Zpěvy staré Číny (3 sbírky)

19.04.2024

První seznámení s tímto žánrem. Ale jak ho vnímáme my, a jak oni? O tom mluví odborník:
Čínská čtyřverší … o nichž se dá říct, že slova ustrnula, ale smysl pokračuje dál bez konce. Čínská duše si uvědomuje, že vše, co je vyjádřeno slovy, barvami a zvuky, nedokáže přesně vystihnout skutečnost, a proto nalézá svůj domov mimo slova, barvy a zvuky. Slova využívá k evokování nedefinovatelného, zvuky vyjadřují ticho a barvy beztvarý prostor. A to všechno slouží k evokování ducha. Imprese nemá být konečná, ale je jen jakousi předehrou k dlouhé řadě vizí a pocitů. Je plná narážek, které věčně trvají a nedávají nám obraz konečné dokonalosti, jsou to obrazy zahalené do hávu nekonečnosti našich nejjemnějších myšlenek.
Většina těchto básní sice mluví o přírodě nebo o blízkých věcech, ale nejde o fotografické záznamy jednotlivých faktů, ale o jemné pastelové náčrtky intimních prožitků.
I když Mathesius neuměl čínsky a spíše přebásňoval, povedlo se mu to a my se mohli trochu seznámit s čínskou duší.

18.07.2023

Soubor klasické čínské básnické tvorby, kterou předělal do ,,českých,, básní Mathesius.
O Mathesiovi jsem jako o mistru slova pro čínská díla četla už od sinoložky Berty Krebsové, zaujalo mě tedy, když jsem se v doslovu dozvěděla, že on sám čínsky neuměl a že tedy čerpal primárně z jiných překladů a básně zejména dotvářel pro potěchu českého ducha.
Básně jsou to krásné - mluví o měsíci, horách, vínu i strastech války. Přiznám se však, že kdybych nevěděla předem, že je čerpáno z čínské lidové tvorby, tak bych tu cizokrajnost poznala jen ze zmínek o opicích, bambusech atd. :D

17.01.2023

Společně s Verši psané na vodu (které hodnotím trochu lépe) je to básnický literární skvost. Úplně mě dojímá, že autoři těch krásných textů je napsali před tisíci lety a pořád k nám promlouvají. Co jen zbyde po člověku? Dílo mám sešité a přepsané na stroji, takže vlastně netuším, které vydání se mi dostalo do ruky. Moc hezké

14.11.2022

Mně se to líbí moc, i když je tedy pravda, že se jedná o parafráze. Dokonce se prý znalcům u některých básní nepovedlo dohledat originály, natolik si je překladatel upravil. Mathesius neuměl čínsky vůbec, při překladech zpočátku vycházel z cizojazyčných překladů, až později si k ruce přibral J. Průška, který patřil k významným sinologům. Ale i tak jde o velmi pěkné čtení a upřímně řečeno, čistě technické překlady z čínštiny by tolik čtivé nebyly.
Opět se musím pozastavit u předmluvy, jejímž autorem byl právě Průšek. Kromě zajímavostí o překladech z čínštiny se čtenář mezi řádky dozví také to, že pro každé vydání a pro každý režim musel Průšek sepsat novou předmluvu. V té ve vydání z roku 1960 tak aktuálně chválí Velký skok, v jehož důsledku se Číňané vrhli na umění všeho druhu, především pak na poezii. Trochu mě vyděsilo, že by snad v knize měly být nějaké ódy na 伟大舵手 (Velkého kormidelníka), naštěstí si všichni zúčastnění zachovali soudnost a kniha obsahuje básně od starověku jen po zhruba 13. - 14. století n.l.

30.01.2019

Úchvatný, hluboký čtenářský zážitek. Křehká sugestivní lyrika. Prožívala jsem všechny imprese sporu s básníky.

VÝJEV POZDĚ NA JAŘE (Jie Li):
Dokořán okno - sedím, čtu a sním
o Knize proměn. Vlaštoviček pár
se kmitá kolem police mých knih
a za listem list jako kapky deště
mi na tuš kane z korun okvětních.
Čtu Knihu proměn, nemyslím,
jak dlouho bude jaro ještě.

01.11.2018

Ještě musím doplnit k mému komentáři kritiku. Teď jsem srovnávala toto souborné vydání s jednotlivými vydáními z let 1949 a 1950. V těch jednotlivých knihách jsou verše přehlednější a pěkně rozdělené. Tento soubor nese název Zpěvy staré Číny podle první knihy. Obsahuje básně i z druhého a třetího dílu/Nové zpěvy staré Číny a Třetí zpěvy staré Číny/, vy ale nepoznáte, které jsou odkud. Jsou přeházené. A ty starší mají i lepší doslov a obsahují i chronologii. Je to přehlednější, než letopočty u jednotlivých básní v obsahu jako je u tohoto vydání.
Takže ty starší knihy se mě líbily víc svým uspořádáním a průvodním slovem. *však neubírám, protože na verše to nemá žádný vliv. Požitek z recitace je krásný ať je to kterékoli vydání.

