Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353628/bmid_zulejka-otevira-oci-fMi-353628.png
4
564
167
Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši – musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo se překládá do čtyřiadvaceti jazyků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ProstorOriginální název:
Зулейха открывает глаза , 2015
více info...
Přidat komentář
Vydařená prvotina mladé Tatarky, která nám z jiného úhlu přináší pohled na ruské gulagy i informaci o tom, kolik národností a náboženských vyznání budování socialismu i velkého Sovětského svazu postihlo.
Při čtení jejího příběhu, i obdobných z jiných koutů světa, mi neustále hlavou probleskuje otázka: "Kde jsou v těchto těžkých životech dnes tak běžné sebevraždy a psychické problémy?" Jakoby lidé tehdy pro samé utrpení neměli čas trpět a raději žili.
V posledních letech se mezi autory rozmáhá takový nešvar, a to zavalit čtenáře co nejvíce šokujícím utrpením, násilím a beznadějí, jako by toho všeho kolem nás bylo málo. To naštěstí neplatí pro Guzel Jachinu, protože i přes opravdu těžké a bezútěšné téma vidíte záchvěvy naděje, a to já mám ráda.
Trocha historie, trocha lásky, trocha krutosti, trocha napětí, krásné postavy a trochu naivní příběh . Krásně přečteno pí. Danou Černou. Sečteno a podtrženo hezký román.
V doslovu se píše...."nelze než souhlasit s patrně nejznámější současnou ruskou spisovatelkou Ljudmilou Ulickou, která se o románu vyjádřila slovy: „Zůstane pro mě záhadou, jak se mladé autorce podařilo napsat tak silné dílo oslavující lásku a něhu v pekle“
Ano.Je to tak.Strhující kniha se silným příběhem.
Posloucháno jako audiokniha na ČRO. Příběh byl hezky zpracovaný, posluchač si mohl vytvořit ucelenou představu o vysidlování tatarských kulaků na Sibiř včetně vykreslených praktik komunistického režimu, který postupně likvidoval i své lidi. Asi nejvíc mě zaujala část s popisem života kulaků na vesnicích, jejich rodinné prostředí a náboženské mýty. Zajímavá byla i cesta vlakem, kde se sešli kulaci s vojáky a s inteligencí. Konec se mi zdál příliš bláhový.
Posloucháno jako audiokniha na Českém rozhlasu. Skvělé načtení. To téma úplně nevyhledávám, je v něm tolik bezmoci a bezútěšnosti. Ale knížka byla velmi čtivá a přes hrůzy té doby se to dalo číst aniž by mě to psychicky vysálo. Vlastně si říkám, jestli si někdo nebude číst v budoucnu o této době a nebude ji pokládat za bezútěšnou. Kde v sobě lidi v těchto kritických dobách berou sílu bojovat o přežití a ještě nacházet i štěstí?! O kolik se máme líp! A neumíme to ocenit. Příběh o Zulejce určitě stojí za přečtení.
Vyslechla jsem jako četbu na pokračování, moc dobře načteno (Dana Černá). Určitě půjčím v knihovně a přečtu znovu. Nutí to k přemýšlení, krutá doba, tolik bezmoci, nenávisti...a bylo to skutečné! I v těchto hrůzách žít a najít smysl je obdivuhodné (podobně jako Viktor E. Frankl)
[Četba ČRo]
Nechtěla jsem to číst ani poslouchat. Mám doma od sametu Souostroví Gulag a asi na něj nikdy nesáhnu!
Jelitovna píše, že jde o červenou knihovnu a autorka povrchností zlehčuje závažnost doby. Taky soupik 2012 by si přála, aby v závěru psala o něčem jiném. Babo si myslí, že zafungovala autocenzura.
Za sebe jsem byla ráda, že knihu mi četla Dana Černá. Krásně se hodila hlasem k poetickému stylu Guzel Jachiny.
Příběh jako celek je mrazivý a syrový, ale přesto skrze Zulejku a Jusufa směřuje ke světlu, životu a naději. Jistě, že styl příběhu hrůzy doby a režimu zlehčuje, ale je to román, nikoli dokument. A kdyby trochu nezlehčil a nebyla tu poetika - nebudu to už číst! Ve zralejším věku už drásavosti opomíjím!
Výborné byly úryvky s Ikonikovem a Jusufem.
4/5
Se Zulejkou jsem strávila nejeden srpnový večer a říkala jsem si, že jsem si ji měla nechat na zimu - je to pro mě vyloženě zimní román. Ale báječný, čtivý, oči otevírající, i když v konečným důsledku snad trochu pohádkový.
Novodobá červená knihovna. Děj románu je umístěn do období deportací a likvidace několika milionů rolníků a na mě to působí, že autorka závažnost té doby povrchností knihy zlehčuje.
Poslechnuto jako audiokniha.
Přesto, že kniha popisuje těžkou dobu a neveselý osud hlavní hrdinky násilně přesunuté z domova do pracovního tábora na Sibiř, poslouchala se mi kniha dobře. Jestli bych stejně snadno vydržela u knihy v její tištěné podobě, si nejsem úplně jistá...
