Zpráva posledního člověka

Theo chtěl dobrovolně odejít ze světa, ale osud s ním hraje podivnou hru. Zemi postihla nevysvětlitelná katastrofa a on se podle všeho stal posledním člověkem na planetě. Anebo ne? Vybaven technickými znalostmi inženýra a amatérského letce se vydává pátrat, zda kromě něj ještě někdo přežil. Svět se mu proměňuje před očima, příroda si bere zpět, co jí člověk vzal. Zůstanete-li na světě sami, vše je vám zdánlivě k dispozici: obchody plné zboží, libovolné dopravní prostředky, opuštěná města i romantické pláže. Ale jaký to má vše smysl? Hrdina nového románu Jiřího Pehe v tomto světě dokáže přežít, ale čím dál víc si uvědomuje, že bez ostatních lidí se pravidla mění a jeho pátrání po přeživších se proměňuje v přemítání o smyslu lidských dějin. Theo si klade otázky, co z naší civilizace mělo nějaký význam a co stojí za to zachovat. Výtvarné umění, literatura, náboženství, filozofie, hudba, historie. Vše je buď člověkem vytvořené, nebo se to k lidstvu nějakým způsobem vztahuje. Ale ve chvíli, kdy si Theo může z Louvru odvézt Monu Lisu a naložit na náklaďák libovolné množství artefaktů z vatikánských muzeí, je na vážkách: mají tyto věci samy o sobě ještě nějakou hodnotu? A co teprve peníze, majetek, luxusní zboží, pomíjivá sláva politiků a celebrit? Jiří Pehe vytvořil mnohovrstevnatý román, v němž prostřednictvím svého hrdiny zkoumá limity lidské civilizace. Bez povýšeného mentorování nám dává možnost podívat se na naši každodennost z pořádného odstupu.... celý text