Zpěv drozda

11.07.2023

Ray Bradbury by z toho udělal mistrnou povídku. Román si ale vyžaduje funkčně propracovaný svět, a tenhle je těžko uvěřitelný. (Mnohem líp podobný svět popsal Huxley, Lem, Zamjatin, Ballard anebo právě Bradbury ve "Farenheitovi". Odtud taky asi pramení ten pocit, o kterém tu tu a tam někdo píše, že "tohle už jsem někde četl".) Fakt zajímavé to začne být až od poloviny, ale pasáže s Bentleyem jsem i tak četl napřeskáčku, ubíjející. Nejspíš proto, že autorovi jde především o atmosféru, ale Bentleyho osud je nutně dějový, a tak taky neuvěřitelně otravně popisný. Závěrečný obraz je ale rozhodně monumentální. (Skvělý koment Ence a kralika.)

01.07.2023

Podruhé bych možná dala jen 4 hvězdičky, ale už to, že po knize sahám opakovaně, svědčí o tom, že si zaslouží 5.
Pro mě srdcovka, s odstupem možná trochu naivní, ale pořád má co říct. Trochu nostalgie po staré dobré sci-fi.
Tentokrát mě už bavil míň Bentley. Ale Bob mě ani napodruhé bavit nepřestal.
Jen mi to připadalo nějaké kratší než tehdy napoprvé.

21.06.2023

Knížka, která mě pohladila po duši.

15.05.2023

Tahle kniha mě ohromila už když jsem jí četla poprvé a musím říct že pokaždé když si chci odpočinout se k ní vracím. Pokaždé když jí čtu tak mi čím dál více připadá že se k tomuto způsobu života blížíme čím dál víc. Drogy, nezávazný sex, neochota vychovávat dítě, zahledění se sám do sebe, nesnažit se pochopit nové věci... Tuhle knihu bych doporučila lidem kteří normálně sci-fi nečtou neboť mi nepřijde že tahle kniha je o nereálné budoucností i když nebude úplně stejná.

30.04.2023

Ačkoli byl román vydaný již v 80. letech 20. století, autorovy vize byly možná hmatatelnější, než si sám dovedl připustit. V dnešní moderní a technologicky velmi vyspělé době, v době chatbotů, kteří zanedlouho nahradí průměrně inteligentní lidi, je toto dílo velmi nadčasové.
Kladení důrazu na jednotlivce, izolace, neplodnost, narkotika, rychlosex... Nepřiblížili jsme se té daleké budoucnosti nějak brzy?

13.04.2023

Už třetí přečtená kniha od Waltera Tevise a opět jsem nadmíru spokojená. Tenhle sci-fi román jsem měla vyhlídnutý velmi dlouho, vlastně ještě před boomem ohledně Dámského gambitu, ale určitě sami víte, jak se ten seznam knih k přečtení prodlužuje a jak se plány odkládají a tak Nakonec to vážně až Gambit rozsekl a po Muži, který spadl na Zemi se konečně dostalo i na Zpěv drozda.
Celý příběh, v němž roboti co do počtu (a někdy i co do schopností) převládají nad lidmi, kteří postupně stárnou, protože se nerodí žádné děti, se odehrává ve 25. století. Já sama mám sice vážné pochybnosti o tom, že se lidstvo vůbec do takové daleké budoucnosti s nynějším přístupem ke své planetě doškrábe, ale tady to ještě zvládla. Vlastní pohodlností a vštěpovaným důrazem na individualismus a soukromí se ovšem společnost dostala do bodu, kdy pod vlivem marihuany a narkotik jen pasivně dožívá. Cítíš se nepříjemně? Vezmi si narkokapsli. Nemůžeš spát? Pomůže narkokapsle Když už nemůžeš dál, zabiješ se. Na budoucnost se nemyslí a inteligence či jakýkoli seberozvoj (v tom smyslu, jak je vnímáme dnes) je dávnou minulostí. Je to depresivní, ale naštěstí je tu Paul Bentley, který snad jako jediný vládne dávno ztracenou schopností umí číst. Když pak potká Mary Lou, přeci jen se v tom temném světě možná něco pohne.
Ačkoli mám pár výhrad, které směřují vůči drobným nelogičnostem ve fungování onoho fiktivního budoucího světa, naprosto jsem si to užívala. Pozdě večer mi sice padala víčka, ale touha vědět, jak to bude dál, většinou vyhrála. Takže román vám vřele doporučuji k přečtení, a to i těm, kteří sci-fi běžně nečtou. Není to nijak přetechnizované a v důsledku jde hlavně o lidský příběh. A taky je tam Bif a kočky vždycky dokáží příběh prosvětlit. =)

