Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428845/bmid_zuzanin-dech-mkh-428845.jpeg
5
3005
818
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Z knihy jsem vcelku rozpačitá. Nedokážu říct, že by mě nevtáhla, ale nelíbila se mi forma psaní, i když po chvíli čtení jsem si na to zvykla. Konec mě překvapil
Půjdu proti většině, ale já od knihy prostě čekala víc. Styl psaní je pro mě příliš neosobní a u toho ze sebe emoce nedostanu, navzdory všem těm popisovaným hrůzám nejen z koncentračního tábora. Navíc konec mi také moc nesedl, vlastně ani postavy, nejsympatičtější mi byl pan Liebeskind. Váhala jsem mezi 2* a 3*, nakonec dávám tři jen z úcty k samotnému tématu.
(SPOILER) Velmi poutavá kniha, nemohla jsem přestat číst. Hanuš je pořádná svině, upřímně jsem čekala šťastný konec, nebo alespoň trochu hezčí. Určitě si ale knihu přečtu znovu.
No, mazec! Skvělá knížka. Příběh Zuzanina dětství, dospívání a dospělosti je kontrastem něžného, bezstarostného startu života a brutality a naprosté bezútěšnosti dospělých let. Věty jsou často strohé, osekané, stručné, mnohdy očesané o sloveso, odrážkové. To dává výpovědím takový definitivní, nezpochybnitelný ráz. Dalším kontrastem je odlišnost obou Zuzaniných přátel, která určuje jejich pojetí lásky, ale i jejich postoj k dějinným událostem, s nimiž se ve svém životě musí potýkat. Text velmi přímo a surově popisuje Zuzaninu existenci za druhé světové války i po ní. Naráží tak na nesmyslnou a tragickou brutalitu koncentračních táborů a stejně nepochopitelný vývoj v době poválečné. Jan, který je pozorovatelem událostí zpovzdálí, může jen sledovat úpadek a rozklad své vlasti. Zuzana je obdivuhodná, silná žena, která se snaží svému osudu čelit a nikdy se mu cele nepoddat. Mně se knížka četla skvěle, styl textu mi naprosto vyhovuje, konečně něco jiného v tématu, v němž mám celkem načteno. V téhle podobě je text osobitý, někdy lahodně něžný, jindy surový a brutální.
Příběh, který není jen o hrůzách druhé světové války, ale také o přátelství, jeho věrolomnosti, o síle rodiny. Drtivá většina se odehrává před válkou, pak je to divoký sešup, u kterého bych uvítala občasné přibrzdění. Konec mě příliš nepotěšil, na můj vkus odbytý.
Já vlastně moc nevím, jak hodnotit. Silný příběh to asi je, ale tak stroze a úsečně, nebo možná jednoduše vyprávěný, že to ve mě nějak nevyvolávalo žádoucí emoce. A to já u takového příběhu prostě očekávám. Možná byla chyba v tom, že jsem četla vzápětí po Vyhnání Gerty Schnirch, což byla emocionální smršť, umocněná krásným načtením audioknihy Vilmou Cibulkovou.
Psáno zvláštním časosběrným způsobem, odtažitě, s odstupem od postav. Pohled na osud jedné židovské rodiny v běhu času a krutostí dvacátého století.
Ten trochu chladný nadhled nad lidským osudem způsobuje, že emoce přestávají fungovat. Chvíle šťastné, krásné, kruté, zlé a nespravedlivé pro mě až trochu strašidelně splývají, autorka neždímá slzy, bylo to tak a tak, lidi se milují, nenávidí, pomáhají si i ubližují. Vlastně se tady ani neptáme proč.
Na mě nejvíc zapůsobila postava židovského cukrovarnického podnikatele Abraháma Liebeskinda, ten pozvolný sešup od bohatého ve všem úspěšného muže, přes postupnou šikanu a zcela zjevně nespravedlivé omezování všech svobod, pomalý nenápadný sešup do bídy, nikdo se nediví, nikdo ani moc neprotestuje... A nakonec naprostou člověčí degradaci v koncentračním táboře až do úplného, člověk by až řekl krutě logického vyústění.
Zajímavé, stejný spisovatelský postup mi v Zuzanině životě už drhnul, aniž bych chtěla cokoliv prozrazovat, tady mě spisovatelčin až dějepisný způsob vyprávění bez emocí nechal chladnou. Nebo to tak mělo být? Že člověk se drží života zuby nehty a je vlastně jedno, jestli je šťastný nebo ne? A že hodnocení, co je dobro, a co zlo, z dějepisného odstupu není až tak podstatné? Což mi přece jen trochu při četbě vadilo, i když chápu, že to asi tak myšleno nebylo...
I když úplný závěr, stejně strohý a popisný, jako celá kniha, mě vlastně docela pozitivně překvapil, když nic jiného, ohromil svou nezvyklostí.
