Zrození síly z bolesti

Neuvěřitelná a silná osobní zpověď ženy, která si od dětství prošla opravdu šílenými věcmi. Mám k autorce neskutečný respekt a obdivuji ji, s jakou silou knihu napsala.

Jak hodnotit něčí osobní zpověď? To snad dost dobře v pravém smyslu slova ani nejde... Ponechejme tedy "hodnocení" stranou a pojďme si upřímně říct, že číst takové knihy zkrátka má smysl vždy.
Lucie Raušerová je krásná mladá žena, která ve svém nitru skrývá vzpomínky na bolestná traumata nejen z dětství. Můžete si stokrát říkat, že už jste přece přečetli hodně drsných knih podle skutečných událostí či viděli hodně takových filmů, ale stejně to s vámi zamává, pokud oplýváte alespoň minimální empatií. Autorka popisuje své zážitky velmi otevřeně, surově a bez příkras, předkládá nám skutečnou zpověď v pravém slova smyslu, která vám chtě nechtě vžene slzy do očí. Její hlas však není pouze upřímný, je také laskavý a plný naděje, proto budete její příběh sledovat nejen se zaťatými zuby, ale také pěstmi, budete jí fandit a přát si, aby se uzdravila. Na těle i na duši. A já věřím, že jestli to někdo dokáže, pak je to právě ona, protože její síla je nejen obdivuhodná, ale také nesmírně inspirující! Skuteční hrdinové totiž nemají laserový zrak a velké svaly, nýbrž schopnost proměnit svou bolest v superschopnost a skrze ni pomáhat ostatním.
Děkuji, že jste se o svůj příběh podělila, Lucinko, a přeji Vám, ať Vás v životě čeká už jen mnoho a mnoho krásného. To zlé jste si totiž vybrala na několik životů dopředu...

Některé knihy na mě prostě vyskakují pořád dokola a já jen čekám, kdy se mi propašují na TBR. Zrození síly z bolesti jsem několikrát zahlédla a pokaždé jsem o knize ještě několik minut přemýšlela, až jsem si jí na TBR napsala sama a posunula jsem si ji i o několik pozic nahoru. Moc děkuji autorce za oslovení a možnost si její knihu přečíst!
.
Ráda si sem tam za čas dám nějakou autobiografii, čtenáře to hezky vrátí z fantasy světů zpátky do reality. A tenhle příběh ve mně rezonuje už několik dní. Protože tohle není kniha, u které si odpočinete, ale tady se možné zapotíte, dojmete se, ale hlavně budete neskutečně fandit. A až dočtete? To množství pocitů, které se mi hodilo hlavou? Neuvěřitelný!
.
Autorka si na svůj nízký věk prošla hodně životními zkouškami. Občas se to prostě sejde a člověk musí bojovat. A Lucie Raušerová? To je za mě Bojovnice, a to opravdu s velkým B. Prošla si traumaty z dětství, pak přichází zdravotní komplikace a nakonec boj, kdy hledá cestu k sobě, naději, ale i sílu o tom mluvit.
.
Autobiografie za mě musí být prostě napsaná tak, jak člověku “narostl zobák”, prostě tak, aby to bylo uvěřitelné a čtenář měl při čtení pocit, jako když s autorem sedí u stolu a povídají si. A tahle knížka rozhodně takový vibe má! Začetla jsem se neskutečně rychle a četla jsem, kdy se jen dalo a byl na to klid.
.
Tohle je opravdu silný životní příběh. V knize byla místa, kdy jsem měla husí kůži, kdy jsem některé řádky rozdýchávala a říkala si, kolik je na jednoho člověka příliš. Zároveň je to ale kniha, která dokazuje, že vždycky existuje naděje a člověk by měl bojovat, dokud může. Ještě teď, když sama píšu tyhle řádky mě z knihy mrazí.
.
Autorce přeju strašně moc síly a cítím obrovský respekt!

Další z příběhů, které by si měl přečíst každý z nás.