27.03.2023

Tohle bylo velmi dobré. Šílená představa budoucího světa. Jak moc je však nereálná?!?!?

13.03.2023

Výborný román, tak trochu zvláštny, veľmi dobre napísaný. Pritom je to pomerne reálna vidina toho, čo možno ľudstvo stretne v nie príliš vzdialenej budúcnosti. Potom už bude neskoro čakať, až z lesa zaznie spev drozda.

Zimomriavky mi behajú po chrbte, keď si pomyslím, kam to všetko speje. Pretože vývin jazyka a jeho podoba, tak ako ho poznáme, sa pomaly, ale isto mení - stačí si zobrať do rúk knihy zo sedemdesiatych rokov minulého storočia a mnohé slová v nich sa už nepoužívajú, alebo zmenili zmysel. Nie, nie je to ešte ako v románe 1984, toho sa mi nedožijeme, ale niekoľko generácií po nás bude jazyk vyzerať inak - bude chudobnejší a "ideovo" čistejší. A potom možno prestane ľudstvo pomaly čítať a písať a, tak ako v Tevisovej katastrofickej vízii, sa pomaly presunie k svojmu koncu a matička Zem bude mať konečne pokoj. O druhej polovici 20teho storočia sa čoraz viac začína písať a hovoriť, ako o zlatom veku ľudstva. Som rád, že som sa vtedy narodil. S predstavou toho, čo asi príde o pol storočia alebo o storočie neskôr, som tomu rád o to viac.

10.03.2023

Sakra, jak je možné, že mi tahle kniha tak dlouho unikala? Klidně bych se jí nebál zařadit vedle takových velikánů jako je "Brave New World". Pomalu umírající svět ve kterém se nerodí žádné děti a nikdo neumí číst ani psát je popsán skvěle. Nikdo si nad ničím neláme hlavu a každý se řídí heslem, že "Se sexem je lepší se nepárat". Jak už to tak v těchto dílech bývá, pár postav se tomuto osudu vzepře. V cestě jim stojí/nestojí poslední výkvět lidské technologie z dob dávno minulých, robot deváté generace Spofforth. Faktický vládce celé planety, který má jedno (na robota) zvláštní přání.

17.02.2023

Od skoro 40 let staré sci-fi jsem moc neočekával. O to příjemnější bylo překvapení. Zajímavý příběh, který rozhodně stojí za přečtení.

13.02.2023

Skvělý nápad, dobře vykreslený svět, kde degenerující lidstvo skomírá pod láskyplnou krutovládou svých vlastních výtvorů. Aneb cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Na stranu druhou zde ale máme i dost fádní melodramatickou linku, která je možná až příliš naivní a dle mého působí až rušivě. Také celkové rozuzlení je dost vachrlaté. SPOILER: Že by tak inteligentní robot na podobné a vcelku jednoduché východisko nepřišel dříve?

08.01.2023

Od autora jsem již četl knihu MUŽ, KTERÝ SPADL NA ZEMI. Kniha se mi líbila. Byl jsem moc zvědavý na tuto knihu. Můj instinkt mi říkal, že kniha bude pro mě a bude se mi líbit a můj předpoklad mě nezklamal a kniha byla skvělá. Časem si určitě přečtu další autorovu knihu - DÁMSKÝ GAMBIT.

