Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353628/bmid_zulejka-otevira-oci-fMi-353628.png
4
560
167
Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem, tak jak žila její matka, babička i prababička, třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu. Pracovní tábor se každým rokem rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové i křesťané, Rusové, Tataři, Němci a Čuvaši – musí v drsné sibiřské přírodě každý den obhajovat své právo na život. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct. Zulejka otevírá oči je vyprávění o přežití v kruté době, které plynule přechází ve vyprávění o probouzení hlavní hrdinky a poznávání sebe sama. Román se stal literární událostí v Rusku i v zahraničí a byl přeložen nebo se překládá do čtyřiadvaceti jazyků.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2017 , Prostor
Originální název:
Зулейха открывает глаза , 2015
více info...
Přidat komentář
Možná, že Zulejka neuměla číst, protože se místo písmen učila dorovnávat dech. Naučila se přežít a měla pro koho žít. Těch pár let , co s ní čtenář prožije je velmi hluboký zážitek , zůstane dlouho pod kůží , nepustí z hlavy ty pocity co nikdo z nás nechce zažít.
Knihu jsem četla hned po vydání a nadchla mě. Takže poslech na ČRO byl poviňák. Dana Černá byla skvělá volba. Její hlas se k tomu drsnému, ale zároveň velmi lidskému příběhu výborně hodil. Příběhu o rozkulačení, o těžkém životě v gulagu, o síle k přežití, o lidskosti i nenávisti a pomstychtivosti.
Poslouchano jako cetba na pokracovani. Vyborne nacteno, Dana Cerna byla skvela volba. Pribeh zajimavy, zase jsem se dozvedela neco noveho z historie. Jen ten otevreny konec. Chtela bych to nejak uzavrit a ne jen se dohadovat, co asi bylo potom.
Poutavý příběh mladé tatarské ženy Zulejky se odehrává na pozadí historických událostí v Rusku - vyvlastnění, deportace, gulag, těžký život v pracovním táboře. Poslechnuto jako audiokniha.
Je to neskutočne silný príbeh, ktorý dokáže fascinovať osudom človeka na pozadí hrôzostrašných historických udalostí - vyvlastnenie, gulag, vojna...
Krehká tatarka, vojak Červenej armády, slávny profesor, petrohradská inteligencia alebo býv. väzni sú síce charakterovo rozdielne postavy, ale spoločne vytvárajú úplne neuveriteľné, no celkom reálne scény života.
Smrť a láska, krutosť a neha, nespravodlivosť a viera, bezcitnosť a ľahostajnosť...všetko je v príbehu obsiahnuté presne tak, ako v živote.
Skvelý čitateľský zážitok !!!
Něco tak poutavého a zároveň děsivého jsem snad ještě nečetla. Kniha mě doslova uchvátila a pohltila. Život se se Zulejkou vůbec nemazlil. Kdybych mohla, dám i deset hvězdiček.
Syrový příběh o životě v lágru.O nalezení sebe sama, přírodě a mateřské lásce.
To byla teda deprese toto. Asi jsem v tom nedokázala najít naplno ty světlé části. Viděla jsem jen to násilí na Zulejce, ať už ze strany tchyně čarodějnice, manžela totálního burana, Rusáků ve vší jejich zlobě a hnilobě... Do toho Zulejky pouze na pár řádcích popsaný osud týkající se prakticky jen mrtvých dcer a rachitické postavy. A pak narozený syn, to mi rvalo srdce. Ono vlastně anotace obsahuje opravdu celý děj. Hledala jsem mezi řádky něco navíc, bez úspěchu, avšak to na kvalitě knihy neubírá.
Miluji ty chvíle, kdy mi dlouho leží doma kniha a pak, když ji konečně začnu číst, je úžasná. Ač popisuje krutou dobu a kruté prostředí, příběh mě pohladil na duši.
Jsou knihy které otevřete a plynule čtete.
A pak jsou knihy které vás od první řádky uchopí ba přímo pohltí a nepustí až do konce.
Jste prostě tam,přímo v knize.
A zjistíte,že i v pekle se dá poměrně šťastně žít a co pro jednoho znamená vězení pro druhého může být svoboda.Pro někoho konec a pro jiného začátek.