Zrození síly z bolesti
Autor: Lucie Raušerová
Nakladatel: Rosier, s.r.o., 2025, pevná vazba
Počet stran: 254

Zrození síly z bolesti je překvapivě otevřená zpověď mladé ženy, která si prošla peklem. Autorka v knize popisuje nesčetná traumata, jež ovlivnila navždy její život. Bez příkras popisuje zneužívání, fyzické i psychické týrání i alkohol v rodině.

To poslední, čím by však měla kniha být, je šokující senzace. Autorka svou zpovědí vkládá na papír věci, které dlouho skrývala před světem. To, že se svůj příběh rozhodla přenést do knižní podoby, má terapeutickou funkci nejen pro ni samotnou. Kniha je zpovědí oběti, snaží se povzbudit lidi, kteří si prošli podobnými traumaty a ukázat jim, že i v těch nejtemnějších chvílích zůstává naděje na uzdravení.

Autorka píše upřímně a bez obalu. Hned na začátku je varování, že text může u některých čtenářů vyvolat silné pocity, nebo nečekané vzpomínky. V tom případě nabádá si od knihy na chvíli odpočinout, nebo vyhledat pomoc u svých blízkých či odborníků.

Sama jsem u čtení zažívala dost nepříjemné pocity. Surovost textu mě zprvu uváděla do úzkostlivých stavů. Dokázala jsem je však překonat a knihu přečetla za pár večerů. Čtení to bylo velice náročné, ale rozhodně toho času nelituji. Autorka ukázala, že i ty nejhlubší rány se mohou uzdravit a i když je cesta k nalezení sebeúcty těžká, je možná.

Lucie Raušerová, je neuvěřitelně silná žena a i přes horory, jež se jí v životě udály, hledá cestu k sebeuzdravení. Věřím, že její zpověď může pomoci i dalším.

Na konci knihy jsou kontakty na krizové linky, na které se můžete obrátit, potřebujete-li pomoc.

Tato kniha v sobě nese hluboce osobní a autentický příběh Lucie, která to už od dětství neměla vůbec jednoduché. Otevřeně sdílí své dětství i dospívání poznamenané psychickým, fyzickým i sexuálním násilím, které by mnohé zlomilo. A přesto… ona pokaždé dokázala najít i ten poslední kousek síly a jít dál.

To, co na mě zapůsobilo snad nejvíc, je její neuvěřitelná odvaha vystoupit se svým příběhem na světlo. Píše citlivě, laskavě, ale zároveň naprosto syrově – tak, že cítíte každou emoci spolu s ní.

Velmi silný moment pro mě byl, když jako malá holčička věřila, že za všechno může ona sama. Že si musí lásku zasloužit. Že není dost. Tohle mi doslova lámalo srdce…

A víte, co je na tom všem možná nejvíc obdivuhodné? Že z ní nevyrostla zatrpklá osoba. Naopak. Lucie je neskutečně laskavá, empatická a místo odsuzování se snaží porozumět. To chce obrovskou vnitřní sílu.

Autorka navíc myslí i na své čtenáře – hned na začátku upozorňuje, že kniha může být psychicky náročná a že je v pořádku si při čtení dát pauzu. A má pravdu. Tohle není lehké čtení. Budete plakat, zlobit se, cítit bezmoc… ale zároveň i naději.

V knize najdete také krásné fotografie a na závěr velmi cenná doporučení, jak přistupovat k lidem ve složitých životních situacích, včetně kontaktů, kam se v případě potřeby obrátit.

Je to silné, bolestivé, ale zároveň nesmírně inspirující čtení, které může mnoha lidem dodat odvahu a pocit, že v tom nejsou sami.