30.10.2018

Zpěvy staré Číny obdivuji už od střední školy. Škoda, že vlastním zrovna ty z roku 1974. Jak jsem se dočetla tady v komentářích, nejsou úplné.

Na mne-li myslíš
ještě jen trošinku,
vykasám sukýnku,
přebrodím řeku Cen.
Když na mne nemyslíš
už ani trošinku --
inu, jsou na světě
jiní přec, blázínku!

Paní profesorka stála před lavicemi, v ruce držela knihu a zpaměti recitovala Na mne-li myslíš. Vždy, když vezmu do ruky tuto knihu veršů, slyším její hlas. Pro mne byla a vždycky bude nedostižným vzorem. Takový cit a vroucnost, s jakou nám předávala lásku k básním, bych přála poznat každému.

klobouk dolů před Mathesiovým uměním překladu!

03.05.2018

Citace :" Že by motýl kradl jaro ?
Ve třetím měsíci
na květů šik
vrhá se motýl
loupežník,
posbírá jaro,
posbírá pyl,
celičké jaro uloupil
a odnáší v krajinu jinou.
U cesty sedí
opuštěn, sám,
ubohý poutník,
chvěje se zimou.
Šao Jung "

Cituplné verše a hezké chvíle s nimi.

25.04.2018

Pakliže si vás má kniha najít, najde si vás. Já tuto sbírku objevila v r. 1980 v popelnici. Od té doby mě její verše stále okouzlují, dojímají - někdy rozteskní, někdy pobaví. Ale vždy nad nimi moje srdce plesá i díky skvělému přebásnění Bohumila Mathesiuse.

Vějíři z hedvábí, ty lichotný a hladký, ty sněhu bělejší, bělejší jinovatky,
jak luna kulatý, když kráčíš oblohou, jdi k němu, vějíři, jdi za mne nebohou!
Buď ve dne v noci s ním, skýtej mu doprovod,
tvůj vánek chladivý měj vůni stinných vod!
Pak - chladný podzimek až lehne do kraje a žlutým listovím si vítr zahraje-
on v skříně zásuvku tě hodí nedbale jak symbol, vějíři, znak lásky nestálé.

Přišel jsem za tebou, venku ač sněží,
přišel jsem, venku ač chladně je,
otevři dveře, viz: v mokrém sněhu
tají mé šlépěje.

P.S: Tuto sbírku si beru s sebou i do příštího života.

06.10.2017

Tak snad tu moji oblíbenou:

Mám šedivou hlavu a sval mi změk,
z mých synů se žádný nepoved:
A Šu (let šestnáct) je líný jako veška,
A Süan (let patnáct) číst neumí dneska,
Jung a pak Tuan (těm třináct je let),
oba mi tvrdí : je dvakrát dvě pět,
A Tchung (let devět) jen po stromech lozí -
vypijme číši: tak tomu chtí bozi!

13.02.2017

nádherná kniha, skvělý překlad a přebásnění a jako třešnička na dortu půvabné Sklenářovy ilustrace

18.08.2015

Bohužel vydání z roku 74 není kompletní, jedná se o pouhý výbor ze Zpěvů starých číny, s tím, že jsou vyškrknuty básně na kterých Mathesius spolupracoval s Průškem. Zdroj informací: Jan Zábrana, Můj život.

22.04.2015

Donesla jsem si z antikvariátu příjemné překvapení. Přebásnit čínskou poezii muselo dát spoustu práce. Nejvíc se mi asi líbily básne "Nástup" a "Verbíř ze Šichao". V příští válce už ale nebude platit tahle část "Nástupu":
***
Kéž, až naše ženy budou
čekat těžkou chvíli,
kéž by jenom chlapce nerodily!

Dceru v lože sousedu dáš jako prázdnou číši,
syn však shnije nepochován, nezahrabán v poli...
***

Verbíř ze Šichao

Klesalo slunce. Chtěl jsem právě spát.
Šel sivý mužík prašnou silnicí;
na vršku zdi sed, pusté vesnici
verbířskou píseň začal notovat.

Jde stará žena, v kupku slitý žal,
dí - slova duní, kamení jak řada
když do bezedné studny temně padá:
- Tři syny měla jsem - tři císař vzal.

Psal včera nejstarší - eh, nadarmo!
Psal: Žiju. Žije? - Válečná když doba?
Ti druzí v poli zůstali mi oba,
šli, černí voli, černé pod jarmo.

A ty chceš muže? Tady? Blázníš snad?
Zde jen mé vnouče v stínu matky stojí.
Hlad mají oba. Pro nahotu svoji
z polního kvítí pletou sobě šat.

Co chceš tu, muži? Mne snad bys ty rád?
Hrst starých kostí - půjdu, je-li třeba,
vojákům tvým já budu péci chleba
a ve stanu s tvým vůdcem budu spát. -

Křik její nářkem sovím táh se v dál,
bolesti vlny do vsi pusté bily;
když ráno vstal jsem, den už smál se bílý
a sivý mužík na zdi skřehotal.