A takové jsou prostě knihy této autorky.
Zulejka byla opravdu tak výborná, jak všichni říkali.
Kdo si ale pamatuje mé stories k této knize, tak ví, že jsem ji neprožila tolik, jak bych mohla… Já si totiž přečetla anotaci a ta byla až do konce knihy! No vážně! Je v ní fakt všechno… Já jen celou knihu čekala, kdy přijde něco, o čem nevím, ale dřív, než jsem se dočkala, byl konec.
Zulejku vážně moc doporučuju, ale nečtěte anotaci! Fakt ne.
Upřímně by mě zajímalo, jak taková anotace, která byla mimochodem dlouhá jak šráky, může projít.
Snad jediný román, který podá gulag trochu pozitivně, protože i na pozadí krutých podmínek, zimy a hladu se pořád dá najít to lepší ze sebe.
Jinak, než pěti hvězdičkami se hodnotit nedá. Protože toto je kniha, jakou jsem dosud nikdy o životě v gulazích nečetla. Ano, bylo to kruté až nelidské žití, ale autorce se povedl doslova zázrak. I v podmínkách, kdy se umíralo vysílením, nemocemi, hladem, se objevují světlé chvilky, které dokázala autorka krásně a barvitě popsat. Sibiřská příroda s neprostupnými lesy, křišťálové řeky, bohatství dřeva i nedozírné prostory všude kolem. Zulejka, trpně snášející svůj osud v rodině necitelného a primitivního manžela slouží otrocky jemu i své tchyni. Po vpádu Rudých a vybrakování jejich hospodářství je Zulejka odvlečena do gulagu u Angary. Nemá cenu vypisovat utrpení, které cestou tam musela snášet. Navzdory své drobné postavě se statečně vyrovnala se vším, co ji postihlo. Zavražděný manžel, rozbitá domácnost, zoufalé loučení s klisnou a jejím hříbětem...a pak už se k ní napojují životy i ostatních "nepřátel režimu", kteří se dostali do konvoje na Sibiř třeba i na udání, jako se to třeba stalo duševně chorému profesorovi medicíny. Život v tajze není snadný pro nikoho, ale přesto se projevuje nezdolnost lidské vůle. Těžká dřina, ale i dobré výsledky. Dalo by se říct, že na život tam by se dalo i zvyknout. To by ale musely odpadnout zlověstné návštěvy Kuzněce, kterému jde na ruku kriminálník Gorelov. Závěr je současně nadějný i smutný. Žádný happy end, má následovat další díl? Kdybych to celé chtěla shrnout, možná by se dalo říct, že je kniha tak trochu tragikomedie. Situace, kdy se opilé věrchušce dostává vysvětlení, co malíř míní svými obrazy, je opravdu komická. Vzdělaným lidem by nic nenamluvil, ale popsat obrazy z "dekadentního" světa buržoazie jako budovatelskou agitku, to bylo mistrovské dílo! Připomnělo mi to tak trochu Černé barony. I když ti se měli oproti nápravnému zařízení v Gulagu královsky.
Tak tentokrat zacnu tim, ze Vam hned ze zacatku knihu velmi doporucuji.
Pro me je to prvni kniha od teto spisovatelky, ale jeji styl psani, popisy krute sibirske prirody, vykresleni charakteru postav, a vubec pribeh, jako celek, me ucaroval natolik, ze nutne budu potrebovat precist i dalsi jeji knihy. A oci neotvira jen Zulajka, s kterou se zivot nijak nemazlil. I presto, ze ji naklada na bedra spoustu kruteho a nelehkeho , tak i v nejkrutejsich chvilich sveho zivota, se najde skulinka na trochu toho dobreho, trochu neceho, co ji drzi pri zivote, a vlastne tim vsim, cim si musi projit, se ji oteviraji oci. A oci se oteviraji i ctenarum.
Takze za me urcite jedno velke ano k precteni.