Zrození síly z bolesti od Lucie Raušerové není jen obyčejný životopis, je to jedna z nejsilnějších zpovědí, které jsem kdy četla. Tato mladá žena stihla za jednadvacet let prožít tolik hrůz, které by jiným vystačily na několik životů. Lucie se nebojí mluvit o dětství v tichu a strachu, o násilí i závislostech, a přitom to všechno podává s takovou upřímností, až vás to fyzicky bolí.
Cítila jsem při čtení obrovskou pokoru. Kolikrát se v životě pozastavujeme nad naprostými malichernostmi a trápíme se věcmi, které jsou ve srovnání s Luciiným osudem úplně nepodstatné? Po přečtení přehodnotíte svůj přístup k vlastním problémům. Autorka totiž i přes všechny své vnitřní démony, úzkosti a nemoci nezahořkla. Naopak bojuje s úsměvem a snaží se šířit naději a lásku dál.
Máte někdy pocit, že z vaší temnoty nevede cesta ven? Slečna Raušerová vám ukáže, že i v tom nejhlubším dně se dá najít síla k uzdravení. Její příběh mění pohled na svět – těm, co si prošli něčím podobným, dává hlas a pocit, že v tom nejsou sami. Nám ostatním zase otevírá oči i srdce. Je to inspirace k tomu, jak žít plnohodnotně navzdory všemu, co nás potkalo. Zkuste se do téhle knihy začíst, možná v ní najdete i kus své vlastní odvahy. Rozhodně stojí za každou stránku.

Emotivní nálož - tak bych popsala čtení knihy od Lucky. Od ženy, která zažila věci, co by se neměly dít, nikomu a nikdy,.. Ale přeci jen se dějí a Lucka se rozhodla, že nebude mlčet a uvědomí čtenáře o tom, co se děje a co bývá tabu.
Těžce se mi hledají slova pro tuto knihu, protože bych nerada vyzradila její obsah, tohle si každý musí přečíst sám a také proto, abych se vyjádřila přesně, co chci říct, i když slova těžko najít.
Nutí mne to napsat, že se kniha těžce četla, ale je to vlastně tak 50/50. Z počátku pro mne čtení knihy bylo velmi náročné, skrz téma, kterému se Lucka věnovala, bez okolků popisovala věci, se kterými se musela potýkat a na tohle se prostě nepřipravíte. Jsou těžko stravitelné a cítíte odpor, nenávist a vlastně i beznaděj za Lucku. Ale na druhou stranu Lucka píše tak čtivě, že se prostě chcete dozvědět, jak její příběh pokračoval dál a nechcete přestat.

V knize jsou mimo těchto závažných témat i odlehčené situace, u kterých jsem se opravdu nahlas zasmála a Lucce za to moc děkuji.. Díky tomu ta kniha byla úžasně vyvážená a já zažila emoce jako na horské dráze.
Podle mne je autorka neskutečnou bojovnicí, která zažila spoustu škaredých věcí, které člověka srazí na úplné dno. Ale Lucka se nenechala a bojovala,.. Bojovala s nehezkým osudem, bojovala s následky, které ji provázejí doposud a já smekám klobouk za to, s jakým přístupem k tomu všemu Lucka přistupuje.
Závěr knihy je obohacený o skvělé rady pro každého z nás - za což děkuji, protože při čtení příběhu jsem si několikrát řekla: ,,aha? a co bych vlastně měla dělat, abych byla užitečná?” A já se to v závěru knihy dozvěděla.

Luci, přeji spoustu sil a moc děkuji za to, že jsem s vámi mohla konzultovat knihu hned během čtení.

To, co se stalo je součástí mé minulosti, ale nedefinuje to, kým jsem dnes.

Bylo to těžké čtení. Takové, u kterého jsem si musela dávat pauzy, abych všechno zvládla zpracovat a poprala se s emocemi, které ve mně opravdu vířily.

Číst o bolesti i naději člověka, který si tím vším skutečně prošel, bylo… neskutečně silné.

Nejdřív chci Lucce složit tu největší poklonu za to, že to dokázala napsat. Vrátit se do vzpomínek, znovu si je projít a otevřít se natolik, aby nám čtenářům dovolila nahlédnout, ji muselo stát obrovské množství síly. Věřím ale, že samotný proces psaní, který pro ni byl i formou terapie, jí zároveň pomohl.

Je to zvláštní pocit – na jednu stranu bych chtěla zapomenout na všechno, co ta malá Lucinka prožila. Na druhou stranu bych ji chtěla obejmout a říct jí, že došla tak daleko. Že to zvládla. A že jsem na ni pyšná.

Chci jí poděkovat za to, že mi dovolila nahlédnout do své bolesti i síly.

