Zpěvy Maldororovy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Odvážné básnické dílo s nábojem perverzity, které se později pro svoje sestupy do lidského podvědomí stalo významným inspiračním zdrojem francouzských surrealistů kolem André Bretona.

https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77005/zpevy-maldororovy-77005.jpg 4.535
Žánr:
Poezie

Vydáno: , Odeon, Academia
Originální název:

Les chants de Maldoror


více info...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Zpěvy Maldororovy

Ovar
28. dubna

Kdo by snad hledal prvoplánovou kontroversi (problémy s vydáním ve Francii, censura ve vydání z dvacátých let v Československu atd.), bude zklamán.
Z jednotlivých částí by se mohlo zdát, že se jedná o spis spíše a jen šokující, ale po přečtení všech zpěvů se ukáže hloubka knihy ve své plné kráse.
Poetická prósa s dokonalým jazykem.

RomanTilcer
24. dubna

Bezesporu jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Ač vlastně řeší pořád dokola jednu věc, je to stále zábavný - tuze silný, psaný se značnou bojovností a zároveň s až dojemnou odevzdaností (myšlenka se vždycky rozjede jako balvan ze srázu a nejde ji zastavit, nabírá setrvačnost a drtí všechno před sebou), a hlavně úchvatným jazykem. Úchvatnej byl i překlad Prokopa Voskovce. Jedna z těch knih, ke kterejm se budu s radostí vracet a náhodně si z nich číst.


jaryn
24.06.2018

Nihilismus tak sugestivní a navíc opodstatněný, že nejde nebýt nihilistou... Autor byl podivín (jak jinak?), který zemřel ve 24 letech. Dospěl velmi brzy, protože času neměl nazbyt. Ano, dospěl - pak až zahořkl.

Shylock
08.02.2018

"Smějte se, zároveň však plačte. Nemůžete-li plakat očima, plačte ústy. Je-li i to nemožné, močte; upozorňuji, že nějaká tekutina je tu nutná ke zmírnění suchosti obsažené v nitru smíchu, který má dozadu otevřené rysy."

NEGR
17.08.2013

Pro zájemce doporučuji esej o Lautréamontovi od Henryho Millera - "Tři čerstvě narozená slůňata nám stačí" - Eseje, 2011.

adamczik
03.12.2012

Oslava násilí a perverznosti ověnčená bohatou básnickou obrazotvorností. Básně v próze připomínající rimbaudovu Sezónu v pekle. Otázkou ale zůstává (vzhledem v tajemství zahalené postavě lautréamontově) co tím chtěl básník říci. Pouhá snaha šokovat, či hlubší životní postoj?

alper
07.04.2012

ˇ"červená lucerna,prapor neřesti,zavěšená na konci tyče,houpala svou kostrou bičována čtverým větrem nad masívnímí,červotočivými vraty. špinavá chodba páchnoucí lidskýmí stehny,vedla na dvorek,kde hledal potravu kohout a slepice,hubenější než jejich křídla. ve zdi ohrazující dvorek byly\ na západní straně skrblicky proraženy různé otvory.uzavřené zvedacími mřížemi.hlavní budova byla porostopá mechem-býval tu patrně klášter a ted sloužil s pomocnými budovami za bydliště ženám ukazující každý den za trochu zlata mužům,kteří sem přišli, vnitřek asvé pochvy.stál jsem na mostě,jehož pilíře vězely v bahnité vodě hradebního příkopu.z toho zvýšeného stanoviště jsem pozoroval v kraji tu stavbu skolěnou nad svým stářím a nejmenší podrobnosti jejho uspořádání.občas se některá mříž se skřípotem zvedla jako by ji vytáhla ruka znásilnující povahu železa- v napůl otevřeném otvoru se ukázala hlava nějakého muže,po ní ramena,na něž padala loupající se omítka,načež následovalo vysoukání se celého těla,pokrytého pavučinam položil ruce jako korunu na všemožnou nečistotul tížíci půdu svou váhou ,zatímco mu noha ještě vězela ve mříži ,pak se dostal do přirozené polohy,šel si omočit ruce do kulhavého škopku,jehož mýdelnatá voda viděla povstávat a klesat celé generace, a ptom z těch předměstských uliček co nejrychleji odcházel,aby šel dýchat čistý vzduch ve středu města. když zákazník vyšel uplně nahá žena se dostala ven uplně stejnou cestou a zamířila k témuž škopku .tu se kohouti a slepice houfně sběhli z různých

nightlybird
04.12.2011

Zpěvy Maldororovy jsou knihou přinejmenším zvláštní. V podstatě nehodlám psát komentář, jednak je kniha podle mého soudu okomentována dostatečně popisně Cambertem a zlovlkem a na druhou stranu patří ke knihám, po jejichž přečtení si kladete otázku, zda byl autor genius nebo totální magor, začnete mimoděk přemítat co ten text vlastně je – je to báseň v próze nebo jakési horečnaté vize schizoidního zatracence nebo snad slovní ekvilibristika šíleného grafomana? Co autora vedlo – snaha ohromit čtenáře či jej zdeptat a zhnusit? Jeto obraz svérázného vidění a vnímání světa nebo jakési zvratky jako následek těžké duševní kocoviny? Ta kniha klade čtenáři víc otázek než poskytuje odpovědí. Navíc se přistihnete v průběhu její konzumace, že se vaše pocity často až extrémně mění. Takže se nedá dost dobře ani doporučit, ani zavrhnout. Každý si ji musí zakusit na vlastní kůži. Proto přidám krátký úryvek ze druhého zpěvu pro ilustraci, pro přibližnou představu, co asi tak čeká čtenáře ( ten vám dá možná víc, než subjektivní komentáře):
„Je čas, abych přitáhl uzdu své inspiraci a zastavil se chvíli na cestě, jako když se díváme na pochvu ženy; je dobré přehlédnout ujetou dráhu a s odpočinutými údy pak zase vyrazit ohnivým skokem. Urazit cestu jedním dechem není snadné; a při vysokém letu bez naděje i bez výčitek svědomí se křídla příliš unaví. Ne... nevoďme už divokou smečku motyk a kopání hloub do výbušných podkopů toho bezbožného zpěvu! Krokodýl nemění ani slovo na dávení vyšlém zpod jeho lebky. Co na tom, jestli nějaký kradmý stín, podnícený chvalitebným úmyslem pomstít lidstvo, které jsem nespravedlivě napadl, zákeřně otevře dveře mého pokoje, zašelestiv o zeď jako racčí křídlo, a vrazí pleniteli nebeských vraků dýku do žeber! Nesejde na tom, rozpadnou-li se atomy hlíny tak či onak.“

1