Příběh se odehrává ve 25. století. Je vyprávěn z různých úhlů pohledů hlavních postav (PAUL BENTLEY – profesorem duševních věd na Jihovýchodní univerzitě v Ohiu, ROBERT SPOFFORTH – rektorem Newyorské univerzity, robotem deváté generace). V knize se vyskytují také deníkové záznamy a náboženské motivy.

Autor varuje před drogami a televizí a zdůrazňuje, že jsou velmi důležité knihy. Autor varuje před samotou a varuje před nebezpečím podlehnutí vlastní pohodlností („nic neřeš“). V knize se vyskytují autobiografické prvky.

Jedná se o sci-fi, které se nehemží technickými pojmy a složitými technickými vysvětleními. Samozřejmě je zde vykreslen svět a jeho zákony (např. zákaz čtení, individualismus na prvním místě, užívání drog a léků aj). S roboty se v této knize určitě setkáme (líbila se mi např. kategorie ROBOTI – DEBILOVÉ), ale nenalezneme zde střílečky a akční scény jdoucí rychle po sobě jako v některých současných sci-fi. Děj plyne pozvolna a pomalu. Tato kniha patří k těm kvalitním klasikám sci-fi, které mám v oblibě. Kniha je z tohoto hlediska vhodná také pro čtenáře, kteří sci-fi běžně nečtou, ale bude se jim líbit.

V knize z nakladatelství Maťa (2022) se nachází také černobílé ilustrace, což bylo milým překvapením. V závěru se nachází Doslov, který je pojmenovaný Z LESA SEM ZAZNÍVÁ JENOM ZPĚV DROZDA (Sci-fi o věčném smutku člověka), který napsal Boris Hokr. Z Doslovu se mi líbily následující závěrečné věty: „Tevis totiž dobře věděl, že když přečtete deset knih, nemusí to z vás nutně udělat architekta. Ale zároveň věděl, že postavit deset mostů z vás neudělá člověka. Je dobré si to připomínat pokaždé, když otevíráte novou knihu… nebo když k vám z lesa dolehne zpěv drozda.“

Kniha má pěknou obálku a má látkovou záložku.

Citáty:

Musím mít zase knihy. Jestli nebudu mít co číst a nebudu se moct učit a nebude nic, o čem by mi stálo za to přemýšlet, radši se snad sám zahubím, než abych dál žil.

Můj život křehce čeká na van smrti, jenž sfoukne ho jak pírko z hřbetu ruky.

Pochopil jsem že soběstačnost je mnohem víc, než co člověku dokáže zajistit droga či tichá samota.

Chtěl jsem číst, myslet a mluvit.

Já jsem člověk, až na to, že jsem se nenarodil a že neumím zemřít.

Království nebeské hledej sám v sobě.

08.01.2023

(SPOILER) Hodně mi to připomínalo Brave New World, ale optimističtější. Je to vlastně až utopická dystopie. Hrdinové nedojdou zásadnější úhony, jen se postupně vymaňují z toho, co považovali za svůj normální život. Bohužel, práce s charaktery není až tak tip top, ale v rámci sci-fi z 20. století je to pořád spíš nadprůměr. Jestliže jsem o Hauxlyho vizi napsala "Společnost jako perfektně fungující stroj.", tak tady bych měla napsat "Kniha o tom, jak to vypadalo delší dobu poté, co se ten Hauxlyho stroj porouchal.". Líbilo se mi to např. víc než nedávno přečtený (a mnohem slavnější) Den trifidů (přitom, kdyby se mě někdo zeptal, jestli mi přijde jako zajímavější svět s pokročilými roboty nebo svět, kde exitují rostlinní predátoři, hlasovala bych pro druhou možnost).

Nevím, co víc bych napsala, abych neopakovala klady i zápory z předchozích 154 komentářů. Snad jen takovou zajímavost (a možná už ji někdo napsal), která třeba není známá každému. Mockingbird (drozd) je doslova "napodobující pták", proto je v angličtině oblíbeným symbolem dystopií, kde se "jen napodobuje to skutečné". Překladem se tento detail částečně vytrácí, pokud si čtenář nevzpomene, že drozd je známý imitátor.