Hlavní hrdinka tohoto románu Zulejka, za celý svůj život nepoznala nic jiného, než tvrdou práci a hlad a tak se pro ni přesídlením v podstatě nic nezměnilo. Máme možnost sledovat hned několik dějových linek. Mezi ty nejzajímavější patří ta s velitelem tábora Ignatovem a také ta s doktorem, či snad profesorem Leibem, kterému pobyt v těchto nelehkých podmínkách pomohl k návratu do normálního života. Kniha má být o prvních lidech, nuceně přesídlených do sibiřských pracovních táborů. Vynikající je začátek, cesta na Sibiř a počátky osidlování, ale s postupem času je kniha psána až příliš povrchně a pracovní tábor vykreslen jako idylicky fungující vesnice. Paní Jachina při psaní tohoto románu používá velice krásný a poetický jazyk, ale měla psát o něčem úplně jiném. Do tohoto prostředí se to vůbec nehodilo. Audiokniha, kterou načetl naprosto fantasticky pan Lukáš Hlavica je důvodem, proč knize 3,5 píši 4.
Poutavý příběh o tatarské ženě, která byla nejprve otrokem svého muže poté otrokem sovětského režimu. Děj se odehrává v letech 1930 - 1946 v pracovním táboře na Sibiři, kam je Zulejka zavlečena po smrti svého muže. Kniha se nečte úplně lehce, ale stojí za to u ní vytrvat.
Nebyla to moje první kniha o utrpení lidí v gulagu,ale tato byla jiná. její konečné vyznění nebylo nijak dramatické,spíš jako život prvních osídlenců v pusté Sibiři.
To snad i ten život před životem na Sibiři byl v tomto případě horší.
Ani ten velitel nebyl úplně nelidský. Zřejmě u autorky zafungovala autocenzura.
V každém případě je kniha zajímavá, dobře se čte a tak doporučuji.
Naprosto úžasný román,klobouk doĺů. Měla jsem strach,že kniha bude těžká na čtení a soustředění,ale četla se mi jako pohádka. Zulejka,Ignatov ,profesor skvěle vykreslené postavy a popisy sibiřské přirody ty mě uchvátily nejvíce. Doporučiji! Dala by ch i více hvězd.
Kniha mě pohltila už po několika prvních stranách, je napsána velmi plasticky, všechny postavy působí živě a realisticky. Zulejka, žijící zcela pasivní život, je vržena do víru událostí zcela bez zkušeností a obstojí ve všech zkouškách, které na ni čekají. Setká se s lidmi v jejich nejlepší i nejhorší podobě a projde proměnou, jakou by sotva někdo čekal.
Má jediná výhrada je k závěru, který by si zasloužil víc rozpracovat, zvlášť když před tím u celkem podružných postav autorka několikrát nastíní jejich budoucnost dost detailně.
Tuto knihu řadím do KRÁSNÉ literatury! Ačkoli nepíše o krásných věcech, ba naopak, je čtení bohatým zážitkem. Četla jsem již před pár měsíci, ale děj mám stále před očima jako sled obrazů, film. Autorka to prý původně psala jako scénář a přerod v knihu se nesmírně povedl. Už jenom úvodní část prostého a drsného života v tatarské vesnici s manželem a tchýní by vydala na román. Následovala cesta vlakem a postupné představování dalších postav, které se vynořovaly zcela plastické. Během budování osady u řeky se autorce povedlo je ještě více prohloubit, postavy se vyvíjely, skutečně žily. Obdivuji, jak je autorka dokázala vylíčit, uznání patří jistě i překladateli Jakubu Šedivému! Oblíbila jsem si doktora i komisaře, "leningradské" i mladého rybáře. Je mi líto, že jsem si knížku více nešetřila a neprožila s nimi více času.
Stejně jako u Dětí Volhy musím zmínit nádherný autorčin styl, jazyk, který je poetický a při čtení, jako by se vás dotýkalo každé zapraskání větvičky, každý závan větru, každé křupnutí nohy ve sněhu. Cítíte a prožíváte společně s knižními hrdiny. Příběh poměrně silný a ač zasazený do nelehkých chvil, ač krutý, umí být svým způsobem i něžný. Plyne také pozvolna. Stejně jako u Dětí Volhy, kde krajinu, lidi a knihu formovala velká řeka, je tomu podobně i na břehu Angary.
Štítky knihy
gulagy stalinismus Rusko ruská literatura Sibiř Sovětský svaz pracovní tábory muslimské ženy boj o život historické romány
Zulejka otevírá očiKniha Zulejka otevírá oči je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 759x |
| Čtenářské výzvě | 161x |
| Doporučených | 73x |
| Knihotéce | 224x |
| Chystám se číst | 517x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 10x |
Autobiografický román o mladé tatarské ženě jejíž život ve víře v Alláha s mnohem starším mužem a jeho zlou matkou je jenom slabým odvarem toho, co jí ještě řízením osudu a politické situace v životě potká. Zulejka se ocitne v mašinérii spojené s odpornou politikou Sovětského Svazu pod vládou monster jako byl Stalin, kde platí, jsi-li nepohodlný a nejdeš s námi, patříš do gulagu na Sibiř a postarej se o sebe sám, jak umíš, člověku navozuje pocit úzkosti a zoufalství, ale zároveň i obdivu a naděje . Velice silné dílo, které sahá až na dno lidské duše, srdce, odvahy a odhodlání přežít. Vždy, když čtu podobné počiny, zamýšlím se nad tím, jak je dnešní člověk rozhýčkaný a řeší úplné blbosti, které v porovnání s opravdovými strastmi a bojem o holý život, nejsou vůbec podstatné, ba naopak se jeví směšně.