Nebudu prozrazovat děj. Tu knihu si přečtěte a prožijte sami. Uvědomíte si, kolik bolesti dokáže jeden člověk způsobit druhému. A zároveň uvidíte, jak vypadá proces uzdravování. Jak se rodí síla.

Lucce přeju – a upřímně doufám – že ji už čekají jen krásné dny.

Tahle kniha je zpovědí jedné mladé ženy, která již ve svém nejzranitelnějším věku zažila věci, které by člověk zažívat rozhodně neměl. Již od malička musela čelit soustavnému a dlouhodobému týrání od člověka, který by ji měl chránit, místo toho jí způsobil bolest a trauma, se kterým se Lucie pere dodnes.

Kniha je tudíž také jakousi terapií, pomocí které nám Lucie kousek po kousku odkrývá celý svůj život prostě tak, jak byl. Se všemi vzestupy i pády. A těch pádů bylo opravdu neskutečné množství.

Co mě na knize dostalo úplně nejvíc je vlastně její odpuštění, pochopení a smíření se se vším, co se jí přihodilo. Hodně jsem nad celou knihou přemýšlela a neumím si představit, že bych se dokázala zachovat stejně.

Lucie je ovšem tak zvaně nad věcí a bere vše tak, jak to je. Nenadává na osud. Nestěžuje si, neptá se proč zrovna já ? A to je ta pravá síla a odvaha, moudrost a vyspělost, ač opravdu zrozená z bolesti, kterou si nikdo z nás nechce ani představit.

Pevně věřím, že každý čtenář si z knihy vezme to, co zrovna potřebuje. Každý z nás řeší ve svém životě spoustu problémů, někdy stačí, že vás někdo vyslechne, že nebude vaše starosti zlehčovat, že tam v tu chvíli bude pro vás, že vás obejme. Tohle vše léčí i ty nejhlubší jizvy, které běžným okem nespatříme.

Není to lehké čtení, stejně jako sám život není jednoduchý a černobílý. A já knihu tímto velmi doporučuji :-)

Uf! Tohle byla neskutečná síla a já jsem i týden po dočtení tak plná emocí, že i recenzi píšu přes slzy.

S Lucií se totiž život vůbec nemazal. Autorka si nepřeje konkrétní ukázky, ale řeknu vám, že co vás napadne smutného a hrozného, to snad zažila.

A já, jako čtenář, už jsem jen s obavou otáčela stránky a prosila, aby osud naplánoval této krásné mladé ženě něco hezkého a aby měla chvíli klid.

Víte, co mě ale fascinuje nejvíc? Že autorka se absolutně nelituje. Popisuje, co se jí stalo, ale nezazní "Proč já, proč je osud taková...Proč už nemám pokoj?" Ne, raději se zaměří na to hezké, co prožila, jak se třeba s kamarádkou smála atd. Tohohle si na ní neskutečně vážím a smekám.

Zároveň ukazuje, že padnout není ostuda. Že zkrátka někdy ty špatné dny přijdou a je zcela v pořádku nebýt v pořádku. Hlavní je se zvednout a neztratit samu sebe a naději.

Nejvíc musím ocenit samotný závěr knihy, kde je zakomponovaný "seznam", kam se obrátit v případě nutnosti a jsou zde i taková malá doporučení pro ostatní, jak k daným situacím přistupovat. Pokud si někdo prochází těžkým obdobím, tak kolikrát neví, kam se obrátit a autoři s jejich vlivem mohou pomoct a doporučit, co dělat. Každý, kdo píše o těžkém tématu, by tam něco takového měl mít.

Aby to nebylo pouze o emocích, ale i o knize a jejím stylu, tak se mi moc líbila forma vyprávění. Muselo být těžké toto napsat a je lehké v takové chvíli opomenout stylistiku apod., ale tady je i toto v pořádku. Žádné chyby, logická a časová návaznost, správné členění, zkrátka vše ok.

Suma sumárum - knihu rozhodně doporučuji přečíst. Bude vás to bolet, ale zároveň vám to dodá naději a sílu, protože autorka tu sílu přes písmenka vyloženě předává.

