Ztracení lovci
Joseph Alexander Altsheler
Dobrodružné vyprávění o skupince mladých Indiánů, kteří byli vysláni na sever země, aby objevili nová loviště.
Literatura světová , Dobrodružné
Vydáno: 1971 , Albatros (ČR)
Originální název:
The Lost Hunters , 1918
více info...
Přidat komentář
Další dobrodružná kniha od J. Altshellera. Vyprávění o statečném Vaditakovi, bílém chlapci, který se stal členem kmene Siouxů - Dakotů a spolu s devíti dalšími mladými indiánskými bojovníky byl vyslán na výpravu objevení nových lovišť kmene. Zažije proto mnohá dobrodružství a boje v divočině. Příběh by byl velmi dobrý, pouze mě trošku deptaly nesmysly, které spisovatel vložil do děje. Např. že vlk, medvěd, puma a další dravci jsou přátelé a spojí se proti člověku. Těžká utopie a blábol. Proto dávám jen čtyři hvězdy hodnocení za jinak výborný příběh, vhodný ale spíše pro děti. Howgh.
Souhlasim, ze ilustrace nejsou zadna slava, ale v te dobe, kdy jsem to cetl, ve veku cca 13 let se mi to moc libilo. V te dobe s emi libilo vse o Indianech, takze u mne dobry. Dnes nevim, zda bych se do toho pustil... Od J.A. Altshelera jsme cetl mimo jine Strazce prales a Zlato Apacu a taky dobre {v adekvatnim veku...}.
Nijak zvlášť zajímavý román, v podstatě popisuje cestu skupiny mladých Indiánů divokou přírodou a jejich lovy, zvyky a postoj k okolní přírodě. Chybí jakákoliv dramatická zápletka. Navíc mi připadá, že je to pokračování nějakého jiného románu, protože jsou zde nejasné náznaky na to, jak se hrdina Will mezi Siouxy dostal, ale není to vůbec popsáno. Celkový dojem dost rozpačitý.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Poslední náčelník |
| 1971 |  Ztracení lovci |
| 1996 | Zlato Apačů |
| 1993 | Stopaři přední stráže |
| 1979 | Strážci pralesa |
Kniha Ztracení lovci je v
| Přečtených | 22x |
| Knihotéce | 26x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Indiánská odysea, během které na partu lovců postupně zaútočí snad všechno, co má zuby, drápy a dokonce křídla. Jen ti severoameričtí krtci nějak zaspali. Autor připisuje zvířatům ryze lidské vlastnosti, jako je lstivost, krutost a vychytralost. Nesmysl. Bajky mám sice rád, ale v trošku odlišném podání. Nejvíc mě pobavil kouzelný revolver za pasem hlavního hrdiny. Asi do poloviny románu Vaditaka tvrdohlavě používá luk a šípy, dokonce i na medvěda ohrožujícího jeho přítele. A najednou si na pistolku vzpomene při útoku kuguára. Následuje naprosto nepochopitelná pasáž, kdy Vaditaka stojí tváří v tvář hrozivému vůdci vlčí smečky, který mu zabraňuje vylézt ze skalnatého údolí. Než natáhne luk, vlk zaleze. Hrdina schová luk, popoleze a objeví se znovu vlk. Než našponuje luk, vlk je zase pryč. A tak pořád dokola, až chudák musí slézt zpět do údolí, protože zákeřná bestie ho přes okraj nepustí. Oč jednodušší by bylo udělat prásk, že? No nic. Jde o román pro mládež, plný dobrodružství, napínavých scén a místy i humoru, který však víceméně zapadá do schematické rovnice brakových westernů.