19.12.2022

(SPOILER) Moc pěkná SCIFI, kde si autor hezky pohrává s zákony robotiky. Některé věci jsou poplatné době vzniku, jiné jsou nadčasové, ale jako celek to moc chválím, protože kniha otvírá spoustu zajímavých otázek. Může umělá inteligence něco cítit? Má umělá inteligence právo na smrt, nebo může po ní toužit? Co nás dělá svobodnými a co nás naopak zotročuje? Jak moc pro svůj život potřebujeme knihy, drogy, nebo jiné lidi? Když nemůže robot člověka zabít, může ho nechat vymřít jako druh? Může robot člověka zotročit v jeho vlastním zájmu? Co je vlastně náš zájem jako lidí? Blaho a dobro pro jednotlivce, nebo prospěch a přežití skupiny, nebo druhu?

14.12.2022

Další ze zajímavých knih o náhledu na budoucnost ....
S hlavní myšlenkou o důležitosti vzdělání pro osobní rozvoj člověka a kvalitu jeho života ....

New York v 25 století .... a postava Roberta Spoffortha - robota deváté generace ....

Jeho setkání s Bentleym - člověkem, který umí číst, vyvolá nepokoj .... a dávnou vzpomínku na to, co mu v životě schází ....

" Svět znal kdysi velký lidi - lidi, kterejm to myslelo, který měli v sobě nezdolnou energii a napadaly je fantastický věci .... "

Setkání s Mary- Lou a soužití s ní přivede Bentleye do vězení .... a po jeho útěku je mu znalost písma záchranným bodem .... a čtení mu pomůže k návratu ....

A v závěru zaznívá myšlenka o nutnosti zachování lidského rodu na světě ....

Co jsem ?
Jsi lidská bytost a toužíš po štěstí ....

Pěkné myšlenky - a vzhledem k počtu čtenářů ani nemusím doporučovat ....

19.10.2022

Zpočátku mě tahle kniha zcela okouzlila, má přesné dávkování melancholie a naděje. Říkala jsem si, jak jsou staré sci-fi romány hlubší než ty současné a přemýšlela nad tím, čím to asi je.

"Spatřila ho a tvář se jí zhnuseně zkřivila. Poprvé a naposledy na něj promluvila. "Dej si odchod, robote," zasyčela. "Robote odpornej. Neotravuj tady."
Spofford se otočil a odcházel, ruku přitisknutou na svém vyklonovaném srdci. V téhle chvíli na něj dolehlo, co pak v sobě nosil po celý dlouhý život: vlastně vůbec nechtěl žít. Podvedli ho - strašně ho podvedli - a opravdový, lidský život mu odepřeli. A jeho nitro se bouřilo proti existenci, ke které byl odsouzen."

Posledních zhruba sto stran bych si mileráda odepřela, konec je plytký, nebojím se říct pitomý. Škoda.

12.10.2022

Kvalitní dystopická vize o robotech, lidech a o důležitosti knih pro přežití lidského druhu...
..."a co tedy jsem?" zeptal jsem se. "Co proboha jsem?".....

26.07.2022

Na knihe je podľa mňa najzaujimavejsia pasáž o tzv. Smrti nafty,str.180:

,,Když se stal benzín drážší než whiskey a většina lidí zůstavala doma. To byla Smrt nafty. Došlo k tomu v době, které že říkalo jednadvacaté století. Pak vypukly energetické války.''

Zarazilo ma, že sa Tevis v roku 1980 takto vo svojej predovedi trafil. Uvádza,že ľudstvo zachránil robot/AI, ktorý vyriešil naše energetické problémy termonuklearnou fúziou. Ach, keby tak mal Walter pravdu:-)

18.07.2022

Jedna z těch knih, kterou chcete přečíst na jeden zátah, ale přitom ji dočíst nechcete, protože pak prostě skončí.... Krásné čtení.... Rozhodně doporučuji.