Zrcadlo a světlo
Hilary Mantel
Thomas Cromwell série
< 3. díl
V románu Zrcadlo a světlo se završuje trilogie pojednávající o osudech Thomase Cromwella, chudého kovářského syna, který se vlastními schopnostmi vypracoval na pravou ruku anglického krále Jindřicha VIII. První dva svazky – Wolf Hall a Předveďte mrtvé – líčí Cromwellův vzestup a okolnosti, za kterých se postupně stal Jindřichovým nepostradatelným rádcem. Zrcadlo a světlo navazuje přesně v okamžiku, kde druhý díl končil: kat si čistí krvavý meč, dvorní dámy ukládají do rakve bezhlavé tělo Anny Boleynové. A Thomas Cromwell vyráží na závěrečný úsek své pouti, přes vrchol politické moci a pád z výsluní královy obliby až k popravčímu špalku. Kritika označuje cromwellovskou trilogii Hilary Mantelové za největší anglicky psaný historický román, který zatím v tomto století vznikl.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:Originální název:
The Mirror and the Light, 2020
více info...
Přidat komentář


Stále velmi slušné čtení, ale kvalit prvních 2 dílů nedosahuje. Docela mi dělalo problém se plně soustředit a hlídat všechny souvislosti. Částečně za to může i 6 let díra od 2. dílu. Hlavní problém ale vidím ve stylu. Autorka se jen velmi málo věnuje aktuálnímu příběhu. O to více rozebírá myšlenkové pochody hlavního hrdiny a jeho vzpomínky až do dětství. Zkrátka příliš mnoho lyriky na úkor epiky. Na období 8 let v 1 dílu stačí 500 stran. Teď na 4 roky potřebuje 750. A tak nenápadně mizí historická podstata knihy.
Jak jsem minule chválil překladatelku, tak tentokrát se mi mnohokrát během rozhovoru stalo, že jsem nechápal, kdo repliku pronesl. To ta zrádná 3. osoba.


Závěrečný díl trilogie o životě Thomase Cromwella. Tento díl byl na čtení nejnáročnější. Hlavní hrdina se v myšlenkách hodně vrací do minulosti a velkou roli v příběhu hraje náboženství. Nicméně kniha je to úžasná a možnost sledovat vládu Jindřicha VIII. očima jeho ministra je fascinující.


Čtení třetího dílu pro mě bylo trošku jako na houpačce. Prvních sto stran jsem měla opravdu problém se začíst. Pak se to zlepšilo a stránky mi ubíhaly bleskovým tempem a pak se to zase houplo a já se tím textem spíš prokousávala.
Třetí díl je ze všech nejobsáhlejší, ale přišlo mi taky, že nejrozvleklejší. Některé situace tu na můj vkus byly probírané zbytečně zdlouhavě a občas jsem se i ztrácela v kupě vedlejších postav. Některé se totiž najednou vyloupnou po dlouhé době a já vždy musela zalistovat na začátek nebo přemýšlet, o koho zrovna jde.
Rozhodně je to obsáhlá historická kniha a obdivuju tu práci a knihy u Tudorovcích obecně mám moc ráda. Ale tady jsem místy vážně bojovala. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, příběh z téhle strany je rozhodně zajímavý, ale taky jsem na konci byla ráda, že mám dočteno.


Třetí díl postrádá svižnost předchozích.Utápí se v odbočkách, vzpomínkách i mlhavých snech a blouzněnich v horečkách. Rozsah mi nedovolil rychle postupovat, při množství postav jsem si musela pomalu dělat výpisky. Bylo v podstatě jedno kde to příště otevřu a začnu číst, ztracená jsem byla pořád stejně. Autorce však nemůžu upřít, že napsala hotové veledílo. Nenásilně jsem se dennodenně nořila do 16.století. Nebylo jediného detailů, kdy bych pochybovala,jestli tam patří.


