit otce, aby zákrok provedl, načež kocour se pak několik dní neukázal u misky, a když přišel, bylo jasné, že za všechno můžu já -:))). Ale pokaždé mi odpustil, jako by věděl, že paraziti za ouškem jsou horší zlo, než násilí při jejich odstraňování :).
Kocoura našel brácha na hřišti jako takovou malou kostřičku. A zrovna jsme měli kočku, čerstvě okotěnou, takže jsme kostřičku vecpali k ní do košíku a čekali, jestli přežije noc. Jasně, že jsem jí to nejprve vysvětlila a nové kotě jí nechala očichat. Zpočátku trochu vrčela, ale jak kotě začalo sát, námitky jí přešly :).
A z kocoura vyrostlo něco nádherného. Měl asi pět kilo, černou hlavu a kožich, který se na slunci leskl zlatavě a hnědě.
Už ale umřel. Našli jsme ho v pelíšku jednou prostě nataženého a ztuhlého. Předtím ovšem nebyl nemocný, ani omylem. Jako by usnul a už se neprobudil.
Autorovo smutno-veselé vyprávění o životě s čičinami bylo sice krátké, ale skvělé. Bylo z něj cítit nadšení, s jakým s kočkami pracoval. A závazek, který k nim měl v rámci soužití, i když některé byly divoké a měly s ním trochu problém -:))). Kočičí osobnost je prostě věc hmatatelná. O tom se nejde přít :).
Miluji příběhy s kočičkami. Tato útlounká knížečka mě doslova ohromila. Nebylo to žádné složité čtení, ale už při první povídce cítíte tu kouzelnou atmosféru anglického venkova. U této knížky se budete smát i plakat. Ano, neupravované příběhy "venkovských" kočiček vás zasáhnou a budete jim fandit stejně jako panu Herriotovi. Nemůžu říct, že byla některá povídka lepší a některá horší, příběhy byly různé a měly různé konce. Každopádně si nejdéle asi budu pamatovat cukrárenského kocoura a malou Emily. I když na divokého Borise, jedinečného Bleska, flámujícího Oskara, věrného Friska, malého sirotka Mojžíše a opatrná dvojčata také jen tak nezapomenu. Také se mi líbilo, že autor poukazuje na problematiku kastrace, která je stále důležitým tématem. Takže pokud milujete zvířátka a anglický venkov, rozhodně si při čtení vybalte kapesníčky. :)
Laskavé, citlivé, lidské. Tvrdím, že nejlepší zvířátka do paneláku jsou kytky, ale po této knize bych si kočičku hned pořídila. Jen mít ten domeček :) nebo už nechodit do práce :)
Venkov, zvířata, obyčejní lidé... nejlepší odpočinkové téma, lepší než šokující, výstřední.
Že je kniha vyloženě pro milovníky koček? To určitě ne, já jsem například milovník psů a rybiček a stejně se mi to moc líbilo :D. Moje první kniha od Herriota a určitě ne poslední.
Když člověk kočky miluje, není co řešit. Zábavná a místy dojemná sbírka povídek. Láska k jiným tvorům nás dělá lepšími...
Herriota jsem odmalička milovala a všechny jeho knihy četla nesčetněkrát. Tuhle konkrétně jsem si přečetla znovu nedávno, protože se členem naší rodiny stala malá kočička a byť jsem to jako zapřísáhlý pejskař vůbec nečekala, získala si moje srdce velmi rychle :). Takže teď na tuto knihu nahlížím i okem kočičího milovníka a líbí se mi ještě o to víc :)
Nádherná knížka - miluji kočky a ocenila jsem autorovu životní zkušenost i nadsázku, s nimiž o nich píše.
Výborná krátká povídková kniha. Pro milovníky koček - je vidět, že autor je dobře zná a měl s nimi často co do činění. V knize vystupují jeho vlastní kočky, i kočky - pacienti.