Váhám tři nebo čtyři, přemýšlím o knize, a zejména o způsobu psaní, který dělá příběh tak těžko stravitelný a současně ukazuje lidský osud s určitou lhostejností; celou dobu mi znělo v uších Nohavicovo "...zastav svá kola, osude, osud se ale nedívá, supí jak lokomotiva...".
Nakonec tři a velké plus, dost těžké hodnocení ...
*
"Pan Nachtigal po očku sleduje Německo a po vydání norimberských zákonů má chuť přestat Zuzanu učit německy, cukrovarník Liesbeskind mu však přikáže, aby ve výuce pokračoval. Liebeskind chce, aby Zuzana uměla německy, protože až se přežene bouře vyvolaná Hitlerem, exportní oddělení cukrovaru obnoví obchodní styky s Německem; Hitler je dočasný, cukrovar věčný, říká Liebeskind, ,Der Hitler ist vorübergehend, die Zuckermühle ewig' a Nachtigal si rozmrzele pomyslí, že věčný je jenom Bůh."
Musím říct, že se ve mně pralo jak ohodnotit tuto knihu. Na začátku jsem byla dost skeptická, protože jsem se nemohla do děje začíst a to i kvůli stylu psaní, kdy mi chyběla přímá řeč.
Ale zhruba od půlky, kdy byl děj opravdu rozjetý, jsem nemohla knihu odložit.
Nebylo to jednoduché čtení, jak kvůli tématu, tak kvůli zvláštnímu autorčinu stylu. Možná právě ten strohý způsob vyprávění a přímá řeč bez uvozovek způsobily, že jsem z knihy trochu rozpačitá. Zápletka byla zajímavá, postavy propracované, ale pořád jsem si připadala od děje jaksi odtržená. Všechno se odehrálo příliš rychle. Bylo to silné a přitom to šlo trochu okolo mě. Konec mě zaskočil.
Moje první kniha od této autorky, určitě zkusím i další její tvorbu.
Zajímavý způsob psaní. Absence přímé řeči mě zpočátku překvapila, ale nakonec to vůbec nevadilo. Příběh byl zajímavý, čtivý a samozřejmě i smutný.
Kdyby bylo pokračování, hned bych se do něj pustila.
(SPOILER)
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem o tématu holocaustu četla. Postavy zde nejsou černobílé, a to mám ve všech příbězích nejraději.
Fascinující příběh o tom, jak válka a nacismus zasáhl do přátelství a lásky tří lidí. Zuzana, Jan a Hanuš se znají od dětství, kniha v průběhu času sleduje jejich dětství, dospívání i další životní osudy v dospělosti. Zuzana je dcera židovského cukrovarníka, užívá si dětství v luxusu jako vymodlené dítě a právě ona má svou životní cestu vzhledem ke svému původu nejdramatičtější.
Zuzanin dech jsem si v samém závěru musela dávkovat, jestli někomu házel život klacky pod nohy, tak právě Zuzaně. Ona je jednou z nejsilnějších žen, o kterých jsem měla poslední dobou možnost číst.
Autorčin styl nemusí sedět každému, ale mě se líbil. Píše stroze tam, kde by se mnozí rozepisovali a podsouvali nám svůj názor.
Dokud je tu krev, zůstává naděje na dítě.
V dechu je všechno, uvolnění, vzdálení se od bolesti, smíření.
Knihu jsem dlouho odkládala, protože styl předchozích Němců mi vůbec nesedl. I tady jsem si musela na strohost popisu zvyknout, ale pak mě příběh pohltil tak, že jsem se nedokázala odtrhnout. Dávám plný počet a doporučuji.
Zuzanin dech je absolutní skvost. Knížku jsem spíš nečetla, já ty příběhy jednotlivých postav spíš prožívala. Rozhodně doporučuji všem.
Knihu jsem doslova "vdechla". Ta úsečnost vět mě moc bavila a doslova jsem se Zuzanou dýchala. Příběh je srdcervoucí, tragický a už nikdy se nesmí nikdy opakovat.
Čtení perfektní, příběhy lidí z druhé světové války jsou neuvěřitelné a někdy nepochipitelné co vše mohli přežít. Ale asi mi na dlouho v hlavě neutkví, teda kromě toho konce.
Románů z období 2. světové války bylo napsáno hodně. Tento mě zaujal, četlo se mi dobře a nerada jsem knihu odkládala. Přesto si myslím, že mi po nějaké době splyne s dalšími z té doby. V hlavě mi zůstanou jen opravdu ty nejsilnější příběhy, většinou podle skutečné události. V každém případě kniha stála za přečtení.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha Zuzanin dech je v
| Právě čtených | 54x |
| Přečtených | 4 145x |
| Čtenářské výzvě | 1 660x |
| Doporučených | 287x |
| Knihotéce | 675x |
| Chystám se číst | 1 332x |
| Chci si koupit | 298x |
| dalších seznamech | 22x |
Nádherná kniha napsaná velmi zvláštním, ale krásným jazykem. Jednoduchý a dojemný příběh.