Zpověď dítěte svého věku

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autobiografická, hluboce upřímná citová kronika Mussetova milostného vztahu ke známé spisovatelce George Sandové. Bylo to v době, kdy tehdejší mladá generace, která prožila revoluci, Napoleonovu slávu i pád, žije v duševní rozháranosti, omrzelosti, nevěří v Boha, nemá se k čemu přimknout. Musset si nachází pro sebe východisko: povyšuje lásku na smysl života. Avšak bolestný rozchod se Sandovou v něm zanechává naprostý vnitřní rozvrat. V díle i v životě hledá marně lék, který by přemohl jeho rozjitřený cit a duchovní bolest. Ve "Zpovědi", která je obrazem marnosti této zoufalé snahy, líčí autor mistrně všechny tyto mučivé konflikty a dobovou atmosféru....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/111004/zpoved-ditete-sveho-veku-111004.jpg 4.175
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Orig. název

La Confession d'un enfant du siecle, 1836

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Zpověď dítěte svého věku

Přidat komentář
Messilina
03.04.2019

Trochu problém této knihy je v tom, že není příliš originální. Miláček, nebo Červený a černý, je v podstatě o tomtéž. Respektive hlavní hrdinové si jsou v jistém smyslu podobní.
Kniha se dá číst, ale nezaujalo mě to.

PavlínaAlžběta
22.12.2017

Další ze světových klasik,román který mě ohromil již na střední škole, ovšem po přečtení nedávném se mé pocity a názor změnily. Francie v období přelomu 17. a 18. století, romantický historický příběh, to bylo a je moje, ovšem hrdiny jsem kdysi vnímala jinak než nyní. Z počátku mě Octavius svým filozofováním nijak neoslovil, po nástupu Brigity do příběhu jsem myslela, že knihu nedočtu. Později se konečně začínám do děje, který je zdlouhavě popisný vžívat, příběh lásky, která jak vzplanula, tak zhasne, silně popsané pocity, podezírání, touha a nakonec osamění. Jsem ráda, že jsem tuto knihu četla znovu a ano mám jiný pohled, ale stále pěkná klasika.

Hanka_Bohmova
30.06.2017

Historie jednoho toxického vztahu. Od dvacetiletého mládence nelze očekávat extra osobnostní zralost (čest výjimkám), ale při pozorování příznaků se mi vybavovala spíš jistá psychiatrická diagnóza. I oběť je typická, dáma se v domnění, že nešťastníka svou láskou zachrání, celá zaplete do jeho "reality". Naštěstí neztrácí definitivně schopnost rozlišování.
O lásce se tu píše hodně. Na každé stránce se miluje nejméně pětkrát, myslí se tím všelicos a sebeláska triumfuje. Odmítání osobní odpovědnosti a svalování viny na nepříznivé společenské okolnosti? Snad je to v některých případech možné, ale hrdina s tímto vysvětlením zachází na můj vkus příliš lehce.

Tři a půl hvězdy a další knižní postava, se kterou bych se opravdu seznámit nechtěla.

chamyl
14.03.2017

S touto Mussetovou zpovědí jsem se nepotkal. Styl vyprávění i samotný příběh mi přijde přepjatý, s umělými rádoby-dramatickými zvraty a událostmi. Afektovaný a hysterický Octavus neustále padá na kolena k nohám své milenky, s přívaly slz objímá její nohy a se samozřejmostí denní rutiny opakovaně umírá a trpí pro svou lásku, přičemž kořeny její hloubky jsou pro čtenáře celou knihu velkou záhadou. Povrchní litanie o kráse a výjimečnosti jeho „vyvolené“ neodkrývají vůbec nic z toho, proč by se vlastně tito dva tak rozdílní lidé měli milovat, není-li snad tímto výrazem míněna čistě jen fyzická podoba tohoto slova spojená s pouhou sexuální posedlostí.
Vím, že styl francouzského psaní z poloviny 19. století je v lecčems jiný než jeho dnešní podoba, ale toto dílo je pro mne prostě nějak bezemočně ploché. K žádné z postav jsem si nedokázal vybudovat vztah a jejich srdceryvné trápení a potoky slz mě nechávaly zcela chladným. Možná ovšem ke čtení jen potřebujete tu správnou náladu, která se u mne bohužel neobjevila. Takže pro mne (spíše) nuda.

Amalberga
25.02.2017

Alfred de Musset se sám nepovažoval za představitele romantismu, ale jeho hrdina Oktáv podal dokonalou výpověď o své době. Sice vystudoval práva, ale nevykonával žádné povolání a nijak nepřispíval do společnosti (typ zbytečného člověka). Oktáv je přecitlivělý, náladový a velmi rozpolcený. Jeho první milenka ho podvede a on se stále trápí. Snaží se "vyléčit" povrchní zábavou. Světské radosti ho omrzí, a když mu umře otec, uchýlí se na venkov a libuje si v prostém životě (zase typický romantismus). Časem se zamiluje do Brigitte, počestné vdovy, proslulé svou dobrotou a laskavostí. Ona ho bere jako přítele, jeho přiznání odmítá a utíká před ním. Oktáv za ní jede a ona mu podlehne. Stanou se milenci. Oktávovi se jeho štěstí zprotiví, cítí se znuděný a svými střídavými stavy terorizuje Brigitte, která ho skutečně miluje. Jejich neřestný život je trnem v oku vesničanům a Brigitte pomlouvají a straní se jí, přichází o svou dobrou pověst a přátele. Milenci spolu odjedou do Paříže a plánují cestu do Švýcarska. Do příběhu vstupuje Smith, který Brigitte miluje a slouží jako prostředník mezi jí a příbuznými, kteří ji přesvědčují, aby do ciziny nejela. Oktáv tuto skutečnost objeví a po další dlouhém citovém vydírání Brigitte dospěje (konečně!) k tomu, že nikdy nebude schopen být s Brigitte šťastný a že jí celou dobu velmi ubližuje. Rozhodne se, že se s ní rozejde a ona se vrátí za Smithem a příbuznými. Ve stejnou dobu se Smith rozhodne, že odjede a vzdá se Brigitte.
Některé pasáže knihy se mi velmi líbily, jiné byly zdlouhavé a nicneříkající. Každopádně kniha se dobře četla a myslím, že svůj účel, výpověď o romantismu, docela obstojně splnila.

haki34
02.12.2016

knížka mě neoslovila...tot asi vše. Chvílemi přímo nudila.

Magriva
16.10.2016

Zpočátku mi vadilo kňochtání hlavního hrdiny, pak jsem se ale začetla a není to špatné. Nicméně neoslovilo mě to niterné líčení pocitů natolik, abych knize dala více bodů.

JeKa
23.10.2015

Od knihy jsem původně čekala něco trochu jiného, řekněme výrazně realističtější popis vztahu se Sandovou. Nicméně tento takřka emocionální deník vztahu (i když značně pokřiveného) byl naprosto fascinující. Není to sice čtení úplně pro každého, ale rozhodně nelituju.

1