Nečekaně silná a čtivá prvotina tatarské autorky odehrávající se ve 30. a 40. letech 20. st., která mě zaujala jak exotickými reáliemi týkajícími se tatarské kultury (např. zajímavé mísení muslimské víry a pohanských pověr) a pobytu v pracovním táboře na Sibiři (ledová Angara, drsná a tajuplná tajga…), tak samotným příběhem.
Paradoxní bylo, že kruté podmínky cesty na Sibiř (způsobené vlastně spíše neuvěřitelným chaosem, neschopností a lhostejností než přímo snahou likvidovat přesídlence) a během pobytu na Sibiři byly pro Zulejku vlastně jen pokračováním života plného dřiny a útrap, který už znala z domova (surový manžel, krutá tchyně, tragický osud dcer). A ve vyhnanství dokonce našla leccos, co doma nepoznala – naplněné mateřství, přátelství, soucit, lásku… a především samu sebe.
Oceňuji též nejednoznačnou postavu velitele Ignatova a neotřelé líčení psychického stavu profesora Leibeho. Zjevování čarodějnice do příběhu (inspirovaného tatarskou vírou v nadpřirozeno) podle mého názoru skvěle zapadalo. Již méně mě zaujaly takové ty velké „filmové“ náhody, kterých bylo v knize několik. Ale to nic nemění na tom, že se jedná o román, který stojí za to si přečíst, i když to rozhodně není kniha na jeden večer…
Zajimave cteni, misty trochu rozredene unylou rozvlacnosti liceni prirodnich kras. Ocenuji velmi neotrele tema i zpracovani, ktere nesklouzne ke klise, ac by se to misty nabizelo.
Štítky knihy
gulagy stalinismus Rusko ruská literatura Sibiř Sovětský svaz pracovní tábory muslimské ženy boj o život historické romány
Zulejka otevírá očiKniha Zulejka otevírá oči je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 757x |
| Čtenářské výzvě | 161x |
| Doporučených | 73x |
| Knihotéce | 223x |
| Chystám se číst | 513x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 10x |
(SPOILER) Guzel Jachina mě Zulejkou okouzlila. Poslouchala jsem na ČRo Vltava jako četbu na pokračování. Dana Černá svým klidným hlasem zmírňovala těžký osud vysídlenců na Sibiř, takže poslech nebyl tak drásavý, jako by pravděpodobně byla četba. Nečekala jsem, že v příběhu z pracovního tábora na Sibiři bude i poetika, lidskost, něha. Zulejka, zprvu poddajná a rezignovaná žena nerudného Murazy a otloukánek jeho zlé matky, přežije drsné podmínky a zažije okamžiky, které se snad i přibližují spokojenosti. Není to tím, že by to v pracovních lágrech bylo hezké nebo lepší, ale přispěje k tomu konečně naplněné mateřství a někteří lidé, s nimiž svůj osud sdílí. Zulejce, vychované v pokoře a bázni, se otevřou nové obzory. Působivé jsou i pasáže popisující přírodu. Zajímavou postavou je například pomatený lékař, který se v drsných podmínkách vrátí do reality a mnohé, vč. Zulejky a jejího syna, zachrání před smrtí, nebo rozporuplný velitel tábora, jež je zprvu vrahem Zulejčina manžela, ale v budoucnu jejím ochráncem. Závěr je spíš otevřený, ale vyzněl mi optimisticky. Zulejka postupně "otevírá oči", a ačkoliv nepřestane být jemnou bytostí, stává se silnou ženou s vlastním názorem a pozoruhodnou odolností. Zulejka, nevzdělaná tatarská žena, je obětí politických turbulencí, ale sama politický názor nemá, ani situaci nijak nehodnotí. Přesto se v knize o tehdejší době dozvíme mnohé a je na nás, jaký názor si uděláme. Sama to hodnotím tak, že dobré časy na onom území prostě nebyly; jedna mizérie střídala druhou, a proto mě nijak nepobuřuje, že téměř všechny postavy v knize svůj osud v podstatě trpně snášejí a nijak zvlášť nepřemýšlí, proč se jim děje bezpráví. V tomto aspektu považuji dílo za "typicky ruské". Místy je příběh poněkud nepravděpodobný, se zvláštními náhodami, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo a zcela bez rozpaků dávám plný počet hvězdiček.