Celá trilogie je neskutečná freska doby, zvyků, lidí a obyčejů. Třetí díl je nejrozsáhlejší ze všech, taková tlustobichle, která když vám spadne při čtení na nos, tak vás zaručeně probere, i kdyby se náhodou stalo, že u popisovaného děje usnete. Jenže to neusnete. Valí se to na vás. Dnes známý sled historických událostí plyne a nakonec smete i samotného Cromwella a vy jen napjatě čekáte, jak to tedy nakonec zvládne.
Osobně musím přiznat, že jsem byla u čtení už unavená a neužila jsem si trojku tak jako předchozí díly. Trochu jsem od toho utíkala, nebavilo mě to tolik a vlastně jsem poslední cca třetinu knihy dost přetrpěla. Přesto jsem ráda, že mám přečteno.


Úchvatné, skvělé, velkolepé! Ačkoli si celou četbu kladu otázku, jak moc autorka uplatňuje spisovatelskou licenci a jak moc se drží pramenů, má můj obdiv. Nikdy by mě nenapadlo, že román o člověku, který tvořil vrcholnou anglickou politiku může být tak zajímavý a čtivý. Člověk očekává, že to bude nuda, ale Mantelová dovede i politická handrkování podat s jiskrou a přitom tak lidsky (se vší září i bídou toho slova). A stejně jako v předchozích dílech umí zdařile dávkovat nečekaná překvapení (například vražda kluka úhoříka, podaná v mlhách horečky, takže stále trochu tápete, jetsli k ní skutečně došlo), zajímavá odhalení, vhledy do nitra hlavního hrdiny. Ve chvíli, kdy si říkáte, že už jste uvěřili tomu, že mu srdce opravdu ztvrdlo na kámen, zjistíte, že pláče pro mrtvou královnu Janou, že se ho do nejhlubších zákoutí srdce dotýká obvinění ze zrady jeho někdejšího (a přece stále tak "živého", ač mlčícího) pána z úst Wolseyovy dcery Dorothey. Čím víc stoupá na vrchol, tím víc se skrytě, jakoby mimochodem, děsí toho, z jaké výšky bude padat. A ve chvíli, kdy si uvědomí, že nejde na zasedání, ale do Toweru, vzpomene si na otce a napadne ho, že kdyby tam teď Walter byl, neměl by se čeho bát. Je to jen iluze, ale tak autentická, že máte dojem, jako by Mantelové opravdu bylo dovoleno nahlížet do Cromwellova nejhlubšího nitra.
Autorovy další knížky
2010 | ![]() |
2013 | ![]() |
2012 | ![]() |
2021 | ![]() |
2016 | ![]() |
Velmi náročné čtení. A musím dát za pravdu mnohým co se do románu pustili a trochu vlažněji komentovali tvorbu spisovatelky.A to mne překvapilo že to napsala žena spíše bych považovala za autora muže.Trochu to zavání tou mužskou ješitností vyjadřování.No investovala jsem do knihy kterou asi nikdo v mé rodině číst nebude.Opravdu ji mohou číst pouze nadšenci anglické historie zvláště tudorovské.Načetla jsem spoustu knih a tato se stala tak trochu oříškem.Problém mě nedělaly postavy románu ale ta forma vyprávění.Neustále se vracelo ke vzpomínkám ať se jednalo o samostatného Cromwella nebo třeba Jindřicha VIII.Take mě překvapilo, právě Jindřichova připomínka k svatbě a korunovaci s Kateřinou.Doslova se uvádí,že jeho matka byla regentkou do dosažení jeho 18 let.Pokud vím jeho matka Alžběta Z Yorku zemřela za panování jeho otce JindřichaVII,takže regentkou být nemohla.Je to uvedeno na straně 310.Zřejmě chyba překladatele.Vím,že spisovatelka uvolnila uzdu své fantazii a psala co měla na srdci a na jazyku.