Mně nezbývá než s bolavou duší popřát Lucii už jen to dobré do života a poděkovat za to, že se s námi o svůj příběh podělila. Musíme o tom mluvit, aby to nebylo tabu, protože vše v knize se bohužel zkrátka děje.

Lucie v knize zcela otevřeně, bez příkras, sdílí svůj životní příběh. Ten je místy velmi děsivý, otřesný, plný hluboké bolesti. Klobouk dolů - nebylo určitě snadné jít takto s kůží na trh, ale Lucie není v žádném případě ta, která by se měla stydět či o sobě nějak pochybovat, ona má být velebena pro její sílu, odvahu, nezdolnost, lásku, pochopení. Stydět se mají ti druzí (obzvlášť "ten dotyčný" - to snad nemůže být ani člověk?!). Věřím, že tato kniha může určitě pomoci mnoha potřebným lidem. Lucie, děkuji.

Přeji autorce hodně štěstí, síly, odvahy. Odvahu už vlastně prokázala tím, že napsala tuto knihu.

Luci je v současnou chvíli mladá, krásná slečna, což vidíme z fotografií v knize i na zajímavé obálce. Ale bohužel její dětství rozhodně nebylo radostné, prožila si velmi těžké věci. Po celý svůj život si nese následky prožitých traumat. Jak se dokáže s těžkými věcmi vyrovnat? Co vše jí její dětství vzalo, ale vlastně i dalo? Nejen o tom všem, ale hlavně o překonání bolesti je její kniha, ve které se nám zcela upřímně svěřuje.

Celá kniha je vyprávěná Luckou, jedná se o její zážitky, traumata, myšlenky, její život. A musím říct, že je to místy hodně těžké čtení. Ať už čtete o jejím sexuálním zneužívání v raném dětství a jiných otřesných zážitcích z této doby, nebo o zdravotních problémech, nebo pak o tom, co se jí honí v hlavě, co jí tak hrozně poznačilo a jakým způsobem. Někdy se vám zvedá žaludek, někdy se vám chce plakat, někdy se ptáte nahlas „Proboha PROČ?“ A hodně vás to nutí přemýšlet. O svém životě, kdy si uvědomujete, že to, co prožíváte není tak hrozné, nad nespravedlností světa, že se něco takového může někomu všechno stát a dít, nebo nad obrovskou sílou, kterou v sobě Luci denně nachází, aby dokázala jít dál a žít vcelku normální život, ve kterém ještě pomáhá ostatním, ať už sepsáním této knihy, nebo podporou různých nadací či povídáním o svém příběhu ve školách.

Kniha je navíc napsaná velmi inteligentně, protože Luci má bohatý slovník. Píše také velmi otevřeně, až vás to bude na jejích stránkách překvapovat, někdy možná až šokovat, kde v sobě tu sílu našla, sednout a takto psát. Jedná se o jakousi „terapeutickou“ výpověď.

O knize toho nechci psát víc, aniž bych z knihy prozradila víc, než je nutné. Nejlepší je si knihu koupit a přečíst. Třeba vám to pomůže ve vašich starostech a problémech, třeba si jí chcete přečíst proto, že máte podobná traumata za sebou, třeba si začnete víc všímat dětí ve svém okolí, jestli jim někdo třeba neubližuje, třeba začnete víc chránit svoje dětem nejen před traumaty, ale i před úrazy a třeba vás to jen donutí se zamyslet nad tím, jakou sílu dokáže v sobě někdo objevit, aby žil dál.

Na závěr chci říct, že Luci se pro mě stala hrdinkou, a i když je ve věku mých dětí, neskutečně jí obdivuji a vážím si jí. Je to opravdu silná žena. Jsem ráda, že mi nejen poslala knihu k přečtení, ale i za to, že jsme si některé věci mohli napsat. Luci jsem ráda, že jsem tě poznala a držím ti palce do dalšího života. Ale vím, že ho budeš mít skvělý, protože ty všechno zvládneš.