Info pro tatínky: Začal jsem číst, abych se podíval, jestli to je pro devítiletou slečnu co má ráda zvířátka a chce se stát veterinářkou. Přijde mi, že bude lepší ještě nějaký ten rok počkat.
Od Herriota jsem četla spoustu povídek, ale tyto mi přirostly k srdci nejvíce, protože jsem nevyléčitelný kočkomil. Kdo četl cokoliv jiného od tohoto zvěrolékaře, moc dobře ví, co je na těchto knihách tak populárního. Kočičí historky nejsou výjimkou.
Moc pěkná kniha s příjemnými příběhy o kočkách. Za odpoledne jsem měla přečteno, čte se úplně samo. :)
[089/11] Je to sbírka povídek, která obsahuje spoustu kousků publikovaných už dříve jako součást různých období Herriotova lékařského života. Člověk od toho čeká notnou dávku humoru, protože přeci jen je to autor, který se zabývá svým životem se značnou nadsázkou, ale po dočtení si čtenář spíše uvědomí a vybaví ty kousky se špatným a nebo alespoň ne zrovna pozitivním koncem. Povídek není mnoho, ale dokáží zabavit a pobavit tak, jak se od této knihy očekávat dá. Velmi dobré počtení pro ukrácení cesty z Brna do Prahy a naopak.
Osobně mám ovšem raději jeho zbývající díla. Zaměření se na jeden druh zvířat je až příliš svazující a člověk má jasně udáno okolo čeho se budou všechny zážitky motat. Proto podle mě tato kniha bude plně doceněna spíše lidmi preferujícími kočky nad všemi ostatními zvířaty, čímž ovšem netvrdím, že bych se sama nudila, protože jednotlivé kapitolky jsou vlastně o vyvracení mýtu, že kočky nemají srdce. Já se raději nechávám překvapovat a tak mě daleko více zaujmou svazky přeskakující z ovcí na krávy a z krav na prasata. Je to zkrátka daleko pestřejší a zábavnější a není to tak jednotvárné.
V knihách Jamese Herriota je cítit jeho neuvěřitelná láska ke zvířatům a obrovská účast na osudu každého z jeho pacientů. Knihy jsou úspěšné a velmi populární a nic na tom nemění ani skutečnost, že v odborných kruzích jsou jeho popisky brány jako science fiction a velmi často se jim lidé obeznámení vysmívají. Nejsem odborník a tak si dokáži tyto příběhy skvěle užít a prožít a velmi často se i zasmát plně od srdce. Dodnes mám v paměti jednu scénu s „prchajícím“ autem. Na tu nejspíše nikdy nezapomenu.
Konkrétně tento svazek jsem četla třikrát. Je tak neuvěřitelně tenoučký, že pokaždé, když jsem se chtěla zase jednou podívat do magického světa domácí zvířeny, neváhala jsem a sáhla po ní. Teď mohu konstatovat, že se stoupajícím věkem na ni mám docela jiný názor. A vlastně je čím dál tím více pozitivní. Možná, že to je i novým pohledem na zvířata, svět a lidi všeobecně.
Štítky knihy
kočky povídky zvěrolékaři ze života
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Kniha Zvěrolékař a kočičí historky je v
| Přečtených | 528x |
| Čtenářské výzvě | 102x |
| Doporučených | 25x |
| Knihotéce | 174x |
| Chystám se číst | 74x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 6x |
Vľúdne a láskavé, ako sme u autora zvyknutí. Rada čítam príbehy z jeho veterinárnej praxe, sú pohladením vďaka autorovmu úprimnému záujmu o zvieratká, snahe im pomôcť, pre jeho typický štýl, humor a schopnosť vypointovať každú poviedku, ako aj pre príjemný pocit, čo po prečítaní jeho kníh ostane. Jednu hviezdičku odoberám v tomto prípade za fakt, že ide "len" o výber poviedok z iných Herriotových kníh, ktoré som už čítala. To som vôbec nečakala. Na tom ale, že som strávila pri knihe príjemný večer, sa nič nemení :).