Ztracené peklo
Jaromír Typlt
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81118/bmid_ztracene-peklo-FMk-81118.jpg
5
10
2
Podtitul: Dryjáky z magmatu a černé žluči (1988–1992) Typltovy verše v sobě nesou silný, eruptivní náboj, mají zcela sugestivní výraz umocněný gejzírem nápadů a originálních slovních seskupení.
Přidat komentář
18.06.2014
Těžké a ještě těžší. Syrové. Poezie pro ty, co už přečetli i něco jiného než Kytici od Erbena; je třeba se v tom ztratit, abyste se mohli najít. Dostala jsem se k Jaromírovi přes Lubomíra a jeho texty pro WWW (jež jsou podobně laděny, ale snáz čitelné).
1
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  7edm 2006 |
| 2022 | Každý ji zná tak bude maskovaná: 66 současných básní o Praze od 56 českých básníků a básnířek |
| 1994 | Ztracené peklo |
| 2007 | Stisk |
| 1991 | Pohyblivé prahy chrámů: kniha deflorací |
Kniha Ztracené peklo je v
| Přečtených | 9x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 7x |
Tmář
Ten má pod klerikou
a snad nejen hlubotiskové peřeje a vysokohorské šrámy vrstevnic
a snad nejen postup výroby kyseliny lysergové a lékárenské váhy
Tupit ostrost poštolčího oka by možná bylo přijatelnější
Protože vytmavit to steskojemům a očernit krunýře
to raději chodit s kapačkou pro vodu k nosiči rakety
Jeho ale neuhasíte
Povolení k odlévání nábojnic děsu si vystavuje sám
i když to chvílemi vypadá jako rozpuk pověr za odsluní
Paroží kvarkopytníků si ředí v mléce vykradačů hrobek
vlastnoručně nadojeném z jejich zapečetěných žulových rohovek
a okultními knihami se strefuje do elegií zabředenců
Říká se o něm že rozpitváním pokušení vypreparoval absolutno
A poté že vlastní krví vytopil národy podzemních chodeb
osvícenci vydloubl žárovky z očních důlků a zkratoval ho
ošálil rentgenový přístroj převlekem za úplněk (rty samý kráter)
vyrobil vrtule dvousošníků z hrudního koše delfské svatyně
rozséval smrt aby získal věčný plamen
přeškvařil všechny kdo zkoumali ostatky po alchymistech detektorem kovů
zatáhl oblohu a blankyt uvrhl do potápěčských bomb
a na mučidlech ze sebe vymámil doznání „JÁ JE NĚKDO STINNÝ“
aby osmero zázraků bylo znesvěceno
Každý ho tuší i když není k poznání ani za nejhlubšího dne
snad ten pach řádového slibu nebo hřeby telekineze…
A jen co se rozední pružiny věkoměrů a zřítí se planetární systém
i nemohoucí stařeny bleskem skrývají žebra povědomí
o dávných kernatěních rtěnek doprovázených přeletem kronik
neboť to už s tříštivým násilím zahalenosti vstupuje on
a prodíraje se hluchavkami fascinace přináší jim kameje úzkosti
ze kterých lze vykřesat i posvátnou masku
s málem už zapomenutými stržemi vlastní tváře
*(možná lehce nepřesný přepis přepisu)
(Jiná dobrá ukázka: http://www.lyrikline.org/de/gedichte/instinktea-11219#.VJl5gv90LA)