Luci je v současnou chvíli mladá, krásná slečna, což vidíme z fotografií v knize i na zajímavé obálce. Ale bohužel její dětství rozhodně nebylo radostné, prožila si velmi těžké věci. Po celý svůj život si nese následky prožitých traumat. Jak se dokáže s těžkými věcmi vyrovnat? Co vše jí její dětství vzalo, ale vlastně i dalo? Nejen o tom všem, ale hlavně o překonání bolesti je její kniha, ve které se nám zcela upřímně svěřuje.

Celá kniha je vyprávěná Luckou, jedná se o její zážitky, traumata, myšlenky, její život. A musím říct, že je to místy hodně těžké čtení. Ať už čtete o jejím sexuálním zneužívání v raném dětství a jiných otřesných zážitcích z této doby, nebo o zdravotních problémech, nebo pak o tom, co se jí honí v hlavě, co jí tak hrozně poznačilo a jakým způsobem. Někdy se vám zvedá žaludek, někdy se vám chce plakat, někdy se ptáte nahlas „Proboha PROČ?“ A hodně vás to nutí přemýšlet. O svém životě, kdy si uvědomujete, že to, co prožíváte není tak hrozné, nad nespravedlností světa, že se něco takového může někomu všechno stát a dít, nebo nad obrovskou sílou, kterou v sobě Luci denně nachází, aby dokázala jít dál a žít vcelku normální život, ve kterém ještě pomáhá ostatním, ať už sepsáním této knihy, nebo podporou různých nadací či povídáním o svém příběhu ve školách.

Kniha je navíc napsaná velmi inteligentně, protože Luci má bohatý slovník. Píše také velmi otevřeně, až vás to bude na jejích stránkách překvapovat, někdy možná až šokovat, kde v sobě tu sílu našla, sednout a takto psát. Jedná se o jakousi „terapeutickou“ výpověď.

O knize toho nechci psát víc, aniž bych z knihy prozradila víc, než je nutné. Nejlepší je si knihu koupit a přečíst. Třeba vám to pomůže ve vašich starostech a problémech, třeba si jí chcete přečíst proto, že máte podobná traumata za sebou, třeba si začnete víc všímat dětí ve svém okolí, jestli jim někdo třeba neubližuje, třeba začnete víc chránit svoje dětem nejen před traumaty, ale i před úrazy a třeba vás to jen donutí se zamyslet nad tím, jakou sílu dokáže v sobě někdo objevit, aby žil dál.

Na závěr chci říct, že Luci se pro mě stala hrdinkou, a i když je ve věku mých dětí, neskutečně jí obdivuji a vážím si jí. Je to opravdu silná žena. Jsem ráda, že mi nejen poslala knihu k přečtení, ale i za to, že jsme si některé věci mohli napsat. Luci jsem ráda, že jsem tě poznala a držím ti palce do dalšího života. Ale vím, že ho budeš mít skvělý, protože ty všechno zvládneš.

Autobiografický příběh, který nám dává nahlédnout do dětství a dospívání, které bylo poznamenáno prožitými traumaty. Sledujeme, jak se s nimi Lucie vyrovnává a ukazuje nám cestu, jak se i z hlubin dá zvednout a pokračovat dál.

Lucie nám přináší nejen své nepěkné, spíše hrůzné, vzpomínky na dětství, ale, co je důležité, dávám nám tu určité tipy na to, jak malé změny, malé krůčky, mohou být hodně důležité a mohou pomoci nejednomu člověku.

Příběh je podán tak, že vede k zamyšlení, a i když jste neprožili věci jako Lucie, můžete tu najít něco, co vás osloví, nad čím se zastavíte a zamyslíte. Najdete tu zajímavé a pravdivé myšlenky, které vás mohou posunout dál.

I když vám místy při čtení nebude dobře a bude vám běhat mráz po zádech, zároveň vám kniha dodá naději a sílu. Při čtení jsem měla chuť Lucii obejmout a být ji nablízku.

Tato kniha je mimořádná osobní výpověď. Když uvidíte na obálce Lucii, takovou krásnou ženu, jen těžko by vás napadlo, jak náročný a složitý byl její životní příběh.

Děti by měly poznávat hlavně radostné a bezpečné chvíle. Pro mnoho z nás je dětství spojeno s lehkostí a bezstarostností. U Lucie tomu tak nebylo. Velmi brzy se setkala i s tím, co by žádné dítě zažívat nemělo. Číst o těchto zkušenostech a uvědomovat si, že se skutečně staly, pro mě bylo velmi těžké.

O to větší obdiv ve mně vyvolává skutečnost, že se autorka rozhodla jít tak otevřeně s kůží na trh a své nitro před čtenářem zcela odhalit. V úvodu sama píše, že knihu možná nepřečtete na jeden zátah, že bude potřeba ji odkládat a znovu se k ní vracet. Přesně to se stalo i mně, především u pasáží věnovaných jejímu dětství. Jsem matka a mám dceru, a právě proto na mě tyto kapitoly působily velmi intenzivně.

Lucii fandím. Vnímám ji jako ženu s mimořádnou vnitřní odolností. Dokáže odpustit, což pro mě osobně není jednoduché ani v případě mnohem méně závažných situací. Právě v tom vidím jednu z nejsilnějších rovin celé knihy. Věřím, že psaní pro ni bylo určitou formou úlevy, a zároveň doufám, že tato kniha může pomoci i dalším lidem. Připomíná, jak důležité je nebýt lhostejný, dokázat se za sebe postavit, vnímat druhé a nebát se říct si o pomoc.

Lucie je pro mě velmi inspirativní osobnost. Odvážná žena, která se navzdory všemu dokázala zvednout a pokračovat dál. Je živým důkazem toho, jak zásadní roli hraje sdílení. Otevřenost a možnost mluvit o těžkých věcech mohou člověku výrazně ulevit a vědomí, že na své trápení není sám, má obrovský význam.

Po dočtení knihy by přitom málokdo řekl, že Lucka je tak mladá. To, čím vším si musela projít a co všechno zvládnout, je na tak mladý věk opravdu mnoho.

Kniha je autobiografií mladé slečny. Nebudu Vám z děje nic prozrazovat. Jediné, co můžu říct, že před autorkou smekám. Co vše má ve svém mladém věku za sebou, jak se se vším poprala a pere, je naprosto neskutečné.

Kniha řeší bolestivá témata, ale je taky o síle. Lucka se zde opravdu otevřela a svým příběhem chce pomáhat dalším lidem. Ona sama bojuje jako lev.

Já jsem knihu četla a vše se ve mně svíralo. Pořád jsem říkala, že to už přece stačí..... Neustále mě napadala myšlenka "jak já bych tu holku objala".

Luci, máte můj obdiv a přeji Vám, ať je líp. To špatné už máte vybráno na několik životů.
Přeji hodně štěstí a třeba se dočkáme pokračování příběhu.

Autobiografická zpověď mladé ženy (nar. 2003), která si prošla extrémně těžkým dětstvím a dospíváním. Kniha popisuje zkušenosti s domácím násilím, závislostmi v rodině a opakovanými traumaty. Je to příběh o tom, jaké je vyrůstat v prostředí strachu a ticha, a o extrémně náročné cestě k uzdravení.

Autorka se rozhodla mluvit o věcech, které bývají ve společnosti tabu. Ukazuje, že pojmenování traumatu je prvním krokem k vnitřní svobodě.

Kniha je odvážná , velmi intenzivní a místy až šokující, ale právě v tom spočívá její síla.

I když je kniha plná bolesti, jejím hlavním poselstvím je, že z každé rány je možné se zvednout a že i po nejhlubší tmě může přijít uzdravení.

Kniha má krásný přesah. Pro lidi s podobným osudem kniha funguje jako zrcadlo. Dává jim pocit, že v tom nejsou sami a že daný problém má řešení . Přesto, že je to těžké téma je styl psaní poutavý a dynamický.

Zatímco většina autorů píše o bolesti až s odstupem mnoha let, Lucie píše z pozice generace „Z“ s čerstvostí a silou. Je to povinná četba pro ty, kteří chtějí lépe pochopit mechanismy traumatu a sílu lidské vůle.

VELMI DOPORUČUJI !!!